Česká Legie TacFitu se utěšeně rozvíjí a tak bylo načase uspořádat mezinárodní seminář i v Praze. Praha má ideální strategickou polohu ve středu Evropy, takže to nebylo daleko pro žádného zájemce z Evropy. Potěšilo mě, že dokonce dorazil i zájemce z Kanady (Pierre), který tak spojil certifikaci s prohlídkou města 🙂
Návrh uspořádat seminář právě v České republice padl již během mého pobytu ve Florencii, kde jsem se dále vzdělával v zacházení s clubbells. Zpočátku se mi do toho moc nechtělo, to přiznávám, zvláště když vím, kolik je starostí s organizací podobné akce. Ale na druhou stranu jsem cítil, že podobný seminář je nutné zorganizovat, abychom ukázali, že Česká Legie TacFitu tu již má své příznivce a kvalita výuky je tu minimálně srovnatelná se světovou.
Po několika měsících příprav a ladění jsme tak mohli přivítat v Tiger Gymu Emila Horného zájemce i případné uchazeče o certifikaci na Level 1 – TacFit Field Instructor. Sešlo se nás celkem devět z celé Evropy (Německo, Itálie, Maďarsko a samozřejmě i z České republiky), ačkoliv původně bylo přihlášeno minimálně dvojnásobný počet, ale necelé dva týdny před začátkem začaly chodit omluvné emaily, že nebudou moci dorazit, protože mají úraz toho či onoho (který se jim však nestal při přípravě na certuifikaci, ale zcela jinde). Pokud by člověk byl maličko paranoidní, skoro by řekl, že se účastníci zalekli náročných požadavků na certifikaci 😉 Na druhou stranu řečeno, ti co se připravovali, během semináře a samotné certifikace předvedli skvělé provedení technik a skutečné srdce TacFiťáka. Sám Alberto Gallazzi pochválil český tým, který kladl důraz na čistotu techniky.
Den první
První den se Alberto věnoval teorii, která je v systému skutečně rozsáhlá a je nutné, aby budoucí instruktor chápal, v čem je TacFit unikátní a odlišný od jiných systémů. Zmínil také fakt, že v současné době byli osloveni izraelskou armádou, aby pro ně připravili na míru ušitý program zvyšování odolnosti vůči psychickému a fyzickému zatížení. Izraelští vojáci (a nejen ti) se totiž potýkají s vážnými zdravotními problémy již ve věku 24 let, což armádu hodně trápí. Hovoříme zde o velkém počtu výskytu cukrovky, vysokého krevního tlaku, srdečních onemocnění, ale i PTSD jako výsledek enormního a dlouhotrvajícího stresu, který zažívají při výkonu své služby. Výsledkem pak je, že člověk, který by fakticky měl být na vrcholu svých fyzických i psychických sil, odchází do výslužby ze zdravotních důvodů a náklady věnované na jeho výcvik, tak příjdou vniveč. Nedávno tedy Alberto spolu se Scottem Sonnonem představili v Izraeli vojenskou verzi systému TacFit a dle všeho to vypadá na velmi dlouhou a plodnou spolupráci 🙂
Jelikož jsem Alberta vyzvedával při jeho příletu, a následně se o něj staral i během celého víkendu, měl jsem dostatek času s ním probrat budoucnost systému. Řekl jsem mu, že v poslední době mám silný pocit, že se systém posouvá spíše do kondiční formy a původní myšlenka – zvyšování psychické a fzyické odolnosti pozvolna mizí. Velmi mne proto potěšilo, že hlavním cílem v následujících letech bude jednak nastavení systému dalšího vzdělávání pro již certifikované instruktory, ale i posun systému blíže k vědě. V praxi to znamená, že se v Itálii i v USA rozjíždí výzkumné studie, které budou zkoumat a využívat tento systém pro studium metod zvyšování psychické a fyzické odolnosti a výsledky budou následně pomáhat v dalším rozvoji systému. Hovoříme zde tedy o dlouhodobé a smysluplné spolupráci s trvalejším a komplexnějším dopadem na život člověka, než má pouhé kondiční cvičení. Jelikož Alberto sleduje rozvoj systému TacFit i zde v České republice, byl jsem požádán, abych i já příspíval v rámci senior instruktorů systému TacFit do dalšího rozvoje. Proto již domlouvám spolupráci s vybranými vědeckými pracovišti i zde v České republice.
Zpět k semináři samotnému. Asi mi dají všichni účastníci za pravdu, že ve skutečnosti netušili, jak to bude nakonec fyzicky a hlavně psychicky náročné. Alberto kladl důraz na to, aby všichni pochopili, že TacFit není ani sportovní záležitost (a nikdy nebude) a není to ani vysloveně kondiční systém, jehož cílem je vychovat z člověka vynikajícího atleta, který zvedne větší váhu, udělá více opakování, apod. Z jeho pohledu se jedná o krátkozraký cíl, protože člověk přirozeně stárne a jeho priority se postupně začnou posouvat od atletických výkonů k celkovému zdraví.
Rozvoj správné techniky zaručí fungující a zdravé tělo do pozdního věku, nemluvě o vlivu systému na psychickou část člověka. Proto také vysvětloval i skutečnou úlohu a důležitost zapisování dosažených výsledků a hodnocení výkonu ihned po cvičení. Tento aspekt bývá často zaměňován za prosté vedení tréninkového deníku, ale zde plní ještě další, a důležitější, funkci – test intenzity fyzického zatížení. Mnoho z TacFiťáků, zjistilo, že ačkoliv ve stavu klidu dokáží zpaměti například sečíst čtyři jedno až dvouciferná čísla, ihned po cvičení, kdy se úroveň fyzického zatížení pohybuje na 80% jejich maximální tepové frekvence, je to úkol takřka nemožný. Aspoň zpočátku. Každý workout tak nekončí odcvičením, ale až zapsáním a hlavně spočítáním výsledků. Pokud toto člověk nedokáže provést do časového limitu, pak workout nesplnil a měl by přejít na regresivnější (jednodušší) variantu cviků. Pokud tímto způsobem cvičíte pod vedením zkušeného instruktora, pak časem zjistíte, že jste schopni i po dosti náročném fyzickém zatížení (workoutu) stále použít své znalosti a zkušenosti a spočítat výsledky v podobném čase, jako kdybyste je počítali v klidu.
Tato získaná dovednost se následně projeví i při jiných psychických či fyzických zatíženích, které můžete zažít v běžném životě – dlouhá a náročná cesta autem, náročný den, atd. A toto je právě hlavní benefit systému – zvýšení vaší fyzické odolnosti ve chvílích stresu. A že u toho člověk získá i vysportované sexy tělo je již jakási třešnička na dortu 🙂
Kromě vysvětlování technik se však účastníci učili i jak správně koučovat svého partnera při cvičení. Troufnu si říci, že vysvětlení problematiky koučinku bylo patrně důležitější než samotné techniky. Účastníci se tak učili na co si dát při koučinku pozor, jak a kde stát při kontrole partnera, aby viděli všechny možné chyby při provádění té které techniky, jak opravovat techniku během samotného cvičení, jak koučovat partnera, aby se jeho tepovka nedostala nad 80%, kdy již technika začne degradovat, nemluvě o faktu, že se u člověka začnou projevovat typické projevy stresu (auditivní i vizuální tunelový efekt…), atd.
První den tak účastníci absolvoval kvalifikační protokol, který jim umožnil zůstat na semináři. V opačném případě se mohli sbalit a získaný čas věnovat například prohlídce Prahy 😉 Následně absolvovali další dva protokoly tak, aby poznali i další způsoby metabolického zatížení organismu. Cvičilo se jednak s vlastním tělem, ale i s clubbellí, TRX, medicinbally, kettlebellí, atd. Asi jsem to již někde psal, ale dovolte mi to zmínit znovu i zde – systém neupřednostňuje jedno náčiní, jednu tréninkovou metodu před jinou. Cílem je všestranný rozvoj tak, aby tělo bylo připraveno na maximum možných typů zatížení. Den skončil, účastníci notně unavení a nervozní z následujícího dne („jestli to bude takto náročné i zítra, tak to asi nedám…“) a šlo se domů načerpat sil. Kdo chtěl, měl možnost si ještě zajít na večeři, kde Alberto odpovídal a objasňoval další aspekty systému. Jak sám říkal – certifikace stojí relativně dost peněz a on chce předat maximum informací tak, aby budoucí instruktoři byli co nejkvalitnější. Jedině tak bude zaručeno, že systém bude v budoucnu správně vyučován.
Den druhý – certifikace
Druhý den se již nesl v duchu příprav na certifikaci. Účastníci však předtím museli absolvovat ještě dva protokoly, které ukázaly další způsoby metabolického zatížení organismu a pak již následoval oběd, pauza a samotná certifikace. Bylo to náročné, hodně náročné, ale přesto to většina zvládla, což však bylo přirozeným výsledkem jejich pečlivé přípravy i kvalitního koučinku během samotné certifikace.
Jelikož se však nároky na TacFit instruktora postupně zpřísňují, Alberto si pro ně přichystal ještě další překvapení. Po certifikaci měli následně připravit tréninkový plán pro tři různé typy zájemců – MMA závodníka, pak pro člověka, který většinu dne tráví v kanceláři, ale ve svém volném čase se věnuje lezení po skalách a poté i pro atleta, který chce nabrat sílu. Účastníci tak museli postavit tréninkový plán včetně vhodné rozcvičky, samotného workoutu, ale i kompenzačních cviků. Bylo zajimavé sledovat myšlenkové pochody unavených účastníků (v té době již měli po certifikaci), kteří se přesto snažili dát dohromady smysluplný plán. Na konci se pak Alberto bezelstně zeptal, jestli někdo využil k sestavení tréninkového plánu informací od „strýčka Google“, kde si mohli zjistit nejčastější formy zranění v té které oblasti, stejně tak i specifické zdravotní problémy, se kterými se takoví zájemci potýkají. A následně tomu upravit a vyladit tréninkový plán dle principů TacFitu. Sám jsem si musel přiznat, že tato možnost nenapadla ani mne…a přitom ji člověk měl fakticky přímo „pod nosem“. Alberto zdůraznil, že pro kvalitní tréinkový plán nutné posbírat informace z maxima dostupných zdrojů a nezakládat tréninkové plány na subjektivních předpokladech, která mohou být často zavádějící. Fakta, fakta, fakta a nikoliv dojmy a představy. To odlišuje kvalitní tréninkový plán od nefunkčních.
Seminář skončil, z úsměvů čerstvých instruktorů v systému TacFit bylo vidět, že vyplavený endorfin již vykonal svou část práce a pak se již účastníci rozjeli domů. Já jsem naložil Alberta a jelo se na letiště, aby stihnul svůj večerní let zpět do Itálie. Cestou jsem jej ještě požádal o zpětnou vazbu na můj výkon během semináře v souvislosti s přípravou na Team Leadera a potěšilo mě, že první část zkoušky mám úspěšně za sebou – koučink, prezentace a vysvětlování technik k plné spokojenosti Alberta. Zbývá ještě fyzická část, která bude hodně náročná.
Čím starší člověk je, tím více zjišťuje, že cvičení je stále méně o těle a stále více o hlavě, jak jsem se ostatně mohl přesvědčit i před týdnem na Říčanské výzvě. Teď jsem však zkoušku na Team Leadera (z osobních důvodů) odřekl, avšak pokud se systém bude skutečně posouvat směrem, kterým Alberto naznačil, pak nic nebrání tomu, abych se nechal oficiálně certifikovat i na vyšší level.
Byl to hodně náročný víkend, ale na konci, ač utahaný, jsem byl moc rád, že se nám podařilo tuto akci zorganizovat k plné spokojenosti jak Alberta, tak i účastníků semináře. Já jsem byl také pyšný na nově certifikované české instruktory, kteří rozhodně ukázali, že svou přípravu nepodcenili a během celého semináře cvičili poctivě a v čisté technice. Jsem na ně moc hrdý a těším se, že v budoucnu budeme získané znalosti dále prohlubovat a zlepšovat 🙂 Fotky ze semináře naleznete v naší Fotogalerii.
Takže krátce řečeno – ano, stálo to za to 🙂
Jarda Kolcun
TacFit Field Instructor
