Napsal: Kanó Džigoró
Přeložil: Alexej Gorbyljov
Pravděpodobně každý ví, že předepsané standardizované sestavy kata (形) a volné cvičné zápasy randori (乱取) představují dva nezbytné aspekty při osvojování techniky džúdó. Je však třeba si také jasně uvědomovat funkce obou těchto tréninkových metod, aby se při osvojování techniky navzájem doplňovaly.
Randori je velmi zajímavá činnost, a proto v současné době pozorujeme tendenci, kdy mnozí věnují prakticky veškeré své úsilí tréninku randori a přitom velmi zanedbávají cvičení kat.
V této souvislosti bych proto rád v obecných rysech vysvětlil, proč nelze připustit vychýlení ve prospěch jedné metody tréninku ani se naopak vzdát kterékoliv z nich.
Randori je takový způsob tréninku, při němž obvykle dva lidé proti sobě používají techniky za účelem dosažení určitých, předem dohodnutých cílů: pokud procvičujeme hody, používáme hody; pokud procvičujeme škrcení, používáme škrcení. Přitom je však nepřípustné způsobit partnerovi zranění nebo se chovat hrubě a bezohledně — právě ona nepřípustnost takového jednání je základní podmínkou provádění randori. Kromě toho musí být trénink randori uspořádán tak, aby přinášel maximální užitek. Z tohoto důvodu je randori provázeno řadou dalších doplňujících podmínek, jejichž dodržování umožňuje procvičovat použití libovolných technik podle vlastního výběru.
Avšak v katě je pořadí všech činností předem stanoven a žádnému z partnerů není dovoleno jednat podle vlastní libovůle. Někdo se však může právem zeptat: k čemu je nám ještě zapotřebí takový způsob tréninku, jako je kata, když existuje metoda randori? Jde o to, že pokud bychom techniku džúda trénovali výhradně pomocí randori, brzy bychom zjistili, že touto metodou je velmi obtížné procvičovat například přímé a kruhové údery rukama, kopy i seky [s použitím chladných zbraní]. Pokud bychom totiž skutečně udeřili nebo sekli plnou silou, mohli bychom partnera zranit. Abychom se zraněním vyhnuli, jsme proto nuceni používat i takový způsob tréninku, při němž jeden partner útočí předem dohodnutým bodem či sekem a druhý se mu vyhýbá rovněž předem stanoveným způsobem.
Právě proto je vedle randori zapotřebí i takový tréninkový postup, jakým je právě kata. Kromě toho jsou techniky, které lze použít v randori, již samy o sobě svým způsobem omezené, a chceme-li ve svém tréninku obsáhnout všechny potřebné techniky, je nejúčelnější učinit tak prostřednictvím právě prostřednictvím cvičením katy.
Pro ilustraci lze uvést příklad z výuky cizího jazyka. Samozřejmě je možné učit žáka gramatiku v průběhu psaní textů, avšak účinnost takové metody se v praxi nemůže srovnávat s metodou, při níž je pro výuku gramatiky vyhrazen zvláštní čas. Ze stejného důvodu jsou katy spolu s randori nezbytnou součástí metodiky osvojování techniky džúda. A nejen to — katy jsou spolu s randori nezbytné i tehdy, kdy se džúdó věnujeme jako prostředku tělesné výchovy.
Protože v randori trénují dva zápasníci v páru a soupeří spolu, je účinnost této metody z hlediska tělesného rozvoje mimořádně vysoká. Pokud však chceme dosáhnout úplnosti a harmonie v rozvoji těla, zjistíme, že tento cíl nelze splnit žádným jiným způsobem než prostřednictvím katy.
Nakonec existuje ještě jeden důvod, proč bychom měli praktikovat katy. Mám na mysli cvičení toho druhu, které nazývám „tanečními“ (bujošiki 舞踊式). Pokud bychom například chtěli prostřednictvím pohybů končetin, trupu a hlavy vyjádřit určité myšlenky, pocity či principy pohybu věcí mezi nebem a zemí, byli bychom nuceni uchýlit se dříve či později opět ke katě. Možná že ve starém džúdu katy tohoto druhu neexistovaly, avšak v džúdu Kodókanu již dnes takové katy jsou a v budoucnu hodlám vytvořit mnohá další, aby mohly sloužit k duchovní výchově a aby se cvičení tělesné výchovy stalo zajímavějším.
S ohledem na vše, co bylo řečeno výše, je myslím nyní zcela zřejmé, že v tréninku džúda nelze připustit vychýlení ve prospěch jedné metody — ať už randori nebo kat — na úkor druhé.
Přesto bych zde rád řekl ještě jednu věc. Metoda randori má totiž kromě své přitažlivosti a hodnoty z hlediska tělesného rozvoje ještě tu přednost, že rozvíjí schopnost jednat v rychle se měnících podmínkách. Během tréninku randori totiž nevíte, jaké jednání může váš soupeř zvolit. Proto musíte být fyzicky i psychicky vycvičeni a připraveni tak, abyste dokázali okamžitě reagovat na jakýkoli útok protivníka. Takovou schopnost nelze vypěstovat pomocí cvičení katy — rozvíjí se výhradně díky cvičení randori. I v tom spočívá důležitá zvláštnost metody randori.
O katách a randori by bylo možné říci ještě velmi mnoho, v tuto chvíli jsem se však musel omezit pouze na výklad těch nejdůležitějších bodů.
Překlad A. Gorbyleva podle vydání: Kanó Džigoró, Kata to randori no sekinó ni cuite („O funkcích kat a randori“), časopis Džúdó, 1934, č. 12 (prosinec).
ZDROJ: О функциях ката и рандори (Кано Дзигоро), Хидэн – Боевые искусства и рукопашный бой. Выпуск 4 (Alexej Gorbyljov), str. 86-89, rok vydání 2009
