Anatomie úderu otevřenou dlaní / facky

Mýtus o neškodné facce a drsná realita

Ve společnosti hluboce zakořenila představa, že úder otevřenou dlaní do tváře představuje spíše symbolický akt než skutečnou hrozbu. Tento pohled má své historické kořeny. Pojem, který dnes běžně označujeme jako facku, pochází zřejmě z patnáctého století. V minulosti byl tomuto specifickému úderu otevřenou rukou proti obličeji přisuzován symbolický, a dokonce i nadpřirozený význam. Sloužil jako jasná demonstrace moci a nadřazenosti. A v současnosti je tento akt vnímán především jako forma urážky nebo trestu.

Navzdory tomuto historickému a kulturnímu kontextu se však velmi často objevuje zásadní rozpor mezi tím, jak je tento skutek popisován jeho aktéry, a jaké jsou jeho reálné tělesné následky. Lidé obvinění z násilných deliktů často svá jednání zlehčují tvrzením, že poškozené osobě uštědřili „pouze“ facku. Objektivně zjištěná zranění u těchto poškozených ovšem mnohdy svědčí o pravém opaku a mohou nabývat i velmi těžkých forem. Toto bagatelizování, které z facky dělá jakýsi neškodný výchovný prostředek či omluvitelnou ztrátu nervů, je potřeba podrobit přísnému zkoumání. Nástrojem k pochopení skutečné ničivosti těchto úderů je obor forenzní biomechaniky.

Fyzika úderu: Jak změřit sílu lidské ruky

Abychom pochopili, co se děje při dopadu lidské dlaně na cizí tvář, musíme opustit oblast dojmů a přesunout se do světa exaktních čísel a fyzikálních zákonů. Každé zranění, které vznikne v důsledku působení tupého násilí, je přímým následkem mechanického přetížení lidského těla. Těmto procesům vládnou neúprosné biomechanické zákonitosti. Biomechanika je vědní disciplína, která aplikuje principy mechaniky – tedy fyzikální nauky o pohybu – na živé biologické systémy.

Základním kamenem pro pochopení intenzity jakéhokoliv úderu je fyzikální veličina zvaná impuls síly (či zkráceně silový impuls). Její hodnota se zjišťuje na základě provázanosti několika faktorů: samotné síly nárazu, doby jeho trvání, hmotnosti narážejícího tělesa a změny jeho rychlosti vlivem dopadu. Pro představu laika: je to podobné, jako když se snažíte zastavit jedoucí vozidlo. Pokud auto narazí do pevné zdi, doba nárazu je extrémně krátká a působící síla je obrovská, což vede k destrukci. Z těchto zjištěných veličin – konkrétně z celkového součtu síly působící během celého času úderu a z rychlosti lidské ruky v přesném okamžiku dopadu – se následně odvozuje takzvaná efektivní hmotnost úderové končetiny. Ta v praxi velmi srozumitelně ukazuje, kolik ze své celkové tělesné váhy dokáže člověk do úderu reálně „vložit“.

K získání těchto přesných dat se využívají vysoce vyspělé technologie. Údery jsou vedeny do speciální měřicí desky upevněné na pevné zdi. Tato deska dokáže zaznamenávat přenos síly s neuvěřitelnou frekvencí deseti tisíc měření za sekundu (10 kHz). Pro ochranu rukou testovaných osob je na této desce připevněn jedenáct centimetrů silný tlumící polštář. Rychlost samotného pohybu paže je pak snímána vysokorychlostními kamerami, které zaznamenávají obraz rychlostí dvou tisíc snímků za sekundu (2 000 fps). Na rukou testovaných osob jsou vyznačeny specifické referenční body, jejichž pohyb kamera detailně sleduje a z nichž se následně rychlost úderu exaktně vypočítá.

Co si lidé představují pod pojmem facka?

Zajímavým zjištěním je, jak odlišně samotní lidé vnímají definici úderu otevřenou rukou. Při detailním dotazování se ukazuje, že mezi lidmi panují značné rozdíly v tom, co si pod pojmem facka představují. Zhruba třetina osob se domnívá, že facka a úder otevřenou dlaní jsou naprosto totožné věci. Tato shoda v názorech platí naprosto rovnoměrně pro muže i pro ženy.

Zbylé dvě třetiny osob však mezi těmito pojmy činí velmi ostré rozdíly, a to především ve dvou hlavních ohledech:

• Intenzita: Facka je podle této skupiny vnímána jako výrazně méně intenzivní a méně razantní pohyb.
• Způsob provedení: Zatímco úder otevřenou dlaní lidé chápou jako pohyb vedený celou paží s nápřahem, facku popisují jako úder vedený výhradně samotnými prsty, případně pouze lehkým pohybem z palčivého kloubu zápěstí bez jakéhokoliv zásadního pohybu paže vzad.

Tento rozpor v osobním vnímání je naprosto klíčový. Ukazuje, že definice tohoto pojmu je extrémně subjektivní. Rozpětí zkoumaných úderů sahá od naprosto lehkých, takřka symbolických dotyků, až po masivní drtivé údery, které nesou obrovské riziko vzniku těžkých poškození obličejové části lebky.

Subjektivní rozdíly: Muži, ženy a dominance rukou

Rozsáhlé zkoumání skupiny třiceti osob, z nichž polovinu tvořili muži a polovinu ženy, přineslo naprosto exaktní data o tom, jaké síly jsou běžní lidé schopni vyvinout. Tyto osoby záměrně neměly žádné aktuální zkušenosti z prostředí výcviku bojových umění, aby výsledky odrážely schopnosti běžné populace. Průměrný věk testované skupiny se pohyboval těsně pod hranicí 34 let.

Výsledky odhalily zásadní a měřitelné odlišnosti v biomechanických parametrech:

• Maximální síla a impuls: Pokud lidé odlišovali facku od úderu otevřenou dlaní, projevilo se to ve všech směrech. U úderů vedených dominantní rukou se maximální síla, efektivní hmotnost i celkový silový impuls významně lišily.
• Dominantní vs. nedominantní ruka: Zcela podle očekávání byly údery vedené dominantní rukou (u většiny testovaných šlo o pravou ruku) podstatně razantnější než údery rukou nedominantní. Překvapivé ovšem bylo zjištění, proč tomu tak je. Dominantní ruka generovala vyšší impuls síly výhradně díky vyšší rychlosti dopadu. Naopak nedominantní ruka vykazovala paradoxně významně vyšší efektivní hmotnost. Efektivní hmotnost přitom běžně slouží jako měřítko kvality úderové techniky.
• Rozdíly mezi pohlavími: Byla prokázána značná odlišnost mezi údery mužů a žen. Nejmarkantnější rozdíl byl zaznamenán právě v hodnotách efektivní hmotnosti, která byla u mužů výrazně vyšší. Doba trvání samotného nárazu a rychlost dopadu ruky se však mezi muži a ženami nijak zásadně neodlišovaly. Průměrné rychlosti úderů žen byly jen nepatrně nižší než u mužů. Celkově se však potvrdilo, že muži zasahují cíl s větší tvrdostí. Konkrétně: muži při úderu svou slabší, nedominantní rukou dokázali vyvinout větší úderovou sílu než ženy při úderu svou silnější, dominantní rukou.

Křehkost lidské lebky tváří v tvář fyzice

Abychom dokázali objektivně posoudit, jaké nebezpečí úder otevřenou dlaní reálně představuje, musíme naměřené biomechanické hodnoty konfrontovat s pevností lidských kostí a tkání. Zde končí veškeré představy o výchovném či neškodném aktu.

Naměřené hodnoty silového impulsu se v mnoha případech pohybovaly v pásmech, která již zcela běžně způsobují masivní destrukce obličejového skeletu. Úder, který samotný testovaný aktér označil za „facku“, dokázal vyvinout maximální sílu dosahující téměř 3,4 kilonewtonu (kN). Úder definovaný jako rána otevřenou dlaní pak dosahoval extrémních hodnot blížících se k hranici 4,4 kN.

Jak si tato čísla stojí v porovnání s křehkostí našeho obličeje? Zjištění z nezávislých vědeckých pramenů ukazují zcela jasné limity odolnosti. Již v roce 1968 proběhly detailní výzkumy týkající se tolerancí lidské lebky vůči tupým nárazům Nahum AM et al., Impact Tolerance of the Skull and Face. 1968. Pokud uvažujeme nárazovou plochu o velikosti 6,5 centimetru čtverečního, čelní kost snese zatížení zhruba 11 kN. Oblast spánků a temene odolá síle 5,5 kN. Zásadní problém však představuje oblast lícní kosti (jařmového oblouku). Lícní kost praská již při působení síly 2,25 kN.

U spodní čelisti se limity pro vznik zlomenin pohybují kolem 1,78 kN při úderu zepředu a dokonce pouhých 890 newtonů (N) při síle působící z boku. Vůbec nejkřehčí strukturou lidského obličeje jsou nosní kůstky. Podrobná šetření Cormier J et al., The tolerance of the nasal bone to blunt impact. 2010 dokazují, že k rozlomení nosních kostí plně postačuje působení pouhých 450 až 850 N. Když si tato čísla porovnáme s naměřenými hodnotami, zjistíme mrazivý fakt: sílu potřebnou ke zlomení nosu dokázali v rámci zkoumání hravě vyvinout aktéři i při těch vůbec nejslabších úderech, které byly v rámci šetření měřeny.

Rozsah úderové plochy jako klíčový faktor

Zásadním momentem pro finální poškození tkání je velikost takzvané kontaktní plochy a přesné rozložení rázové síly do tohoto prostoru. Pokud je úder veden tak, že se celková síla rozloží do velké plochy – například při dopadu celé otevřené dlaně včetně všech natažených prstů na širokou plochu tváře – může paradoxně i velmi silný náraz způsobit jen relativně lehká poranění. V takových případech zpravidla dochází k jednoduchému zarudnutí pokožky v důsledku reaktivního rozšíření krevních cév (hyperémie), které má tendenci rychle odeznít.

Situace se ovšem drasticky mění, pokud je stejná úderová síla koncentrována do podstatně menší kontaktní plochy, jakou představuje například samotný spodek dlaně či zápěstní kůstky. V tu chvíli razance úderu proniká hlouběji. Dochází k roztrhání podkožních krevních cév a tvorbě krevních výronů (hematomů) či prokrvácení kůže. Tato poranění se typicky tvoří v oblasti tváří, nad spodní čelistí, ale často také přímo na ušním boltci či v prostoru za uchem, a zůstávají viditelná po celé hodiny či dny. V případě, že tato menší kontaktní plocha narazí na tvrdé kostěné struktury, jako je zmiňovaný nos či lícní kost, dochází při zjištěných biomechanických parametrech velmi snadno k přímým zlomeninám čelistních a obličejových dutin.

Skrytá nebezpečí pro lidský sluch

Jedním z nejčastěji přehlížených následků zdánlivě banální facky jsou vážná zranění sluchového ústrojí. V okamžiku, kdy plochá dlaň s vysokou rychlostí narazí na prostor lidského ucha, dojde k extrémně prudkému stlačení objemu vzduchu, který se nachází ve vnějším zvukovodu. Tento tlakový ráz (barotrauma) představuje obrovskou zátěž pro ušní bubínek, což může vést až k jeho okamžitému roztržení (ruptuře). V těch nejméně příznivých scénářích pak taková trhlina vede k dalším komplikacím v podobě vážných infekcí středního ucha, které následně gradují až k trvalému zhoršení, či dokonce k úplné ztrátě sluchových schopností postiženého jedince.

Rotační zrychlení a děsivé „Tin-Ear-Syndrome“

Při dopadu tupé síly z boku na lidský obličej dochází k jevu, kterému se odborně říká úhlové neboli rotační zrychlení. Hlava postiženého se prudce otočí kolem osy krční páteře. Tato prudká změna pohybu v sobě ukrývá obrovské riziko. Zejména u malých dětí a batolat, kterým logicky chybí svalová hmota krku k stabilizaci hlavy, může i jediná rána otevřenou dlaní vyvolat tak masivní rotaci lebky, že uvnitř lebeční dutiny dojde k naprosté katastrofě.

Prudký rotační pohyb způsobí, že se mozek uvnitř lebky posune, což vede k roztržení takzvaných přemosťujících žil. Tyto drobné, avšak kriticky důležité cévy spojují mozkové žíly s krevními splavy tvrdé mozkové pleny. Jejich přetržení okamžitě spouští krvácení do subdurálního prostoru (prostor mezi pavučnicí a tvrdou mozkovou plenou). Ve světě medicíny byl tento specifický soubor příznaků u dětí zevrubně popsán jako „Tin-Ear-Syndrome“ Hanigan WC et al., Tin Ear Syndrome: Rotational Acceleration in Pediatric Head Injuries. 1987.

Syndrom „plechového ucha“ se projevuje děsivou trojicí symptomů: výrazným krevním výronem v oblasti ušního boltce, subdurálním krvácením na stejné straně lebky a otokem mozku, jenž je doprovázen krvácením do oční sítnice. Historické prameny z roku 1987 (a také starší texty z konce šedesátých let Ommaya AK, Yarnell P. Subdural haematoma after whiplash injury. 1969) spekulovaly, že ke vzniku tohoto poškození stačí rázová síla pouhých 347 newtonů. Novější a přesnější poznatky z oboru forenzní biomechaniky však ukazují, že tato hodnota je pro vysvětlení tak extrémního poškození zřejmě příliš nízká. Důležité však je, že zranění vzniklá v důsledku těchto otáčivých sil u dětí mohou poškozením tkání věrně kopírovat nálezy, které jsou typické pro takzvaný syndrom třeseného dítěte.

Ani dospělí nejsou před následky prudkého otočení hlavy v bezpečí. U dospělých obětí vede rotační zrychlení velmi často k okamžitým, byť krátkodobým výpadkům a poruchám vědomí. Následná bezvládnost s sebou nese těžké riziko pádu. Nekontrolovaný pád a následný tvrdý úder hlavou například o asfaltový chodník či betonovou podlahu pak mnohdy způsobí řádově horší, až fatální zranění než samotná primární rána do tváře.

Pohled do soudních síní: Realita za zavřenými dveřmi

Teoretická čísla naměřená v laboratořích by neznamenala nic, kdyby se v plné síle neprojevovala v běžném životě. Jak vypadá skutečný stav věcí, odhalil detailní průzkum celkem 128 soudních líčení u devíti různých bavorských soudů v letech 2014 až 2018 (například soudy v Dachau, Ebersbergu, Mnichově či Starnbergu). Společným jmenovatelem těchto procesů byly obžaloby, v nichž údery otevřenou dlaní do obličeje figurovaly jako hlavní, ústřední prvek spáchaného trestného činu.

Zjištěná data ohledně pachatelů hovoří naprosto jasně. Ze 136 obžalovaných osob tvořili naprostou a drtivou většinu muži. Věkové rozpětí útočníků sahalo od pouhých 17 až do úctyhodných 76 let, přičemž absolutní vrchol věkové křivky obžalovaných se nacházel mezi pětadvacátým a čtyřiatřicátým rokem života. Naopak na straně poškozených osob, kterých bylo evidováno 128, jednoznačně převládaly ženy.

Typologie útoků a vliv alkoholu

Z hlediska právní klasifikace šlo převážně o dokonaná či zkoušená ublížení na zdraví, ať už v jednoduché formě, nebo ve formě ublížení na zdraví s následkem těžké újmy. Objevily se však i obžaloby týkající se sexuálně motivovaných deliktů, týrání svěřených osob, urážek či kladení odporu strážcům zákona a výkonným úředníkům.

Vyhodnocení kontextu těchto událostí přináší velmi smutný obrázek. Absolutní většina z těchto incidentů se neodehrála na temných ulicích, ale v soukromí domovů. Šlo o konflikty spadající do kolonky domácího násilí či vyhrocených sporů uvnitř rodin a mezilidských vztahů. V rámci těchto izolovaných domácích konfliktů figurují jako poškozené oběti téměř bezvýhradně ženy.

Dalším významným místem vzniku těchto činů bylo prostředí bujaré zábavy. Noční kluby, bary, diskotéky nebo pivní stany na masových akcích typu Oktoberfest vygenerovaly další velkou část zkoumaných spisů. Společným jmenovatelem pro ohromné množství zkoumaných kauz (konkrétně v 75 případů) byl prokazatelný a silný vliv omamných látek nebo alkoholu. Hladina alkoholu v krvi obžalovaných dosahovala v některých extrémních fázích až tří promile. Úloha alkoholu je v těchto situacích složitá a dvousečná. Z jedné strany sice opilost nepochybně zhoršuje motorické schopnosti a kazí čistotu provedení úderu, na straně druhé ovšem alkoholová opilost naprosto spolehlivě odstraňuje veškeré vnitřní psychické zábrany a uvolňuje skrytou agresivitu, což paradoxně může vést k obrovskému a ničím nebrzděnému nárůstu reálné úderové síly.

Od zčervenání k rozbitým kostem: Škála zranění

Jaké konkrétní následky si poškození z těchto střetů odnesli? Sedmnáct obžalovaných osob před soudem skálopevně trvalo na tom, že svému oponentovi vlepili pouhou výchovnou facku. V mnoha kauzách se následky omezily na zarudnutí kůže, bolestivost nebo jen velmi drobná, povrchově krvácející poranění v obličeji – například roztržené rty, drobná poranění ústní sliznice či krvácející nosní dutinu.

Ovšem podrobný průzkum lékařských zpráv odhalil i zranění naprosto zásadního, až hrůzného rozsahu, a to zranění pocházející i z ran deklarovaných jako onen nevinný pohlavek. Zjištěna byla řada zlomenin. Opakovaně, minimálně v šesti případech, se objevila přímá zlomenina nosních kostí. Zaznamenány byly ovšem i těžké fraktury v oblasti oční očnice, nalomení lícních kostí a jednou dokonce zlomenina dolní čelisti. Potvrdila se rovněž varování ohledně sluchu: minimálně v jednom případě došlo k natržení ušního bubínku, které si vyžádalo složitý chirurgický a operativní zákrok.

Zástupnými, avšak neméně strašlivými následky byly situace, kdy poškození po zásahu hlavy ztratili orientaci a zřítili se k zemi. Tyto nekontrolované pády měly za následek drtivé úrazy – mimo jiné hluboké, masivně krvácející tržně-zhmožděné rány na lebce vyvolávající stavy hlubokého bezvědomí, a v jednom specifickém případě vedl samotný pád po facce až ke kompresní zlomenině těla bederního obratle páteře. Kniha soudních záznamů rovněž vydala svědectví o jednom zcela kuriózním, ovšem z lékařského hlediska velmi vážném případu ze sféry partnerského soužití. Obžalovaný muž v něm během zuřivé hádky opakovaně, ovšem výhradně plochou dlaní, uděřil svou partnerku do oblasti hrudníku s tak obrovskou razancí, že jí tímto jednáním způsobil kompletní roztržení prsních silikonových implantátů, což opět vyústilo v nutnost rozsáhlé chirurgické nápravy na operačním sále.

Omezení vědeckého bádání: Když laboratoř není ulice

Byť nám provedené biomechanické zkoumání poskytuje vůbec první strukturovaný pohled na fyzikální reálie tupého úderu otevřenou dlaní, je naprosto nezbytné uvědomit si, že laboratorní a přísně kontrolované podmínky nikdy nedokážou stoprocentně věrně nasimulovat chaos skutečného konfliktu. Tato omezení je nutné brát na zřetel.

V první řadě platí, že pokusné údery z bezpečnostních a etických důvodů nedopadaly na tvrdou strukturu lidské lebky, ale na jedenáct centimetrů silný ochranný polštář. Tento materiál díky své deformaci nejen uměle prodlužuje dobu trvání samotného nárazu, ale zároveň i pohlcuje značné množství celkové kinetické energie. Skutečný dopad na lidskou kost by ve zlomku vteřiny vygeneroval ještě mnohem větší momentální destrukční sílu. Kromě toho deska na měření síly byla ukotvena naprosto pevně ke zdi. Ve skutečném životě hlava po zasažení letí vzad. Měřící deska neodráží reálnou kinetiku úderu na nepodloženou volnou lebku. Pokusné osoby navíc byly na své údery předem připraveny a měly možnost se pečlivě zahřát. I přes náhodné střídání jednotlivých zkoušek se nepodařilo zcela odstranit podvědomý tréninkový a návykový proces.

Druhým nesmírně důležitým aspektem, který limity zkoumání ukazuje, je záměrné a prozatímní vyloučení osob se zkušenostmi ze světa bojových sportů z měření. Odborná literatura a každodenní zkušenosti z praxe forenzních expertů varují, že u lidí, kteří pravidelně trénují mechanismy úderů, musíme očekávat diametrálně odlišná a výrazně vyšší čísla. Zdokonalená technika vedení ruky, lepší rotace boků a celkové držení těla způsobí masivní nárůst oné kritické efektivní hmotnosti, což má za následek řádově ničivější impakt na cíl.

Co se týká zpracování reálných soudních případů, i zde se naráží na objektivní překážky. Kvalita vyhotovených soudních a posudkových záznamů obrovským způsobem kolísá v závislosti na přístupu a preciznosti jednotlivých zapisovatelů či posuzujících lékařů. Někde narazíme na záznamy propracované do nejdrobnějšího anatomického detailu, jinde na pouhé konstatování lakonických hesel. Ze samotných soudních protokolů navíc téměř nikdy nelze exaktně zjistit přesné zúhlování dopadu, úderovou techniku či tělesné proporce samotných aktérů. Ve spisech fatálně chyběly i údaje o tom, jak dalece byli obžalovaní zkušení v případném nácviku bojových disciplín. K dispozici rovněž většinou nebyla obrazová zdravotnická dokumentace či kopie původních nemocničních chorobopisů jako zcela objektivní a nezpochybnitelné styčné body.

I přes tyto všechny nedostatky a limity však archivované soudní listiny představují jeden z vůbec nejdůležitějších a naprosto nenahraditelných zdrojů primárních faktických informací pro zpětné vědecké a empirické hodnocení mechanismů lidského násilí.

Závěrečné shrnutí: Konec jedné omluvy

Mýtus o facce jakožto bezvýznamném, zcela neškodném nebo lehce potupném trestu by měl být definitivně vymazán ze slovníku právníků, soudců, ale i široké veřejnosti. Z exaktních měření je zcela evidentní, že pouhé verbální tvrzení pachatele, jenž deklaruje provedení „obyčejné facky“, za žádných okolností nesmí vést k bagatelizování případu. Takové prohlášení jednoduše neposkytuje vůbec žádný klíčový podklad pro odhad skutečných, reálných rozsahů poranění lidského těla.

Termín úder otevřenou dlaní je neuvěřitelně gumovým pojmem, pod který lze bez potíží vtěsnat paletu naprosto rozdílných úkonů – od lehkého, jemného pohlazení konečky prstů až po brutální výpady a aplikace drtivého tlaku a zničující fyzické síly zprostředkované tělesnou masou. Náš společenský kompas musí uznat novou realitu. Jakákoliv paušální paušalizace selhává, protože i zdánlivě slabý jedinec (například méně trénovaná žena) dokáže jedinou čistě a rychle provedenou ranou otevřenou dlaní vyvinout takový mechanický tlakový ráz na malou kontaktní plochu (jako je lícní hrana nebo chrupavka nosu), který dalece překoná meze pevnosti živých lidských kostí. Facka je regulérní a nebezpečný úder.

V budoucnosti by proto při lékařském či právním vyšetřování měla padat série otázek. Je nezbytné zaznamenávat a porovnávat základní tělesná data zúčastněných osob, pátrat po zkušenostech v bojových disciplínách a detailně, anatomicky přesně popisovat a dokumentovat celkové úderové techniky. Jen tak může být ublížení na zdraví postaveno před neúprosné zrcadlo vědecké medicíny a přesné fyziky. Fyzika totiž nezná výmluvy, zná pouze hodnoty síly a bod jejího dopadu. A tyto hodnoty prokazují, že úder plochou dlaní může lámat a ničit naprosto stejně jako pěst.

ZDROJ: The Slap’s Unpredictability