Překvapivý samurajský příběh odhaluje odpověď!
Napsal: Dave Lowry
„Jsem účetní,“ napsal čtenář. „Vyznám se ve financích. A vím, že můj sensei udělá špatné rozhodnutí, pokud jde o investici, o které právě uvažuje. Na můj názor se mě ale nezeptal. Co mám dělat?“
Těžká otázka.
Smysl pro pořádek založený na konfuciánském principu, který prostupuje budó, prakticky znemožňuje studentovi opravovat učitele nebo mu dokonce radit. Jsme v dójó, abychom se učili karate. Jsme pod vedením učitele. Je proto pro nás velmi nepříjemné dávat senseiovi rady, zvláště když o ně nestojí. Riskujeme jeho nesouhlas nebo dokonce hněv.
Takže na to zkrátka nemám jasnou odpověď. Je to velmi choulostivá záležitost. Rád bych vám však předal následující historický příběh, který na tuto záležitost nabízí cenný pohled.
V polovině 80. let 15. století chtěl velký vojevůdce Hideyoshi Toyotomi provést rozhodující tah, který by mu mohl zajistit vládu nad celým Japonskem. Jeho pán Oda Nobunaga byl krátce předtím ve stejné situaci, když byl zrazen svým spojencem, uvězněn v chrámu, který byl zapálen, a donucen k sebevraždě.
Hideyoshi rychle pomstil smrt svého pána a tím i posílil své vlastní politické a vojenské postavení vybudováním impozantní horské pevnosti, která mu umožnila kontrolovat životně důležitou oblast mezi Kyótem a Ósakou.
Tradiční umělecké vyobrazení Hideyoshiho Toyotomiho
V této chvíli byl Hideyoshi připraven udeřit na řadu nepřátel a toužil tak i učinit. Byl impulzivní a měl prudkou povahu. Jeho prvním cílem byl Oda Nobutaka, Nobunagův syn, který zosnoval spiknutí proti vlastnímu otci. Hideyoshi svolal všechny své generály na hrad na hoře Tenno k válečné poradě. Když Hideyoshi stavěl hrad, počítal s místem i pro čajovou chýši. Stejně jako jeho pán byl Hideyoshi téměř fanatickým nadšencem chadó, čajového obřadu, sbíral čajové náčiní a budoval zahrady pro jeho provozování. Po svém pánovi zdědil čajového mistra jménem Sen no Rikyú.
Hideyoshi dal Rikyúovi pokyn, aby v areálu hradu postavil novou čajovou chýši i zahradu. O vztahu mezi tichým, brilantním znalcem Rikyúem a horkokrevným Hideyoshim existuje řada příběhů. Hideyoshi pocházel ze selského rodu a měl nevzdělaný vkus. Rikyú naopak jemně, ale přitom důrazně tlačil Hideyoshiho k tomu, aby ocenil strohou jednoduchost čajového obřadu.
Technicky vzato byl Hideyoshi Rikyúovým žákem. Z politického hlediska byl Hideyoshi Rikyúovým pánem. Konfrontace mezi nimi tedy měly mnoho rovin.
Hideyoshi naléhal na své generály, aby s ním souhlasili: Všichni se snažili okamžitě zaútočit na Nobutaku, aby si upevnili moc a zlikvidovali důležitého nepřítele. Mnozí generálové s tím souhlasili, avšak ti, kteří byli proti, vyvolali vášnivou debatu.
Náhle do sálu vstoupil Hosokawa Sansai, vysoce postavený samuraj, který byl rovněž Rikyuovým studentem. „Promiňte, ale přináším zprávu od Rikyua,“ řekl Hosokawa. „Má návrh na pojmenování nové čajovny a chce znát váš názor.“ Generálové se nevěřícně po sobě podívali. Právě byli ve vypjaté debatě, která mohla rozhodnout o budoucnosti mnoha klanů, a možná i samotného Japonska. A tenhle člověk je přerušil, aby se zeptal na název čajové chýše?
Hideyoshi je však přerušil a nechal Hosokawu promluvit. Hosokawa rozvinul papír, na který Rikyú napsal svůj návrh: Tai-an. An znamená „útočiště“ nebo „poustevna“. Je to oblíbená součást mnoha názvů čajových chýší. Tai je slovo, které používáme i v dójó; znamená „čekat“.
„Útočiště pro čekání“ – zvláštní název pro čajovou chýši, ale Hideyoshi byl dost chytrý na to, aby se “podíval pod povrch”. Pochopil, o co jde. Rikyú se doslechl o možném načasování útoku. Nenápadným, nepřímým způsobem mu tak dával své rady. “Počkejte“.
Když Hideyoshi začal přemýšlet o Rikyuově radě, uvědomil si, že brzy přijde zima a sníh. Jakmile napadne, budou průsmyky ze severu zablokovány. A Shibata Katsuie, Nobutakův hlavní spojenec, nebude moci ze svých pozemků v severním Japonsku nabídnout pomoc.
Při čekání na útok nakonec Nobutakovi došla trpělivost a zaútočil první na Hideyoshiho…aby byl zakrátko snadno poražen.
Rikyú mohl sice Hideyoshiho napřímo upozornit: „Hele, když se nad tím zamyslíš, čekání bude velkou výhodou.“ Hideyoshi by tuto radu, takto podanou, asi nepřijal. Rikyú mohl být přímočarý a přímý. Neudělal to, a to hned z několika důvodů. Hideyoshi byl, jak bylo uvedeno, Rikyúovým pánem.
Rikyú doslova žil anebo by zemřel čistě na základě Hideyoshiho přání. A šest let po tomto incidentu nařídil Hideyoshi Rikyúovi spáchat sebevraždu. Také vzhledem k Hideyoshiho povaze a tvrdohlavosti, kdyby byl Rikyú přímý, by to Hideyoshiho rozzlobilo a přimělo by ho se ještě více utvrdit. Jemnost byla proto mnohem účinnější.
Je to nádherný starý příběh, částečně proto, že se skutečně stal. Ale dnes již bohužel nevíme jistě, zda Rikyú vyslal zprávu, kterou Hideyoshi dostal. Objevily se nejrůznější úvahy o tom, proč Rikyú vybral pro chýši právě toto jméno. Byl to velmi přemýšlivý člověk, který viděl život do hloubky. A možná, že to „čekání“, které měl na mysli, mělo znamenat něco úplně jiného.
Rikyu navíc nebyl válečník. Pocházel ze společenské třídy obchodníků. Přesto můžeme z této události a mnoha dalších usuzovat, že měl hluboké znalosti strategie. Chápal, jak manipulovat s mocí, jak se orientovat v obtížných situacích, jak vidět okolnosti z více úhlů i jak použít moudrost, aby ovlivnil správné lidi.
Mnoho bojových umělců strategii na této úrovni nerozumí. O strategii přemýšlejí pouze v rámci soutěží. Myslí si, že to není nic jiného než vymýšlení plánu pro boj nebo násilné střetnutí. To je ale zúžený pohled na strategii.
Nu a co se týče otázky položené na začátku této eseje, stále pro vás nemám dobrou odpověď. Doufám však, že vám tento samurajský příběh poskytl podnět k zamyšlení….a třeba na odpověď příjdete sami.
ZDROJ: Can You Challenge Your Sensei? A Surprising Samurai Story Reveals the Answer!
