Dan Inosanto o Bruce Leem a aikidó

Přečteno: 172

Dan Inosanto je ve světě bojových umění skutečnou legendou. Inosanto je známý především jako tréninkový partner Bruce Leeho, jeho kamarád i nejvyšší instruktor v Leeho bojovém umění Jeet Kune Do. Jeho zkušenosti v bojových uměních však pochází ještě mnoho let před i po jeho působení u této legendy (nejen) filmového světa. Dan Inosanto se poprvé seznámil s japonskými bojovými uměními jako chlapec, když se učil “combat judo” u strýce, jenž se vrátil z druhé světové války. Díky respektovanému postavení svého otce ve filipínsko-americké komunitě ve Stocktonu v Kalifornii měl Inosanto možnost studovat a trénovat s několika mistry, s nimiž se jeho otec přátelil a kterým pomáhal. V průběhu let Inosanto kromě studia u desítek mistrů bojových umění z jihovýchodní Asie prozkoumal také několik zápasnických stylů, jako je například japonské Shooto, zápas ve volném stylu i brazilské jiu-jitsu. V posledních letech se Inosanto po setkání, jež mu zprostředkoval jeden z jeho žáků, legendární akční režisér a bojový choreograf Jeff Imada, začal scházet s Haruo Matsuokou z Ikazuchi Dojo a studovat u něj japonské bojové umění aikidó. V tomto rozhovoru se Josh Gold setkal s Danem Inosanto, aby si spolu popovídali o aikidó i jak si toto bojové umění stojí v kontextu Inosantových bohatých zkušeností s dalšími bojovými uměními.

Josh Gold (Aikido Journal): Děkujeme, že jste se k nám dnes připojil, guru (sensei). Napadlo mě, že bychom mohli začít tím, že nám povíte něco o svých prvních zkušenostech s aikidó.

Dan Inosanto: Je mi potěšením, Joshi. Poprvé jsem se s aikidó setkal, když jsem získal knihu o aikidó od Kenji Tomikiho. Viděl jsem ji v roce 1963 nebo 1964 a hned jsem si ji koupil. Brzy poté jsem si pořídil další knihu, tentokrát od Koichi Toheie. Vždycky jsem měl touhu poznat každé bojové umění, které jsem mohl. Myslím, že by se měla studovat všechna umění, aby člověk získal potřebný náhled i inspiraci.

Kdy jste poprvé viděl aikidó naživo?

Poprvé jsem aikidó viděl osobně na demonstraci, kterou někdy v roce 1966 vedl Mito Uyehara. Mito byl zakladatelem časopisu Black Belt a byl držitelem černého pásu 3.dan v aikidó. Docela se spřátelil s Brucem Lee. Jednoho dne přišel Mito k Bruceovi domů do Los Angeles a předvedl nám s Brucem ukázku aikidó. Říkal jsem si: “To je docela dobré.” Mito byl velmi talentovaný člověk. Přišlo mi to velmi zajímavé. Zvlášť se mi líbily páky a kontroly protivníka. 

Bruce Lee a Dan Inosanto v Hong Kongu 1972

Později jste navštívil dojo Gozo Shiody v Japonsku, že?

Ano, to bylo pravděpodobně někdy v letech 1989-1991. Do Japonska jsem jel s Yorinagou Nakamura, který byl mým učitelem v shoot wrestlingu. Přivedl mě do Shiodova dójó a návštěva se mi moc líbila. Udělal na mě velký dojem. V jeho dójó jsem tehdy zůstal asi dvě hodiny a sledoval výuku. Bylo to pro mě velmi obtížné, protože jsem se celou dobu snažil sedět japonským stylem (seiza). Opravdu mě to bolelo (smích). Ano, bylo to pro mě opravdu těžké.

Věděli, kdo jsi?

Ano, věděli. Když jsem vstoupil do dójó, viděl jsem, jak se někteří studenti aikidó dívají na video ze semináře, na kterém jsem učil. Nevím, kde to vzali. Bylo to ještě před dobou internetu, takže museli někde sehnat VHS videokazetu. A později Shioda svým studentům řekl: “Myslím, že se od tohoto muže můžete něco naučit.” A tak jsem si řekl: “Myslím, že ano.” Velmi mi lichotilo, že to řekl svým studentům. Během té cesty do Japonska jsem totiž měl vést seminář jinde. Byl zaměřen převážně na filipínská bojová umění, ale věnovali jsme se pak také trochu i Jeet Kune Do. Takže všichni ti lidé z aikida – studenti Shiody – nakonec přišli i na můj seminář.

Dan Inosanto a Josh Gold v Inosanto Academy v Los Angeles, duben 2021

Když už mluvíme o FMA (filipínském bojovém umění), jednou jsi mi vyprávěl příběh o jednom ze svých učitelů, Florovi Villabrilleovi a Koichi Toheiovi.

Už si přesně nevzpomínám na jaký rok to byl…Koichi Tohei tehdy odjel na Havaj, aby tam předvedl sérii ukázek aikidó. Na demonstraci pro policejní oddělení předvedl tehdy techniku – ruku, kterou nelze ohnout a pak i vybrané techniky pák. Žádný z policistů nedokázal jeho ruku ohnout. Tohei požádal jakéhokoliv dobrovolníka z publika, aby se pokusil jeho ruku ohnout, a dav zakřičel na Villabrilleho, který ukázku také sledoval. Do té doby se Floro Villabrille zúčastnil 44 zápasů v plnokontaktním boji s holí na Havaji. V těchto soutěžích se může útočit pěstmi, kopat, zasahovat lokty, koleny, škrtit, používat strhy nebo hody, anebo prostě jenom omráčit soupeře holí. Většina Villabrillových zápasů končila knokautem holí. A někdy skončily vzdáním se anebo zlomenými končetinami. Bylo to opravdu dost drsné.

Tohei se snažil na Villabrilleho aplikovat některé techniky aikidó, ale v té době jej nedokázal hodit. To je filipínská verze příběhu. Nějakou dobu se navzájem testovali, ale skončilo to jakousi remízou.  A pak Tohei řekl divákům: “Tento muž a já máme stejné schopnosti a já ho nedokážu hodit.” A tak Villabrille řekl: “Pojďme to udělat doopravdy.” Tohei odpověděl: “Ne, kvůli tomu tu nejsem. To není účelem aikidó. Jsem tu proto, abych představil aikidó na Havaji, a to je mé poslání. Nejsem tady proto, abych ukázal, že jsem lepší nebo horší než kterýkoli jiný člověk.

A zajímavé je, že Villabrille se mnou o tom potom mluvil jako o úžasné lekci charakteru. Villabrille mi řekl, že v ten den byl Tohei lepším člověkem než on, a to kvůli způsobu, jakým situaci zvládl. Později Tohei daroval Villabrillemu na důkaz respektu nůž, japonské tantó. Villabrille mi ho pak ukázal, když jsem tam byl na Havaji. Takže si Toheie velmi vážil.

Nejde jen o aikidó – i Bruce Lee byl na internetu terčem kritiky typu MMA. Někteří říkají: “Vždyť nikdy nebyl v opravdovém zápase smíšených bojových umění, takže nemůžete říct, že jeho dovednosti jsou dobré.” To je pravda.

Jako člověk, který má neuvěřitelně hluboké znalosti bojových čepelí i poměrně rozsáhlou sbírku, chápu, že máte velký obdiv k japonskému tantó.

Tantó je spolu s filipínským punyalem jednou z mých nejoblíbenějších čepelí. Líbí se mi délka čepele tantó a řemeslné zpracování je vynikající. Je to krásná a všestranná čepel. Vzpomínám si, že jeden filipínský student bojových umění měl japonský meč tak rád, že své filipínské umění cvičil s japonským mečem. To mi přišlo zajímavé.

Dan Inosanto a Josh Gold

Před několika lety jste začal s vlastním cvičením aikidó u mého učitele Haruo Matsuoky. Můžete se o tomto studiu s námi podělit?

Myslím, že v té době mi bylo asi 75 let a uvědomil jsem si: “Ach jo, já se bojím padat.” A tak jsem začal cvičit. Vždycky jsem obdivoval pády v aikidó, a tak jsem požádal Jeffa Imadu, aby mi pomohl najít učitele. Jeff byl tak hodný, že mě seznámil se senseiem Matsuokou, a tehdy jsem začal obnovovat své dovednosti v pádech. Systém aikidó ukemi se mi opravdu líbí – když vidím takové lidi padat, je to velmi jemné a kontrolované.  Po všech těch letech, kdy se se mnou házelo, jsem si vypěstoval strach z pádů, a tak jsem si řekl: “Znovu se naučím padat.

Chtěl jsem také studovat toto umění, protože jsem si myslel, že by bylo dobré, abych se to naučil. Páky a přechody do jiných pák, které jste mi ukázali, jsou opravdu skvělé. V průběhu let jsem s vámi a Matsuoka Senseiem velmi rád trénoval. Je to opravdu úžasný bojový umělec. Škoda, že se mu do cesty postavila pandemie COVIDu. Aikidó byla velká věc, na kterou jsem se těšil.

Pro mě osobně byly naše týdenní společné tréninky se senseiem Matsuokou a guro Jeffem Imadou jedním z vrcholů mého tréninku bojových umění. Jsem velmi vděčný a poctěný, že jsem měl možnost se od vás učit a sdílet, co mohu, z umění aikidó.  Vím, že sensei Matsuoka to cítí stejně. Opravdu k vám vzhlíží jako k učiteli a je vámi velmi inspirován.

Děkuji vám. Jsem rád, že se vám naše společné tréninky líbily. Těším se, že jich bude víc, až se dostaneme přes tuhle pandemii.

Před tréninkem aikidó v Inosanto akademii v roce 2017. Na fotce je Josh Gold, Haruo Matsuoka, Jeff Imada, Dan Inosanto, Kenny Johnson, Christian Gironmini a Tim Becherer.

Zmínil jste se, že jste poprvé viděl ukázku aikidó s Brucem Lee. Co si o aikidó myslel on?

No, pokud si dobře vzpomínám, myslel si, že tento systém je dobrý pro zvládání úchopů protivníka a že některé páky má skutečně velmi účinné, ale měl pocit, že by si nevedl dobře proti někomu, kdo používá údery a kopy k útokům. Techniky pádů mu také připadaly skvělé. Bruce vždy analyzoval výhody a nevýhody umění, která zkoumal. Jako jeden z příkladů si vzpomínám, že když se zabýval korejským karate (taekwondo), velmi se mu líbila jeho disciplína, dovednosti kopů a flexibilita, kterou toto nové bojové umění budovalo. Pak ale nastínil, v čem viděl slabiny tohoto stylu – žádné strhy, žádný grappling a žádné techniky pádů. Bruce to dělal téměř u každého umění, které bylo v té době známé.

A mimochodem, nemyslím si, že nevýhody nebo slabiny nějakého umění snižují jeho hodnotu. Každé umění se musí na něco specializovat. Například jsem na internetu viděl pár věcí, kde lidé kritizovali aikidó, protože si nevede dobře v ringu MMA. O to ale vůbec nejde. Osobně si myslím, že byste to neměli dělat, protože se díváte na umění vytržené z kontextu a žádáte po něm, aby fungovalo v prostředí, pro které není určeno.

Nedávno jsem poslouchal jednoho velmi uznávaného badatele a autoritu v oblasti japonských bojových umění. Podle něj může být aikidó v určitých scénářích docela účinné i pro sebeobranu. Představte si, že se dostanete do nějakých občanských nepokojů, k nimž v dnešní době dochází stále častěji. Pokud se potřebujete bezpečně dostat z bodu A do bodu B přes skupinu lidí nebo chaotické prostředí, aikidó se k tomu skvěle hodí. Aikidó rozvíjí taktické dovednosti a situační povědomí, které jsou mnohem použitelnější pro bezpečný pohyb v davu než například MMA.

To je pravda. Bruce Lee byl velkým zastáncem testování umění v různých podmínkách prostředí. Měl pocit, že mnoho lidí příliš úzce zkoumá, jak umění fungují v různých podmínkách. Myslím tím, že pokud se zajímáte o sebeobranu nebo aplikace v reálném životě, musíte se podívat na prostředí mimo cvičební prostor s žíněnkami, že?  Kdybyste skočili do bazénu z výšky osmi metrů, které umění je lepší? Zápas nebo box? Které umění je účinné tam, kde nemáte prostor pro pohyb do strany, například při chůzi do schodů nebo ze schodů? A když jste na schodech, můžete spadnout, když vás někdo strčí nebo kopne. V takovém okamžiku budete chtít mít nějaké dovednosti i v oblasti pádů. Jaké umění je nejlepší, když jste v rýžovém poli v jihovýchodní Asii a voda vám sahá po kolena? A co když jste v kabince na veřejných záchodcích?

Myslím, že jsi mi kdysi říkal, že tě Bruce Lee požádal, aby sis s ním dal sparing v dodávce?

No jo. Bruce věděl, že mám dobrou práci nohou, abych si vytvořil výhodu. Jednoho dne po tréninku jsme nastoupili do dodávky a on říká: “Co kdybys do toho šel hned teď? Měli bychom se to naučit. Jaké jsou naše možnosti?” Neměli jsme žádné tréninkové vybavení a začali jsme se přetahovat na zadním sedadle. Jen tak lehce jsme se mlátili a kopali. A já jsem si rychle uvědomil, že ve vozidle se těžko kope nohou, ale že se i těžko zasazují rány kolenem. Měl jsem pravé rameno přitisknuté ke dveřím a z této pozice se mi špatně útočilo i bránilo. Díky tomu jsem se nemohl otočit a on měl přitom dvě volné ruce k útoku, zatímco já se mohl bránit jen levou stranou.

Dan Inosanto a Bruce Lee

Bylo to chaotické, ale hodně jsme se díky tomu naučili. Uvědomili jsme si, že k zajištění pozice nebo k pomoci při přesunu na jiné místo lze použít sedačku nebo volant. A když se v těsném prostoru přitisknete k vnitřní straně dveří, budete mít zablokovanou končetinu. Jak se pak pohybujete, bráníte a útočíte, když je jedna vaše ruka nebo ruka a noha přitisknutá k sedadlu nebo dveřím?  Bojovat na zadním sedadle vozidla je umění (smích).

Bojovým uměním se věnujete téměř 75 let a studoval jste již širokou škálu bojových umění a bojových systémů. Jakou hodnotu má podle vás trénink bojových umění pro lidi v dnešní společnosti?

Pro mě jsou bojová umění především o sbližování lidí. Prostřednictvím bojových umění poznávám kulturu dané země. Když studuji korejské umění, dozvídám se něco o Koreji. Když studuji japonské bojové umění, učím se o historii a kultuře Japonců. Poznávání jiných lidí a jiných kultur lidi sbližuje a vytváří mezi lidmi větší porozumění.

A jako fyzická aktivita – systém zdraví a pohody, nic nemůže překonat bojová umění. Pokud hrajete fotbal, máte vcelku omezený počet let na trénink. Pokud děláte bojová umění, můžete začít v pěti letech a studovat celou dobu, dokud vám v 80, 90, 100 letech nezavřou rakev. Je to systém vzdělávání, který buduje fyzické vlastnosti, jako je síla, obratnost, pružnost, uvědomělost, rychlost, přesnost pohybu. Pak buduje i další atributy, jako je uvědomění, respekt, pokora, vytrvalost a soucit.

A pak je tu úžasný dynamický prvek celoživotní praxe bojových umění. Jak se vaše tělo mění, musíte přizpůsobovat svůj trénink, ale systémy vám to umožňují takovým způsobem, že trénink nikdy není nudný. To se nedá říct o každém druhu činnosti. 

Já například cvičím brazilské jiu-jitsu. Své cvičení v tomto umění miluji. Začal jsem v 59 letech a nikdy jsem nepřestal, dokud mi do cesty nevstoupila pandemie COVIDu. Přestalo to, když mi bylo 83 let, ale brzy se to zase obnoví. A s aikidem jsem začal až po sedmdesátce. Vždycky si můžete cvičení upravit tak, aby pro vás mělo smysl. Moji instruktoři BJJ, bratři Machados, měli pro můj trénink pochopení a byli flexibilní.

Zjistil jsem, že potřeba přizpůsobovat svůj trénink v průběhu času udržuje mou mysl a ducha flexibilní – připravené přizpůsobit se novým situacím.

Dan Inosanto s Anne Lee, fotografkou časopisu Aikido Journal.

Oba drží karambity, čepele z jihovýchodní Asie.

To je šikovný „oslí můstek“ k dalšímu tématu, které jsem s vámi chtěl probrat, a tím je přizpůsobivost. Většina lidí by řekla, že schopnost adaptace je něco, co by se měli snažit ztělesňovat všichni mistři bojových umění. Když se podíváte na pandemii, jak jste se přizpůsobili této výzvě, nebo přesněji řečeno krizi, pro celou komunitu bojových umění?

V Inosanto akademii jsem musel všechno přehodnotit. Musíme se držet šest stop od sebe, nosit masky a být venku. Takže pandemie pro mě nebyla dobrá. Opravdu se mi to nelíbí. Teď učím hodně boj na dálku s holí. Hodně jsem se zaměřil na hůl. Začal jsem učit vše, co jsem se naučil z japonských, čínských, korejských, filipínských a indických systémů. Čerpám také z thajských zbraní.  Jsem rád, že mám tak široký záběr s těmito zbraňovými systémy. Mohu tak zůstat u zbraní s dlouhým dosahem, a přitom jít opravdu do šířky nebo do hloubky v různých oblastech.  Jsme schopni dělat i techniky s prázdnýma rukama. Učím trapping, ale používám k tomu hůl, která je asi šest stop dlouhá. Studenti tedy dělají trapping na holi, kde hůl reprezentuje ruce. Používám také figuríny Wing Chun, ale pokaždé musíme figurínu dezinfikovat, protože se lidé střídají. Snažíme se být kreativní.

Figuríny Wing Chun vInosanto akademii v Los Angeles, Kalifornie. Během pandemie jsou přesunuty ven, kde probíhá standardní výcvik.

Mnoho lidí považuje zakladatele aikidó za inovátora a svým způsobem tak trochu odpadlíka nebo porušovatele pravidel. Totéž mnozí říkají o Bruce Lee. Jak Bruce uvažoval o inovacích v rámci bojových umění?

Bruce se hodně věnoval výzkumu různých bojových umění. Věřil, že pokud chcete inovovat, musíte vědět, co už existuje. Jaké jsou silné a slabé stránky různých systémů? Jak to dělají jiná umění a proč? To mě naučil Bruce Lee. Řekl mi, že musíte chtít zkoumat, chtít experimentovat, pak musíte chtít vyvinout něco pro sebe, a nakonec musíte vyvinout něco, co bude fungovat i pro většinu vašich studentů, protože to, co funguje pro jednoho jedince, nemusí fungovat pro jiného.

Můžete mi stručně povyprávět o Bruce Lee? Třeba nějakou pro vás nezapomenutelnou událost?

No, myslím, že jeden z nezapomenutelných okamžiků s ním byl v den mých 27. nebo 28. narozenin. Zrovna jsme dokončili trénink a on řekl: “Pojďme si ještě trochu zaspárovat.” To bylo něco, na co si pamatuji dodnes. Vzpomínám si, jak mě v jednom okamžiku praštil do ledvin. Šel jsem k zemi fakt hodně rychle. Nemohl jsem se pohnout, jen jsem lapal po dechu, a Bruce se začal smát. A já si tehdy pomyslel: “To je ale zvrácený smysl pro humor!” Ale pak jsem si uvědomil, že se nesměje mé bolesti, ale celé té situaci. Každopádně zatímco jsem ležel na podlaze schoulený do klubíčka, přinesl mi narozeninový dort. A zatímco tak na zemi lapám po dechu, on mi zpívá „Happy Birthday“. Tohle bylo obzvlášť nezapomenutelné, protože se ukázalo, že zpěv nepatří k jeho nejvýraznějším talentům (smích). 

Je nějaká věc, kterou jste zjistil, že se o Bruceovi běžně nesprávně chápe nebo vykládá?

No, myslím, že na všechny lidi, kteří Bruce Leeho milují, připadá také spousta těch, kteří mu závidí anebo ho nemají rádi. Je to opravdu legrační. Nemůžete se zavděčit všem. Nejde jen o aikidó – i Bruce Lee byl na internetu terčem kritiky typu MMA. Někteří říkají: “Vždyť nikdy nebyl v opravdovém zápase smíšených bojových umění, takže nemůžete říct, že jeho dovednosti jsou dobré.” To je pravda. A jak by si Bruce Lee vedl v ringu MMA? Věřím, že by si vedl dobře, ale to se nikdy nedozvíme. Svým způsobem byl ale jedním z prvních inovátorů smíšených bojových umění. Techniky a taktiky čerpal ze všech bojových umění. Nekritizovali bychom stíhací eso z 1. světové války za to, že nikdy nesestřelilo tryskovou stíhačku, protože v té době tryskáče neexistovaly. Ať už jde o bojová umění, vědu, vzdělávání nebo armádu, měli bychom svým předchůdcům projevovat větší úctu. Jsou to velikáni, na jejichž ramenou dnes stojíme.

Dan Inosanto, duben 2021

Máte nějakou radu na rozloučenou nebo věci, o které byste se chtěl podělit s našimi čtenáři?

Buďte laskaví, zdvořilí a uctiví a vyhýbejte se negativním lidem, protože ti opravdu nedělají dobře na duši. Jezte co nejzdravěji, pečujte o své tělo a mysl a naučte se přizpůsobit. Najděte si své místo na tomto světě a hledejte spojení se svou spiritualitou – ať už má jakoukoli podobu.

napsal: Josh Gold a přeložil Jarda Kolcun

Zdroj: https://aikidojournal.com/2021/04/21/dan-inosanto-on-bruce-lee-and-aikido/

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *