napsal: autor neznámý, 1962
Roku 1636 se samuraj jménem Shiga Danshichi, asi 27letý mohutný muž a vyhlášený šermíř, ubíral po okraji rýžového pole poblíž vesnice Sakata na panství pána ze Sendai. Dvě mladé dívky, z nichž nejstarší nebylo více než třináct let, jménem Mijagino a Shinobu, pomáhaly svému otci při pletí rostoucí rýže.
A právě malá Shinobu, která si neuvědomila, že za ní někdo stojí, nešťastně zasáhla samuraje chomáčem plevele. Ten se rozhodl považovat to za urážku cti samuraje a pohrozil, že dítě na místě zabije; otec se však před šermíře vrhl s prosbou o život své dcery. Během několika vteřin byl sám bezhlavou mrtvolou na prašné cestě a jeho dvěma dcerám nezbylo než ho oplakávat a oznámit to matce, která v té době ležela na nemocničním lůžku…a krátce poté zemřela na následky šoku. Jedna z jejich tet byla připravena se o oba sirotky postarat, ale dívky prosily, aby jim bylo dovoleno odejít do světa a vydělávat si na živobytí, což jim nakonec bylo umožněno. Byly však z pevnějšího těsta, než se předpokládalo, protože jim ve skutečnosti nešlo o bohatství, ale o pomstu za vraždu jejich otce.
K problému přistoupili odhodlaně a se zdravým rozumem. Vydaly se proto do hlavního města Edo (dnešní Tokio), aby tam vyhledaly nejlepšího učitele bojových umění, kterého mohli najít. Brzy zjistily, že sensei Shosetsu je přesně člověk, kterého hledají. Podařilo se jim s ním domluvit rozhovor v jeho domě a tam mu vyprávěli svůj příběh. Muž, který byl sám velmi houževnatý, ctižádostivý a odhodlaný, byl jejich příběhem ohromen i dojat a okamžitě je vzal do své péče a slíbil, že je bude po dobu tří let cvičit v používání zbraní. Kromě výuky šermířského umění se učili zacházet s naginatou, srpem kusari gamou a shurikenem. (Používaný srp byl upravenou formou zemědělského náčiní s přidaným řetězem a závažím, které se dalo použít k zamotání ruky s mečem protivníka. Shuriken byl typ malé vrhací dýky).
Starší sestra Myagino se nakonec specializovala na srp a shuriken, zatímco Shinobu se stala odbornicí na naginatu. Staly se takovými odbornicemi, že jim byla doba výcviku prodloužena o další rok pokročilého výcviku, během něhož se utkaly s některými z nejlepších mužských žáků senseie Shosetsu, a to se značným úspěchem. Ten byl s jejich snahou velmi spokojen a byl přesvědčen, že se proti svému nepříteli dobře předvedou. Poslal je na cestu a daroval jim zbraně, se kterými se učily, a ještě jim přidal doprovod tří svých mužů.
Po příjezdu do města Shiraishi bylo nutné, aby obě dívky oficiálně požádaly pána ze Sendai, aby jim dovolil vyzvat jeho poddaného na smrtelný souboj. Poté, co bylo povolení uděleno, a byl dohodnut i konkrétní den, byla také učiněna zvláštní opatření, aby pro souboj byla zajištěno veřejné prostranství, protože o souboj byl velký zájem. Dav byl prý tak velký, že na udržení pořádku bylo zapotřebí více než tří set vojáků.
Na daný signál vstoupil Danshichi do arény, aby se utkal s první z dívek, Shinobu, která byla vyzbrojena naginatou. Samuraj krátce po vstupu ztratil veškeré sympatie davu, když jeden ze zřízenců zjistil, že má pod svrchním oděvem řetězovou zbroj. Tu si poté musel za zvuků štěkání diváků sundat.
Zápas začal opatrně a dívka byla zpočátku pod silným tlakem, protože byla nucena ustupovat, ale pak se vzpamatovala a podařilo se jí do jisté míry zvrátit situaci. Když byl souboj po nějaké chvíli přerušen, aby si oba bojovníci odpočinuli, zjistilo se, že oba utrpěli pouze lehká zranění. Boj tedy začal znovu, přičemž Miyagino zaujala místo své mladší sestry, vyzbrojena srpem a několika shurikeny. S velkým odhodláním se pustila do svého soupeře a po tvrdém boji se jí podařilo využít příležitosti, kterou jí nabídlo chvilkové selhání v obraně ze strany Danshichiho, a shurikenem mu bodla nejprve do jednoho a pak i do druhého oka. Zcela oslepený samuraj ještě šermoval mečem, ale dívce se podařilo řetězem svého srpu omotat jeho pravou ruku a okamžitě poté mu obě ruce jedním úderem čepele usekla. Zavolala na svou sestru, aby souboj dokončila, a Shinobu přiběhla, aby mu naginatou následně usekla hlavu za potlesku davu, který ocenil jak důvody této pomsty, tak i zručnost, kterou obě dívky prokázaly.
Po tomto činu se s dívkami chtělo oženit několik vysoce postavených mužů, ale ony tyto nabídky odmítly a raději se stáhly do ústraní jako jeptišky. O jedenáct let později se jejich dobrodinec a učitel Shosetsu stal jedním z hlavních strůjců v ozbrojeném spiknutí proti šógunovi. Protože se to nepodařilo, spáchal Shosetsu seppuku a jeho hlava byla po čase vystavena ve městě Suruga. Obě dívky se poté dozvěděly o tomto zneuctění památky svého patrona a vydaly se proto do města, aby uprostřed noci ukradly hlavu a čestně ji pohřbily. Když dosáhly svého cíle, postavily si malý domek poblíž hrobu a po zbytek života na něj dohlížely.
ZDROJ: Judo Bulletin – Apr 1962 N69.PDF