bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

říjen 2018
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 642
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 243
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 198

Jak budovat houževnatost u dětí - část 2

Děti se v prvé řadě nechávají inspirovat svými nejbližšími, respektive jejich chováním a jednáním. Dalším zdrojem inspirace houževnaté mysli pak jsou i vyprávěné příběhy formou knih, filmů či skutečných událostí. A je opravdu jedno, jestli se jedná o skutečné, nebo vymyšlené hrdiny. Důležité je, že se hlavní hrdinové o něco pokusili a také to (po určitém strádání) dokázali.

Koneckonců, většina filmů je alespoň trochu založená na pravdě, takže nikdo nemůže se 100% jistotou říci, že „tohle se nikdy nestalo“. A vůbec, záleží na tom? Naší cílem je inspirovat a nikoliv hledat historickou přesnost. A pokud se nějaký příběh skutečně stal, jsou to jen plusové body navíc. Navíc historie nám již vyprávěla mnoho úžasných příběhů od neuvěřitelných útěků z vězení, přežití v džungli po vážné nehodě letadla, či sportovcích, kterým nikdo nevěřil, a přesto získali nejvyšší ocenění. Váš první úkol proto zní – hledejte ve svém okolí podobné příběhy a zcela jistě je naleznete. Tím jsem si jistý.

Vztah mezi talentem, houževnatostí a dosažením cíle

Dr. Duckworthová vztah mezi talentem, houževnatostí a výsledným dosažením cíle popisuje následující rovnicí:

talent x úsilí = dovednost  

a pak  

dovednost x úsilí = dosažení cíle

A jak jsem psal již ve svých předchozích článcích - talent není o tom, JESTLI něco zvládnu či ne (tedy jestli na něco „mám buňky“ nebo ne), ale ZA JAK DLOUHO požadovanou dovednost zvládnu. Toto je často nesprávně chápaný vztah, přečtěte si proto prosím předchozí větu znovu.

A čím všestranněji se budu rozvíjet, tím lépe mi pak půjde každá nová znalost či dovednost. To platí u cizích jazyků stejně tak jako u salta vpřed.

Dosažený cíl tedy souvisí i s tím, co se stane, když vezmete požadované dovednosti a budete neustále pracovat na jejich zlepšování.

Jak je vidět, talent je důležitý, ale z výše uvedených rovnic je jasné, že úsilí je daleko důležitější, protože slouží jak k naučení dovednosti, tak i k dosažení cíle. I proto musíme s dětmi pracovat primárně na úsilí, aby si děti uvědomily, že zkrátka “bez práce nejsou koláče“……ať již talent mají či ne.

Úsilí je jasně zřetelné například v případě fyzických cvičení. Pokud pravidelně cvičíte, rostou vám svaly a zlepšuje se vám i fyzická kondice. Pokud pravidelně běháte, postupně zlepšujete svůj osobní rekord a samozřejmě se vám také zlepšuje i fyzická kondice. A co by se stalo, pokud již cvičit/běhat přestanete? Nejen, že vaše dovednost cvičit či běhat se stane zbytečnou, neporostou vám další svaly, ale i vaše celková fyzická kondice se bude postupně zhoršovat.

Úsilí je také nadřazené talentu. Velkých úspěchů nedosahovali nutně talentovaní lidé, ale ti, kteří se k velkému úspěchu dopracovali sérií menších úspěchů. Potřebujete uběhnout maratón? Zkuste nejdříve čtvrt maraton. Pak pul maraton. A pak teprve i maraton. Krok za krokem. Jeden cíl za druhým.

Když o tom tak člověk přemýšlí, musí obdivovat starověké stavitele pyramid, či velkých katedrál. V té době byly k dispozici pouze primitivní (na naši dobu) nástroje a přesto tito lidé dokázali postavit stavby, které vydržely dodnes. A toho mohli dokázat, pouze pokud neustále viděli v duchu svůj konečný cíl (katedrála, pyramida, průplav, železnice, atd.). Při pohledu na tyto stavební zázraky si pak člověk říká, jak malé jsou občas naše cíle v porovnání s těmito….a i přesto, že jsou takto malé, se jich někdy vzdáváme až příliš snadno….

Zdroje houževnatosti

Podle Dr. Angely Duckworthové existují dva zdroje zvyšování houževnatosti. První z nich je vnitřní, který je založený na neustálém sebevzdělávání a zlepšování vlastních dovedností. S tím se pojí i chápání souvislostí, analýze nových informací a jejích zapracovávání do již existující mozaiky znalostí. druhým zdrojem je vnější, ale o tom si více povíme až později. Jak tedy funguje vnitřní budování houževnatosti? Rozeznáváme několik fází:

  1. Nejdříve přijde prvotní zájem o tu kterou oblast či činnost. S tím souvisí i odpovídající vyčlenění času a odfiltrování aktivit, které s tímto zájmem již tolik nesouvisí. Krátce řečeno si musíte na svůj nový zájem vyčlenit čas.
  2. Ve druhém kroku, jak se začínáte přirozeně zlepšovat, si začnete o této činnosti hledat více informací a stáváte se postupně skutečným expertem na danou oblast. Propojují se vám souvislosti z jiných, již dříve nastudovaných, oblastí a začínáte „vidět celou mozaiku“. A začíná se objevovat další aspekt - houževnatost. Být houževnatý, znamená být neustále nespokojený se svými současnými výkony. Houževnatí lidé dělají vše proto, aby byli lepší než včera, jakkoliv skvělé jejich výkony nyní jsou. Už jsem to zmínil i v tomto článku, že například získáním černého pásu (ekvivalent certifikace, získání atestace, apod.) v jakékoliv oblasti naše Cesta nekončí, že jde pouze o jakýsi „check-point“, ale skutečně nic víc. Bylo by chybou tomu přikládat větší význam z pohledu celého procesu vzdělávání.
  3. Nu a poslední krok je nalezení přínosu vašeho koníčka i pro ostatní. Takoví lidé pak začínají předávat své znalosti a zkušenosti dalším formou seminářů, tréninků či přednášek. To je naplňuje a dělá šťastným, protože vidí, že jejich nabyté znalosti mohou být, a skutečně jsou, ostatním užitečné. Jejich činnost tak dostává hlubší nesobecký smysl.

Houževnatost u dětí

A jak je to u dětí? Velmi podobně. Hlavním motorem motivace pro děti je vznik a budování zájmu/vášně o danou aktivitu. Pokud budete dostatečně šikovní, pak dokážete dítěti nabídnout libovolnou aktivitu takovým způsobem, že jí bude sám chtít dělat, a dokonce i sám si zjišťovat další informace. V takovém případě je váš úkol skoro splněn. Proč skoro? Protože motivace nevydrží dlouho a vaším úkolem poté, co ji zažehnete, je i neustále ji udržovat a rozvíjet, až se daná činnost stane přirozenou součástí života dítěte.

Jak na to? Pomozte dítěti si představit konečný cíl – být skvělým judistou, houslistou, spisovatelem či fyzikem, který jednou udělá úžasný objev. To je náš/jeho dlouhodobý cíl.

Pak tu máme střednědobé cíle, které jsou složené z krátkodobých cílů. Tyto je možné považovat za jakési check-pointy vedoucí k finálnímu cíli. Například vyhrát oblastní závody, hudební či vědeckou soutěž Fame Lab.

Krátkodobé cíle jsou velmi konkrétní a měřitelné cíle v rozmezí několika dnů až týdnů. Uvedu příklad ze života – má mladší dcera se se mnou (zatím dobrovolně a nadšeně :-) účastní otužovací akce Wima Hofa nazvanou „10 weeks program“. Byla nadšená z představy, že by na konci dokázala zvládnout vlézt do vany plné ledu. To je její dlouhodobý cíl (no dobře, ve skutečnosti jde o cíl střednědobý, protože je ještě příliš malá na to, aby pochopila, jak obrovský pozitivní dopad jednou na její tělo bude mít schopnost snášet chlad a celkově být otužilá).

Střednědobé cíle jsou pro ni absolvování jednotlivých týdnů, protože celý program trvá deset týdnů a s každým dalším týdnem se náročnost zvyšuje.

A krátkodobý cíl je zvládnout každý den studenou sprchu v určitém časovém limitu. Například první týden musíme každý den začít teplou sprchou a pak skončit ledovou sprchou po dobu 30 vteřin.

Druhý týden již musíme začít rovnou studenou sprchou po dobu 30 vteřin, následně jak dlouho chceme mít teplou sprchu, pak opět ledová 30 vteřin, pak opět teplá jako dlouho chceme a ukončit celé sprchování 30 vteřinovou ledovou sprchou.

A další týden je náročnost ještě vyšší tak, že na konci desátého týdne budeme pravděpodobně schopni vlézt a strávit nějaký čas ve vaně plné ledu.

Zjistil jsem, že když jsem jí nechal absolvovat sprchu samotnou a samotnou si měřit čas strávený pod studenou sprchou, její motivace rychle upadala. Ještě pořád se neumí sama namotivovat. Ale pokud jsem tam s ní, vtipkuji, hecuji, motivuji, odvádím pozornost od chladu a měřím jí čas, je nadšená a nemůže se dočkat další výzvy.

Současně s tím ji učím i vytrvat, když už se do toho pustila a dodávám ji kuráž ve dnech, kdy se jí do toho moc nechce. Už na ní poznám, kdy jen potřebuje lehce „nakopnout“ a kdy je lepší ten den raději vynechat (což je v této fázi již výjimečné).

Hlavní je - pokračujeme dál a v době, kdy píšu tento článek, se připravujeme na pravidelných 10 minut nonstop pod studenou sprchou. V současné době již dcera zvládla více jak šest minut pod VELMI ledovou sprchou, takže nemám obavu, že by nezvládla nakonec i těch 10 minut. A to je i váš další úkol – ukázat, že ve své dítě máte absolutní důvěru, že to zvládne.

Pomáhá samozřejmě, když se stejné výzvy účastníte také a zažíváte tak podobné pocity a strasti spolu. To vaše pouto upevňuje a osobně si myslím, že na tyhle naše akce bude ráda vzpomínat i v dospělosti. A možná k tomu povede i svoje děti, moje budoucí vnuky. Pak je má mise splněna.

 

Pokračování
Předchozí díl
 
Zdroj:
Angela Duckworth - Houževnatost; 2017; Melvil Publishing; ISBN 978-80-7555-022-4
Bear Grylls - Příběhy skutečné odvahy; 2014; nakladatelství Jota; ISBN 978-80-7462-657-9
Jocko Willink - Discipline Equals Freedom: Field Manual;  2017; St. Martin's Press; ISBN-10: 1250156947
 

Jarda Kolcun