napsal: Don Cunningham
Po sjednocení mnoha japonských feudálních panství založil Tokugawa Iejasu (1542-1616) svou vládu v Edu, v místě dnešního Tokia. Nové centrum japonské moci rychle přilákalo obyvatele všech vrstev. Vedle dělníků, řemeslníků a obchodníků zde žilo i velké množství samurajů, kteří patřili buď k různým šlechticům, jež si museli částečné udržovat bydliště i v Edu, anebo přímo k šógunovi a sloužili zde jako tělesná stráž i vládní úředníci.
V populaci města, v níž převažovali muži, panovala tvrdá konkurence o všechno. Vzhledem k rostoucím vzájemným vztahům mezi jednotlivými vrstvami a stísněným prostorám rychle se rozšiřujícího městského prostředí není divu, že často docházelo k výbuchům vzteku a hádkám. Sociální nespravedlnost v období Edo často vyvolala násilí. A díky ozbrojenému obyvatelstvu měly i drobné neshody tendenci vyústit v krvavé lázně.
Aby si policisté a jejich pomocníci, kteří nebyli samuraji, udrželi kontrolu, vyvinuli mnoho unikátních zbraní a zatýkacích technik, které používali proti výtržníkům, kteří byli obvykle ozbrojení a často zoufalí. Patřily k nim zvláštní pomůcky, jako například tyčové zbraně s ostnatými háky určené k zamotání oděvu podezřelého a jeho znehybnění tím, že ho donutí padnout na zem, a také dřevěné žebříky a krátké tyče používané k zadržení pachatelů bez zranění.
Jednou z těchto jedinečných zbraní samurajské policie byla jutte. Byl to v podstatě železný obušek, který byl mezi policisty oblíbený, protože dokázal odvrátit seknutí mečem a odzbrojit útočníka, aniž by došlo k vážnému zranění obou osob.
V podstatě se jednalo o obrannou nebo také zadržovací zbraň dlouhou asi 15 až 18 palců (38-46 cm), která vyžadovala, aby se její uživatel dostal velmi blízko k zadržované osobě. Jediný hák nebo vidlice, nazývané kagi, na straně u rukojeti umožňovaly použít jutte k zachycení nebo dokonce zlomení čepele meče. Kagi bylo možné použít také k zachycení oděvu nebo prstů protivníka a hlavní násada byla určena k úderům i bodání.
V historii byla tato zbraň známa pod mnoha jmény. V období Edo se častěji používal název jutte nebo jitte. Tento termín se skládá ze dvou znaků kandži, z nichž jeden (džu) představuje “10” a druhý (te) “ruku”, což naznačuje, že jutte dává uživateli sílu deseti rukou.
Jak jutte vzniklo, je dodnes záhadou. Podle jedné z rozšířených představ se vyvinula ze zvláštní zbraně na bojišti, kterou údajně navrhl Goro Nyudo Masamune, proslulý šermíř žijící v období Kamakura (1185-1333). Prototyp se nazýval hachiwari nebo kabutowari (rozbíječ přileb) a představoval zahnutou a špičatou kovovou tyč s hákem u základny rukojeti. Hachiwari, který samurajové nosili jako dýku, se pravděpodobně používala jako zbraň k odrážení úderů – držel se v levé ruce, zatímco v pravé se svíral meč.
Mnoho Japonců i lidí ze Západu zná hrdinské činy Mijamota Musašiho (1584-1645). Jeho původní jméno bylo Mijamoto Masana, ale v pozdějších letech byl znám také jako Niten. Aby se zdokonalil v šermu, Musaši hodně cestoval po feudálním Japonsku, aby mohl vyzvat jiné šermíře. Byl zakladatelem Nito ryú neboli šermu dvěma meči, byl také vynikajícím umělcem a autorem Knihy pěti kruhů, nadčasového pojednání o strategii šermu.
Ačkoli otec Mijamota Musašiho nebyl tak známý jako jeho slavnější syn, byl také zkušeným bojovníkem. Mijamoto Munisai vytvořil bojové umění známé jako jitte tohri-ryú. Tento konkrétní styl, někdy označovaný jako tohri-ryu kenjutsu, používal několik vojenských zbraní, včetně dvou mečů, kopí a jutte. Cvičitelé jitte tohri-ryu byli známí zejména pro své juji ari jutsu neboli techniky, při nichž se používalo kopí s výraznou čepelí ve tvaru kříže. Podle všeho byl Mijamoto Munisai také mistrem v ovládání právě výše popisováného železného bodáku neboli jutte-jutsu.
ZDROJ: Jutte: Japanese Weapon Helped Keep the Peace
