Tento víkend proběhl závěrečný seminář z cyklu Prevence poruch pohybového systému, který pořádala FTVS Univerzity Karlovy. Tento víkend jsme se věnovali hrudní části páteře (sobota) a neděle byla vyhrazena pro horní končetinu. Tuto závěrečnou část vedla opět skvělá PhDr. Klára Daďová, PhD.
Sobota – Hrudní část páteře
Co oceňuji na kurzech pořádaných FTVS je jejich jasná struktura a vyváženost teorie i praxe. Málokdo totiž chápe, že vždy je nutné znát teorii k tomu, abychom věděli nejen JAK něco napravit, ale i PROČ se to objevilo, jaké má příznaky a proč je náprava důležitá pro zbytek těla.
Vždy mě také udivuje to, jak dokonale je naše tělo vymyšlené. Je vidět, že „Ten nahoře“ si s námi dal skutečně velkou práci, škoda jen, že se často úspěšně snažíme Mu ukázat, že to za to nestálo…..
Když přestane fungovat jedna část, automaticky tuto funkci přebírá část nejbližší. Cílem takto postaveného organismu je vydržet co nejdéle a na to bohužel spoléhají mnozí. V praxi to například znamená, že když máte přetížené extenzory předloktí, jejich funkci se snaží co nejlépe převzít nejbližší svaly a šlachy. Asi nemusím zdůrazňovat, že z pohledu fyziologického to není nejlepší řešení, protože pak se samozřejmě nepřiměřeně zatíží i tyto části těla a porucha se tak začne řetězit do celého těla. Ostatně vzpomeňte si na řetězení poruch při nošení podpatků.
Nepřestávám se divit, jak jsou lidé neskutečně hloupí a co jsou ochotni obětovat pro rádoby sexy vzhled. Ale je to jejich volba a později také jejich bolest a s tím související i další zdravotní potíže. Je to fakticky krásně ilustrující skutečnost, že každá akce má svou reakci (dříve či později) a že musíme být zodpovědní za svá rozhodnutí. Jo jo, já vím, (zdánlivě) odbočuji od tématu 😉 Zpět tedy k semináři.
Nejdříve jsme si popsali funkce a anatomii hrudní páteře včetně její patologie (nezdravého zakřivení) – kyfózy. Vysvětlili jsme si, že nejrizikovější jsou tzv. přechodová místa: krční – hrudní a hrudní – bederní přechody páteře, protože v těchto místech se mění hybnost a proto jsou oním „nejslabším článkem řetězu“. Hovoříme-li o hrudní páteři, pak také musíme hovořit svalech, ať už se jedná o hluboko uložené svaly (mezi obratlové), vrstvu vzpřimovačů trupu, které spojují jednotlivé úseky páteře, nebo povrchní svalové skupiny, které spojují páteř s končetinami a hlavou (velký zádový sval, trapéz, atd.).
„Dum Spiro Spero“ (Dokud dýchám, doufám), Cicerův citát asi nejvýstižněji charakterizovuje hlavní funkci hrudníku, tj. umožnit nám co nejlepší dýchání a ochránit nejdůležitější části těla (nepočítám v to mozek, který má svou samostatnou ochranu – lebku). A mimochodem věděli jste, že tento citát za své považuje i skotský klan MacLennanů, klan Liversidgeů, klan Doranových, i klan Partidgeových? Nebo že jej jako své motto používá i prostějovská výsadková 601.skupina speciálních sil generála Moravce? Taková zajimavost na okraj 😉
Vysvětlili jsme si, jak svaly při dýchání pracují a co náš dech ovlivňuje. Pak jsme se již blíže podívali na tzv. fyziologicko-kineziologické aspekty dýchání, česky řečeno jak se nám dýchá ve stoje, sedě a v dalších polohách. Vše nejen po stránce teoretického výkladu, ale i v praktických pokusech tak, abychom pochopili, jak důležitá je poloha těla pro kvalitní dýchání. Krátce jsme zabrousili i do jogínského dýchání a vyzkoušeli si, jak ovlivňují kvalitu dýchání mudry – pozice prstů. Pro mne osobně velmi zajímavá část, zvláště když si vzpomenu na svůj článek o mudrách v japonském bojovém umění ninjutsu, kde jsem se jim také věnoval.
A proč je dýchání důležité pro terapii a cvičení? V prvé řadě nám pomáhá zesílit účinky manipulačních technik, jelikož při výdechu je nižší citlivost svalů na bolest a je možné tak zesílit tlak/tah a sval zatížit. Dech nám pomáhá také při podpoře posturální funkce, kdy při dýchání vytváří oporu pro bederní páteř. Pomocí dechu však také optimalizujeme svalový tonus (napětí), lépe si uvědomujeme trupové svalstvo při koncentraci na dechové techniky. A při dýchání dochází i k masáži břišních a hrudních orgánů. V neposlední řadě nám dech slouží k prohloubení fyzické i psychické relaxace, což je otázka aktivace systému sympatikus („sympatický rytíř“) a parasympatiku („parasympatický povaleč“).
Možná se to nezdá, ale (zdravá) hrudní páteř by se měla hýbat nejen v předozadním směru, ale i v pravolevém a samozřejmě i v rotaci. Nejde samozřejmě o tak velký rozsah, jako má například páteř krční či bederní, ale všechny tyto směry by měly fungovat i zde.
V další části jsme se již zaměřili na patologii hrudní části páteře, tedy na častá postižení této části páteře, včetně jejich příčin. Na diskusi tak přišly nespecifické bolesti zad, které jsou patrně nejčastějším postižením. Pak se jedná i o ony známé výhřezy disku, záněty, nádory, ale i tzv. přenesené bolesti (například díky nošení podpatků), atd.
A jaké jsou další příčiny? Nevhodná pohybová aktivita, kdy hovoříme jak o nedostatečné pohybové aktivitě, tak i nepřiměřené námaze díky špatné technice, apod. Hypermobilita je dalším důvodem, kterým trpí převážně děti. Mnoho rodičů totiž chybně dávají své děti na gymnastiku, „když je přeci tak pružná“, a výsledkem je další prohlubování hypermobility, což v dospělosti znamená velmi závažné zdravotní potíže. Hypermobilita znamená, že vazy a šlachy jsou příliš vytahané a dovolují tak kloubu se dostat za standardní rozsah. Například natažený loket či zamknutá kolena jdou přes bod, kdy zápěstí, loket a rameno (v případě lokte) a kotník, koleno a kyčel již nejsou v jedné přímce, ale často vyhnuté vzad. A když už jsme u hypermobility, jak ji řešit? V prvé řádě nedělat protahovací cvičení v celém rozsahu, ale maximálně do 2/3 celkového rozsahu. Zaměřit se hodně na zpevňující cviky, atd. Podrobněji však popsat nápravu je na zvláštní článek (a jde vždy o dlouhodobou záležitost).
Opět se ukázalo, že skutečně hodně poruch je díky nesprávně zvolené obuvi, případně chybné technice chůze a běhu. Doporučuji všem investovat pár stovek a navštívit například některou z prodejen TriExpert, kde vám studenti FTVS udělají za 500 Kč diagnostiku vašeho běhu a doporučí i boty (pokud si je zde koupíte, máte tuto diagnostiku zdarma) anebo v CASRI, kde vám za 1,500 Kč provedou kompletní diagnostiku a doporučí i co dělat pro nápravu. Velmi pravděpodobně podobné diagnostiky dělají i jinde, já mám (velmi dobré) zkušenosti s výše uvedenými, proto je zde uvádím.
Kromě hypermobility jsme se dále věnovali kyfóze, Scheuermannově chorobě, osteoporóze a skolióze. Musím říci, že mě z popisu příznaků výše uvedených chorob docela mrazilo. A abychom dokázali těmto nemocem předcházet, ostatně o tom celý cyklus seminářů vlastně byl, seznamovali jsme se s prevencí pohybového systému, tedy masážní techniky, kompenzační cviky a koncepty cvičení od předních odborníků jako je Moshe Feldenkrais, Alois Brügger, Petr Tlapák, a další.
Neděle – Horní končetina
Uvědomili jste si někdy, kolik rčení a citátů se týká pouze rukou? Jen namátkou – „jedna ruka netleská“, „má obě ruce levé“, „zlaté české ručičky“, „z ruky do huby“, „podáš mu prst a utrhne ti celou ruku“, „má ručičky dozadu“, případně obdoba „ručičky moje nebojte, vy makat nebudete“ 😉
A věděli jste, že ruka, pokud má zdravou hybnost, je jediný orgán, která dokáže dosáhnout všude po lidském těle? A že v České republice jsou minimálně dvě specializovaná pracoviště na poruchy horních končetin? Jedno sídli v Praze, druhé ve Vysoké nad Jizerou. A teď již zpět k faktům, se kterými jsme se během semináře seznámili.
Začali jsme ramenem, které asi nejčastěji zlobí, protože buď utrpíme úraz (lyžování, pád z kola, apod.), anebo rameno přetížíme špatnou technikou. V této souvislosti si vybavuji onen nesmyslný tréninkový přístup typu „co bolí, to sílí“ (no pain, no gain), který je možná vhodný pro armádu a ve zcela jiném kontextu, než pro civilní hobíky. Pokud si chcete mermomocí hrát na vojáky, zahrajte si paintball nebo airsoft a neničte si tělo nesmyslným a zcela nepochopeným výcvikem (který navíc vy vůbec nepotřebujete).
Princip „co bolí, to sílí“ totiž úzce souvisí s podobným rčením jako je „co tě nezabije, to tě posílí“ a týká se především psychické stránky přístupu k tréninku, než té fyzické. K čemu mi je cvičení, které mě odrovná na následující dva týdny? Jako voják jsem fakticky mrtvý, jako civilista jsem hlupák, protože takto se jednak nic nenaučím a jednak si nepřiměřeně ničím tělo tak, že hrozí závažná zranění. Ještě donedávna to byl například častý problém fanoušků systému CrossFitu (CF), ale věřím, že v současné době je to již daleko lepší díky větší vzdělanosti CF instruktorů.
Rameno jsme si popsali jak z pohledu funkčního, tak i anatomického. Vysvětlili jsme si, jak je důležité pro celý pohyb centrované postavení kloubů a proč jsou pro rameno důležitá i kompenzační cvičení. Osobně se mi líbila část věnovaná spoušťovým bodům, zcela jistě oblast, na kterou se budu chtít zaměřit více.
Po ramenu přišel na řadu loket, zápěstí a klouby prstů. Opět jsme si u každého kloubu probrali jeho funkci i anatomii. No a poté již přišla na řadu opět patologie a tady jsem si to užíval, protože některé věci znám na vlastní kůži (jo jo, ačkoliv se to možná nezdá, i já jsem kdysi trénoval jako nezodpovědný tupý blbec, takže teď se začínají některé věci ozývat…)
Probrali jsme tak podrobněji syndrom zmrzlého ramene, tenisový / oštěpařský (golfový) loket, syndrom karpálního tunelu, artróza, hypermobilita, horní zkřížený syndrom či Dupuytrenova choroba, která hodně postihuje muže a zvláště potomky Vikingů (jo já vím, taková blbost člověku zůstane v paměti déle než například anatomická funkce pánevního dna 😉
U všech jsme si řekli jak projevy, tak i vyšetření a možnosti léčby, ale hlavně i prevence metodou masáže či cvičení. Opět jsme použili metody Feldenkraise (další osobnost v této oblasti, která mne zaujala zvláště tím, že to není vystudovaný fyzioterapeut, ale samouk a nadšený amatér, který v této oblasti udělal velké pokroky). Na závěr jsme si řekli, jak se vyvíjí horní končetina s věkem, takže jsme zabrousili i do vývojové kineziologie.
Pokud to shrnu, pak jsem byl opět spokojen a tento cyklus seminářů doporučuji všem, kdož se chtějí o svém těle dozvědět i více a zároveň chtějí poznatky přenést i do svého tréninku. Pokud zvažujete, že se příště zúčastníte, doporučuji si uložit webové stránky FTVS s výpisem aktuálních kurzů. A teď se již budu těšit na DNS – Sportovní kurz, který poprvé proběhne i pro nás, nadšené amatéry 🙂
Reportáž ze semináře Prevence poruch pohybového systému 1
Reportáž ze semináře Prevence poruch pohybového systému 2
Jarda Kolcun
