K–37387
★
★
★
★
★
5 / 5
Obsah a anotace
V lednu roku 1905 dorazili přes San Francisco do New Yorku Micujo Maeda (držitel 4. danu v Kódókanu) a profesor Cunedžiró Tomita (držitel 6. danu) a začali se pokoušet zasít v USA semínka juda. Kráčeli tak ve stopách profesora Jošicugua Jamašity, držitele 7. danu Kódókanu a učitele amerického prezidenta Theodora Roosevelta, a různých dalších profesorů, ať už těch skutečných, či falešných. Dříve či později se k nim připojili další zástupci Kódókanu (jednající na vlastní pěst): Jošiharu Sumi (2. dan), Akitaró Ono (3. dan), Tokugoró Itó (4. dan) a Nobuširó (alias Šinširó) Satake (4. dan). Jejich výsledky však byly malé ve srovnání s propagátory džúdžucu, jejichž minulost a kvalifikace byly přinejlepším sporné, jmenovitě s Irvingem Hancockem, Kacukumou Higašim a Jae Kiči Jabem.
Na druhé straně oceánu představovali džúdžucu veřejnosti v Anglii, Walesu, Skotsku, Francii, Španělsku a Portugalsku Sadakazu Ueniši, Jukio Tani, Taró Mijake a Ernest Régnier. Zástupci džúdžucu a samozvaní šampioni se brzy objevili i v Austrálii a na Novém Zélandu.
Díky podpoře amerického prezidenta mělo džúdžucu silný start. Zápasníci se ovšem rychle začali bránit a přešli do protiútoku. Boxeři přihlíželi převážně zpovzdálí, ale občas také vstoupili do ringu, i když se smíšenými výsledky. Političtí představitelé, armáda a orgány činné v trestním řízení byli buď rozpolcení, nebo přelétaví. Spisovatelé a novináři pak hráli na obě strany. Podvodníci a šejdíři všeho druhu nenechali kámen na kameni ve snaze připravit důvěřivce o jejich peníze. Žárlivě střežená tajemství byla (za patřičný poplatek) odhalena. Techniky propagace bojových umění a podfuků s nimi spojených byly převzaty ze zásilkového prodeje pochybných patentovaných léků a dalších pochybných produktů. A tyto metody se používají dodnes.
Na podzim roku 1914 byl Maeda v Brazílii. Usadil se na severu, v Belém do Pará, kde vyučoval vzpěrače jménem Jacyntho Ferro, jenž následně učil Carlose Gracieho a Donata Pirese dos Reis. Podle historie rodiny Gracieových to, co Maeda Carlose naučil, byly jen úplné základy. Zbytek je historie.
Druhý díl knihy Craze pokrývá každý prokazatelně relevantní incident, epizodu, zápas, skandál, kontroverzi, triumf i katastrofu, k nimž došlo od 1. ledna 1905 do konce roku 1914 v USA, Anglii, Walesu, Belgii, Francii, Španělsku, Portugalsku, na Kubě, v Mexiku, Peru, Guatemale, Austrálii a několika dalších zemích. Kniha se nevěnuje výhradně Micujo Maedovi, ale protože Maeda tvoří příběhové pojítko mezi starým džúdžucu a v současnosti populární formou známou jako brazilské jiu-jitsu, je mu věnována zvláštní pozornost. Jeho kariéra v Americe, Anglii, Belgii, Španělsku, na Kubě a v Guatemale, Peru, Argentině a Brazílii je popsána více či méně podrobně, nakolik to jen umožňuje kvalita a kvantita těch nejspolehlivějších v současnosti dostupných pramenů.
Všechny zdokumentované zápasy všech bojovníků džúdžucu jsou rozebrány a přehledně uvedeny v rozsáhlé příloze. Zdroje jsou kriticky zhodnoceny a je k nim poskytnuta úplná dokumentace.
Vezměte na vědomí, že většina hlavních postav měla dlouhou kariéru, a proto se o nich pojednává hned v několika kapitolách.
Druhý díl knihy Craze obsahuje 148 700 slov a má 600 stran. Revidované vydání vyšlo 1. září 2020.
Na druhé straně oceánu představovali džúdžucu veřejnosti v Anglii, Walesu, Skotsku, Francii, Španělsku a Portugalsku Sadakazu Ueniši, Jukio Tani, Taró Mijake a Ernest Régnier. Zástupci džúdžucu a samozvaní šampioni se brzy objevili i v Austrálii a na Novém Zélandu.
Díky podpoře amerického prezidenta mělo džúdžucu silný start. Zápasníci se ovšem rychle začali bránit a přešli do protiútoku. Boxeři přihlíželi převážně zpovzdálí, ale občas také vstoupili do ringu, i když se smíšenými výsledky. Političtí představitelé, armáda a orgány činné v trestním řízení byli buď rozpolcení, nebo přelétaví. Spisovatelé a novináři pak hráli na obě strany. Podvodníci a šejdíři všeho druhu nenechali kámen na kameni ve snaze připravit důvěřivce o jejich peníze. Žárlivě střežená tajemství byla (za patřičný poplatek) odhalena. Techniky propagace bojových umění a podfuků s nimi spojených byly převzaty ze zásilkového prodeje pochybných patentovaných léků a dalších pochybných produktů. A tyto metody se používají dodnes.
Na podzim roku 1914 byl Maeda v Brazílii. Usadil se na severu, v Belém do Pará, kde vyučoval vzpěrače jménem Jacyntho Ferro, jenž následně učil Carlose Gracieho a Donata Pirese dos Reis. Podle historie rodiny Gracieových to, co Maeda Carlose naučil, byly jen úplné základy. Zbytek je historie.
Druhý díl knihy Craze pokrývá každý prokazatelně relevantní incident, epizodu, zápas, skandál, kontroverzi, triumf i katastrofu, k nimž došlo od 1. ledna 1905 do konce roku 1914 v USA, Anglii, Walesu, Belgii, Francii, Španělsku, Portugalsku, na Kubě, v Mexiku, Peru, Guatemale, Austrálii a několika dalších zemích. Kniha se nevěnuje výhradně Micujo Maedovi, ale protože Maeda tvoří příběhové pojítko mezi starým džúdžucu a v současnosti populární formou známou jako brazilské jiu-jitsu, je mu věnována zvláštní pozornost. Jeho kariéra v Americe, Anglii, Belgii, Španělsku, na Kubě a v Guatemale, Peru, Argentině a Brazílii je popsána více či méně podrobně, nakolik to jen umožňuje kvalita a kvantita těch nejspolehlivějších v současnosti dostupných pramenů.
Všechny zdokumentované zápasy všech bojovníků džúdžucu jsou rozebrány a přehledně uvedeny v rozsáhlé příloze. Zdroje jsou kriticky zhodnoceny a je k nim poskytnuta úplná dokumentace.
Vezměte na vědomí, že většina hlavních postav měla dlouhou kariéru, a proto se o nich pojednává hned v několika kapitolách.
Druhý díl knihy Craze obsahuje 148 700 slov a má 600 stran. Revidované vydání vyšlo 1. září 2020.
Zpracováno v sérii