Několik úvah o studiu koryu na Západě

Napsala: Diane Skoss
Studium koryu na Západě je mnohem obtížnější než v Japonsku. Už několik let si myslím, že je to ve skutečnosti nemožné, pokud člověk nemá pravidelný dohled instruktora, který je hluboce obeznámený s japonskou kulturou. Ve většině, ale ne ve všech případech, to znamená, že strávil v Japonsku deset a více let.
Za tento postoj jsem veřejně čelila poměrně velké kritice, ale teď, když už jsem více než tři roky zpět v USA a jsem zodpovědná za dohled nad výukou začátečníků, jsem o tom přesvědčená ještě více.
Na čem zakládám svůj názor? Kdysi jsem byla začátečníkem v moderním japonském umění jak v USA, tak v Japonsku; studovala jsem klasické i moderní systémy v Japonsku, ale i na Západě. Teď pozoruji lidi, které trénuji, sleduji jejich boj o úspěch a porovnávám to s mými vlastními zkušenostmi jako začátečníka v Japonsku. Jsem přesvědčená, že oni mají mnohem těžší práci než já – a vlastně i většina ostatních cizinců, které jsem znala v Japonsku.
Čistě technicky to studenti na své úrovni zvládají velmi dobře. Co jim ale jde těžko, je to téměř neuchopitelné „další“, co je tak zásadní pro celkový zážitek z koryu. Snažila jsem se v průběhu let popsat toto „další“, avšak bez velkého úspěchu. Většina západních členů koryu okamžitě ví, na co narážím, zatímco ti, kteří nezažili studium přímo v Japonsku, popírají, že „to“ existuje. Nesnažím se s těmi lidmi vést polemiku, ani je přesvědčovat, že jejich výcvik je nějak špatný – je prostě jiný než když jste členem autentické japonské tradice…v Japonsku.

Koryu existují v konkrétním kulturním kontextu – bez tohoto kontextu koryu jako tradiční japonská sociální skupina přestává existovat. Technická část může být uchována – více či méně netknutá – po generaci nebo dvě mimo kontext ryu, ale podle mého názoru se pak postupně stává něčím jiným než koryu bujutsu.
Protože nemohu výstižně popsat toto „další“, dovolte mi jinou analogii (na základě vynikajícího článku [který vyšel i v češtině, pozn. překladatele] „Kokosová palma Missouri“ od Davea Lowryho), jež snad pomůže lépe vyjádřit mé rozpaky z pokusu učit a studovat koryu mimo Japonsko.
Představte si tedy, že studium koryu je pro začátečníka v Japonsku jako mít 5.000 dílků skládačky (mohla by to být dokonce i vícevrstvá skládačka, záleží na konkrétní ryu). Nejenže v takovém případě máte víko krabice s hotovým obrázkem skládačky (takže, víte, jak to má asi jednou vypadat), ale také máte vedení svého instruktora, který může zaměřit vaši pozornost na konkrétní oblasti a přístupy a může vám občas předat anebo napovědět, který dílek kam patří. V průběhu let můžete skládat „technické tělo“ ryu se společenským prostředím jako jeho kontextem, a možná nakonec i jednou dokončit celou skládačku.
Mimo Japonsko se však učíte koryu bez víka krabice. Instruktor vám může pomoci postavit základní strukturu, která představuje pouze technickou část, ale chybí vám větší obrázek/hlubší pochopení, kterým je japonská kultura. A i když velmi pravděpodobně můžete nakonec sestavit celou skládačku, bude to trvat mnohem…mnohem déle.

Další způsob, jak se na to dívat, je představit si koryu jako stavebnici Merkur. V dojo vám instruktor pomáhá sestavit jednu část stavebnice, především fyzické techniky i společenské zvyklosti specifické pro tu kterou ryuha. Zbytek stavebnice je ale nezbytný pro úplné pochopení. To však není problém, pokud studujete v Japonsku, protože tam fyzicky žijete. Jako cizinec v Japonsku člověk neustále narážíte na něco, i v naprosto nesouvisející oblasti, co se nakonec ukáže mít důležitou roli i v koryu. Pro nás, kteří jsme studovali koryu v Japonsku, to byl úžasný proces objevování těchto souvislostí.

U studentů, se kterými pracuji zde v USA, zjišťuji, že jejich (a můj) úkol je mnohem větší. I když proces objevování konkrétních technik a tradic ryu pro mé studenty je velmi podobný tomu, co jsem zažila v Japonsku, zbytek pro ně prostě neexistuje. Jakmile opustí dojo, nacházejí se v úplně rozdílné kultuře. Musí proto aktivně hledat, jak si sestavit kousky skládačky, a pak zjistit, jak se spojí, vše na základě pouze sekundárních zdrojů. V některých případech jim mohu pomoci postavit a připojit pár kousků, ale tradiční výuka ryu málokdy výslovně pokrývá mnoho z tohoto „dalšího“ a zodpovědnost za to padá na studenta (ať už zde nebo v Japonsku), aby si to sám postupně poskládal.
Nakonec si myslím, že je nezbytné, aby si začínající student zde na Západě uvědomil, jak obtížný bude jeho úkol. Musí se naučit mentálně vystoupit ze své vlastní země a vstoupit do Japonska, okamžikem kdy vstoupí do dojo. Musí se naučit odložit své zažité kulturní zvyklosti a podrobit se tomu, co může na první pohled vypadat jako nepochopitelný soubor pravidel chování.
A nakonec si pamatujte, že existuje mnoho cest, jak jít; všechny mají své výhody a omezení. Jen si buďte vědomi pravé povahy vaší cesty a jejích překážek.

ZDROJ: Some thoughts on learning koryu in the west (koryu.com)