Přínos juda pro vzdělávání podle Jigoro Kano

Přečteno: 95

Cílem této přednášky je vysvětlit vám v obecné rovině, co je to judo. V našich feudálních dobách existovalo mnoho vojenských cvičení, jako je šerm, lukostřelba, používání kopí atd. Mezi nimi bylo jedno, které se nazývalo Jujutsu, což byl komplexní systém, který se skládal hlavně ze způsobů boje beze zbraně, avšak příležitostně i s použitím dýky, meče a další zbraně.
Systém rozeznával následující druhy útoku, což byly především házení, údery, škrcení, držení protivníka na zemi a páčení ruky nebo nohy protivníka tak, aby mu způsobily bolest anebo dokonce zlomeninu. Měli jsme také mnoho způsobů, jak se naučit proti takovým útokům bránit.
Takové cvičení ve své primitivní podobě, existovalo již v našem mytologickém věku. Ale systematická výuka, jako umění, pochází teprve z doby před třemi sty padesáti lety.
V mládí jsem se tomuto studiu bojového umění věnoval u tří významných mistrů té doby. Velký užitek z takového studia mě následně vedl k tomu, že jsem se rozhodl pokračovat mnohem intenzivněji než doposud, a nakonec jsem v roce 1882 založil vlastní školu a nazval ji Kodokan. Kodokan doslova znamená „školu pro studium Cesty“. Významem Cesty je míněn život jako takový. A předmět, který vyučuji, jsem pojmenoval judo místo jujutsu.

Jujutsu a princip maximální efektivity s minimálním úsilím

Nejdříve vám vysvětlím význam těchto slov. Ju znamená jemný nebo poddat se, Jutsu, umění nebo cvičení, a Do, způsob nebo… také princip, takže Jujutsu znamená umění nebo cvičení mírnosti nebo ustupování s cílem dosažení vítězství, zatímco judo znamená způsob nebo princip téhož.
Kromě získávání užitečných znalostí se musíme snažit zdokonalovat i své intelektuální schopnosti, jako např. paměť, pozornost, pozorování, úsudek, uvažování, představivost atd. A to bychom neměli dělat nahodile, nýbrž v souladu s psychologickými zásadami a pravidly, aby vztah těchto schopností mezi sebou byl správně harmonizován. Pouze věrným dodržováním zásady maximální efektivity s minimálním úsilím – což je definice juda – můžeme dosáhnout cíle, a tedy zvyšování našich znalostí i intelektuální síly.
Lze tento princip aplikovat na jiné oblasti lidské činnosti? Ano, stejný princip lze aplikovat na zdokonalování lidského těla, aby bylo silné, zdravé a užitečné, což představuje vhodně zvolená tělesná výchova. Lze jej také aplikovat na zdokonalování intelektuálních a morálních schopností, a tak tvoří duševní a morální výchovu. Současně se může uplatnit při zlepšování stravy, kvality oblékání, bydlení, společenských vztahů i obchodních metod, a tím judo představuje komplexní studium a výchovu k životu.

Judo

Jak jsem již uvedl dříve, tomuto všeprostupujícímu principu jsem dal jméno “judo”. Judo v plném slova smyslu je tedy studium a metoda v tréninku mysli a těla stejně jako v řízení života a jeho záležitostí.
Judo tedy z jednoho pohledu, může být studováno pouze jako cvičení útoku a obrany. Než jsem založil Kodokan, byl tento přístup studia útoku a obrany v judu pouze v Japonsku a cvičil se pod názvem jujutsu, někdy také pod názvem “taijutsu”, což znamená umění ovládat tělo nebo “yawara”, “jemné řízení”. Já jsem však dospěl k názoru, že studium tohoto všeprostupujícího principu je důležitější než pouhé cvičení jujutsu, protože skutečné pochopení tohoto principu nejenže je důležité, ale také umožňuje člověku aplikovat ho ve všech fázích života a je také velmi užitečný při studiu samotného umění jujutsu.

Randori a kata

Avšak nejen prostřednictvím formy studia, kterou jsem zmínil výše, může člověk dojít k plnému pochopení tohoto principu. Člověk může dospět ke stejnému k závěru i filozofickým výkladem každodenních transakcí obchodu, nebo abstraktním filozofickým uvažováním. Ale když jsem začal vyučovat judo, považoval jsem za vhodné postupovat stejně, jako jsem já postupoval při výuce jujutsu, protože tím jsem mohl dosáhnout toho, aby tělo mého žáka bylo zdravé, silné a ano, nazval bych to i, užitečné. Zároveň jsem mu mohl pomoci postupně pochopit tuto důležitou zásadu. Z tohoto důvodu jsem výuku juda zahájil tréninkem randori a kata.
Randori, znamená “volné cvičení”, a cvičí se v podmínkách skutečného zápasu. Zahrnuje hody, škrcení, držení soupeře na zemi a páčení rukou nebo nohou. Oba bojovníci mohou používat libovolné metody boje, pokud si navzájem neubližují a dodržují pravidla judo týkající se etikety, která jsou pro jeho správné fungování nezbytná.
Kata, což doslova znamená “forma”, je formální systém předem připravených cvičení, včetně úderů, hodů, kopů, atd., podle pravidel, podle kterých každý bojovník předem přesně ví, co jeho protivník udělá.
Mnohé další techniky úderů a kopů se vyučují v kata, a nikoli v randori, protože při jejich použití v randori by mohlo často docházet k případům zranění, zatímco při výuce v kata k žádnému takovému zranění pravděpodobně nedojde, protože všechny útoky a obrany jsou předem připravené.
Randori lze cvičit různými způsoby. Pokud je cílem pouhý trénink způsobu útoku a obrany, měla by být pozornost zaměřena zejména na trénink co nejúčinnějších způsobů hodu, vychýlení anebo úniků, bez zvláštního ohledu na rozvoj těla nebo intelektuální a morální kulturu.
Randori lze studovat i z pohledu prosté tělesné výchovy, kde je důraz na správnou techniku, ale i další aspekty jako je vytrvalost, síla, výbušnost, apod. A z toho, co jsem již řekl, vyplývá, že cokoli, co má být optimální, či chcete-li ideální, musí být prováděno na principu „maximální efektivity s minimálním úsilím”.

Atletika, gymnastika a další

Uvidíme dále, jak stávající systém tělesné výchovy v této zkoušce obstojí. Vezmeme-li atletiku jako celek, nemohu se ubránit dojmu, že není ideální formou tělesné výchovy, protože každý jednotlivý pohyb není zvolen pro všestranný rozvoj těla, ale pouze pro dosažení nějakého jiného určitého cíle. Tím může vznikat svalová nerovnováha. A navíc, vzhledem k tomu, že k účasti na trénincích atletiky zpravidla potřebujeme speciální vybavení a někdy i poměrně velký počet osob, je atletika uzpůsobena spíše jako trénink pro vybrané skupiny osob, a nikoliv jako univerzální prostředek ke zlepšení tělesné kondice celého národa.
To platí i pro box, zápas a různé druhy vojenských cvičení, které se praktikují po celém světě.
Lidé se pak mohou právem ptát: “A co gymnastika [kalanetika]? Není ta ideální formou národní tělesné výchovy?“. Na to souhlasně odpovídám, že ano, gymnastika je ideální formou tělesné výchovy z toho důvodu, že je již od počátku vymyšlena pro všestranný rozvoj těla a nevyžaduje nutně zvláštní náčiní a další účastníky. Gymnastika však postrádá několik velmi důležitých věcí, které jsou pro tělesnou výchovu celého národa podstatné. Tyto nedostatky jsou následující:
– Různé gymnastické pohyby nemají žádný smysl a přirozeně díky tomu postrádají hloubku a zajímavost.
– Z jejich nácviku neplyne žádný druhotný užitek.
– Dosažení “dovednosti” (používáme-li slovo “dovednost” v širším smyslu) nelze v gymnastice hledat ani získat dovednost v intelektuální a morální rovině tak, jako v některých jiných systémech cvičení.
Na základě tohoto stručného přehledu celé oblasti tělesné výchovy mohu říci, že dosud nebyla vynalezena žádná ideální forma, která by naplňovala výše uvedené podmínky takové tělesné výchovy.
Tuto ideální formu lze vymyslet pouze na základě studia založeného na maximální efektivitě. Aby byly splněny všechny tyto podmínky či požadavky, musí být vymyšlen systém všestranného rozvoje těla, jako primární hledisko, podobně jako je tomu v případě gymnastiky.
Dále by pohyby měly mít nějaký smysl, aby se jimi člověk mohl skutečně se zájmem zabývat. Opět by mělo jít o takové činnosti, které nevyžadují velký prostor, zvláštní oblečení nebo vybavení. Musí být také takové, aby se daly provádět jak individuálně, tak i ve skupinách.
To jsou podmínky nebo požadavky na uspokojivý systém tělesné výchovy pro celý národ. Každý systém, který tyto požadavky úspěšně splní, lze považovat za program tělesné výchovy založený na principu maximální efektivity.

Reprezentativní forma

Dlouho jsem se tímto tématem zabýval a podařilo se mi navrhnout dvě formy, o nichž lze říci, že všechny tyto požadavky splňují. Jednu formu jsem nazval “reprezentativní forma”. Jedná se o způsob znázornění myšlenek, emocí a různých pohybů objektů v přírodě pomocí pohybů končetin, těla a krku.
Jedním z takových případů je tanec, který ale původně nebyl vymyšlen cíleně jako výchova a kultivace těla, a proto nelze říci, že by splňoval tyto požadavky. Je však možné vymyslet speciální druhy tanců, které jsou vytvořeny tak, aby vyhovovaly osobám různého pohlaví a duševního i tělesného stavu a aby vyjadřovaly mravní myšlenky a city, takže spolu s kultivací duchovní stránky národa mohou rozvíjet i tělo způsobem vhodným pro všechny.
Tato “reprezentativní forma” se, jak se domnívám, tak či onak praktikuje v Americe i v Evropě. Věřím, že si dokážete představit konkrétní příklady, proto se jí zde nebudu dále zabývat.

Forma útoku a obrany

Existuje však ještě jedna forma, kterou jsem pojmenoval “forma útoku a obrany”. V ní jsem spojil různé metody útoku a obrany tak, aby výsledek přispěl k harmonickému rozvoji celého těla. O běžných metodách útoku a obrany vyučovaných v Jujutsu nelze říci, že by byly ideální pro rozvoj těla, proto jsem je speciálně zkombinoval tak, aby splňovaly podmínky nezbytné pro harmonický rozvoj těla. Dá se říci, že splňují dva cíle: (1) tělesný rozvoj a (2) trénink v umění zápasu.
Stejně jako je každý národ povinen zajistit národní obranu, musí i každý jednotlivec vědět, jak se bránit. V současném věku osvícenství by nikdo neměl mít zájem připravovat se ani na národní agresi, ani na páchání individuálního násilí na druhých. Avšak obranu ve věci spravedlnosti a lidskosti nesmí národ ani jednotlivec nikdy zanedbávat.
Tuto metodu tělesné výchovy ve formě útoku a obrany vám nyní ukážu na skutečném systému.
Ten se dělí na dva druhy cvičení: jedním je individuální cvičení a druhým cvičení s protivníkem (jak bylo předvedeno). Z toho, co jsem tu teď vysvětlil i prakticky ukázal, jste nepochybně pochopili, co mám na mysli pod pojmem tělesná výchova založená na principu maximální efektivity. Ačkoli se důrazně zasazuji o to, aby tělesná výchova celého národa byla založena na tomto principu, zároveň však zcela jistě nechci snižovat důležitost atletiky ani různých dalších judistických cvičení založených na bojových uměních. Ačkoliv je nelze považovat za vhodné pro tělesnou výchovu celého národa, přesto jako kultura nebo skupina či skupiny osob mají svou zvláštní hodnotu a v žádném případě od nich nechci odrazovat, zejména od randori v judu.

Výhody randori

Jedna z velkých hodnot randori spočívá v různorodosti pohybů, které sparring poskytuje pro tělesný rozvoj. Další hodnotou je, že každý pohyb má nějaký cíl a je prováděn záměrně, zatímco v běžných gymnastických cvičeních pohyby postrádají zajímavost. Cílem systematického fyzického tréninku v judu je nejen rozvíjet tělo, ale také umožnit muži či ženě dokonale ovládat mysl i tělo a připravit je na jakoukoli mimořádnou situaci, ať už jde o pouhou nehodu, nebo o útok jiného člověka.
Ačkoli se cvičení juda obvykle provádí mezi dvěma osobami, a to jak v kata, tak v randori, a v místnosti speciálně připravené k tomuto účelu, není to vždy nutné. Může se cvičit ve skupině nebo samostatně, na hřišti nebo v obyčejné místnosti. Lidé si představují, že pád v randori je spojen s bolestí a někdy i s nebezpečím. Krátké vysvětlení způsobu, jakým se člověk učí padat, jim však umožní pochopit, že žádná taková bolest ani nebezpečí nehrozí.
Vezměme si ještě jiný příklad: v randori učíme žáka, že když čelí protivníkovi, který je hodně agresivní, měl by nad ním zvítězit nikoliv tím, že se mu bude bránit také hrubou silou, ale tím, že si s ním bude hrát, dokud se nevyčerpá jeho zuřivost a síla.
Užitečnost tohoto postoje v každodenním styku s druhými lidmi je zřejmá. Jak je známo, žádná argumentace nám nepomůže, když proti nám stojí člověk, který je tak rozrušený, že se zdá, že ztratil nervy. Jediné, co v takovém případě musíme udělat, je počkat, až jeho vášně opadnou.
Všechna tato učení se učíme z praxe randori. Jejich aplikace na jednání v každodenních záležitostech je velmi zajímavým předmětem studia a je cenná jako intelektuální trénink pro mladé mysli.
Své pojednání o intelektuální fázi juda zakončím krátkou zmínkou o metodách zvyšování znalostí a intelektuální síly. Pozorujeme-li pozorně společnost, všímejme si způsobů, jakým nerozumně vynakládáme energii například na získávání vědomostí. Poskytuje nám naše okolí dostatek příležitostí k jejich získávání? Vybíráme si vždy ty nejlepší knihy, časopisy a noviny, které čteme? Nezjišťujeme-li často, že energii, kterou bychom mohli vynaložit na získání užitečných znalostí, však často spotřebujeme na pouhé hromadění plytkých vědomostí, které nakonec škodí nejen nám samotným, ale i společnosti?

Intelektuální trénink

Nyní budu hovořit o intelektuální fázi juda. Takový trénink v judu lze provádět pomocí kata i soutěží mezi dvěma osobami, které využívají všechny dostupné prostředky a dodržují předepsaná pravidla juda, přičemž obě strany musí být vždy bdělé a musí se snažit odhalit slabá místa soupeře a být připraveny zaútočit, kdykoli to příležitost dovolí.
Takový postoj mysli při vymýšlení útočných prostředků směřuje k tomu, aby žák byl ve všech svých jednáních vážný, upřímný, přemýšlivý, opatrný a uvážlivý. Zároveň je trénován k rychlému rozhodování a pohotovému jednání, protože v randori, pokud se člověk nerozhodne rychle a nejedná pohotově, ztratí příležitost buď při útoku, anebo při obraně.
V randori opět platí, že žádný účastník nemůže vědět, co se jeho protivník chystá udělat, takže každý musí být připraven čelit jakémukoli náhlému útoku druhého. Zvykne-li si na tento druh mentálního postoje, vyvine si vysokou míru duševní vyrovnanosti neboli “vyrovnanosti”. Cvičení síly pozornosti a postřehu v tělocvičně nebo na místě tréninku přirozeně rozvíjí tuto sílu, která je poté užitečná i v každodenním životě. Pro vymýšlení prostředků, jak porazit protivníka, je nezbytné uplatnit schopnost představivosti, uvažování a úsudku, která je během randori přirozeně rozvíjena. Jelikož je studium randori opět studiem vztahu, duševního i fyzického, existujícího mezi dvěma soupeřícími stranami, lze z tohoto studia vyvodit mnoho cenných poznatků, ale prozatím se spokojím s uvedením několika dalších příkladů. V randori učíme žáka vždy jednat podle základního principu juda, bez ohledu na to, jak fyzicky slabší se mu jeho protivník může zdát a i když může pouhou silou druhého snadno porazit. Pokud však bude jednat v rozporu s tímto principem, pak soupeře nikdy nepřesvědčím o jeho porážce, i kdyby na něj byla použita jakkoli velká brutální síla.
Není snad nutné upozorňovat na skutečnost, že způsob, jak přesvědčit svého protivníka v argumentaci, nespočívá v tom, že nad ním prosadíme tu či onu výhodu, ať už z moci, díky znalostem nebo bohatství, ale v tom, že ho přesvědčíme v souladu s nedotknutelnými pravidly logiky. Tuto lekci, tedy že je účinné přesvědčování, nikoli nátlak, je cenná i ve skutečném životě, a tu si můžeme vzít právě z randori.
Opakovaně učíme žáka, aby v případě, že se uchýlí k nějakému triku při přemáhání svého protivníka, použil pouze tolik síly, kolik je nezbytně nutné k danému účelu, a varujeme jej před přílišným nebo naopak nedostatečným vynaložením síly. Není málo případů, kdy lidé selžou v tom, do čeho se pustí, jen proto, že zacházejí příliš daleko a nevědí, kde se zastavit, anebo naopak.
Kromě získávání užitečných vědomostí se musíme snažit zlepšovat intelektuální schopnosti, jako je paměť, pozornost, postřeh, úsudek, uvažování, představivost atd. To bychom však neměli dělat nahodile, ale v souladu s psychologickými zákony, aby byl vztah těchto schopností mezi sebou dobře sladěn. Jedině věrným dodržováním zásady maximální efektivity, tedy juda, můžeme dosáhnout cíle, jímž je racionální zvyšování našich znalostí a intelektuální síly.

Morální trénink

Nyní budu hovořit o morální fázi juda. Nemám v úmyslu hovořit o morální kázni, která je studentům pravidelně vštěpována v tělocvičně, jako je dodržování pravidel etikety, odvaha, vytrvalost, laskavost, úcta k druhým, nestrannost i fair play, tolik zdůrazňovaná v atletických sportech na celém světě. Trénink juda má v Japonsku zvláštní morální význam, protože judo spolu s dalšími bojovými cvičeními provozovali naši samurajové, kteří měli vysoký kodex cti, jehož duch nám byl prostřednictvím výuky tohoto umění předán. V této souvislosti bych vám rád vysvětlil, jak nám princip maximální efektivity pomáhá při prosazování morálního chování.
Člověk je někdy velmi vznětlivý a náchylný k hněvu z banálních důvodů. Když však člověk dojde k úvaze, že “rozčilovat se” je zbytečné vynakládání energie, které nikomu nepřináší užitek, ale často škodí jemu samému i ostatním, pochopí, že jako student juda se musí takového jednání zdržet.
Člověk je někdy sklíčený ze zklamání, je zachmuřený a nemá odvahu ani chuť pracovat. K takovému člověku přichází judo s radou, aby zjistil, co je v tu chvíli nejlepší, co může za stávajících okolností udělat.
Jakkoli se to může zdát paradoxní, takový člověk je podle mého názoru ve stejné pozici jako ten, kdo je za zenitem úspěchu. V obou případech může postupovat jen jedním způsobem, a to tím, co po náležitém zvážení považuje za nejlepší jednání právě v tom aktuálním daném okamžiku. Lze tedy říci, že učení juda vychyluje člověka z hlubin zklamání a letargie do stavu činorodé aktivity se světlou nadějí do budoucna.
Stejná úvaha platí i pro osoby, které jsou nespokojené. Nespokojené osoby jsou často v mrzutém rozpoložení a obviňují ostatní lidi z toho, co je ve skutečnosti jejich vlastní vinou, aniž by se věnovaly svým vlastním záležitostem. Výuka juda přiměje člověka pochopit, že takové jednání je v rozporu se zásadou maximální efektivity, a uvědomit si, že věrným dodržováním této zásady se stane veselejším. Výuka juda je tedy v mnoha ohledech užitečná pro podporu morálního chování.

Emocionální trénink

Nakonec bych rád dodal několik slov k emocionální fázi juda. Všichni jsme si vědomi příjemného pocitu, který nervům a svalům poskytuje cvičení, a také pociťujeme potěšení z dosažení dovednosti, z používání našich svalů a také díky pocitu převahy nad ostatními v soutěži. Kromě těchto potěšení však existuje i láska ke kráse a potěšení z ní, které plyne z toho, že zaujímáme elegantní postoje a provádíme elegantní pohyby, a také z toho, že je vidíme u druhých. Trénink v nich spolu s potěšením získatelným ze sledování pohybů symbolizujících různé ideje tvoří to, co nazýváme emocionální nebo estetickou fází juda. Věřím, že jste již pochopili, jakou věcí judo ve skutečnosti je, na rozdíl od původního jujutsu z feudálních dob.

Judo – studium a trénink mysli a těla

Pokud tedy nyní ve stručné formě shrnu, co jsem řekl, dalo by se to říci takto:
Judo je studium a trénink mysli a těla, stejně jako regulace vlastního života a záležitostí.
Z důkladného studia různých metod útoku a obrany jsem nabyl přesvědčení, že všechny závisí na uplatnění jednoho všeprostupujícího principu, a to: “Ať už je cíl jakýkoli, nejlépe ho lze dosáhnout tím, že k němu co nejlépe a nejefektivněji využijeme mysl a tělo“.
Stejně jako tento princip aplikovaný na metody útoku a obrany, dříve definované jako jujutsu, tak stejný princip je aplikovaný i na fyzickou, intelektuální a morální kulturu. A stejně tak i na způsoby života a podnikání. To tvoří studium a trénink v těchto uvedených věcech.
Jakmile pochopíme skutečný význam tohoto principu, můžeme jej aplikovat na všechny fáze života a činnosti a umožnit tak vést nejvyšší a nejracionálnější život.
Ke skutečnému pochopení tohoto principu není bezpodmínečně nutné dospět prostřednictvím výše popsaného tréninku v metodách útoku a obrany, ale protože já sám jsem k pochopení této myšlenky dospěl právě prostřednictvím tréninku v těchto metodách, učinil jsem z takového tréninku pro rozvoj těla, regulérní prostředek, jak k tomuto principu dospět.
Tento princip maximální efektivity, je-li aplikován na zdokonalování společenského života, stejně jako při aplikaci na koordinaci mysli a těla, v nauce o útoku a obraně vyžaduje především řád a harmonii mezi jeho členy, a toho lze dosáhnout pouze vzájemnou pomocí i ústupky, které vedou k vzájemnému prospěchu a užitku.

Konečný cíl juda

Konečným cílem juda je tedy vštípit člověku do mysli ducha úcty k principu maximální efektivity, vzájemného blaha i prospěchu a vést ho k jejich praktikování tak, aby člověk individuálně i kolektivně dosáhl nejvyššího stavu a zároveň rozvíjel tělo a učil se umění útoku a obrany.
Pozorujeme-li pozorně skutečný stav společnosti na celém světě, nehledě na to, že morálka ve všech svých formách (náboženské, filozofické i tradiční) má zlepšit chování člověka ve společnosti a učinit svět ideálním, skutečnost se zdá být zcela opačná. Neřesti, hádky a nespokojenost pozorujeme na všech úrovních společnosti, od té nejvyšší až po tu nejnižší. Například, ačkoli se ve škole učíme hygieně a správnému způsobu života od dětství až do zralého věku, přesto jsme náchylní zanedbávat pravidla správné čistoty a hygienického a spořádaného života.
Skutečná fakta dokazují, že naší společnosti chybí něco, co, pokud bude vyneseno na světlo a všeobecně uznáno, může společnost přetvořit a přinést tomuto světu větší štěstí a spokojenost. Je to učení o maximální efektivitě a vzájemném blahu a prospěchu.
Tím nechci říci, že by naše léty prověřené morální zásady a hygienické návyky měly být odloženy. Naopak, nechť jsou tato přikázání a rady respektovány stále stejně jako dříve, ale kromě nich by měla být vždy prvořadá naše zásada maximální efektivity, vzájemného blaha a prospěchu.
To říkám důrazně, protože v dnešní době kritiky a nových myšlenek, má-li mít jakékoli učení účinek, musí za ním stát nějaký nezpochybnitelný důvod skutečnosti.
Neslyšíme dnes racionálně uvažujícího člověka říkat: “Protože já věřím v takovou a takovou věc, musíte v ni tedy věřit i vy“, nebo: „Já jsem dospěl k takovému a takovému závěru na základě vlastního uvažování, proto zákonitě musíte ke stejnému závěru dospět i vy.
Vždyť to, co říkáte, je přece jasné. Cokoli člověk tvrdí, musí být založeno na faktech nebo úvahách, které žádný rozumný člověk nemůže popřít nebo zpochybnit. Nikdo jistě nemůže popřít hodnotu zásady “Ať už je cíl jakýkoli, nejlépe ho lze dosáhnout co nejvyšším nebo maximálně účinným využitím mysli a těla pro tento účel”. Nikdo také nemůže popřít, že pouze usilování o vzájemné blaho a prospěch může každého člena společnosti uchránit před neshodami a hádkami a žít v míru a prosperitě. Není to snad kvůli všeobecnému uznání těchto skutečností, že lidé začali tolik mluvit o efektivitě a vědeckém řízení a že se všude prosazují? Kromě toho se princip dávání a přijímání stále více stává určujícím faktorem v životě všech lidí. Není to snad proto, že byla uznána tato zásada vzájemného prospěchu a užitku, že jsme ze Společnosti národů a velmocí světa vyšli vstříc snížení námořního a vojenského zbrojení? I tato hnutí jsou automatickým uznáním naléhavé potřeby účinného a vzájemného blahobytu a prospěchu. A vzdělávací síly každé země, v níž by mělo mít judo významnou roli, je musí dále rozvíjet.

 

Tento projev Jigoro Kano pronesl na University of Southern California (USC) v Los Angeles u příležitosti 11. olympiády v roce 1932.

Zdroj: http://www.msisshinryu.com/articles/kano/judo-contrib.shtml

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *