Napsal: Jerry Beasley
Praxe bojových umění ve Spojených státech začala skromně a byla převážně omezena na veterány z druhé světové války, kteří bojová umění po návratu z Pacifiku představili veřejnosti. „Karate“ se stalo univerzálním termínem pro bojová umění, a proto je legendární mistr kenpa Ed Parker obecně považován za prvního člověka, který v roce 1956 otevřel čistě komerční školu karate.
Na začátku 60. let si bývalí vojáci, jako Mike Stone, Chuck Norris a Joe Lewis, začali budovat reputaci jako učitelé a studenti asijských bojových umění. Popularita karate turnajů jim umožnila sdílet a kombinovat dovednosti z různých bojových stylů Japonska, Okinawy, Koreje a Číny. Přesto navzdory rostoucí popularitě byly školy karate stále dosti vzácné a živit se jako učitel bojových umění obvykle znamenalo jen skromné příjmy.
Koncem 60. let se taekwondo začalo šířit do velkých amerických měst. Jihokorejská vláda podporovala řadu mistrů a pomáhala jim zakládat dojangy. Korejští instruktoři věnovali mnoho hodin budování a propagaci svých škol. Populární televizní seriály jako Kung Fu a filmy jako Billy Jack vzbudily nový zájem o bojová umění. Do roku 1973 byly vytvořeny podmínky pro první celonárodní rozmach škol bojových umění.
V roce 1973 se v kinech objevily filmy jako je Five Fingers of Death a další populární čínské snímky – často označované jako „chopsocky“ filmy, což přilákalo ještě více Američanů do světa asijských bojových umění. Nejvýznamnějším z těchto filmů byl Enter the Dragon s Bruce Leem. Leeho předčasná a tragická smrt v červenci téhož roku pak ještě více zvýšila povědomí lidí, kteří se bojovým uměním věnovali.
V létě 1973 začaly ve všech velkých amerických městech a předměstích vznikat školy sebeobrany. Tento boom však trval pouhý rok. Ropné embargo způsobilo, že si mnoho lidí nemohlo dovolit volnočasové aktivity, jako bylo studium bojových umění. Rozmach roku 1973 se rychle proměnil v propad roku 1974, což mnohé instruktory zaskočilo. Se smrtí Leeho, zrušením televizního seriálu Kung Fu a celkovým ekonomickým útlumem zažila branže škol bojových umění prudký pokles.
Až koncem 70. let se zájem o bojová umění znovu rozhořel. Chuck Norris zazářil v sérii svých úspěšných filmů. Sportovní kanál ESPN začal propagovat full-contact karate zápasy. Šampioni jako Bill „Superfoot“ Wallace se stali známými sportovními osobnostmi. Majitelé škol bojových umění si začali všímat obnoveného zájmu. Netřeba dodávat, že někteří podnikaví instruktoři brzy zjistili, že karate a taekwondo mohou být velkým byznysem.
Osmdesátá léta byla pak pro školy karate skvělou érou. Hollywood přispěl k rozmachu díky filmům Karate Kid a sérii o Želvách Ninja. Semináře se staly lukrativním byznysem pro promotéry a vystupující, jako byli Bill „Superfoot“ Wallace, Joe Lewis, Dan Inosanto a Stephen K. Hayes. Ke konci dekády začaly vznikat i tréninkové kempy.
Úspěšný podnikatel Andrew Wood publikoval dnes již slavnou příručku o tom, jak si výukou karate vydělat šestimístný roční příjem. Jeho metody pro dosažení výdělku 100 000 dolarů se však do praxe začaly seriózně zavádět až v 90. letech.
Příchod obchodních organizací v 90. letech sehrál klíčovou roli ve vývoji škol bojových umění v Americe. Průkopníkem v tomto směru byla Martial Arts Industry Association, která dodnes pomáhá instruktorům rozvíjet efektivní strategie pro výuku, marketing a řízení škol.
Jednou z hlavních výzev, kterým čelili instruktoři bojových umění v minulosti, bylo, jak efektivně z výuky profitovat. Osoba zodpovědná za vedení školy totiž musela zastávat dvojí roli – být soucitným, důvěryhodným a stále pokorným učitelem a zároveň rozhodným, výřečným a neústupným podnikatelem. Tyto role však často byly v rozporu. Výsledkem bylo, že instruktor, který nedokázal najít rovnováhu, se stal buď chudým, ale uznávaným mistrem, nebo zámožným, avšak méně respektovaným podnikatelem.
Po mnoha letech vývoje se dnes již učitelé bojových umění naučili, že vydělávat na profesionální výuce není v rozporu s výchovou kvalitních studentů. Vyšší příjmy umožňují školám investovat do větších prostor a přijímat více žáků. Díky osvědčeným podnikatelským metodám mohou kvalifikovaní instruktoři pracovat na plný úvazek a předávat tradice svého umění prostřednictvím dobře strukturovaných programů – což je ve výsledku přínosné pro celou společnost.
SOURCE: Dollars in the Dojo: A Short History of Martial Arts as a Business
