Napsal roku 1948: P. Mann
Judo může být pomůckou i pro lepší pochopení filozofie. A ačkoliv se možná všichni neshodneme na stejné definici filosofie, ta má by byla vymezena následujícími pěti body:
- Hledání věčných, univerzálních principů.
- Odhad vnitřních i relativních hodnot všech věcí.
- Příprava na život.
- Příprava na smrt.
- Postoj k životu.
A v rámci těchto okruhů navrhuji, abychom diskutovali o tom, jak nám judo může pomoci k pochopení filosofie a jaké výhody může mít oproti jiným metodám studie filosofie.
Jednou z výhod juda je, že všechny teorie, koncepty atd. lze na žíněnce dokázat nebo vyvrátit stejně rychle, jako lze například chemické teorie dokázat experimentem v laboratoři. Další spočívá v tom, že cokoli, co se naučíte prostřednictvím juda, musíte důkladně pochopit a často osobně zažít, a je obrovský rozdíl mezi tím, když jste o věci přesvědčeni na základě vlastní zkušenosti, a tím, když ji pouze pasivně znáte. Proto jakákoli znalost univerzálních principů získaná na žíněnce nebude známa pouze jako řada zapamatovaných faktů, ale jako základní principy vašeho myšlení a jednání, které můžete použít v každém vhodném případě, neboť jejich znalost vzniká jejich častým opakovaným používáním a prožíváním.
Jedním z příkladů je univerzální použití kruhu. Nelze si nevšimnout obrovského množství zaoblených objektů v přírodě, např. slunce, měsíce, planet, kmenů stromů. Rovněž univerzální použití kruhu v průmyslu i umění. Dočteme se, jak planety sledují téměř kruhovou dráhu a jak pythagorejské bratrstvo používalo kruh jako symbol dokonalosti. Ale člověk skutečně ocení použití kruhu, až když zjistí, že téměř každý hod v judu využívá kruhové (nebo částečně kruhové) pohyby, a že čím více se pohyb blíží dokonalému kruhu, tím méně síly je zapotřebí. Proto je kruh symbolem pro ekonomii síly.
Nejdůležitější věcí, kterou se student juda učí, je rovnováha, věc, kterou zdůrazňoval nejeden filozof. Buddhismus hlásá „střední cestu“. Platón řadí všechny lidské ctnosti do souborů po třech, např. zbabělost-odvaha-ukvapenost, přičemž prostřední z nich je ctnost, ostatní neřesti vznikají nedostatkem nebo nadbytkem. Zdravotnictví, průmysl, finance a vláda jsou zdravé jen tehdy, když jsou jejich složky vyvážené. Všechny tyto věci může kdokoli snadno vypozorovat nebo vyčíst, avšak student juda se neomylně i nezapomenutelně naučí, že pokud ztratí rovnováhu, dopadne (tvrdě) na žíněnku. Tato často opakovaná lekce ho přiměje tuto rovnováhu získat, zdokonalit ji a protivníka odhodit.
Příprava na život samozřejmě znamená vzdělávání (tj. rozvoj) a trénink. Chceme-li rozvíjet jakéhokoli jedince, měli bychom začít u jeho tří nejnižších složek (tj. u těla, mozku a ducha), neboť na nich vidíme, co s tělem děláme a jaký je výsledek našeho tréninku. Uplatněním principu jak výše, tak níže se můžeme naučit zásady, které je třeba dodržovat při tréninku mysli (opakování, rovnováha, koordinace). Kdyby toto snad stále někteří jedinci nechápali, mám především na mysli ty, kteří se stále vysmívají klasickému ideálu “zdravé mysli ve zdravém těle“.
Rád bych také upozornil, že ego člověka je v pozici velitele ponořené ponorky; nemůže vědět nic o vnějším světě, leda prostřednictvím svých přístrojů; velitel se nemůže pohybovat pod hladinou moře jinak než ve svém plavidle ani udeřit na nepřítele jinak než prostřednictvím svých torpédometů. Je zcela závislý na svém plavidle a posádce. Může si dovolit jimi pohrdat? Pokud je jeho posádka dobře vycvičená a jeho plavidlo funguje bez problémů, může se na ně spolehnout a soustředit se hlavně na vytyčování kurzu a plánování manévrů. Pokud tomu však tak není, bude jeho pozornost neustále odváděna jinam, čímž ohrozí úspěch své výpravy, která může skončit katastrofou.
Tělesná výchova, nebo jak se dnes říká tělesná výchova, se zabývá nejen budováním silného a zdravého těla, ale také jeho dokonalým ovládáním mysli. Judo je vynikající formou tělesné výchovy, protože nejenže vytváří silné a pružné tělo s mimořádně dobře vyvinutými břišními svaly, které jsou tak důležité pro zdraví i aktivitu, ale učí dobré rovnováze a dokonalé koordinaci všech částí těla, čímž nesmírně zvyšuje efektivitu jeho používání. Stejně jako plavání učí relaxaci (čímž snižuje nebezpečí nervového vyčerpání z náporu moderního městského života). Stejně jako tanec učí rytmu, čímž oddaluje nástup fyzické únavy. Cíl techniky juda, totiž „maximální výsledek s minimální námahou“, je nejen rozumnou zásadou pro sportovce, ale i pro práci nebo studium. Protože dokonalé judo vyžaduje dokonalou koordinaci mysli a těla, je tu velmi zřetelná paralela mezi tělesnou a duševní stránkou, např. pro získání dobré rovnováhy těla je nutné získat duševní rovnováhu podnětů, neboť pokud člověk příliš prudce vyrazí vpřed, příliš prudce se stáhne nebo se brání tahu vlevo příliš silným úhybem vpravo, rovnováha v tomto směru se oslabí, takže při náhlém obratu do tahu bude soupeřem snadno odhozen. Člověk se musí chránit před podobnými léčkami tím, že se nenechá vyvést z rovnováhy, aby zaútočil na něco, co se zdá být dobrou příležitostí, a zároveň nesmí ustupovat před úskokem tak zbrkle, aby ztratil rovnováhu.
V judu se tedy musí uplatňovat stejné zásady jako při debatě nebo obchodním jednání. Ve skutečnosti si student judo postupně osvojí návyk používat rovnováhu a další lekce získané na žíněnce i při jiných a důležitějších činnostech. Některé z těchto lekcí a závěry, které z nich student vyvodí, ho spíše překvapí, např. že nevyvážená síla je slabost, neboť čím silnější je v jednom směru, tím slabší je v opačném. A také, že tím, že „ustupuje“, vyvádí svého protivníka z rovnováhy, a tak mu nakonec řízená (vyvážená) slabost pomůže při hodu a je tedy ve skutečnosti silou. Síla a slabost jsou tedy zaměnitelné pojmy pro totéž. Dále, protože se student nemůže naučit judo bez soupeře, je opozice nezbytná pro rozvoj; protože se učí o svých vlastních schopnostech a rozvíjí sebekritiku prostřednictvím konfliktu, kdy je vědomí výsledkem konfliktu.
Díky utrpení se naučí více svým chybám než úspěchům; také to, že čím jednodušší je činnost, tím je účinnější a zároveň však tím obtížnější je jí dosáhnout. To jsou na první pohled drobné body, ale schopné širokého uplatnění.
Judo dodá člověku sebedůvěru, když se naučí, jak efektivně využívat ty zdroje, které má, i když je nemůže zvýšit. Když se naučí, že pyšný a bázlivý padá hůře, bude se snažit překonat své ego i strach a ustoupit, když musí, s dobrou grácií.
Když si všimne, že silou se dosáhne málo, ale dovedností hodně, rozhodne se, že je lepší se předem připravit než se spoléhat na hrdinské úsilí, když přijde čas, (zvláště když si všimne, že mnohem více pokusů je zmařeno přílišným úsilím než třeba příliš malým).
Zjistí také, že znalosti jsou k ničemu, dokud je nelze použít, a že účinné řešení jakéhokoli problému je téměř vždy to nejzřejmější, a proto je málokdo vidí nebo mu věří.
Neustálé cvičení juda postupně vymýtí všechny jeho sklony ke strachu nebo pohrdání druhými. Spíše bude ve všech svých jednáních sebevědomý, ale zároveň i zdvořilý.
Strach z pádu je jedním z nejčastějších instinktivních strachů. Nemám na mysli pouze přirozený strach ze zranění, ale i nepřiměřenou hrůzu, kterou mnozí mají z pádu nebo z výšek. Je to z velké části proto, že podvědomí používá pád jako symbol selhání, včetně toho posledního selhání ze všech, selhání žít. Stálá a opakovaná zkušenost umožňuje studentovi juda absolvovat mimořádně těžké pády, aniž by se zranil, a tím se vyléčit z logického fyzického strachu. S odezněním fyzického strachu se nevědomý strach zmenšuje a stejně jako se student už nebojí útočit ze strachu, že bude hozen, přestane se obávat strachu a neúspěchu i v jiných oblastech. Jeho změněný postoj k pádu se spojí v to, že student uvažuje o smrti mnohem radostněji než dříve a do značné míry překoná strach z ní. Tento poslední krok je velmi důležitý, protože dokud se člověk se strachem ze smrti nesetká a nepřekoná ho, nemůže se nikdo plně těšit ze života.
Postoj k životu, který si člověk vypěstuje dlouhým cvičením juda, se vyznačuje zvýšeným klidem, tolerancí a zvýšenou touhou pomáhat druhým, větší důvěrou v sebe i své bližní a snahou přizpůsobit se svému okolí. Všechny tyto věci se lze naučit i jinými způsoby, ale žádná alternativní metoda nenaučí tolik věcí tak důkladně a nezapomenutelně.
ZDROJ: Judo Quarterly Bulletin Vol. 3-4
