Skutečná, nebo falešná?

Je ta škola bojových umění legitimní?

Napsal: Wayne Muromoto

Řekněme, že se přihlásíte do klubu bojových umění, o němž se v knihách tvrdí, že je výhradním zástupcem 1000 let starého mystického bojového umění, kterému se dříve učili pouze čínští taoističtí mudrci. Super, pomyslíte si. Učíte se věci, do kterých je zasvěceno jen několik málo lidí ze Západu, a to zvyšuje váš status při diskusích s přáteli. A když se při trénincích potíte a platíte měsíční poplatky, nevadí vám to. Představujete si totiž, že jdete ve stopách dávných samurajských bojovníků nebo taoistických mystiků.

Ale je tomu pravdu tak? Nebo vás a vaše peníze využívá podvodník, který umí použít ta správná slova, aby vás podvedl, a to, co se učíte, je jen změť technik ukradených z nějakých videokazet, youtube a podivných knih? V minulosti jsme si z těchto skupin a jejich obětí dělali legraci, ale je vidět, že i v dnešní době, kdy je relativně snadné si ověřit věrohodnost tvrzení oněch zenových sifu ninjů, se jim stále daří nacházet své ovečky, které mohou finančně podojit (v tom lepším případě) a v horším i sexuálně zneužívat ve jménu osvícení a podobných hloupostí.

A tak i v současnosti stále dostávám vzkazy od lidí, kteří se zoufale ptají na legitimitu té které skupiny, do níž zvažují vstoupit, a na druhé straně pak dostávám také protestní emaily od studentů některých skupin, o nichž se všeobecně tvrdí a ví, že jsou falešné.

Problém je v tom, že já ani nikdo jiný není „informační středisko“ o bojových uměních. Není tu nikdo, kdo by „oštemploval“ dójó jakýmsi „schvalovacím razítkem“, zda jejich učitel mluví pravdu, nebo ne. Například já se živím jako středoškolský učitel a peníze, které vydělávám, mi neumožňují příliš cestovat a zkoumat všechna dójó ve Spojených státech a zkoumat jejich legitimitu.

Ale protože otázky ohledně věrohodnosti škol se stále objevují, dovolte mi krátký, stručný návod, jak zjistit, zda je blízká škola ninja-kung-fu-jujutsu-tibetská meditace pravá. Ve skutečnosti totiž existuje několik opravdu jednoduchých kroků, jak zjistit, zda je tato skupina legitimní.

Prověřte si literaturu

Ačkoliv se většina skutečných znalců zdržuje přímých komentářů o konkrétních skupinách, v různých veřejně dostupných zdrojích můžete najít značné množství informací o lidech a stylech bojových umění. Dobrým začátkem jsou například knihy Donna F. Draegera o asijských bojových uměních.

Pokud se jedná o formu moderní, tedy -do, jako je karatedo, judo, aikido a podobně, je vaše hledání poměrně snadné. Můžete se zeptat učitele, zda je klub přidružen k nějaké organizaci. Každá forma -do má v drtivé většině případů velké zastřešující organizace, které certifikují členy.

Některé školy jsou sice kvůli politickým a/nebo osobnostním rozdílům nezávislé, ale i tak si můžete podle zveřejněných informací ověřit, zda jsou dobré. Pokud například chcete vědět, zda Jiyushinkan (skutečný, nezávislý klub) opravdu vyučuje funkční variantu aikido, měli byste pozorovat jejich lekce, promluvit si s učiteli a pak porovnat to, co učí, s knihami o aikido, které lze koupit v každém větším knihkupectví.

Internet, ačkoli je zdrojem laciných podvodů, je také skvělým zdrojem pro navazování kontaktů. Různé diskusní skupiny i sociální sítě vám zprostředkují kontakt s lidmi, kteří vám mohou upřímně říci svůj názor na téměř jakoukoli organizaci bojových umění v USA. Existují diskusní skupiny pro karate, aikido, iaido a jujutsu. Když napíšete dotaz na nějakou skupinu, dostanete během několika dnů, ne-li hodin, spoustu odpovědí od téměř každého, kdo na ni má nějaký názor.

U koryu (starých bojových umění) je to trochu těžší, a proto zde i najdete mnohem více falešných škol, podvodníků ale i pravdomluvných lidí než třeba u klubů shotokan karate. Jednak většina související literatury zůstává nepřeložená v japonštině a jednak v Americe není zase tolik studentů, kteří by díky své malé, či dokonce nulové, znalosti japonštiny mohli snadno studovat původní zdrojové materiály.

Jak tedy poznáte, že mistr Joe Bob je skutečně učitelem nějakého starobylého umění boje s mečem s názvem Tenshin Shoden Shinkage Shinto Booga Booga-ryu? Opět si při osobní návštěvě dójó zjistěte co nejvíce informací. Poté se pokuste najít zdrojové materiály, na které se mistr odkazuje a které jeho tvrzení potvrzují nebo vyvracejí.

Vím, že mě teď nebudou mít úplně rádi následující lidi za to, že jim přidělávám práci, ale kromě výše zmíněných knih a internetových skupin existuje i několik jednotlivců, kteří vám mohou pomoci. Hugh F. Davey ze Shudokan martial arts association udržuje silné kontakty s legitimními úřady vydávajícími pověření v Japonsku. Diane a Meik Skossovi ze společnosti Koryu Books byli, a stále jsou, po několik let členy několika studijních skupin koryu v Japonsku. Nyní se přestěhovali zpět do Spojených států a jsou hlavním zdrojem informací o tradičních školách bojových umění v Japonsku.

Dobrým zdrojem informací je také Kim Taylor, který vydává Iaido Newsletter, vyučuje na univerzitě v Guelphu v kanadském Ontariu a pravidelně pořádá několik seminářů o meči a iaido. Všechny tyto lidi snadno najdete, když si na internetu vyhledáte jejich webové stránky a/nebo diskusní skupiny.

Lidé jako Skossovi, Kim Taylor atd. nabývají tím více na významu, díky faktu že i samotní podvodníci se organizují do vlastních tzv. „legitimizačních“ skupin. To jsou skupiny vytvořené s cílem navzájem si potvrdit punc autenticity. Některé skupiny se sdružují i proto, aby si navzájem udělovali černé/mistrovské pásy klidně až do desátého stupně. Tak si navzájem legitimizují své představy o „tradiční škole“. Pokud si však takové jednotlivé instruktory prověříte pouze v rámci jejich samozvaných skupin, a pokud již pak nebudete dále pátrat na internetu a kontaktovat další lidi, kteří s nimi nejsou spojeni, můžete nabýt mylného dojmu, že jsou legitimní.

V případě koryu, v devíti případech z deseti by měl být styl uveden v Bugei Ryuha Daijiten, kompendiu systémů bojových umění, které sestavili Kiyoshi Watatani a Tadashi Yamada. Tato kniha má skoro tisíc stran drobného písma a dosud nebyla přeložena do angličtiny. Sehnat v tokijské Kandě již prakticky vyprodaný výtisk vás přijde na několik set dolarů. Můžete jej však nalézt na poličce většiny dvojjazyčných badatelů a kdykoli se například někdo mě zeptá na nějakou nejasnou linii koryu, je to první kniha, kterou vytáhnu.

Dalším varovným znamením, že styl, jenž vás zajímá, může být falešný, je, když se zeptáte na linii a učitel nebo starší studenti vás odradí s tím, že na takové tajné znalosti nejste připraveni. Japonská společnost byla a je pověstná horami papírování a všechny legitimní bojové ryu (styly) byly pilně zaznamenávány a dokumentovány v nějakém provinčním nebo klanovém záznamu. Watatani a Yamada shromáždili všechny známé odkazy dohromady a sestavili seznam několik tisíc seznamů ryu. Proto pokud není koryu uvedeno v Bugei Ryuha Daijiten, byl bych velmi podezřívavý.

Všechny knihy nejsou stejné

Jedno varování. Ani knihy o bojových uměních, které je možné nalézt na pultech knihkupectví, nemusí být věrohodné. Řečeno jinými slovy, ani když to bude napsané v knize, tak to ještě nemusí znamenat, že je to pravda. Jako dlouholetý novinář jsem se setkal s případy, kdy lidé věřili čemukoli, co bylo vytištěno, jen proto, že to bylo vytištěno. To ale není pravda. I ti nejupřímnější spisovatelé se mohou dopustit chyb v přesnosti, a to nezmiňuji takové, kteří si záměrně vymýšlí, když si doplňují „chybějící střípky“ vlastními (romantickými) představami, jak to asi bylo bez toho, aby k tomu měli odpovídající historické dokumenty. Anebo záměrně lžou v historii stylu, jenž vyučují, aby se pak mohli odkazovat na knihu, kterou sami napsali.

A vzhledem k všudypřítomnosti masových médií jsou knihy, časopisy i internet zaplaveny podvody všeho druhu, nejen v oblasti bojových umění. Knihy jsou tištěny na lesklém papíře s efektními fotografiemi, které jsou podle mého názoru často plné nesmyslů.

Jednou mi někdo poslal knihu o svém učiteli a stylu, snad abych se o této „jedinečné osobnosti“ dozvěděl. To, co jsem však viděl, byla pečlivě zorganizovaná manipulace vnucená jak onomu obdivovateli, tak a ostatním studentům; manipulace páchaná po desetiletí díky mistrovskému využití nejasností, orientálních stereotypů i nepochopení japonské historie.

Ani to, že se instruktor objeví v časopisech Black Belt, Inside Karate, Karate-Kung-Fu Illustrated nebo jiném mainstreamovém časopise o bojových uměních, také neznamená, že je legitimní. Nechápejte mě špatně. Já tyto časopisy nezatracuji. Jsou dobré v tom, co dělají. Nabízejí mainstreamovou zábavu o bojových uměních pro průměrnou většinu bojových umělců. Ale zdá se, že redaktoři musí vždy procházet tolika různými profily tolika různých „mistrů“ bojových umění, že jim nevyhnutelně proklouzne pár podvodníků. Opět bych se spoléhal na materiály získané prostřednictvím náročnějších badatelů, jako jsou Hugh F. Davey, Kim Taylor atd.

Studujte přívlastky

Můžete také studovat prostředí, ve kterém se ten který mistr pohybuje. Většina legitimních učitelů bojových umění, ať už se jedná o profesionály nebo instruktory na částečný úvazek, by se měla chovat jako profesionálové. Představte si onoho senseie mimo jeho dojo například jako rodinného lékaře nebo právníka, učitele či jiného profesionálního podnikatele. Působí na vás jeho osobnost i jeho vystupování jako někdo, komu můžete důvěřovat? Navzdory některým rozšířeným názorům na učitele bojových umění v Číně a Japonsku, ti obvykle působí mimo dojo jako obyčejní, slušní lidé. Nepřednášejí hlubokomyslné myšlenky ve starojaponštině, které dnes jen velmi málo lidí rozumí, neoblékají se do mnišských hábitů…a nežijí ani v klášterech. Ve skutečnosti si většina učitelů v Asii, s výjimkou velmi velkých organizací, výukou bojových umění vůbec nevydělává. Žijí normální životy a chovají se jako normální lidé, i když možná učí mimořádné dovednosti.

Pokud tedy váš bělošský mistr stylu Janken-Po-ryu mhouří oči, aby vypadal více orientálně, a mluví nesrozumitelně jako kombinace Marlona Branda a mistra Po, přestože většinu života prožil v malém městě Butta v Montaně, je chybou si myslet, že je to moudrý mistr. Spíše bychom měli zvážit, jestli ten člověk nemá vážné psychické problémy.

Když mistr Tai Chi Chuan stylu Wu, Eddie Wu, vedl seminář, před námi studenty nikdy nic neskrýval. Místo toho, aby mluvil v hádankách, byl ve svých diskusích věcný, jasný a logický. Když jsem byl v rozpacích a řekl jsem, že nerozumím určité technice, neřekl: „Ach, kobylko, musíš ještě dvacet let meditovat na lůžku z hřebíků, než to pochopíš.“ Místo toho řekl: „Chyť mě.“ Chytil jsem ho, letěl jsem vzduchem a velmi rychle jsem pochopil, kde jsem v chápání techniky udělal chybu.

A ačkoli moji japonští učitelé a sempaiové v Japonsku jsou různí, nikdy jsem nepotkal legitimního učitele, který by se šklebil a vrčel jako nějaký samurajský hrdlořez z 15. století ve stylu Toshiró Mifuneho, s výjimkou jednoho, který byl prostě bručoun. Ostatní mi říkali (za jeho zády) „stará bába s pytlem keců“.

Také si všímejte přívlastků v názvu školy. Moderní školy ve stylu -do mohou mít samozřejmě věci, které budou rodiče lákat, aby své děti přihlásili: trofeje, prapory, exoticky vypadající zbraně, odznaky a nášivky. Jistě, to uznávám. Ale nepřebíjí tyto přívlastky samotné studium? Nezakrývá tolik odznaků a nálepek na tréninkovém oblečení samotné oblečení? Pokud ano, učitel se možná snaží něco zakrýt – například to, že jeho výuka kata je opravdu na nic.

A Koryu jsou ještě přísnější. Pokud vstoupíte do dójó koryu a najdete tam nejrůznější podivné orientálně vypadající ozdoby, považujte to za varovné znamení. Většina koryu je ve své architektuře a výzdobě ovlivněna šintoistickým, zenovým a/nebo japonským esoterickým náboženstvím, takže bývají strohá a jednoduchá, pokud jde o tréninkové oblečení a nábytek v dójó. Zavěšený svitek, možná jednoduchá květinová výzdoba, jediný oltář a stojan s tréninkovými zbraněmi. To v podstatě vystihuje jedno z mých domácích dójó v Japonsku. Určitě žádná obří malba tygra na černém sametu.

Za hranicí legitimity

Takže jste se prosmýkli minovým polem falešných škol. Myslíte si, že jste v legitimním stylu. Tím však vaše hledání nekončí. Kromě toho, zda je styl legitimní, si musíte položit i otázku, zda do této školy opravdu chcete patřit. Pokud nemáte zájem dělat to jen tak dlouho, abyste získali černý pásek, udělali dojem na chlapy v kanceláři a pak skončili, měli byste si uvědomit, že závazek zvládnout bojové umění vám zabere mnoho let života. Opravdu. Je proto právě toto konkrétní dójó místem, kde budete chtít dlouho a pravidelně pobývat?

Jistě, učitel může být legitimní, ale provozovat bojová umění na místě, kde hlavní instruktor balí mladé ženy, skutečně není zdravé prostředí pro výuku. Vytvářejí sempaiové i učitelé zdravé, pozitivní prostředí, ve kterém se děti a studenti naučí pozitivním hodnotám respektu, upřímnosti a etikety, nebo cílem dójó je jednoduše vytvořit agresivní rváče, kteří budou vyhrávat turnaje i bitky na ulici?

Můj článek se také nezabývá různými hybridy, které se v dnešní době množí. Tito lidé ale většinou alespoň poctivě uvádějí, co dělají. Možná kombinují karate s aerobikem, přidávají špetku thajského kick-boxu, zápasení ve volném stylu, kung-fu a cokoli dalšího, o čem usoudili, že „je fakt dobré“.

Mohu jen říct, že pokud se vám takové věci líbí, pak buďte alespoň varováni, že to, co vidíte, také dostanete. Dostanete směsici toho všeho, a ne nějaký jediný silný a konzistentní styl. Záleží jen na vás, zda vás tento typ bojového umění osloví, nebo ne.

Po pravdě řečeno, když tak nad tím přemýšlím, spousta lidí by raději měla saténové oblečky, „tancovala“ katu na hlasitou hudbu a věnovala se jakémusi aerobnímu karate než poněkud klidnému, zdrženlivému a serióznímu tréninku „tradičních“ bojových umění. Tady již skutečně nejde o legitimitu. Tihle chlapíci vám napřímo alespoň dopředu řeknou, že učí systém mix-and-match, který vymyslel právě jejich génius. Je to tedy spíš otázka vkusu, řekl bych.

Na druhém pólu jsou školy bojových umění, které začínají hraničit s až sektářským chováním. Lidé mohou namítat, že legitimní církevní skupiny jsou jako „sekty“, ale například katolická církev v Americe nežádá, aby její laičtí členové odsuzovali své rodiče a přátele a dělali věci, které jim skutečně ubližují nebo ničí život. Legitimní církevní skupiny, ať už v jejich náboženství věříte, nebo ne, fungují v rámci společenských omezení a morálky a obvykle jsou motorem dobrých skutků a šlechetného chování. Naproti tomu jsou kulty využívající tvrdé vymývání mozků a utlačovatelskou skupinovou dynamiku. Jejich vůdce má vždycky pravdu, i když ho přistihnou, jak spí s mladými chlapci a dívkami ve skupině, „protože Ježíš je s ním“. Zakladatel je ztělesněním Ježíše Krista, i když si odseděl trest ve federálním vězení za vydírání, praní špinavých peněz a daňové úniky.

A na první pohled podobně uzavřené prostředí dójó bude sice semknuté a přátelské, ale nikoliv sektářské. Učitel bude respektován, ale nebude postaven na vyvýšený piedestal.

A perlička nakonec, spojení náboženských kultů i kultů bojových umění, se možná chystá i v době, kdy toto píšu (1998). Zprávy v časopisech a zvěsti mezi mými kontakty v USA hovoří o tom, že jedna velká sektářská náboženská skupina plánuje odkoupit mnoho skupin bojových umění v řetězcích nákupních center a využít je jako zástěrky pro nábor mladých členů do svého náboženství. Pak bude aféra mezi kultovními bojovými uměními a náboženskými kulty skutečně dovršena.

Nakonec…

Naše doba je zrádná. Falešní proroci a podvodníci se hemží ve všech oblastech lidského konání, od náboženství přes podnikání až po bojová umění, a slibují spásu, ale berou vám peníze, vlastní pravdu i duši. Pokud jste v takové skupině a nadále chcete věřit, udržujete se v nepoctivosti a lži. A měli byste z takové skupiny co nejrychleji vystoupit.

Pokud před vstupem do určité skupiny přemýšlíte, zda je legitimní, doufejme, že vám tento malý článek pomůže rozhodnout se sami, než do ní skočíte. Vždycky jsem měl pocit, že mezi náboženstvím a bojovým uměním je rozdíl. Vždy jsem měl pocit, že můžete patřit k jakémukoli náboženství (nebo dokonce být nevěřící) a přesto můžete být schopni provozovat jakékoli bojové umění, dokonce i to nejesoteričtější, pokud jste tolerantní k jiným kulturám a nezápadním konceptům. Bojová umění jsou však podobná náboženstvím v tom smyslu, že jejich struktura a systém jsou velmi otevřené zneužití a rozvoji sektářského chování nebo chamtivého šikanování.

Při rozhodování o vstupu do krásného i komplexního světa bojového umění používejte zdravý rozum a dostupné zdroje. Nenechte se oklamat vizemi a sny o tom, že když mu budete platit velké peníze, jednou se stanete skvělým bojovým umělcem, abyste pak na konci prohlédli a uviděli falešného proroka ve své reálné podobě.

ZDROJ: Real or fake? Is your martial arts school legitimate? (koryu.com)