bojovky

jujutsufasttacfitkaleidoskop

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

říjen 2017
Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 550
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 227
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 162

Slova silnější meče – konflikt

Členové stejného biologického druhu, mají zcela rozdílné použití síly a agresivity vůči vlastnímu druhu a proti jiným biologickým druhům. Lvi se mezi sebou budou rvát jinak, než když loví. Chřestýši také budou jinak soupeřit, než když loví kořist. Tu kousnou a otráví svým jedem, ale když bojují mezi sebou…nu je to spíše zápas, než boj.

Při lovu volí predátoři ten nejrychlejší a nejefektivnější způsob. Koneckonců na tom závisí, jestli následně nakrmí sebe a svá mláďata. I lidé mají ritualizované chování pro sociální konflikt a sociální násilí. A když mají vyřešit konflikt s jiným biologickým druhem, prostě jej zabijí (pavouk, žralok, myš či vlk). Ono je také daleko jednodušší zabít něco, co nám není fyzicky podobné. Takže dokonce i vegetarián neváhá zabít komára.

Sociální konflikt

Je naše přirozenost takto jednat a je to i rozdíl mezi sociálním (do určité míry akceptovaným konfliktem) a asociálním (tj. zcela neakceptovatelným) konfliktem. Sociální konflikt vzniká z následujících důvodů:

  • Udržet se v sociální skupině – Člověk si většinou sám v divoké přírodě dobře nevede. Nemá ostré drápy, silné zuby, vyvinutý čich ani teplou kožešinu. A nemá rychlost ani hbitost jiných predátorů. Ano, má vytrvalost a umí improvizovat, ale ani to občas nestačí k přežití, zvláště v podmínkách velkého horka, zimy nebo dokonce nemoci. Lidé jsou již od narození naprogramováni, aby hledali další členy a vytvářeli tak party, skupiny a později i skupiny, spolky a strany. Malé děti se o sebe neumí postarat prvních pár let a musí se teprve vše naučit. Člověk ví, že jedině ve skupině se jeho snaha přežít násobně zvyšuje. Když byl někdo v minulosti vyloučen z komunity, často to znamenalo pomalou a bolestivou smrt hladem, zimou či horkem. Skupina, která se rozpadla z jakéhokoliv důvodu, byla snadným terčem pro ostatní. Stačí se podívat do historie a nalezneme mnoho příkladů států, království i císařství, které nedokázaly udržet svou celistvost a pak je přemohl i daleko slabší, o to však soudržnější, protivník. Výsledkem následně bylo otroctví a postupná asimilace do novější, silnější skupiny.
  • Vytvořit a udržet hierarchii v rámci skupiny – V lidské skupině je častým důvodem stresu a nervozity nejistota vlastního statusu ve skupině. Jsem pořád ještě respektovaný člen? Dostávám stále ještě mnoho lajků na sociálních sítích? Respektují mne moje děti? Respektují mne moji kolegové, spolužáci, či partner? A jakou roli vlastně ve své skupině zastávám? Alfa samec, moudrý muž, mlátička či šašek? A jak ji mám případně změnit či udržet? Na koho mám zapůsobit? Tyto a podobné otázky klade pouze váš opičí mozek. Plazímu je to jedno, dokud žijete a lidský mozek….nu, ten pouze hledá důvody, jak podobné pošetilé myšlenky poté obhájit sám před sebou a hledá hlubší hodnotu takového jednání, aby si člověk nepřipadal tak hloupě a povrchně. Mnoho lidí se snaží po celý svůj život mít stále stejnou roli – rádce, alfa samce, či šaška a pak jsou frustrováni, že se jim to nedaří. A nechápou, že nejde mít stejnou roli po celý život. Podobně jako zastáváme roli bratra, manžela, kamaráda, otce či děda v té naší skupině zvané rodina, tak i v jiných skupinách bychom měli chápat, že naše role se mohou lišit. Lektor ve klubu, šašek v partě kamarádů, alfa samec v práci, kapitán družstva, apod.
  • Udržet morálku skupiny – Jde o celkovou víru, názory a principy, která skupina zastává. Může se jednat o náboženství, politickou stranu, či způsob pěstování kaktusů. Víra a názory definují skupinu. Ta se projevuje navenek logem, uniformou, slangem i způsobem chování k jiným skupinám. Někdy jsou tolerantní a jindy brutálně potlačují/bojují vůči ostatním (toto zvláště v případě kriminálních gangů či radikálních náboženských skupin). Ti chytřejší však chápou, že mrtvý muž nebo žena se nic nenaučí a proto je vždy lepší přesvědčit, postrašit případně lehce zranit, než zabít.

Lov vs. válka

A tak zatímco zvířecí predátoři zabíjí své oběti co nejrychleji a co nejšetrněji, tak člověk dospěl do stádia, kdy stírá rozdílu mezi lovem pro obživu a pro zábavu, mezi lovem jiných biologických druhů a zabíjením jiných lidí.

Válka je docela zajímavý úkaz extrémního násilí páchaného na vlastním druhu. Často je to ve jménu ideje, skupiny či jiného důvodu, který dostatečně obhájí akt zabíjení. Člověk od počátků věků bojoval kvůli zdrojům – ženy, půda, lepší loviště, nerostné suroviny.

Výkon v boji je plně závislý na tom, jak moc dokáže voják zablokovat svou přirozenou reakci plazího mozku (limbický systém). Voják se musí více obávat, že nechá své kamarády napospas nepříteli, než že sám zemře. To je však v přímém rozporu s plazím mozkem, který na nějaké kamarádství zvysoka kašle. Proto výcvik v armádě sleduje několik hlavních cílů:

  • Psychika směrem dovnitř - zbavit se strachu ze střelby a bombardování a celého toho chaosu války. Zvýšit odolnost vůči těmto stresorům (killing houses, modelové situace, apod.)
  • Psychika směrem ven - Vytvořit a upevnit pouto mezi vojáky natolik, že spolu budou držet i ve velice emočně intenzivních situacích, jako je boj a válčení. Za druhé světové války se to Rusům nepříliš dařilo, a proto existovaly oddíly NKVD, které měly za úkol střílet ty vojáky, kteří by z boje začali utíkat.
  • Technika - připravit je i technicky co nejlépe tak, aby přežili (protože noví vojáci stojí peníze). To znamená co nejlepší zbraně a vybavení.
  • Nepřítel - Prostřednictvím propagandy odlidštit nepřítele tak, že to již nebude člověk, ale krvelačná bestie, kterou je poté snadnější zabít než kluka, který vypadá jako můj bratr či kamarád z dětství.

Takto připravení vojáci pak mají daleko menší problém jít, zabíjet….i mučit. Jsou členy skupiny, která jim říká co dělat a zcela logicky (onen lidský mozek se tak snaží odůvodnit jindy nepřijatelné chování) to je zodpovědnost/vina skupiny a nikoliv každého jednotlivce, pokud dojde k nějakým brutálnostem (masové hroby, vyhlazení celých vesnic, znásilňování žen i dětí…). Opět si stačí vzpomenout na Rwandu nebo Bosnu, anebo norimberské procesy s nacistickými válečnými zločinci, kteří často tvrdili, že to nikoliv oni zabíjeli, ale systém….

Někteří lidé (cca 2% v lidské populaci) nemají psychický problém jít a zabíjet. Takoví jsou ideálními vojáky, policisty či operativci. Dělají všechny ty hrůzné věci ve jménu ochrany naší skupiny (města, státu, víry, politického systému). Pokud se však takoví lidé včas nepodchytí, pak jsou z nich sociopaté, kteří se stávají sériovými vrahy…anebo vrcholovými manažery ve firmách ;-)

Prosím nechápejte mne špatně – plně podporuji myšlenku a potřebu armády a velice si vážím rozhodnutí každého vojáka obětovat i svůj život, abychom my si tu mohli filozoficky plkat o nedůležitých věcech. Vím, že musí zvládnout věci, o kterých se drtivé většině z nás nezdálo ani v těch nejhorších snech. Výše uvedené řádky jsou tak pouze vysvětlením „proč a tedy“, nikoliv kritikou armády a vojáka.

ZÁKLADY VERBÁLNÍ DEESKALACE

V prvé řadě je nutné pochopit, že všechny naše reakce na konflikt a v konfliktu jsou podvědomé, naprogramované a pro dobro skupiny. Pojďme si vše rozebrat podrobněji, protože je skutečně klíčová pro pochopení principů účinné verbální deeskalace konfliktu.

Reakce jsou podvědomé

Zcela jistě si vybavíte (zvláště, když jste již ženatí/vdané ;-), nějakou hádku a argumenty, které tam používáte. Zvláště ženy mají neskutečný dar vytáhnout z propadliště dějin něco, co jste kdysi udělali (a dávno na to již zapomněli) a vmetou vám to do tváře, když už nemají jiné argumenty. Velmi často se jedná o stále stejný argument/prohřešek (nepozval jsi matku na narozeniny, zapomněl jsi vytáhnout prádlo a to pak bylo sežmoulané, atd.). Vězte, že tento argument se ženám vybaví zcela podvědomě. Nemají přesně jasnou strategii diskuse/hádky s vámi (tedy alespoň doufám…v opačném případě máme veliký problém ;-) To mi připomnělo vtip, který názorně ilustruje toto téma: “Američané přijeli do Ruska na návštěvu a Rusové je vzali na jejich nejmodernější železniční stanici. Ukázali jim v centrále velký panel se svítícími body a znázorněnými drahami všech vlaků, které stanicí právě projížděli. Vedoucí stanice nadšeně vysvětloval, jaká žárovička se právě rozsvítí, když daným úsekem projede vlak, když odjede, apod. V jednu chvíli se ozval jeden Američan a říká „počkejte, mě to nějak není jasné. Vy jste říkal, že se rozsvítí žárovička, když tudy projede vlak a když se podívám z okna tak stanicí právě jeden projel, ale tady se nic nerozsvítilo…“ Rus se na chvíli zarazí, znejistí a pak řekne: „A vy zase lynčujete černochy.“ Argumentace často podobná té ženské ;-)

Reakce jsou naprogramované

Víme také, že podobné reakce jsou prakticky předem dané. Zatlačte argumentačně osobu do rohu et voilá, objeví se. Buď osoba emotivně propukne v pláč (ty mě nemáš rád), anebo práskne dveřmi. Program v případě zastresování je naprogramovaný. Úkolem agresora je najít spouštěč, díky kterému obránce zatlačí do rohu a ten pak jedná předvídatelně (např. se projeví instinktivní stresová reakce strnutí-útěk-boj).

I ve zvířecí říši jsou podobné naprogramové reakce krásně vidět například v pářících rituálech, případně v soubojích o pozici alfa samce. Vše má svůj velmi racionální důvod. Cílem je totiž co nejvíce snížit riziko zranění. Proto kolem sebe chodí, různě se nadouvají a ježí, vrčí a jinak zastrašují, je to vše hlavně proto, aby ten druhý „vyměknul“ a uznal dominanci druhého. Připomíná vám to něco?

Ano jde o tance opičáků, které jsou v lidském světě běžnější, než to na první pohled vypadá. A nemusí jít hned o konflikt lupič – oběť. Může to být partner – partnerka, manžel – tchýně, starší bratr – mladší bratr, učitel – žák,… A protože je dalším krokem již fyzický boj, oba účastníci doufají buď v to, že se ten druhý stáhne, anebo že zasáhne nějaká třetí osoba (kamarád, autorita, apod.), která jim nějakým způsobem řekne, ať se na to vykašlou, že to za to nestojí. Prosím toto je velice důležité si uvědomit. Ne všechny konflikty musí nutně končit fyzickou rvačkou, jak to občas vypadá při (nesprávném) nácviku sebeobranných technik.

Ba naopak – pokud znáte pravidla hry (tance opičáků), pak máte velice slušnou šanci se z toho dostat bez nutnosti se fyzicky porvat. Rvačka rozhodně není tak častá, jak bychom se mohli domnívat během brouzdání a hledání rvaček na internetu. Navíc pokud při tanci opičáků dojde k nějakému zranění, tak je to v drtivé většině nehoda. Například jeden z „tanečníků“ spadne a udeří se hlavou o obrubník, apod.

A víte co je ještě zajímavé na celém tom tanci opičáků? Většina chlapů si nepamatuje všechny ty rvačky, ze kterých vyšli jako vítězové, ale buďte si jistí, že si budou velmi dobře pamatovat ten jeden jediný „tanec“, kdy prohráli, případně ze kterého „utekli jako zbabělci“. Právě ten jeden (ačkoliv to byla v té době nejlepší volba) je pak bude pronásledovat po zbytek života…protože jsou tito muži řízení svým opičím mozkem.

Reakce jsou pro dobro skupiny

Na třetí část (pro dobro skupiny) je nutné se zeptat – pro koho je toto jednání dobré? Lidský mozek většinou podobné diskuse (kdo dál dočůrá) racionálně nechápe. A plazí mozek to jednoduše ignoruje, protože to nesouvisí s (fyzickým) přežitím. Takže nám zbývá opět opičí mozek, který se snaží, aby vše bylo, jak je.

Stabilita je dle něj lepší než šťastný život. V praxi to znamená, že muž raději žije v nešťastném manželství (protože to je jistota), než aby odešel a našel si někoho, s kým bude šťastnější. Žena bude raději (nešťastně) snášet domácí násilí, protože….to je jistota a kdoví, jak by to dopadlo s příštím partnerem. Opičí a plazí mozek si myslí - do teď skupina/osoba přežila a když to fungovalo dodnes, proč to měnit? A přitom i ten nejjednodušší organismus se raději přesune jinam, pokud mu něco nevyhovuje. Ne však člověk se svým opičím mozkem a svými obavami ze změny či ztráty statusu ve skupině.

A to, jak brutální trest bude z neúspěšného pokusu o změnu statusu ve skupině, je závislé na tom, jak dobře předtím skupina fungovala a jak moc se vůdce obával o ztrátu kontroly. Pokud vyzvete současného vůdce gangu v boji o budoucí vůdcovství, pak poražený může počítat s velmi brutálním trestem. Pokud se o něco podobného pokusíte například v partě, pak velmi pravděpodobně půjde pouze o uraženou ješitnost.

Předchozí díl

Pokračování

Zdroj:
Conflict Communication – A new paradigm in conscious communication; Rory Miller; YMAA Publication Center; 2015; ISBN-13: 978-1594393310
On killing - The Psychological Cost of Learning to Kill in War and Society; Dave Grossman; Back Bay Books; Revised ed. edition; 2009; ISBN-13: 978-0316040938

 
Jarda Kolcun