Přečteno: 46

Používáte-li vroubkovaný nůž na chléb, dokážete jediným tahem rozříznout francouzskou bagetu? Pokud ne, čeká vás ještě práce v dojo.

V naší čtvrti k nám pravidelně chodí několik rodin na večeři. Některé mají děti, a když mě ty děti vidí pracovat v kuchyni, chtějí pomoct. Televizní pořady a slavní šéfkuchaři udělali z vaření atraktivní činnost, takže se nadšeně chtějí učit. Už jsem několik mladých lidí uvedl do základů kuchařských dovedností. Když poprvé vezmou do ruky nůž nebo čínský sekáček, sleduju jejich řeč těla.

Tyto děti vyrůstaly hraním videoher a činnostmi, které vyžadují jemnou motoriku. Je to znát, když drží nůž. Veškerou pozornost soustředí do rukou. Instinktivně chápou, že svaly ruky nezvládnou velkou práci, takže okamžitě zvednou ramena a snaží se do toho zapojit svaly paží. Vypadají ztuhle a nešikovně.

V mnoha případech mají strach. Většina z nich nikdy nedržela ostrý předmět. Velmi často je to první „dospělácká“ věc, kterou dítě ve věku 12 nebo 13 let vůbec dělá. Jejich postoj je obvykle hrozný a jejich řezy jsou nejisté, malé a zubaté.

A není náhoda, že stejné chování vídám i v karate dojo.

Začátečníci v dojo

Začátečníci často zaujímají stejně ztuhlé postoje s propnutýma nohama. Vnímání vlastního těla se jim okamžitě přesouvá k ramenům. Pokud jde o zapojení spodní části těla, mohli by stejně dobře sedět na židli. Jejich pohyby jsou trhané, nekoordinované – a převážně neúčinné.

Pokud máte ve městě dobrého itamae, tedy sushi šéfkuchaře, stojí za to si tam zajít na večeři a sledovat, jak správně pracuje s nožem. Všimněte si, jak ovládá dlouhý nůž při krájení filetů z ryby. (Pokud pochází z Tokia, bude mít nůž špičatý hrot. Pokud z západního Japonska, bude zaoblený.) Nikdy maso „nepřeřezává“ pohybem tam a zpět. Krájí jedním plynulým tahem směrem k sobě.

Nesledujte ale jeho ruce.
Všímejte si jeho postoje.

Pokud se už nějakou dobu věnujete jakékoli formě budo, uvidíte podobnosti mezi pohyby itamae a dobrého karateky. Šéfkuchař má při krájení vždy lehce pokrčená kolena. Ramena má uvolněná. Pohyb vychází z kyčlí. Lokty drží blízko u těla, takže paže se pohybují v koordinaci s trupem.

Lekce v pohybu

Pokud občas děláte práce na zahradě, vyplatí se pořídit si japonskou prořezávací pilku. Čepel bývá sklopná do rukojeti a na hřbetě jemně zakřivená.
Jako všechny japonské pily řeže ne při tahu dopředu jako západní pily, ale při pohybu k sobě. Pokusíte-li se ji použít jako západní pilu – tedy tahy ramenními a pažními svaly – bude i řezání malých větví bolestivě vyčerpávající.

Zkuste ji naopak použít přesně tak, jak vás (nejen) karate učí udeřit silněji.
Mějte loket u těla. Místo abyste pohyb vedli ramenem, zapojte kyčle.
Pamatujte, že kyčle jsou spojená s vašima rukama. Rameno není zdrojem síly; je to jen spojnice. Síla vychází z kyčlí. Uvolněte rameno a nechte pracovat pohyb kyčlí. Zkuste to a budete překvapený, jak rychle a plynule čepel projede větví.

Sushi šéfkuchař se v podstatě pohybuje stejně jako člověk, který správně používá japonskou prořezávací pilku – a přesně tak, jak byste měli udeřit v dojo. Tělo je uvolněné, kolena pokrčená. Ramena hrají minimální roli, protože – jak už jsem říkal – jen spojují ruce s kyčlemi.

Univerzálnost somatického pohybu

Univerzálnost somatického pohybu v japonské kultuře je fascinujícím aspektem toho, jak se tamní civilizace vyvíjela. Netvrdím, že všichni Japonci se pohybují plynule a hospodárně. Viděl jsem i nemotory, kteří se v Japonsku stěží belhali.

Spíš chci poukázat na to, že efektivní způsoby vykonávání určitých činností v japonské společnosti mají společné rysy.

Když japonský kaligraf vede tah štětcem, všimnete si, že jeho paže je napojená na tělo přesně tak, jak jsme o tom mluvili. Nepoužívá prsty k manipulaci se štětcem; pohyb i psaní vycházejí z kyčlí, zatímco ramena zůstávají uvolněná.

Také tím nechci říct, že lidé mimo Japonsko nejsou schopní pohybovat se efektivně. Každý dobrý boxer přesně ví, jak dostat boky za své údery. Rybář pracující na rozbouřené palubě lodi se pohybuje s přirozenou ladností. Tito lidé se naučili pohybovat efektivně.

V tomto kontextu „efektivně“ znamená „ladně“. Podobně je tomu i v dojo. Uvolněné, plynulé kopy a údery zkušeného karateky mají v sobě estetickou kvalitu. Cílem karate není vypadat dobře. Dobře vypadat je vedlejší produkt správného, úsporného pohybu.

Vezměte si bagetu a nůž. Pokud na ni půjdete silou bicepsu a předloktí, bude vám trvat několik tahů, než uříznete jeden plátek. Zkuste to jinak – držte loket u těla a rameno uvolněné. Nůž netahejte silou – nechte ho projet chlebem plynulým pohybem kyčle.

Zjistíte, že nůž projede skrz a udělá čistý řez.

Kéž by se pohyby v karate daly zvládnout tak snadno…

ZDROJ: Punch Harder with Less Effort—The Unexpected Lesson from Sushi Chefs