Mongolský zápas Bokh: silná směs východních a západních stylů

Přečteno: 210

napsal: Andrew Bryan
Zápasení se v té či oné podobě vyskytuje prakticky v každé kultuře po celém světě. Japonsko má sumó a judo, Čína šuaj-ťiao, ale mongolský zápas neboli Bokh mě vždy velmi fascinoval. Existuje v prostoru mezi zápasením, které si spojujeme s evropskými kulturami, jako je řeckořímský zápas a zápas ve volném stylu, a zápasením v kabátci, který je běžný v Číně a Japonsku. Dnes se krátce podíváme na toto fascinující mongolské avšak stále nedoceněné bojové umění.

Pravidla

Málokdo ví, že mongolský zápas má několik různých podob, protože v Mongolsku existují různé etnické skupiny a ti mají k zápasu maličko odlišný přístup. Obecně lze říci, že pravidla spočívají v tom, že dva soutěžící zápasí ve vymezeném prostoru, v botách a ve speciálním plášti zvaném zodog, který lze použít k úchopům. Pokud se jakákoli část těla kromě nohou dotkne země, bez ohledu na to, zda je to koleno nebo celé tělo, prohráváte. V tomto ohledu se to podobá japonskému sumó. Což asi nepřekvapí ty, kteří se o zápasení sumó zajímají, protože tomuto sportu v posledních deseti letech dominují Mongolové.
V Bokhu se obvykle zápasí formou turnajů s jedním vyřazovacím kolem, přičemž v každém turnaji se utkají až desítky závodníků. A neexistují zde žádné váhové kategorie.

Kultura

Stejně jako u většiny bojových umění nelze oddělit bojový sport od kultury, která jej obklopuje. I Bokh, podobně jako Muay Thai a sumó, doprovází specifický tradiční tanec. V tomto případě je to tanec orlů.

Na videu jej předvádějí tři mongolští zápasníci/judisté. Tanec evokuje let bájného Garudy, Višnuova koně. Stejně jako spousta těchto tradičních tanců slouží i tento pro soutěžící jako lehká rozcvička. Orel představuje sílu a po prohraném zápase se poražený zápasník skloní pod nataženou paží soupeře na znamení úcty k soupeři.
Zápas má v mongolské kultuře zvláštní postavení, protože je vedle lukostřelby a jízdy na koni jednou ze tří základních dovedností, které by měl každý muž ovládat. To samozřejmě odkazuje na časy mongolské říše, kdy se Mongolové cvičili pro válku. Tyto tři dovednosti se každoročně testují na národním festivalu Naadam, kde se v turnaji s jedním vyřazovacím soubojem utká 512 nebo 1024 zápasníků, dokud nezůstane jen jeden.

Zatímco ženy mohou na Naadamu soutěžit v lukostřelbě, v zápase soutěžit nesmějí. Navzdory tomu existuje poměrně dost významných zápasnic, které získaly medaili na olympijských hrách. Trénují v zápasech Bokh a s nimi, reprezentují Mongolsko na olympijských hrách a účastní se i dalších turnajů v Bokhu, ale na festivalu v Naadamu soutěžit nesmějí.

Techniky

Tady už je to složitější, protože oficiální povolené techniky se liší styl od stylu. V některých variantách je chytání za nohy zakázáno, podobně jako v judu nebo řeckořímském zápase, v jiných stylech to nevadí, například ve volném stylu.
Vzhledem k tomu, že zápasníci nosí zodog, který zakrývá pouze rozpětí zápasníkových rukou, stává se cílem především kontrola paží. Zatímco judisté budou bojovat o úchopy nejen za rukáv, ale i za klopu, zápasníci v Bokhu nacházejí své vstupy do technik pomocí rukávů a zadní části bundy, kterou buď tahají anebo tlačí dopředu. Smyslem zápasu je vyvedení soupeře z rovnováhy. Uchopením rukávů a zad můžete potenciálně způsobit, že soupeř špatně vykročí nebo přešlápne, což vám umožní přehození přes nohu anebo rovnou hod.

Úplný podpažní úchop těsně za ramenem soupeře funguje jako účinná náhrada podhmatů v jiných formách zápasu. Tyto úchopy umožňují silné otočky a otočné výpady. Tato kontrola pod paží a uchopení za zadní část bundy se nepřekvapivě výrazně promítla také do mongolského přístupu k judu. A ačkoliv jsou úchopy na zádech obecně v judu vzácné, pro mongolské judisty jsou přitom základem.

Zde vidíme, jak Sainjargal při každé příležitosti uchopí záda, což má za následek několik působivých hodů. Stejně jako v zápasnických soutěžích se nemůžete dotknout země ničím jiným než nohama, zápasy nejsou jen o schopnosti zastavit strh či poraz, ale také o hbitosti a udržení rovnováhy potřebné k tomu, abyste se udrželi na nohou po několika soupeřových pokusech o shození. Vidíme, jak jsou zápasníci vyhazováni do vzduchu a jejich reakcí není bezpečný pád, aby zabránili zranění, ale otočka ve vzduchu, aby nějak přistáli opět na nohou.

Bokh je zajímavé bojové umění, protože je příkladem něčeho, na co se v grapplingu často zapomíná. Že zkrátka dobrý úchop je dobrý úchop. Když vidíme zápasníky přecházet do jiných stylů, obvykle zjistíme, že se sice přizpůsobují novějším pravidlům, ale vracejí se ke stejným úchopům a vždy jsou schopni je využít, i když se přizpůsobují soutěži bez kabátce podobně jako v sumó.

O Bokhu je toho ještě hodně co říct, ale bohužel je západnímu světu z velké části neznámý. Jen hrstka lidí mimo Mongolsko se tomuto sportu věnuje a šíří jeho znalosti do zbytku světa. Mohu jen doufat, že se to v budoucnu změní.

Zdroj: Mongolian Wrestling: a Powerful Blend of East and West Styles

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *