Skryté rezervy v člověku – díl 3.

Přečteno: 2023

Sportovci se také snaží vědomě získat přístup k rezervoáru dalších sil prostřednictvím rituálů, které vykonali někdy předtím v minulosti, když se jim podařilo přístup získat. Opět jde o jakousi mentální techniku eliminace pochyb a strachu z vlastního selhání, pokud člověk přesně vykoná přesný sled úkonů před nadcházejícím zápasem. Je to však pouze berlička a skutečné řešení se skrývá v mozku.

Podívejme se na mozek z více vědečtějšího pohledu. Mozkové vlny patří mezi neuvěřitelně složité aktivity lidského mozku, které věda již dokáže monitorovat. Rozeznáváme celkem několik typů mozkových vln:

  1. vlny beta (13-30 Hz) – bdělý stav a pro tělo představuje velikou energetickou zátěž.
  2. vlny alfa (7-13 Hz) – zklidněný stav, kterého lze dosáhnout například meditací, případně který nastává těsně před usnutím. Tento stav je spojen se zvýšenou produkcí endorfinů, což jsou jakési přirozené vnitřní opiáty, které si tělo samo vytváří a které ovlivňuje psychický stav člověka. Zde energetická zátěž klesá, a přesto je člověk dosud ještě v bdělém stavu.
  3. vlny théta (47 Hz) a vlny delta (0,5 – 4 Hz) – útlum všech životních funkcí, například ve spánku. Pro život člověka jsou tyto vlny prý nebezpečné, protože v nich ztrácí vědomí. Opakované pokusy s jogíny či budhistickými mnichy prokázaly, že v tomto stavu se dějí velice zajímavé věci – člověk zažívá mystické zážitky a jeho vědomí se mění na tzv. univerzální. Na této úrovni dochází k regeneraci jak psychických, tak i fyzických sil.

Vědci se opakovaně dozvídají, že naše mysl dokáže nepředstavitelné věci. Bohužel je však mysl bombardována neuvěřitelným množstvím vnějších podnětů, které vytvářejí šum, a díky tomu se nedokážeme plně soustředit na jednu věc. Zajímavé však je, že toho jsme schopni ve stavu, kdy náš mozek jede na vlnách alfy. A právě tomuto stavu sportovci říkají „zóna“. V té chvíli si uvědomují, že ztratili kontakt s realitou, že je nerušily ostatní vjemy, neměly žádné myšlenky a jejich koncentrace byla soustředěna na jeden jediný cíl.

Neurologové testovali nejen budhistické mnichy, ale například také modlící se františkánky. U všech bylo patrné drastické snížení aktivit v temenním laloku mozku, což je oblast zodpovědná za prostorovou orientaci a vnímání těla. Fakticky nám tato část těla sděluje, kde končí naše tělo a začíná okolí. Na základě těchto pokusů došli vědci k závěrům, že člověk musí trénovat nejen tělo, aby dosáhnul fyziologických maxim, ale také mysl, která by v určitých případech mohla tyto hranice dosti zásadně posunout. Člověk je tak schopen zvednout zátěž, se kterou by jinak nebyl schopen ani pohnout, a přesto nedochází k fyzickým poraněním svalů či šlach. Vzpomeňte si na ruské vojáky či matku, která uzvedla auto, pod kterou bylo její dítě. Všichni dokázali zvednout/utáhnout váhu, která by dle lékařů měla způsobit vážná poranění jejich těla. A přesto se tomu tak nestalo. Podle doktora Rudolfa Steinera, autora knihy Okultní fyziologie z roku 1911, v tomto okamžiku totiž kontrolu nad fyzickým tělem přebírá tělo astrální a fyzikální zákony přestávají platit.

Jaromír Jágr ve svých rozhovorech často používá termín „rozplynul se do hry“. To je přesný popis stavu, kdy se sportovec dostal do „zóny“. Jeho mysl se napojila na rezervoár a hrál, jak nejlépe uměl. Toto propojení mysli dokazují i případy, které se po první světové válce děly ve Francii. Odsouzeným na smrt bylo řečeno, že za získání určitých výhod, například ústupku vůči pozůstalým, nebudou popraveni gilotinou, ale že musejí dobrovolně vykrvácet. Že jim tedy otevřou žíly. Je známo, že člověk dokáže přežít, i když ztratí polovinu krve, což je asi 2,5-3 litry. U francouzských dobrovolníků na tuto formu smrti běžně nastávala smrt už po ztrátě pouhého půl litru krve. Podle vědců zde zafungovala vůle, respektive její absence. Pokud totiž člověk touží přežít, je schopen posunout fyzický práh života dosti daleko. Pokud však svůj boj vzdá, smrt přichází rychleji, než je běžné u podobných případů. Naše myšlenka tedy ovládá tělo, stejně tak jako jakákoliv vnější informace. Samotná hrozba zranění vyvolá často stejnou fyziologickou a psychickou reakci jako zranění skutečné. Naše tělo vnímá pomocí takzvaných proprioreceptorů, což jsou interní senzory v kůži, svalstvu a kloubech, které jsou citlivé na tlak, změnu tvaru, tření, teplotu, apod. Díky nim víme, v jaké jsme právě pozici (pozice těla vůči okolí) a to nám umožní ji i případně změnit. Právě příjem informací i prostřednictvím těchto proprioreceptorů zaplavuje naši mysl dalšími a dalšími údaji, což pak vede k tomu, o čem jsem psal výše – mysl nemá klid na koncentraci na jeden cíl a musí neustále řešit x jiných aktivit. Právě meditace je způsob, jak mysl vyprázdnit a utišit.

Na závěr uvedu citáty dvou velkých osobností našeho světa:

Dan Millman ve své knize Nevšední okamžiky napsal: „Když věříme, že můžeme, nebo když věříme, že nemůžeme, pokaždé si ověřujeme, že máme pravdu. Energie následuje myšlenku, a to bez ohledu na to, jak tvrdě pracujeme nebo jakého poznání jsme již nabyli. Často s sebou neseme břemena přesvědčení o vlastních schopnostech, která nás drží ve zvláštním druhu vnitřního zajetí, a co teprve, když se k tomu přidá kritika ze strany těch ostatních, anebo chvála. Naše vlastní soustava předpokladů potom vlaje podobně jako prapor ve větru.

Johann Wolfgang Goethe: „Pusť se do čehokoliv, co můžeš udělat anebo o čem sníš, že dokážeš. Smělost má v sobě ducha a moc a kouzla.“

Skryté rezervy v člověku – díl 1.

Skryté rezervy v člověku – díl 2.

Zdroj: Poznej sám sebe – Tajemství těla, duše a mysli (Marian Jelínek a Jiří Kuchař), vydalo nakladatelství Eminent v roce 2006

Daniel Wolpert: skutečný důvod, proč máme mozek

Nevšední okamžiky (Dan Millman), vydalo nakladatelství Eminent v roce 1992

Jarda Kolcun

Můžete komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *