„Živý“ a „mrtvý“ pohyb

Přečteno: 62

Napsal: T. P. Leggett

(Tento článek vznikl na přímou žádost redakce. Je těžké vysvětlit praxi juda pouze psaným slovem. Teorie je ještě těžší, a já se opravdu necítím kompetentní se o to pokoušet. Proto jsem se teoretických základů tohoto tématu ani nedotkl. Článek je psán hovorovým stylem a je určen zapáleným držitelům hnědých nebo černých pásků, kteří mají svou judistickou kariéru teprve před sebou, a zároveň NENÍ určen akademickým teoretikům).

Před několika lety jsem strávil několik měsíců studiem Kendo kata. Učitelova tréninková metoda spočívala v tom, že nutil své žáky cvičit údery a výpady sólo, bez soupeře. Věnoval velkou pozornost řadě technických bodů a trvalo značnou dobu, než se mi podařilo alespoň ty hlavní zvládnout k jeho spokojenosti. Pak však poznamenal: „Něco jste se již naučil, ale vaše pohyby jsou z pohledu mé školy zatím mrtvé a z hlediska úderů nepoužitelné,“ řekl.

Vysvětlil mi, že jen správně máchnout meč nestačí: je třeba si živě představit jeden konkrétní bod ve vzduchu a do něj udeřit. Jen tak se pohyby stanou tím, co nazýval „živými“. Řekl nám, abychom nikdy necvičili „mrtvé “pohyby, protože se tím míjí podstatný smysl, a dodal směrem ke mně: „Stejné je to i ve vašem judu.“ Je třeba si všimnout dvou bodů jeho tréninku: zaprvé technického studia (včetně správného využívání tanden) a zadruhé toho, aby pohyby byly „živé“.

„Živý“ pohyb nemusí nutně souviset s rychlostí. Například učitelé lukostřelby o něm také hovoří a v japonské lukostřelbě se luk zvedá pomalu, i míří se pomalu, přičemž tanden je po celou dobu pevný. (pozn. překladatele: “Tanden” je japonský termín, který označuje energetické centrum v těle, které se nachází přibližně dva až tři prsty pod pupkem. Tanden je považován za centrum tělesné a duchovní síly a stability. V bojových uměních, jako je aikido, karate nebo judo, je správné využití tandenu klíčové pro generování síly, rovnováhy a efektivního pohybu.) Kromě toho si však student musí silně představovat, že cíl není věc, ale živý protivník. Tím se jeho postoj stává „živým“ a jeho mysl se soustředí.

A stejná myšlenka se fakticky v nějaké podobě objevuje ve všech uměních. Například pro psaní čínského znaku štětcem existují určitá pravidla; když již splníte každé z nich, učitel přijde s dalším. A i když se všechna poctivě dodržují, je skutečně skličující poté slyšet učitele říkat: „Ano, pravidla byla dodržena, ale znak je stále mrtvý“.

Můj vlastní učitel kaligrafie by nikdy neřekl, co tím myslel přesněji. Bylo to asi po roce cvičení, kdy jsem si štětcem vykreslil svůj první skutečně „živý“ znak, a dodnes si pamatuji učitelovo potěšení: „Teď jsi začal chápat ducha štětce. Zapamatujte si, jak jste se cítil, když jste to psal, a snažte se to vždycky reprodukovat.“ A tak se stalo. A pak to nevyhnutelné: „Asi je to tvým tréninkem juda, ale od Evropana jsem to skutečně nečekal“. A odnesl můj výtvor ukázat svým přátelům.

Zmínil jsem se o těchto osobních zkušenostech jen proto, že rozdíl mezi „živým“ a „mrtvým“ pohybem není snadné vyjádřit, i když v myslích odborníků je jasný a definitivní. Dr. Jigoro Kano nikdy neupřednostňoval běžnou atletiku jako pomůcku pro trénink juda, protože se domníval, že většinou jde o pohyb „mrtvý“.  Doporučoval cvičení vzniklá v judu, údery do vzduchu směřující na konkrétní cíl a představování si protivníka v místě cíle. Stejně tak při protahování těla při cvičení je třeba zvednout ruce a snažit se „vytlačit nebe“ (a nikoliv „jen“ protahovat ruce a nohy). Při cvičení, které spočívá v rozkročení nohou doširoka od sebe a střídavém klesání na paty, by se člověk měl snažit jakoby zatlačit chodidla do země. Ze systémů cvičení, které jsou u nás v Anglii k dispozici, považuji Müllerův „Můj systém “za nejlepší, protože klade důraz na vědomou kontrolu břicha a správné dýchání. Jeho přínos však může být zvýšen živou představou, že natažené končetiny se natahují do prostoru a že nádech naplňuje celé tělo od temene hlavy až po konečky prstů na rukou a nohou. Všechny tyto věci mají jediný účel, a to učinit tělo a mysl stále více „živými“.

Uvolnění je nezbytné. Japonští judisté velmi dobře chápou, jak uvolnit tělo, když mají dvě nebo tři minuty k dobru. Pokud se uvolnění nepraktikuje, břišní kontrola pohybu nebude dostatečná a pozornost se nestane jasnou a zřetelnou. Ve vzpřímeném sedu na podlaze, v rovnováze a v uvolnění, se student denně několik minut soustředí na bod těsně pod pupkem: to mu pomůže získat „cit “pro to, jak správně používat své tělo při akci. Stejně tak může žák cvičit uvolnění mysli tím, že bude sedět v klidu a postupně „odhazovat“ bloudící myšlenky, jakmile se objeví: tím se jeho mysl zklidní a projasní.

Někteří učitelé kladou na tato speciální cvičení větší důraz než jiní, ale všichni se shodují, že pomáhají k získání „živého“ pohybu. Říkají také, že „živý“ pohyb je cítit především při provádění techniky, kterou student umí tak dobře, že na ni již nemusí myslet. Přichází časem, neustálým cvičením. Žák tento typ pohybu pocítí jednou, a pak už bude vědět, o co se snaží; pokud pokračuje ve cvičení, vrací se mu stále častěji. Získat tento pocit „živého“ pohybu je jedním z cílů metody Butsukari (pozn. překladatele: “Butsukari” je japonský termín, který se často používá v kontextu bojových umění, zejména v sumó. Označuje tréninkovou metodu, při které jeden zápasník (obvykle zkušenější) opakovaně naráží do svého soupeře (obvykle méně zkušeného), aby ho naučil, jak správně absorbovat a reagovat na nárazy. Tento druh tréninku pomáhá zlepšovat fyzickou sílu, rovnováhu a techniku bojovníka.) a zde bych mohl říci, že někteří členové Budokwai přestávají s pohybem Butsukari příliš brzy. Je třeba ho provádět až do bodu, kdy dojde ke kuzushi, kdy můžete protivníka odhodit sebemenší prací boků. Pokud se přeruší dříve, může se cvičení jednoduše zvrhnout v „mrtvý “pohyb. Musíte získat cit pro okamžik kuzushi, kdy, jak se říká, „nehty na nohou se začnou zarývat do země“. Právě „živá“ vědomá pozornost zaměřená na tento nepatrný okamžik přináší Butsukari z kategorie „mrtvého“ pohybu. Zvláštní pozornost věnovaná uvolnění a u některých lidí i zavření očí pomáhají k jeho uvědomění.

Mladým judistům, kteří se chtějí stát skutečně zkušenými, bych doporučil, aby se soustředili na jednu nebo dvě hlavní techniky. Pevně věřím, že to je správná cesta. Když jste natolik dobří, že dokážete provést svůj oblíbený hod, aniž byste o něm vůbec přemýšleli, jednoho dne (u)cítíte, jak vaše tělo ožívá, a jakmile se tak stane, pochopíte jedno z tajemství juda. Možná ho nebudete schopni zopakovat, kdykoli se vám zachce, ale pochopíte ho. Je to jako okamžik osvícení, který nastane, když poprvé zvládnete techniku jízdy na kole, a nikdy na ni již nezapomenete.

Samozřejmě, že pokud nebudete pokračovat ve cvičení, nebude se vám to stávat tak často, ale přesto jste pochopili ústřední bod. Můžete tento okamžik přiblížit tím, že se budete soustředit na jednu hlavní techniku. Jeden učitel mi dal číslo 100.000 opakování jako přibližně počet, než se hod stane přirozeným a dokonalým, tedy „živým“. Jakmile si osvojíte tuto myšlenku, každý nově zvládnutý hod potřebuje přitom již mnohem méně opakování. Toto číslo samozřejmě není zcela přesné a bylo zde kritizováno z toho důvodu, že někteří judisté získávají dokonalý výkon ve věku, kdy ještě nemohli zvládnout 100.000 opakování. Za sebe mohu jen říci, že jsem takové judisty ještě nikdy neviděl, ani o nich neslyšel.

„Živý“ pohyb je jednou z nejcennějších věcí, které může judo svým studentům dát. Pokud jste ho do jisté míry pochopili, máte obrovskou výhodu i v jiných formách činnosti. Judista může teoreticky znát mnoho technik a pohybů, ale pokud mu judo nedává klíč k činnostem mimo judo, pak ještě neudělal svůj pohyb „živým“.

A totéž platí i pro ostatní umění, která tyto věci studují. Z legrace jsem kdysi cvičil s mužem, který se věnoval kendó, a který nevěděl nic o judu, dokonce ani to, jak se soupeř správně drží. Neprojevoval žádné váhání a nerozhodnost, které si spojujeme se začátečníky, a jeho první neortodoxní útoky, vedené s rychlostí a jistotou, které bychom si jinak běžně spojovali s vysokým technickým stupněm, mě nesmírně zneklidnily. Jeho neznalost techniky se samozřejmě nakonec projevila proti němu, ale jeho výkon na mě udělal hluboký dojem. Judisté, kteří jsou stále ještě studenty, by neměli dopustit, aby se jejich cvičení stalo „mrtvým “při cvičení se začátečníkem, anebo v případě, že jsou unaveni. Se začátečníkem se snažte cvičit své oblíbené hody na levou (svou slabší) stranu nebo vyzkoušejte některé nové pohyby, ale nenechte se strhnout k postoji „dost dobrý“. Stejně tak se při velké únavě snažte nebýt přemožen pocitem bezmoci. Pokud je to ten večer váš poslední trénink, zakončete ho skutečným výbuchem útoku, správně vedeným i provedeným. Pokud to tak není, uznejte, že jste unavení, a zkoušejte hody méně často, ale když už je zkoušíte, nenechte se zviklat. K tomu mohu dodat, že při velké únavě se někdy stává, že správný cit pro pohyb přichází snadněji než v odpočatém stavu. Někdy se učitelé snaží své žáky cíleně úplně unavit s očekáváním, že se uvolnění způsobené únavou může ukázat jako přínosné právě při nalezení „živého“ pohybu.

A jak doporučuje učitel kendó citovaný na začátku, měli byste se snažit vyhnout nácviku „mrtvého“ pohybu. Z tohoto důvodu nesouhlasím s názorem některých významných judistů, že jelikož se někteří držitelé černých pásků zdají být po pěti minutách soutěže vyčerpaní, měli by všichni v rámci tréninku i běhat na atletické dráze. Mýlí se totiž v samotné podstatě problému. Judo není soutěž síly nebo vytrvalosti, ale především dovedností. Pokud se držitelé černých pásků při neustálém tréninku takto vyčerpají, znamená to jednoduše jen to, že plýtvají svou energií. Řešením není poskytnout jim více energie k plýtvání, ale právě naopak, naučit je správně využívat tu, kterou stále ještě mají.

Samozřejmě, že pokud mají opravdu špatnou fyzickou kondici, musí ji časem zlepšit, ale neustálé cvičení juda je pro ně nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Nikdy jsem nepoznal žádného Japonce, který by trénoval na soutěž jinak než dostatečném pobytu na čerstvého vzduchu, čerstvého jídla a dobrého spánku a…spoustou soutěžního judistického tréninku.

Poslední praktická poznámka. Judista, který již postoupil zhruba k hnědému pásu, občas zjistí, že ve svém randori (pokud je dostatečně uvolněný), má náhle nutkání zaútočit, aniž by o tom přemýšlel.

Ale zvláště zpočátku své kariéry se však cítí příliš rozrušený a snaží se až příliš kontrolovat, protože dosud neprošel celým myšlenkovým procesem rozhodnutí, kdy zahájit útok. Výsledkem je pak takový nemastný neslaný malý výpad k soupeři, kdy v půli cesty změní své rozhodnutí a stáhne se. Víte, je velkou chybou neustále zapojovat racionální rozum, což ve výsledku vede spíše k váhavému a neúčinnému judu.

Naopak vědomě neplánované náhlé impulsy k útoku jsou v judu velmi ceněné a nikdy by neměly být potlačovány. Jakmile je totiž začnete vědomě potlačovat, vždy budete mít špatnou techniku. Je lepší dlouhodobě trénovat tak, abyste vždy dokončili útok, jakmile ho již jednou zahájíte.

Jsem si vědom, že někteří z mých čtenářů mi touží říci, že občas přeci můžeme vidět zručného člověka, který velmi rychle vstoupí do techniky na základě jednoho z těchto impulzů a pak však stejně rychle ustoupí, aniž by se pokusil o hod, ale to přitom není proto, že by kontroloval svůj pohyb vědomě, ale proto, že jeho tělo samo cítí, že nová pozice, ve které se pak nachází, je pro něj špatná, a tak dostane jiný impuls, stejně neplánovaný, který ho přivede zpět do bezpečí. A rozhodně to nemá nic společného se zmatením nebo strachem, který přepadne začátečníka.

Vody teoretických sporů jsou hluboké a přiznávám bez mučení, nechci se do nich nořit. Uvedené body nejsou mé osobní názory, ale to, co jsem zaslechl od svých učitelů. Vím, že se někdy říká, že člověk může být velmi zdatný v judu a přesto ve skutečnosti nevědět, co dělá, jinými slovy, že nezná mechanické nebo anatomické principy své techniky. To mi vždy připadalo jako chybný závěr. Musím říci, že naučit se mechanické vysvětlení technik v judu mi osobně přináší zvláštní uspokojení a proto se vždy snažím to při výuce poskytnout i ostatním. Ale mechanický popis není nikdy úplný ani ve své vlastní sféře, protože zachází s tělem soupeře jako s něčím nehybným a tupým, zatímco ve skutečnosti je nejen živé, ale i vědomé. A to se v pokročilé teorii stává velmi důležitým.

Navíc mechanické vysvětlení technik je popisem pouze části toho, co se děje, a to ještě ne té nejdůležitější části. Neříká vám například nic o tom, jak dosáhnout kontroly tanden, jak dosáhnout „živého“ pohybu, či jak získat psychologickou převahu nad soupeřem. A to jsou opravdu podstatné věci.

Mnoho skvělých pianistů například nemá dokonalé znalosti o mechanice paže a ruky, nebo dokonce o samotném klavíru, jak bylo jasné z korespondence, která následovala po vydání knihy zesnulého Královského astronoma, Sira George Biddell Airy (1801-1892), o matematice a hudbě. A zůstává otázkou, zda by vůbec pro ně bylo výhodou, kdyby tyto znalosti i měli. Proto si ani nemyslím, že tato neznalost je důvodem k tvrzení, že nevědí, co dělají, když hrají.

Stejně tak, i když existuje mnoho mistrů judo, kteří důkladně rozumějí mechanice judo (přiznávám, že je uspokojivé je znát), existují i jiní slavní učitelé, kteří se tím vůbec nezabývali. Ale vždy jsem si ověřil, že přesto všechno přesně věděli, co dělají.

 

SHRNUTÍ PRO PRAXI:

  1. Cvičte fyzické uvolnění udržováním pozornosti v místě zvaném tanden a vyváženého a pružného těla, zejména nohou.
  2. Praktikujte mentální uvolnění tím, že z mysli odstraníte jakákoliv rozrušení, zejména přílišnou úzkost z vítězství a strach z prohry.
  3. Cvičte jeden hlavní hod a snažte se při jeho provádění vždy najít bod kuzushi. Nespokojte se jen s tím, že jste druhého hodili, ale snažte se uvědomit si onen nepatrný okamžik, kdy se pro něj vše změní.
  4. Důvěřujte svým impulsům k útoku, nechte tělo volně reagovat a jděte poté bez váhání přímo skrz.

 

ZDROJ: Life movement and Dead movement: Judo Quarterly Bulletin Vol. 06-4.pdf

Series Navigation<< Sumo není jen o velikosti: Jak zápasníci používají strategii k vítězství (nebo prohře)!Pravda o zenu, kterou by měl znát každý bojový umělec >>

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *