Skrytá síla rovnováhy

Jak ovládnout fyziku, přírodu i vlastní mysl pomocí nekladení odporu

Studium nekladení odporu představuje naprosto fundamentální taktický princip v džudu. Na schopnosti neutralizovat účinek vnějšího tlaku pomocí tahu a naopak dokázat neutralizovat tah pomocí tlaku je ve skutečnosti postaven celý teoretický i praktický vývoj tohoto sportu. Ačkoliv tato základní myšlenka zní v teoretické rovině poměrně prostě a jednoduše, uvést ji do praxe a aplikovat ji v reálných situacích je neobyčejně obtížné.

Představte si, že se o vás někdo zprudka opře. Instinktivní lidskou reakcí je zatnout svaly a zatlačit zpět. Princip nekladení odporu však velí udělat pravý opak – pokud na vás někdo tlačí, vy místo odporu ustoupíte a zatáhnete ho do směru jeho vlastního pohybu. Tím jeho sílu zcela zneutralizujete. Aby však člověk dokázal takto reagovat, nenabídnout žádný odpor a zároveň si zachovat naprosto správnou a pevnou pozici rovnováhy i během útoku, potřebuje k tomu obrovskou rychlost reflexů. Navíc se tyto situace odehrávají za velmi rychle se měnících okolností. Zvládnutí tohoto umění proto vyžaduje nesmírně intenzivní a neustálý trénink.

Od rovných linií k hlubokému poznání

Historický vývoj tohoto principu prošel fascinující proměnou. Džigoró Kanó, zakladatel tohoto systému, ve svých počátcích zkoumal a chápal základy nekladení odporu pouze v jejich přímočarém, neboli rektilineárním pojetí. To znamenalo vnímání pohybu primárně v rovných liniích – zepředu dozadu a naopak.

Pozdější a mnohem pokročilejší výzkum mu však umožnil zpracovat a vytvořit zcela nový princip, který vstoupil ve známost jako Sestava pěti principů (v originále Icucu no kata).

Toto dílo nebylo jen pouhým souborem fyzických technik, nýbrž se jednalo o mistrovské stvoření, ve kterém se prolínaly univerzální vědecké poznatky s hlubokými ezoterickými a duchovními významy. Právě tyto unikátní prvky umožnily, aby se stylizované formy využívání různých sil staly skutečnými a aplikovatelnými v praxi. Díky tomuto průlomu bylo konečně možné přejít od čistě abstraktních teorií ke zcela konkrétním a reálným činům. Tato na první pohled symbolická realizace představuje tu nejextrémnější syntézu celého vědecko-filozofického myšlení Džigora Kana.

Tři roviny chápání světa

Abychom Sestavu pěti principů plně pochopili, musíme k ní přistupovat skrze tři různé úhly pohledu, neboli tři způsoby čtení. Každý pohyb a každá síla se zde dá interpretovat ve třech zcela odlišných, přesto vzájemně propojených rovinách:

• Fyzikální sféra: Zde se zaměřujeme na čistou mechaniku těla, kinetiku a směrování energií v prostoru.
• Přírodovědná (naturalistická) sféra: Zde hledáme jasné analogie s přírodními živly, které nám pomáhají vizualizovat, jak by se daná síla měla chovat.
• Etická (morální) sféra: Zde zkoumáme dopad těchto principů na lidskou mysl, charakter a vnitřní nastavení člověka.

Níže si představíme detailní dekonstrukci všech pěti principů napříč těmito třemi sférami.

První princip: Dokonalá souhra

• Ve sféře fyziky: Součet přímých sil. Představme si dvě síly, které nepůsobí proti sobě, ale naopak se spojí do jednoho přímého směru, čímž se jejich celkový efekt znásobí.
• Ve sféře přírody: Vítr. Vítr je neviditelný, ale dokáže vyvinout obrovský, konstantní a přímý tlak. Když se dvě poryvy větru spojí, vytvoří nezastavitelnou sílu.
• Ve sféře etiky: Vytrvalost. Morálním ekvivalentem sčítání přímých sil a neustálého proudění větru je lidská vytrvalost. Jde o schopnost jít vytrvale za svým cílem a spojit veškeré své vnitřní odhodlání do jednoho bodu.

Druhý princip: Inteligentní nasměrování

• Ve sféře fyziky: Využití přímé síly. Namísto toho, abychom se cizí síle postavili do cesty a zastavili ji, chytře ji přesměrujeme a využijeme její pohyb v náš prospěch.
• Ve sféře přírody: Voda. Voda nikdy neproráží skálu silou, ale plynule ji obteče. Využívá gravitaci a přímou dráhu k tomu, aby si našla cestu nejmenšího odporu.
• Ve sféře etiky: Pokora. Ve vztahu k lidskému egu představuje tento princip pokoru. Pokorný člověk nemá potřebu střetávat se s arogancí druhých napřímo; dokáže ustoupit a nechat hrubou sílu cizího ega plynout do prázdna, podobně jako voda obtékající kámen.

Třetí princip: Krouživá dynamika

• Ve sféře fyziky: Využití dostředivého zrychlení. Tímto se zcela opouští původní rovné linie. Princip vysvětluje, jak lze pomocí krouživého pohybu vtáhnout vnější objekty či síly do vlastního středu otáčení a ovládnout jejich rovnováhu.
• Ve sféře přírody: Vodní vír. Rotační pohyb víru vytváří silný tah, který nekompromisně pohlcuje vše, co se dostane na jeho okraj, a stahuje to do svého centra.
• Ve sféře etiky: Přitažlivost a odpudivost. V morální a mezilidské rovině to symbolizuje křehkou dynamiku vztahů. Můžeme si to představit jako přitažlivost, která vtahuje ostatní do našeho vlivu, a odpudivost, která je naopak na základě odstředivé síly udržuje v bezpečné vzdálenosti.

Čtvrtý princip: Odpověď na akci

• Ve sféře fyziky: Využití reaktivní, neboli zpětné síly. Fyzika nás učí, že každá akce vyvolává reakci. Tento princip spočívá ve schopnosti absorbovat energii nárazu a okamžitě ji využít jako pružinu k odrazu zpět.
• Ve sféře přírody: Mořská vlna. Vlna narazí na pobřeží s ohromnou energií, ale následně se stáhne a využije energii z tohoto nárazu i přirozeného zpětného tahu k tomu, aby vytvořila vlnu novou.
• Ve sféře etiky: Zdráhání či nechuť. Tato morální rovina odráží určité vnitřní váhání nebo stažení se zpět (podobně jako se vlna před úderem stahuje do moře). Zdráhání zde nepředstavuje slabost, ale spíše hromadění potenciálu před nutnou reakcí.

Pátý princip: Odevzdání se pohybu

• Ve sféře fyziky: Využití setrvačnosti. Poslední fyzikální poučka se zabývá stavem, kdy se těleso uvedené do pohybu snaží v tomto pohybu zůstat. Těžký objekt v pohybu má obrovskou setrvačnost, kterou nelze snadno zastavit, ale lze ji nechat plynout do jejího vyčerpání.
• Ve sféře přírody: Propast. Propast reprezentuje absolutní prázdnotu a nekonečný pád. Pokud objekt spadne do propasti, jeho setrvačnost ho táhne neustále dolů a veškerá jeho původní vodorovná síla je nenávratně ztracena.
• Ve sféře etiky: Zničení sebe sama (anihilace ega). Toto je nejhlubší morální stadium. Aby mohl člověk dosáhnout dokonalosti, musí nechat padnout do pomyslné propasti své vlastní já. Zničit své ego, zbavit se sobeckých touh a zcela splynout s principy přírody a fyziky. Jen ten, kdo nic neočekává a neklade žádný vnitřní odpor, může plně ovládnout vnější svět.

Zvládnutí těchto pěti principů není jen otázkou tělesného tréninku, ale představuje komplexní transformaci. Spojením fyzikálních zákonitostí, inspirace z dokonalosti přírody a etického zdokonalování mysli vzniká ucelený systém, který překračuje hranice obyčejného pohybu. Využití nekladení odporu tak přestává být pouhou tělesnou taktikou a stává se univerzálním klíčem k rovnováze.

ZDROJ: Judo biomechanical science for IJF Academy (Attilio Sacripanti)