bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

červen 2017
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 517
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 209
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 124

Nahá opice - část 1. - Život

Zajímavé je, že mezi zvířaty vznikají konfliktní situace prakticky pouze ze dvou důvodů, buď jim jde o území, anebo jim jde o vyšší sociální status, aby tak získaly (lepšího) partnera či přednostní přístup k lepším kouskům ulovené kořisti.

A protože oba účastníci konfliktu vědí, že jakékoliv vážnější zranění povede velmi pravděpodobně k neschopnosti lovit a tím pádem i ke smrti, příroda to zařídila tak, že pouze ve velmi výjimečných případech dochází při těchto konfliktech k vážnějším zraněním. Ale o tom si řekneme více později.

Lovecké metody

Metody lovu se mezi jednotlivými predátory, mezi něž řadíme i člověka, také liší. Levhart loví sám, když se připlíží k oběti a v posledním okamžiku bleskově zaútočí skokem na kořist. Gepard naopak využívá své rychlosti a poslední úsek zdolává sprintem. U lví smečky je lov většinou takový, že jeden ze smečky nadežene vyděšenou oběť k ostatním lvům čekajícím v úkrytu. Psi hyenovití se naopak střídají v útoku a útočí na prchající kořist do té doby, dokud nepadne vysílením ze ztráty krve.

A jak útočí primáti, naši předchůdci? Jejich vůdčím smyslem není čich, ale zrak. Ač se to může zdát jako nevýhoda, při pohybu na stromech primátům dobrý zrak poslouží daleko lépe, než například čich. Většina primátů je převážně býložravá, ačkoliv také občas nepohrdnou hmyzem či menšími savci. Nicméně hlavní součást jejich jídelníčku jsou právě (nehybné) rostliny a plody. Proto je pro ně daleko důležitější rozeznat spíše tvar a barvu, než vůni, která je až sekundární informací.

Principy stravování – primáti vs šelmy

Primáti na rozdíl od šelem přijímají potravu prakticky po celý den. Nepotřebují proto oplývat dovednostmi pro vysoce intenzivní pohyb, protože potrava roste všude kolem nich na stromech a hlavně jim neuteče. Nepotřebují ani žádné zásobárny potravin, když mají vše čerstvé prakticky vždy u nosu.

Šelmy se naopak jednorázově přecpou masem a pak nepotřebují následující dny jíst. Maso je totiž dostatečně výživné, aby je udrželo syté i několik dnů. Pro získání potravy musí šelma často vydat mnoho energie plížením, sprintem nebo stopováním kořisti mnoho kilometrů a ani tehdy není jisté, že bude mít úspěch. I proto je pro ně maso nejvýhodnější zdroj energie. Některé šelmy pak po ulovení vytahují svou kořist na strom, aby se k ní případně mohli ještě vrátit a nemuseli znovu lovit.

Ale co člověk, který neměl ostré drápy ani velké zuby? Jeho schopnost pohybovat se a žít na stromech se postupně snižovala. Proč zrovna náš biologický druh přežil všechny nástrahy evoluce a následně se zbavil všech predátorů, kteří jej mohli ohrožovat?

Jeho smysly byly nevhodné pro život na zemi (místo na stromech). Čich i sluch byl málo citlivý. Fyzicky nebyl schopen náročných silových či rychlostních výkonů. Příroda nám pomohla jinak - díky tomu, že se postupně lidoop postavil na nohy, mohl běžet vzpřímeně a zároveň i držet něco v ruce. Současně s tím se mu i rozvíjel mozek, takže dokázal následně i lépe se zbraněmi zacházet.

Lov vs přijímání potravy

Pokud porovnáme (masožravou) šelmu s primátem, nalezneme zde zajímavé rozdíly. Šelma odděluje lov od vlastního přijímání potravy. Jde o to, že ne vždy začne šelma hned jíst ulovenou potravu. Proto i její mozek tyto dvě činnosti odlišuje. Máme tak tzv. lovecký pud, který nutí šelmu lovit potravu. Většinou se spouští pohybem kořisti (viz instinktivní reakce Freeze/strnutí). A pak tu máme biologickou potřebu hladu, která se jednoduše uspokojí tím, že se šelma nasytí.

Když se však člověk stal šelmou, postupně mu s nástupem civilizace stačilo samotné uspokojení z lovu a ulovenou oběť již poté nemusel jíst. Ostatně stačí se podívat do historie na bezhlavé vybíjení bizonů, případně na stále ještě existující lovecké rituály jako je hon na lišku, apod. Zde nejde o uspokojení hladu, ale pouze o ukojení loveckého pudu.

Lov a citové pouto

Člověk se také při lovu naučil vzájemně spolupracovat. Díky nepravidelnému přísunu potravin začal ulovenou potravu rozdělovat mezi samice, které se staraly o mláďata a samozřejmě i mláďata samotné. S tím se pojí ještě jeden zajímavý pokrok ve vývoji lidstva. Vzhledem k tomu, že samci často vyráželi na lov, nechávali samice samotné. Ty následně byly v nebezpečí proti jiným predátorům, ale i vůči jiným samcům, kteří se právě potloukali v okolí.

Příroda tento oříšek vyřešila tak, že mezi samcem a samičkou vzniklo citové pouto, čímž vyřešila hned tři problémy – samice zůstávaly s jedním samcem a zachovaly jim věrnost, když byli samci právě na lovu. To také znamenalo daleko menší potřebu sexuálního soutěžení. A díky tomu se mezi samci rozvíjela i větší spolupráce při lovu a/nebo při ochraně kmene. A v neposlední řadě se pevný vztah mezi samcem a samicím velmi pozitivně odrazil i na výchově mláděte, protože se do něj mohli zapojit oba dva. Samice si tak byly jisty podporou samců a mohly se bez starostí věnovat mateřským povinnostem. A samci mohli v klidu lovit, protože věděli, že doma na ně čeká samice s mládětem. Je důležité si uvědomit, že výše popsané nové vlastnosti nevznikly „přes noc“, nýbrž jsou výsledkem několika desítek tisíc let.

Nahá opice - člověk

A jak je to vlastně s naší nahotou v porovnání s jinými primáty? Je zajímavé, že ze 193 druhů nám známých primátů je pouze jeden druh bez srsti – člověk. Existuje několik teorií, z nichž patrně ta nepravděpodobnější říká, že to bylo díky neschopnosti lidoopa lovit bleskově či s použitím velké síly. Proto musel využít svou další dovednost a tou je vytrvalost. Delší lov jej samozřejmě vyčerpával, protože se hodně potil. Na druhou stranu však bylo nutné přežít zimní období. Příroda to opět vyřešila tak, že zvýšila vrstvu podkožního tuku a současně lidoopa zbavila srsti. Tuková vrstva pomohla udržet tělesné teplo ve studeném životním prostředí a ztráta srsti, spolu se zvětšením potních žláz, pomohla efektivnější chlazení organismu. To také umožnilo efektivnější lov i boj. A právě boji se budeme věnovat ve druhé, závěrečné části tohoto minicyklu.

Dokončení příště

Použitá literatura:

Nahá opice; Desmond Morris; vydavatelství Mladá fronta; 1971

Are we born to run?; Christopher McDougall, 2010, TEDx PennQuarter

Jarda Kolcun