Jak lépe naučit (nejen) bojové umění? (1/8)
Úvod
Ač již v nejlepších letech, stále mám pocit, že tu je prostor se učit. A co je možná ještě důležitější – i učit „jak učit“. No a nedávno vyšla velmi zajímavá kniha Kevina Secourse, zvaná „Unconstrained – The constraint-led approach to learning martial arts and beyond“. Ta ukazuje další způsob výuky, který je založen jak na vědeckých studiích, tak i na praktických zkušenostech člověka, jenž vyučuje (nejen) bojová umění mnoho desítek let. Navíc se snaží k výuce přistupovat tak, aby nešlo pouze o tzv. „laboratorní dódžó“, tedy takové, kdy vám techniky skvěle fungují ve sterilním prostředí tělocvičny, ale venku na ulici…to je již jiný příběh… a často velmi tragický.
Proto mě tato kniha zaujala. Abych však získal pokud možno co nejkomplexnější obrázek, sehnal jsem si ještě další materiály na toto téma (viz Použité zdroje uvedené na konci článku). A byl jsem překvapen, že by možná šlo učit maličko jinak… a možná i lépe.
Dva základní způsoby výuky
Osobně jsem do té doby znal celkem dva různé způsoby, které vzájemně při výuce kombinuji dle technické vyspělosti studenta. Jeden je tzv. „tradiční“ způsob učení (japonských) bojových umění. Na Západě se mu tuším říká „imitační učení / učení napodobováním“ a tento způsob je založen na pozorování a napodobování chování či technik druhých. Často je využíván při osvojování nových pohybových dovedností nebo v raných fázích učení, kdy student dosud ještě nemá dostatečné teoretické zázemí. Ve světě bojových umění to pak vypadá tak, že mistr předvede techniku a je na studentovi, aby ji (časem) dokázal napodobit do nejmenších detailů. Když se mu to nepovede, mistr (často beze slova) techniku ukáže znovu a nechá studenta techniku znovu provést. Nijak nekomentuje, nevysvětluje, jen předvede. Tento systém má své výhody i nevýhody. Mezi ty nevýhody patří fakt, že zvláště zpočátku student vůbec netuší, na co se přesně zaměřit při pozorování a následném napodobení techniky. Vidí pohyb, ale většinou neví, v jaké části těla byl iniciován, jak tělem vzniklá (kinetická) energie doputuje například až do pěsti, protože vidí jen postoj, rotující boky a pak desku přelomenou úderem pěsti. Chvíli to trvá, a tím myslím často několik týdnů i měsíců, než mu docvakne, jak to celé vlastně funguje na úrovni biomechaniky. A pak do toho ještě musí zapracovat aspekt načasování, vzdálenosti atd. Zkrátka je to běh na dlouhou trať…ALE…tímto způsobem se student postupně učí, na co se má zaměřit při pozorování a je prokázáno, že každá další technika mu pak jde mnohem rychleji.
Naopak učení založené na detailním pochopení principů techniky, vyžaduje detailní teoretické vysvětlení a porozumění podstaty dané činnosti. Tento přístup je často spojen s hlubším kognitivním zpracováním a může vést i k lepšímu přenosu znalostí do různých kontextů. Například při výuce fyziky na technických univerzitách byly zkoumány interaktivní metody výuky, které kladou důraz na pochopení základních principů prostřednictvím řešení problémových úloh a experimentů. Výsledky ukázaly, že takový přístup může být mnohem efektivnější než dříve zmiňovaná tradiční metody výuky.
Tento způsob výuky (bojových umění) je běžnější spíše na západě, kdy učitel slovně i fyzicky ukáže techniku, rozebere ji „na prvočinitele“ a následně zodpoví studentům všechny možné dotazy. Student se jí sice naučí rychleji…ALE…podobné „vedení za ručičku“ není úplně žádoucí, protože i v pokročilejších technikách pak student bude potřebovat podrobný rozbor „na prvočísla“. Techniky jsou mu fakticky „objeveny“ a předány takříkajíc „na stříbrném podnose”. Když to zjednoduším, tak u toho nemusí ani sám moc přemýšlet a počet AHA momentů, na rozdíl od předchozí formy výuky, bude nesrovnatelně nižší. Přesto se nedá černobíle říci, která z nich je lepší.
Výběr mezi těmito dvěma přístupy závisí na povaze učební látky, cílech výuky i individuálních preferencích studentů. V některých případech může být kombinace obou metod nejefektivnější, kdy napodobování slouží k rychlému získání základních dovedností, zatímco detailní pochopení principů umožňuje jejich hlubší integraci a aplikaci v různých situacích.
Ale zpět k metodě, o které by chtěl hovořit. V následujících kapitolách se pokusím ji shrnout tak, abyste ji případně mohli i vy využít při výuce právě toho vašeho bojového umění a zvýšili tak šanci, že to, co předáváte svým studentům, bude předáváno co nejoptimálnější formou, ale také bude (v případě bojových umění) poté fungovat i na ulici (za předpokladu, že se snažíte učit „bojové“ umění, a nikoliv pohybovou gymnastiku v kimonu). Nicméně tato metoda se hojně využívá i v jiných sportovních odvětvích. My se však zaměříme na bojová umění.
Pár slov na dodání odvahy
Jaká je tedy struktura tohoto cyklu? Nejdříve si vysvětlíme nezbytnou teorii, která sice nemusí být úplně čtivá, ale je důležité pochopit „PROČ“ se do toho vlastně pouštět, a hlavně z jakých předpokladů metoda vychází. Dejte tomu šanci a teorií se prokousejte, protože něco, co zní zpočátku strašně složitě jako kvantová fyzika, je ve skutečnosti jen „selský rozum“…
Vzpomínám si na podobnou situaci, kdy jsem se jako projektový manažer ve firmě měl naučit novou metodu dodávání projektů. Jednalo se o metodu zvanou SCRUM. Když jsem se do ní začetl, vyskočila na mě zcela nová terminologie i proces dodání projektu. Avšak jakmile jsem tomu dal šanci a pronikl do tématu, zjistil jsem, že jde fakticky o návrat k „selskému rozumu“. Do té doby jsme většinou na dodání softwarových i infrastrukturních projektů používali tzv. Waterfall metodu, jejíž nastudování vyžadovalo minimálně 2-3 knihy (v angličtině), každá o více než 300 stranách. Metoda SCRUM je však popsána v manuálu, který má asi 25 (!) stran, a to je vše. A najednou se tak z kompletně neznámé metody stalo něco, co se dá vysvětlit pár slovy, a hlavně jejím prostřednictvím jste schopni dodat projekty (zvláště) v případě, kdy zákazník nemá ještě zcela jasnou představu, jak to na konci má vypadat. Nakonec jsem se dokonce stal i jedním z hlavních instruktorů (Agile coach) v naší firmě, který tuto metodu učí své služebně mladší kolegy.
A tohle je velice podobný příklad. Zpočátku budete, podobně jako já, zmateni všemi těmi novými termíny a začnete o sobě pochybovat (stejně jako já), jestli má cenu to dál číst a že možná zůstanete u formy výuky, kterou již perfektně znáte. Víte… dobrý učitel se pozná podle toho, že má hlavu otevřenou i dalším/novým formám (které, jak si za chvíli řekneme zase, tak nové nejsou 😉) a nenechá se ovládnout svým egem, které se často uraženě stáhne, pokud to nedokáže pochopit „na první dobrou“. I autoři knih, ze kterých jsem čerpal, na toto riziko upozorňují. Dejte tomu čas, „neházejte flintu do žita“, pokud tomu zatím nerozumíte. Časem se vám jednotlivé kousky začnou spojovat a najednou se objeví (nikoliv pouze jeden) AHA moment a vy budete schopni zkombinovat to, co již znáte s tím, co jste se právě dočetli. Hovořím z vlastní zkušenosti. Opakovaně jsem měl cukání knihu odložit s tím, že na to jsem už starej, a že je to určitě blbost a že stávající metoda je dobrá. Jenže pak… četl jsem dál a najednou jsem začal lépe chápat informace obsažené v knihách a nyní… upřímně řečeno věřím, že již chápu podstatu, ale detaily ještě musím zpracovat poté, co nějaký čas některé věci z CCL začnu fyzicky aplikovat do výuky. Proto i vy vydržte, protože ty vědomosti za to stojí.
A pokud z nějakého důvodu nechcete číst již mnou „předžvejkané“ informace, anebo stále ještě po dočtení tohoto cyklu bude něco nejasného, na konci uvádím seznam odborných zdrojů, ze kterých jsem čerpal. Vřele doporučuji si je projít. Tento výukový přístup minimálně za zkoušku rozhodně stojí.
Použité zdroje:
Unconstrained – The constraint-led approach to learning martial arts and beyond (Kevin Secours)
Dynamics of Skill Acquisition a Constraints-Led Approach (Keith Davids, Chris Button, Simon Bennett)
How We Learn to Move: A Revolution in the Way We Coach & Practice Sports Skills (Rob Gray)
Dynamics of Skill Acquisition: A Constraints-Led Approach
The Constraints-Led Approach Principles for Sports Coaching and Practice Design (etc.)
Martial Praxis Episode 6 – Constraints Led Džúdó – Cal Jones
What is the Ecological Approach?
Constraint Led Learning in the Martial Arts and Beyond
