Následující řádky prosím berte jako zamyšlení nad tématem, který je v současnosti častým zdrojem vzrušených diskusí na sociálních sítích – nadšení laikové vs. kovaní odborníci.
Co si pamatuji, vždy se objeví lidé, kteří se přes víkend stávají odborníky na to či ono, ať už je to funkční trénink, instruktor toho kterého bojového umění, nebo dokonce instruktor sebeobrany. Hodně jiných lidí (zvláště ti tzv. profíci) je pak haní a píšou hromady hysterických varovných článků. Jenže zkuste se na to podívat maličko z jiného úhlu. Tihle průkopníci se dobrovolně rozhodli něčemu věnovat svůj čas. Rozhodli se do té které problematiky proniknout. Nikdo je nenutil, začali to dělat proto, že je to baví. Ano, pokud hned po víkendovém školení upadnou do sebeklamu, že již znají vše a není potřeba se dále vzdělávat, pak je to samozřejmě špatně (extrém #1). Pokud to však vezmou jako skvělý start do studia, pak jim osobně držím palce i rád pomůžu, i kdyby to bylo ve stejném oboru, v jakém působím i já.
A spouštěčem může být třeba právě certifikace, která je často hlavně o penězích pro tvůrce/majitele původní myšlenky. Věřím, že v současnosti asi již nikdo ve skutečnosti nevěří, že během jednoho víkendu je možné se připravit tak, že nejen plně porozumí problematice toho kterého oboru (zvláště když jeho tvůrce na tom pracoval x let), ale že to bude umět i naučit jiné. Pokud by tomu totiž tak bylo, pak během několika víkendů máme například nové učitele v základních školách…a nemuseli by studovat několik let, aby se naučili nejen problematiku výuky, ale i jak naučit to, či ono. Certifikace je spíše o získání přístupu k informacím, které by člověk jinak neměl.
Nu, a pokud takový rychlokvašený odborník hned uspořádá seminář? Není to nakonec vždy o nabídce a poptávce? Přeci není nic jednoduššího, než se podívat na jeho profil („strýček Google“ podle vlastních zkušeností pomůže prakticky vždy) a na základě zjištěných informací usoudím, jestli tento člověk je dostatečně erudovaný v dané oblasti, anebo se stal „odborníkem přes noc“ a pak na jeho seminář nejspíše nepůjdu.
Je totiž důležité si uvědomit, že i ti současní, takzvaní, odborníci na to či ono, začínali od nuly. Neházel bych jim proto klacky pod nohy, pokud se to ti noví teprve učí, protože jednou možná budou lepší, než ti současní, pokud ovšem budou na sobě neustále pracovat. Co to znamená v praxi?
Průkopníci (nadšení laikové)
Nenechte se odradit a začněte dělat to, co vás baví teď hned. Vykašlete se na všeználky, mudrlanty a „odborníky“, kteří většinou mají spíše ekonomické zájmy (lezete jim do zelí), než aby je zajímalo blaho lidstva (vím, v tomto jsem maličko cynik). Vy se každý den či každý večer naučte další kousek mozaiky vašeho oboru. Využijte například četné online vzdělávací kurzy, čtěte odbornou literaturu, diskutujte s lidmi, kteří si prošli podobnou cestou, ale hlavně se nenechte odradit. Časem vám daná mozaika bude dávat stále větší a větší smysl a možná ji uvidíte z úhlu, který doposud nikoho dalšího nenapadl. A třeba tak i přijdete na něco, co ostatní dosud opomíjeli. Nenechte se odradit složitostí vybraného tématu, prostě udělejte krok zpět, dostudujte si potřebné informace, ať můžete poté postoupit o několik kroků vpřed. Není to však hned a vyžaduje to tři důležité vlastnosti:
- disciplínu – rozhodnu se, že každý večer tomu budu věnovat 30-40 minut. KAŽDÝ-VEČER. S tím souvisí i motivace. Pokud to však děláte jen proto, že z toho budou nějaké (velké) peníze, pak věřte mi, vykašlete se na to, protože u toho nakonec nezůstanete tak dlouho, abyste to zvládli dostatečně dobře. Ušetřený čas raději věnujte činnosti, která vás skutečně baví a zajímá.
- soustředění – jestli chci proniknout do problematiky funkčního tréninku, tak se věnuji pouze funkčnímu tréninku a zapomenu na další témata, byť mohou být daleko atraktivnější. Je to o prioritách a motivaci.
- vytrvalost – budou chvíle, kdy si budete říkat, že například třeba právě funkčnímu tréninku není možné porozumět bez fyzioterapeutického vzdělání. Oslovte však „strýčka Google“, ať vám ukáže, kdo ze současných autorit má tento typ vzdělání. Sám jsem zažil daleko lepší instruktory funkčního tréninku, kteří jsou původním povoláním například teoretičtí matematici, než kovaní fyzioterapeuti. Proč? Protože se neutápějí v tom ohromném moři informací, ale dovedou si vyfiltrovat přesné informace, které potřebují k tomu, aby porozuměli konkrétnímu tématu.
A hlavně se vyvarujte stavu, kdy si již řeknete – už vím vše, už se nemusím dál vzdělávat. Pokud se toto stane, pak teprve se stáváte nebezpečnými sobě i druhým.
Jakmile budete mít vnitřně pocit, že již máte co říci, udělejte to a poté ihned získejte od účastníků zpětnou vazbu na váš výkon. Dokázali jste odpovědět na všechny dotazy, nebo naopak jste tipovali odpověď a řekli aspoň něco, abyste před ostatními nevypadali hloupě? Paradoxně často také zjistíte, že účastníci kurzu se o danou problematikou až tak do hloubky nezajímají jako vy. Hodně lidí chce jen vědět, JAK cvičit, kolikrát denně a to jim ke štěstí stačí. Najdou se však i tací, kteří chtějí znát teorii za tím (tedy nejen JAK, ale i PROČ) a takových účastníků semináře si važte, protože právě ti vás svými všetečnými dotazy budou posouvat dopředu.
Kromě odborné stránky však zapracujte i na prezentaci informací. V této oblasti mnoho potenciálně skvělých instruktorů absolutně shoří a pak, ačkoliv oni vědí a mají co říci, jsou na seminářích nepřesvědčiví. Příště již na ně nikdo nepřijde.
Účastníci seminářů
Řiďte se vlastním rozumem. Zkontrolujete si, zdali člověk, který je pod seminářem podepsaný, má nějakou (jakou) historii v oboru, který vyučuje. Ptejte se po referencích. A teprve pak se rozhodněte. Velice často se stává, že pro vás bude přínosnější nadšený laik, než velký odborník, protože vám i složitější věci bude vysvětlovat „lidsky“…a co nebude umět, to si zjistí do příště a pak zodpoví.
Současné autority, kibicové a další rádoby odborníci
Mějte na paměti, že i vy jste kdysi začínali od nuly a patrně vám nikdo neházel klacky pod nohy. Možná vás i povzbuzoval a vedl vás na vaší nové cestě poznáním. Mějte na paměti, že lidé ve skutečnosti nejdou na seminář systému či tréninku, ale seminář pořádaný konkrétním člověkem. Takže i kdyby v malém městě bylo 150 instruktorů vyučujících totéž, je to o způsobu podání informací. A dokonce to není ani o ceně. Raději půjdu na dražšího, byť ne úplně nejlepšího instruktora, o kterém však vím, že umí vysvětlit a naučit aspoň to, co 100% umí, než levného, ale velmi zkušeného instruktora, který však neoplývá talentem předávat své vědomosti. Jinými slovy – je to o člověku, který systém prezentuje, než o systému samotném.
Už nějakou dobu se snažím nečíst, ale ani nepsat hysterické články, že se tu zase objevil další hráč na trhu, který zčistajasna učí to či ono a fakticky na to nemá kvalifikaci. Věřím, že pokud na něj lidi chodí, pak jim asi má co říci (a myslet si o jeho „odbornosti“ mohu cokoliv). Pokud jim jakkoliv ublíží, pak je to hlavně vina těch lidí, kteří si neudělali domácí úkol a svěřili se do péče hazardérovi a nezodpovědnému hlupákovi. Když si například koupím maso od pytláka a mám pak velké zažívací potíže (v tom lepším případě), je to jen a pouze má blbost. Takže, vážení, vzpomeňte si, že už ve škole nám říkali „udělej si domácí úkol a budeš v pohodě“
….A to platí dodnes 😉
Jarda Kolcun
