bojovky

jujutsufasttacfitkaleidoskop

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

srpen 2017
Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 529
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 215
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 134

Slova silnější meče - spuštění opičáka

První úroveň verbální obrany prakticky nejsme schopni včas postřehnout, protože jde o emocionální reakci, která je často rychlejší než vědomá reakce. Velice často si uvědomíme, že jsme nezareagovali úplně nejlépe až v okamžiku, kdy je slovo vyřčeno, případně čin již vykonán.

Skripty jednání v mezilidském konfliktu

Nyní se podrobněji podíváme na tzv. skripty, což ve světě IT jsou předem napsané a spustitelné programy na základě nějakého příznaku či spouštěče. A v lidském světě je to podobné. Někdo reaguje na spouštěč, který uráží jeho inteligenci, sexuální orientaci, náboženské vyznání či rodinu. Jiný reaguje na náznak pohybu a jsou i tací, kteří jsou tzv. „samona.írací“ a pokud včas neodvedeme jejich pozornost na jiné téma, máme zaděláno na průšvih. Další skupina jsou lidé, kteří preventivně aktivují svůj skript proto, že se bojí, co by o nich jiní řekli, kdyby takto nezareagovali. Velice často je pak taková reakce hloupá a zbytečně celý konflikt eskaluje. A poslední skupina jsou lidé, kteří si jsou vědomi své nepřiměřené reakce, ale logicky si ji odůvodní (já jsem holt prostě takovej výbušnej, no). Náš lidský mozek má úžasnou schopnost nalézt omluvu a vysvětlení na prakticky jakékoliv jednání, kterého se dopustíme, i když ve skrytu duše víme, že jsme se právě zachovali jako trotlové.

Podle této studie se dokonce rozhodneme v mozku udělat vědomé rozhodnutí více jak 10 vteřin předtím, než jej skutečně realizujeme. Deset vteřin!!! 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29 30...a teď teprve provedete své rozhodnutí….Představte si, kolik času vlastně máme na to, abychom své rozhodnutí přehodnotili…pokud ovšem rozumíme principům vzniku záměru k činu v našem mozku.

Lidský mozek a mezilidský konflikt

Zatímco plazí mozek nás úspěšně chrání od toho, abychom byli sežráni, případně jinak zabiti a opičí mozek neustále monitoruje náš sociální status ve skupině, máme tu rozumný civilizovaný lidský mozek. Abychom se jej však naučili v mezilidském konfliktu používat, je nutné, abychom:

  • Dokázali rozeznat situace, kdy jednáme dle skriptů
  • Dokázali určit, který skript nám ve skutečnosti pomáhá a který nám škodí
  • Dokázali se vědomě rozhodnout, jestli zůstaneme „běžet ve skriptu“, anebo zkusíme skript náhradní, případně zamítneme obě varianty.
  • Dokázali kontrolovat výsledek, jakkoliv se rozhodneme

To je však v reálu docela problém. Už totiž víme, že jakmile se tělo i hlava zastresuje, je lidský mozek odstaven a nastupuje buď mozek opičí (který začne hájit naši pozici ve skupině), anebo dokonce plazí (který se postará, abychom dokázali přežít).

Kdy již jedeme ve skriptu?

Většinou se již při mírném zastresování dostáváme do předem definovaných forem jednání a chování a než si to uvědomíme, již je většinou pozdě, protože náš „tanec opičáků“ již plně řídí náš opičí mozek. Jak to poznat?

  • Cítíme emoce – toto je nejrychlejší způsob jak si uvědomit, že naše mysl byla unesena. Zvláště zlost je jasnou známkou toho, že přestáváme reagovat racionálně, protože zlost je vždy osobní a co je osobní, to je i záležitost opičího mozku. Pokud však naopak necítíte vůbec žádnou emoci, pak to znamená, že řízení převzal limbický systém (plazí mozek). Vzpomeňte si, co je jeho cílem – přežití. Tam pro nějaké emoce (pozitivní i negativní) není čas. A to je i ta nejděsivější část celého tohoto konceptu – fyzicky zkrátka nejste schopni učinit dobré rozhodnutí, pokud se vám do toho pletou city. I proto lékaři nikdy nemají operovat své blízké a policisté vyšetřovat případy, do kterých jsou zapleteni jejich příbuzní.
  • Začínáte mít rád, anebo naopak nemít rád osobu, se kterou právě jednáte – a je úplně jedno, jestli o někom cítíte „to je ale k.retén“, anebo „tvl, to je fakt kočka“, to již nehovoří váš lidský mozek, ale za volantem je ješitná, egoistická opice.
  • Diskuse se posouvá z „jak situaci co nejlépe vyřešit“ do „já mám pravdu – staré přísloví říká, že „člověk může dosáhnout čehokoliv, pokud je mu jedno, kdo na konci shrábne poděkování“. Sám jsem se před x lety účastnil mnoha diskusí na diskusních fórech a někdy "až do krve" hájil svůj názor, ačkoliv jsem již v duchu věděl, že názor/pohled protistrany dává větší smysl. Ale přeci nebudu vypadat jako blbec, či slaboch, pokud bych teď odvolal…ano, takto přesně promluvil Jardův opičí mozek :-) Nemůžu s jistotou tvrdit, že jsem nyní již lepší člověk, ale už mi nedělá takové problémy se omluvit…jak kolegovi v práci, tak i doma manželce ;-)
  • Kdo koho lépe trumfne v argumentech – tento symptom je daleko snadnější vidět u jiných, než u sebe. Pokud lidé brání minulé metody před těmi novými, pak tím fakticky brání identitu skupiny, která tyto procesy používala. Má to tři základní aspekty – první je síla tradice, či jednoduše síla zvyku. Proč to měnit, když to funguje…sice ne nějak zvlášť dobře, ale funguje. Druhý aspekt je zcela přirozený odpor ke změně a vynucování změn je častý způsob nových šéfů, manažerů, jak si označkovat své teritorium. To se týká zvláště těch šéfů, kteří se ve skrytu duše necítí příliš sebejistí. Třetím aspektem je často úhybný manévr, aby se pointa již přestala řešit. Například když se založí nová protiteroristická jednotka, jeden z prvních úkolů je navrhnout design nášivky…jako by právě toto bylo to nejdůležitější. Podobně i ve světě businessu se často až neúměrně dlouho diskutuje nad názvem projektu, než jeho samotným obsahem, termínem dodání a souvisejícími náklady. Osobně jsem takovou situaci zažil několikrát a pokaždé mi z toho zůstává rozum stát. A to samé se děje i v rodině. Víte například o tom, že tři nejčastější stresory v manželství jsou:
    • Jestli má být toaletní papír rolován shora nebo zespoda?
    • Jestli má být zubní pasta vytláčena od prostředka nebo od konce?
    • Jestli mají být dárky rozbalovány již večer, anebo až ráno?
  • Posuzujeme, odsuzujeme – posuzování čehokoliv v kombinaci s emocemi jsou ty nejčastější signály, že nejednáme racionálně. Co je vlastně posuzování? To je fakticky třídění lidí do různých skupin, kmenů a part, abychom se vůči nim mohli vymezit. Je někdo černý? Tak to určitě bude zloděj a násilník. Má někdo šikmé oči? Tak to na něj musím mluvit pomalu jako na mentálně zaostalého blbce, protože určitě nebude umět česky. To samé se týká i nálepek rasista, šovinista, feministka, muslim, apod. Jak by nám bylo na světě dobře, kdyby všechny podobné nálepky zmizely a byli jenom lidé a jejich individuální chování. Pak otázka víry, barvy pleti či politické příslušnosti by byla zcela irelevantní.
  • Přinášíme výmluvy, omluvy a odůvodnění – tohoto si většinou všimneme až s delším časovým odstupem. Všichni máme tendenci obhajovat své činy a činy své skupiny. Ale podobné řeči často vůbec nevedou k řešení problémů. Navíc se za nimi často schovávají jiné důvody a o to těžší je pak rozklíčovat důvody konfliktu. To, co z úst jednoho může znít roztomile (když malé dítě zabrblá slovo „blbec“), může z jiných znít urážlivě (například když to samé pronese syn o svém otci). První případ omlouváme, druhý případ pak zbytečně dlouho vysvětlujeme a přitom by stačilo v obou případech plácnout přesústa, případně se jednoduše a upřímně omluvit a problém by byl vyřešen. Hledejte proto řešení, nikoliv omluvy a odůvodnění vašeho (chybného) jednání. Jedině tak konflikt vyřešíte rychle a k oboustranné spokojenosti.

Pojďme si tedy tuto část shrnout – pokud se cítíte emočně rozladění, pak váš opičí nebo dokonce již plazí mozek převzal velení (vše závisí od intenzity stresorů). A to také znamená, že váš lidský mozek, jediný, který by dokázal smysluplně situaci vyřešit, je vypnutý. A pokud se spustíte spouštěč (skript), pak již žádné další logické vysvětlování, důkazy, čísla, statistiky, apod. nepomohou. Bude to pak již jen hra o tom „kdo dál dočůrá“, nikoliv, jak vše vyřešit. Jakmile také začnete někoho posuzovat, už to nebude o samotném předmětu konfliktu, ale „my vs. oni“, tedy skupinové hře „kdo dál dočůrá“.

Předchozí díl

Pokračování

Zdroj:
Conflict Communication – A new paradigm in conscious communication; Rory Miller; YMAA Publication Center; 2015; ISBN-13: 978-1594393310
On killing - The Psychological Cost of Learning to Kill in War and Society; Dave Grossman; Back Bay Books; Revised ed. edition; 2009; ISBN-13: 978-0316040938

 
Jarda Kolcun