napsal: T. P. Leggett
Judo je tréninkem fyzických, duševních a morálních schopností. Většinu tréninku tvoří randori (včetně soutěží) a kata. Podle tradice judo je však k dokončení tréninku nutné studovat původní principy, na nichž je založeno. Ty mají údajně univerzální platnost, i když vzhledem k historickému vývoji juda jsou zpravidla vyloženy jazykem buddhismu a taoismu.
Díky velkorysosti Dr. van Gulika, významného japonského a čínského učence, se mi dostala do rukou kopie čínského textu o uplatňování těchto zásad v tréninku. Pochází z kláštera Šaolin, který byl založen kolem roku 500 n. l. a z něhož pochází jedna z hlavních čínských škol atemi a resuscitace. Čínské školy znaly jen málo z nage waza nebo ne waza, ale v oblasti atemi významně přispěly k rozvoji juda, jak ho známe dnes. Viděl jsem několik ukázek čínských odborníků na atemi. Chybí jim však všestranná dovednost dobrého judisty, a navíc je jejich trénink velmi dlouhý a monotónní a nemusí nutně vybudovat dobrou znalost manévrování. V rámci jejich oboru bych však rozhodně neřekl, že jejich techniky nejsou efektivní.
Text pocházející z kláštera Šaolin se skládá ze šesti svazků a obsahuje asi tři sta ilustrací – náčrtů v čínském stylu. Předkládá systém pro získání pružnosti těla, energie a rychlosti a mentální kontroly. Ze stovek cviků jsem vybral několik, které jsem všechny často vídal i v sálech juda. Většina judistů před odchodem na žíněnku provádí dva nebo tři z nich. Teorie říká stručně řečeno to, že v buňkách těla neustále koluje životní energie (japonsky Ki). Cirkulace energie Ki probíhá také mezi „třemi silami“ – nebem, zemí a člověkem. Pokud je tok Ki neomezovaný, tělo je čilé a energické a rychle se zotavuje ze zranění. Cvičení rozbíjí srůsty ve svalech a kloubech, které by blokovaly cirkulaci Ki. Tomuto procesu napomáhá hluboké pravidelné dýchání, soustředění pozornosti na protahované nebo cvičené části a uvolňování ostatních částí těla.
(1) Postavte se vzpřímeně s nohama u sebe. Natáhněte levou ruku za sebe až k základně páteře, dlaní dolů. Pravou paži natáhněte nahoru, dlaní k nebi. Nyní paže natáhněte ještě více, jako byste od sebe odstrkovali nebe a zemi, na dobu tří plných nádechů. Uvolněte pozici a proveďte ji na druhou stranu.
(2) Postavte se vzpřímeně. Roztáhněte paže doširoka od sebe do vodorovné polohy, tak, aby byly v jedné linii. Otočte dlaně k nebi a pak silou rotujte pažemi tak, aby dlaně směřovaly dolů. Silou je vyrotujte nahoru a pak znovu dolů. Pokračujte po dobu jednoho plného nádechu.
(3) Postavte se vzpřímeně s široce rozpaženýma rukama do vodorovné linie jako předtím. Pokrčte ruce v zápěstí a otočte prsty nahoru tak, aby dlaně směřovaly ven. Nyní tlačte dlaněmi směrem ven, jako byste chtěli roztáhnout zemi do prostoru. Tři nádechy.
(4) Postavte se s chodidly dvanáct palců od sebe. Tělo co nejvíce snižte pokrčením kolen, ale paty nechte na zemi. Této poloze se říká „koňský hřbet“. Nyní natáhněte paže nad hlavu, dlaně směřují proti sobě. Prsty jsou plně natažené, jako by se „jezdec natahoval, aby se dotkl větví vrby, pod kterou jede“. Vydržte v této poloze jeden plný nádech. Při dalším nádechu sevřete pěsti, jako by jezdec uchopil vrbové větve. Z této pozice (5) vyskočte na špičky a vnímejte, že kolena, bedra a páteř jsou plně protaženy. Protáhněte krk a otočte obličej k nebi. Tři nádechy.
(6) Běžte na čtyři, tj. na dlaně a chodidla. Pravou patou vykopněte přímo dozadu, špička přitom směřuje dolů. Hlava, záda, bedra, koleno a chodidlo by měly být v jedné linii. Přitáhněte pravou nohu, vraťte ji na místo a nyní vykopněte levou. Pokračujte střídavě po dobu tří nádechů. (V Kodokanu se hodně používá varianta, kdy ležíme na zádech a střídavě vykopáváme paty; po dokončení kopu by měla být pata těsně nad zemí. Noha, která nekope, by měla být přitažena k hrudníku. Nezapomeňte kopat patou, nikoliv špičkami. Kopající noha je plně natažená).
(7) Zapřete se na špičkách rukou a nohou, s vysoko položenými bedry a rovnými koleny a lokty. Nyní lokty pokrčte až k obličeji, který se díky tomu téměř dotýká země mezi rukama. Postupně narovnávejte bedra tak, aby se hrudník dostal dopředu mezi ruce. Nakonec narovnejte lokty a hlavu vztyčte vysoko, břicho přeneste mezi ruce. Tělo je nyní maximálně konkávně prohnuté. Celý tento pohyb se provádí při pomalém výdechu. Během nádechu přiveďte tělo zpět do původní konvexní polohy. Šestkrát. Jedná se o nejoblíbenější přípravu na randori v Kodokanu.
(8) Postavte se vzpřímeně, ruce široce rozpažte, dlaněmi dolů. Pokrčte palce vpravo napříč dlaněmi. Nyní přitáhněte první prst každé ruky těsně přes palec, ostatní prsty nechte co nejvíce natažené. Poté přitáhněte druhý prst dolů, aby se spojil s prvním. Pak třetí a nakonec malíček, takže všechny čtyři prsty jsou pevně sevřené přes palec. Chvíli vydržte pevně držet a pak se v opačném pořadí opět natahujte. Opakujte šestkrát. (Tento způsob sevření pěsti je údajně důležitý ve všech bojových uměních. Říká se, že povzbuzuje celé tělo a mysl.) Tento cvik, a cviky (2) a (3), se provádí také v poloze jezdce na koni.
(9) Toto cvičení je určeno převážně pro starší lidi. Postavte se velmi vzpřímeně, ruce sepněte za sebou. Pomalu zvedejte sepnuté ruce tak vysoko, jak jen můžete, vykleňte hrudník a lokty držte zcela rovně. Pomalu spouštějte a několikrát opakujte.
Výše uvedené cviky jsou jen některé z těch, které text nazývá tzv. „Vnějšími cviky“. Jejich účelem je, jak jsem již uvedl, odbourat blokády, které brání proudění životní energie Ki. Text obsahuje také velké množství „Vnitřních cviků“, které se zabývají především nervovým systémem a myslí. Jejich cílem je 1) přímá kultivace Ki a 2) a odbourávání blokád, které se prý v mysli tvoří podobně jako záhyby na dobře obnošeném oděvu. Vybral jsem dvě základní cvičení, která se používají i v mnoha sálech juda; v některých dójó jsou povinná, takže by je judista měl znát.
(10) „V uvolněném vzpřímeném sedu je třeba soustředit pocity a myšlenky na Saika Tanden a cítit, že tam v malé komůrce je uzavřen hořící oheň.“ Zmíněný bod se nachází asi jeden a půl centimetru pod pupkem, zhruba v těžišti. Cílem této praxe je kultivace Ki; říká se, že je vhodná před soutěží.
(11) Judisté ji nazývají „Mokuso“, což vysvětlují jako „umlčení duševní činnosti“. V textu se píše: „Sedněte si se zkříženýma nohama do uvolněného sedu. Úplně zavřete obě oči. Úplně vyžeňte ze srdce všechny rušivé myšlenky. Páteř musí být vzpřímená, bedra nesmí být svěšená, tělo se nesmí naklánět. Pevně sevřete pěsti (jak je popsáno ve cvičení 8) a zavřete bránu, aby vás již nic nerozptylovalo. Zklidněte myšlenky a buďte duchem.“ Duch, „skutečné já člověka“, říká text, se projeví, když se po dlouhém cvičení vzdáme všech pomíjivých myšlenek.
Dalo by se předpokládat, že Vnitřní cvičení vedou pouze k bezvědomí nebo spánku, ale taková není zkušenost mistrů juda, kteří je obhajují. Je však třeba dodat, že tito učitelé, stejně jako většina ostatních, očekávají, že jejich žáci budou žít přísným životem a cvičit judo v zimě a v létě. V jednom dójó, které jsem navštěvoval dva roky, se na začátku a na konci cvičební doby povinně cvičilo asi minutu Mokuso. V jiném učitel trval na tom, aby se před výukou kata neodehrávalo méně než patnáct minut. Bylo mu přes sedmdesát, ale jeho ukázky jeho speciální školy Kime-no-kata a kendó patřily k nejpozoruhodnějším, jaké jsem kdy viděl. Své kata vyučoval soukromě a většina žáků v dójó se učila pouze běžné randori. Ale on říkával, že ti, kdo se omezují pouze na randori, neznají skutečné judo.
V tomto textu jsem se zdržel komentáře k „Vnitřním cviků“, protože toto téma je obtížné a ne každého zajímá. Ti, kdo chtějí získat nějaké informace o Tandenu, by si měli přečíst knihu „Bojový duch Japonska“ od E. J. Harrisona, jejíž velkou výhodou je, že se v ní že ji napsal skutečný odborník na judo. Cvičení Mokuso je popsáno v taoistickém textu přeloženém Carlem Gustav Jungem a Richardem Wilhelmem pod názvem „Tajemství zlatého květu“ a v kapitole o šermu v knize Daisetzu Suzukiho: „Zenový buddhismus a japonská kultura“. Zde je rada na rozloučenou z šaolinského textu pro judoku: „Ve stoji jako borovice, v pohybu jako vítr, ve spánku jako mrtvý muž.“
ZDROJ: Judo Quarterly Bulletin Vol. 04-1
