napsal: Andrew Bryan
Afrika je největší a zároveň i kulturně nejrozmanitější kontinent na světě. Bohužel je to také kontinent, který je nám na Západě nejméně známý. Zatímco si uvědomujeme odlišnosti asijských kultur, ať už jde o Indii, Japonsko, Thajsko, Čínu, Mongolsko, Rusko atd. – často si myslíme, že Afrika je prostě…nu, jen Afrika. Díváme se na ni, jako by tam bylo všechno stejné, zatímco ve skutečnosti v Africe žije přes 3.000 různých etnických skupin s více než 2.000 jazyky.
Egypt, Nigérie, Maroko, Keňa, Tanzanie, to všechno jsou africké země a všechny se od sebe zásadně liší. A to nemluvím o mnoha odlišných kulturách v rámci zemí, které jsou dnes seskupeny dohromady jen díky hranicím mezi národy, které byly vytyčeny Evropany v koloniální éře. Afrika je bohatá na nejrůznější bojová umění, o kterých u nás není nic vidět. Dnes se na několik z nich krátce podíváme.
Boj s holí Nguni
Toto jihoafrické umění, známé také pod názvem Zulu Stick Fighting (ZSF), praktikují muži a dospívající chlapci kmene Nguni. Ti, kdo znají filipínská bojová umění, budou pravděpodobně mnohé z ZSF technik připadat povědomé. Každý bojovník je vyzbrojen dvěma holemi, z nichž jedna slouží především k útoku a druhá k obraně.
Útočná hůl je ve skutečnosti spíše kyj se zatíženou koulí na konci. Stejná ruka, která drží obrannou hůl, drží také malý štít, který chrání ruku před údery. Stejně jako u mnoha jiných bojových umění se zbraní je realita boje mnohem drsnější, než si možná na první pohled představujete. Ačkoli je smyslem hry udeřit protivníka holí, nejde tu jen o útok a obranu zmíněnými holemi. Bojovníci se navzájem chytají, svírají, strkají, postrkují a na rozdíl od soutěží HEMA a Kendo, kde mají bojovníci spoustu ochranných brnění, v Zulu Stick Fightingu žádná taková ochrana neexistuje. Výsledky mohou být podle očekávání docela krvavé.
Bránící se hůl udělá hodně práce za vás, pokud jste zkušení, protože je jen velmi málo důvodů k pohybu a parírování, jako je tomu u stylů jako kali nebo krabi krabong. Místo toho se můžete schovat za obrannou hůl a být tak připraveni na blok a následně bleskový protiútok. Útoky mohou často vypadat vlažně a nekoordinovaně, ale to nesouvisí ani tak s nedostatkem dovedností, jako spíše s nešikovným způsobem, jakým se musíte rozmáchnout, abyste se dostali do kontaktu. Povaha obranné hole znamená, že je často efektivnější změnit úhel útoku uprostřed švihu a vyhnout se nastavené obraně soupeře, než se ji snažit prorazit tradičním švihem.
V kultuře Nguni je zvykem, že při svatebních oslavách proti sobě soutěží mužští hosté nevěsty a ženicha. Ačkoli během boje vždy vzplanou emoce, při tomto cvičení nejde ani tak o prosazování dominance, jako spíše o budování kamarádství a respektu mezi bojovníky.
Dambe
Když jsem svému příteli, kolegovi, který je nadšencem do bojových umění, řekl, že píšu tento článek, první, co řekl, bylo “jaké Dambe?“. Dambe pochází z Nigérie v západní Africe a jeho tvůrcem je národ Hausu. Zpočátku jsem byl z Dambe trochu zmatený. Bojovníci mají jednu pěst omotanou provazem, čímž se mění v “kyj”, kterým mlátí. Druhá ruka je volná. Často uvidíte, jak oba bojovníci stojí téměř úplně stranou proti sobě, prázdnou ruku mají před sebou a udržují si tím vzdálenost od soupeře, ale současně se i připravují na zdrcující útok zadní omotanou rukou.
Bylo to zpočátku podivné, protože jsem nedokázal plně pochopit, proč to vzniklo právě takto na rozdíl od běžného boxu holými pěstmi, který můžete vidět ve stylech jako Lethwei nebo Kard Cheuk Muay Thai. Teprve když jsem sledoval boj s holí Nguni, začal jsem vidět podobnosti mezi těmito dvěma způsoby, což mě přimělo k dalšímu bádání.
Dambe jako styl se vrací ke stejnému druhu ozbrojeného boje, jaký můžeme vidět v boji s holí Nguni. Přední ruka slouží jako “štít”, udržuje odstup, brání a chytá, aby připravila situaci na údery, zatímco zadní ruka funguje jako zbraň, ale místo aby držela samotnou zbraň, lano přeměňuje pěst v pevný kyj. Když si to uvědomíme, je mnohem snazší pochopit, jak se tento zdánlivě neobvyklý sport zrodil.
Přestože zadní ruka vypadá impozantně, je to přední ruka, kde ve skutečnosti bojuje. Zápasy jsou metodické a využívají trpělivého boje rukou, který si obvykle spojujete se zápasením, aby uvolnily cestu pro ruku “kyjařku”. Bojovník může protivníkovi uštědřit úder do chrániče nebo ho rovnou chytit za zápěstí, aby ho zneškodnil.
I když je to k vidění vzácněji, v dambe jsou povoleny kopy a kdysi byl povolen i zápas. Na první pohled to vypadá, že půjde jen o brutální pouliční boj, ale v tomto nigerijském stylu boxu je zřetelné jasně systematizované umění a historie.
Senegalský zápas
Zápasení existuje v každé kultuře. Ať už se jedná o judo, sumo, šuaj-ťiao, mongolský bokh, řecko-římský zápas nebo jakýkoli jiný ze stovek stylů. Jako lidstvo chápeme, že zápas je nejjednodušší a zároveň i nejefektivnější forma boje.
Zápas je natolik univerzální, že se také jen velmi zřídka stane, že když začnete studovat nový zápasnický styl, že byste relativně rychle nepochopili, co máte dělat. Zápas je prakticky univerzální umění, přičemž jediné skutečné rozdíly vyplývají ze specifických stylů povolených hodů a chvatů. Nemělo by vás tedy překvapit, že i Senegal má svůj vlastní zápasnický styl.
Senegalský zápas, známý také jako Laamb en Wolof, se stejně jako mnoho lidových zápasů odehrává venku, ale zatímco styl jako mongolský bokh se provozuje na travnatém povrchu – Laamb se odehrává v písečných arénách, často společně se zápasy Dambe.
Na rozdíl od většiny zápasnických stylů umožňuje kromě strhů a porazů i údery. Výsledkem jsou brutální ukázky špinavého boxu bez chráničů, kdy se bojovníci navzájem držív klinči a snaží se o nějaký strh či poraz. Kromě knockoutu o vítězství rozhodne i to, když zápasník padne na zem. Za pád se považuje dotyk hlavy, zad nebo hýždí s podlahou, případně dotyk jakýchkoliv čtyř bodů s podlahou.
Zápasník může být například sražen na jedno koleno, ale stále to neznamená vítězství, zápasník může z této pozice dále pokračovat v zápase na nohy, ale pokud byl sražen na ruce a kolena, soutěž končí.
Na rozdíl od zápasu Dambe a bojů s holí (ZSF) je senegalský zápas docela velký byznys. Zatímco boj s holí a Dambe jsou spíše společenským sportem, kolem kterého se shromažďují komunity, zápasení je obrovský atraktivní divácký sport, který se sleduje v arénách podobně jako japonské sumo nebo mongolský bokh.
A to jsme si tu uvedli jen tři z mnoha dalších afrických bojových umění. Je velmi snadné považovat bojová umění za čistě východoasijskou záležitost, protože s africkými bojovými uměními se většinou nesetkáváme a u evropských bojových umění je často považujeme za přirozenou součást historie a tak nějak zapomínáme, že existují. Je možné, že s rostoucím vlivem Afriky v celosvětovém měřítku se dočkáme i většího odhalení a popularity právě těch jejich bojových umění. Pokud se tak stane, bude fascinující sledovat, které z nich se vyšvihne na vrchol.
ZDROJ: Overlooked: African Martial Arts that Should be Known!
