Také se vám zježí chloupky na krku, když vidíte All Blacks, jeden z nejlepších ragbyových týmů světa, jak v úvodu zápasu předvádí tanec haka? A víte, co vlastně haka znamená, o čem je a že existuje mnoho různých forem?
Válečný tanec haka, přesněji kapa haka, si nachází stále více příznivců doslova po celém světě. Termín kapa haka se překládá jako „postavit se do řady“ (kapa) a „tancovat“ (haka).
Existuje mnoho různých variant, tohoto válečného tance, například málo známá forma mau rakau, což jsou drily se zbraněmi. Tyto drily pomáhaly mladým bojovníkům dokonale ovládnout svou zbraň a velmi vzdáleně tak připomínají praktikované sestavy z asijských bojových umění (kata, kuen, tul, apod.).
Haka se však nepraktikovaly pouze v rámci přípravy na boj. Jsou známy varianty, které měly například vyjádřit odpor vůči vládě, či nějakému politickému rozhodnutí. Jiné varianty byly zase předváděny v rámci uvítání nějaké významné osobnosti. Jiné zase byly používány jako uváděcí rituál v rámci nějaké oslavy, atd., atd., atd.
Haka praktikují nejen muži, ale i ženy a děti. Hlavně pro děti má haka velice výchovný charakter. Učí je disciplíně a spolupráci. Díky tanci haka získají potřebnou sebedůvěru a naučí se také kontrolovat svou agresivitu. Agresivita se v tanci vyjadřuje prostřednictvím „pukana“, což jsou široce vykulené oči tak, aby bylo maximálně vidět bělmo tanečníka a s co nejvěrohodnějším zuřivým výrazem bojovníka. Pokud je takový tanec proveden správně, pak v divácích zanechá nezapomenutelný dojem.
Zde si dovolím malou odbočku – zvláště v současné době pozoruji, jak jsou naše děti fakticky nepřipravené na život. Neumí si stoupnout na podium a suverénně od prezentovat nějakou svou myšlenku či projekt. Nemají ani dostatečnou sebedůvěru, aby pouze prostřednictvím své mimiky („tvář válečníka“, o které psal ve svých knihách například Richard Marcinko) daly agresorovi jasně najevo, že se jim jeho postup nelíbí. Místo toho se učí reagovat na agresivitu v okamžiku, kdy již přerůstá ve fyzický konflikt. Obecně řečeno se tak děti učí reagovat na konflikt, nikoliv mu předcházet. Více se o tomto konceptu dočtete například zde. To byl ostatně i důvod, proč jsem se začal o tento tanec vážněji zajímat v souvislosti s výchovou dětí. A nyní zpět k tanci haka.
Tanec haka se předvádí pro posílení týmové soudržnosti a nabuzení ducha. Nemusí to nutně vždy být pouze v rámci přípravy na boj, či sportovní utkání. Je to svým způsobem i takový „socializační nástroj“, kdy se lidi sejdou a zatančí si. Dostanou ze sebe stres, pobaví se a navíc i udržují staré maorské tradice pro další generace. V tanci haka se dokonce pořádají každé dva roky festivaly (Te Matatini), kde se soutěží v nejlepším provedení. Hodnotí se zde mnoho různých věcí, od toho, jak jsou tanečníci synchronizovaní, jak čistě předvedou jednotlivé kroky, až po rytmus a celkový dojem.
Příklad festivalu Te Matatini zde:
Historie haka
Pojďme se nyní krátce podívat do historie vzniku tohoto válečného tance. Podle maorské legendy vznikla země díky bohům Ra a Hine-raumati. Ti měli syna Tanerore, který pro svou matku tančil tanec (haka). Někdy se proto haka říká „tanec Tanerore: tetelení vzduchu v horkém dni“ a jako vzpomínka na úplně první haka má většina současných tanců pohyb wiriwiri, což se dá volně přeložit jako „tetelící se vzduch“ a je pohybově znázorněn roztřesenými dlaněmi.
Jedna z nejstarších dochovaných haka se nazývá Ngati Raukawa haka, vznikla již před mnoha staletími a vypráví o nevěře jedné z náčelníkových žen, Parawhete. Když se to náčelník Wairangi dozvěděl, svou ženu zbil a ona poté utekla na sousední ostrov, kde se vdala za svého milence Tupateka. To náčelníka ještě více naštvalo a tak spolu se svými třemi bratry zorganizoval výpravu do vesnice, kde žil náčelník Tupateka, s cílem získat svou ženu zpět. Tupateka to samozřejmě nechtěl dovolit a proto se svými lidmi naplánoval, že jakmile budou Wairangovy válečníci opilí, vrhnou se na ně a zabijí je. Když do vesnice dorazil náčelník Wairanga, aby zde vyjednal vrácení své ženy, Tupateka jej nejdříve požádal, aby se v klidu najedli a popili a že se vše vyřeší následující den. Během oslavy byl Wairanga varován svou bývalou ženou Parawhete, že se jej Tupateka chystá všechny pobít a proto ke konci oslavy Wairanga navrhnul, že Tupatekovi a jeho vesnici předvedou kmenový tanec haka jako poděkování za skvělé pohoštění. Tupateka, nic zlého netuše, byl tímto návrhem vemi potěšen a nadšeně souhlasil. Wairangovi válečníci začali tancovat haka a ke konci tance se najednou vrhli na překvapené Tupatekovy bojovníky, které pak rychle pobili. Na počest této úspěšné akce vznikla haka nazvaná Ngati Raukawa, která je mezi maorskými bojovníky předávána z generace na generaci až dodnes.
Haka, zvláště ta válečná forma, se používala z několika důvodů. Jednak měla zastrašit nepřátelské bojovníky a také měla patřičně nabudit válečníky tak, aby šli do boje odvážně.
V tomto článku jsme si již říkali o tom, že bojovníci se nejprve snaží získat psychickou převahu nad nepřítelem, protože pak by velmi pravděpodobně boj skončil daleko rychleji. Je skutečně jedno, jestli se jedná o vojáky současné, či napoleonské, anebo domorodé válečníky někde na Sumatře. Principy boje jsou stále stejné – získat co nejdříve psychickou převahu a následně i fyzickou. Ostatně tento princip se objevuje i v civilní sebeobraně, ale to je na jiné povídání.
V zásadě tedy rozlišujeme dvě hlavní kategorie, haka taparahi a haka peruperu. Haka taparahi je předváděna beze zbraní a většinou vyjadřuje nějakou společenskou událost či reakci na ni. Například svatbu, pohřeb, ale i nějakou politickou, či sportovní událost. Jedna z nejznámějších haka je „Ka Mate“, o které bude řeč ještě později. Oproti tomu haka peruperu je vždy cvičena se zbraněmi.
Příklad haka peruperu zde:
V zásadě existovaly tři hlavní situace, kdy se haka peruperu předváděla:
- V prvním případě šlo o situaci, kdy do vesnice například dorazila skupina cizích válečníků, u kterých nebylo jasné, jestli přišli v míru, či bojovat. V ideálním případě měla haka odradit potenciálního útočníka od jeho záměru. Ještě před příchodem střelných zbraní právě tato taktika často zabránila zbytečnému krveprolití. Samozřejmě existovalo mnoho potyček a konfliktů mezi jednotlivými kmeny. Když však nepřátelští válečníci viděli odhodlané a rozzuřené tváře svých protivníků, často si svůj záměr rozmysleli.
- Ve druhém případě šlo o přípravu do bitvy. Podle toho, jak válečníci zvládli haka peruperu, šaman kmene (tohunga) řekl, jestli jim je bůh války nakloněn. A pokud haka perfektně provedena nebyla, většinou si náčelník vymínil její zopakování do té doby, dokud nebyl šaman s výsledkem spokojen.
- Ve třetím a posledním případě šlo o oslavu vítězství. Válečníci byli ještě plni adrenalinu z právě skončené bitvy a tanec haka jim pomohl uvolnit zbylou agresivitu i ventilovat účinky adrenalinu v organismu. Samozřejmě šlo také o vyjádření radosti nad tím, že přežili a zvítězili.
Termín „peru“ znamená maorsky „zuřivost“ a je to stav, do kterého se mají maorští válečníci těsně před bitvou dostat (možná podobnost s metodami vikingských válečníků?). Někdy se tato forma haka používala i v rámci kontroly připravenosti vojenské jednotky k boji.
Na tradiční válečnou haka se můžete podívat zde:
Kromě výše uvedených forem haka existovaly ještě další, například:
- Ngeri haka, která byla předváděna v rámci nějaké výzvy něco podniknout
- Tutara či Kotaratara haka, která měla zesměšnit nějakou osobu či skupinu osob. Často obsahovala i vulgární a sexuální významy
- Tumoto haka, která měla slíbit pomstu za vzniklé zranění či porážku v boji
- Pirori haka, která měla znázornit opovržení či pocit hnusu nad nějakou událostí či osobou. Tato haka byla navíc předváděna zcela nahými tanečníky.
- Kaioraora haka, která byla předváděna ženami a měla znázornit jejich nespokojenost nad nějakou událostí.
Zdroj: Haka – A living tradition; Wira Gardiner; Second Edition; Hacchette Livre NZ Ltd.; 2007; ISBN 978-86971-116-0
