Podrobnou taktiku jednání s druhou stranou (nemusí nutně být agresor) probereme podrobněji v některém z příštích cyklů. Kvalitních materiálu k tomu mám dostatek, ale chvíli mi potrvá se tím projít a prověřit informace z více zdrojů. Nicméně již teď se můžeme podívat na několik základních taktik.
Pravděpodobně jste někdy zažili pocit, že „něco je špatně“, ale nedokázali jste přesně pojmenovat příčinu. To promluvil váš plazí mozek, respektive podvědomí či chcete-li intuice. Právě vaše podvědomí neustále porovnává současný stav s vaší minulostí. V teorii sebeobrany hovoříme o tzv. situačním povědomí.
Jednání predátorů může pocházet buď z důvodu ohrožení jejich bezpečnosti, anebo z úrovní definované Maslowovou pyramidou. V každém případě od vás něco budou chtít a podniknou takové kroky, aby to od vás získali, ať se děje, co se děje.
V předchozích částech jsem podrobně rozepsal tanec opičáků i chování predátora. Nyní se podrobněji podíváme na tanec opičáků, z pohledu „proč“. Tedy proč vlastně k tanci opičáků dochází a proč se do něj vůbec nepouštět.
Jednu z nejlepších rad, kterou jsem kdysi dostal od Billa Kippa, tvůrce systému FAST, zněla „neber si to osobně“. Co to přesně znamená? Pokud neznáte osobu, jež je na vás verbálně agresivní, případně ji znáte, ale nijak jste jí v minulosti neublížili, pak to osobní není.
Běžným skriptem kriminálníka je stát se naštvaným a hlasitým tak, aby maximálně zastrašil svého protivníka. Následně pak očekává v zásadě pouze tři reakce na své zastrašování. Asi nejčastější nekonfliktní reakcí je submisivní ignorování takového zastrašování.