bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

srpen 2017
Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 524
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 215
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 132

O přežití - část 5. - "Startle" a "To zvládnu"

Ve zvláště intenzivních případech hrozby lidé opakovaně vypověděli, že měli pocit, jako by se dostali mimo tělo a nahlíželi na sebe sama z pohledu nezúčastněné třetí osoby. To je běžné například i u dětských obětí sexuálního zneužívání.

Tato reakce je dle odborníků jakousi „poslední linií obrany“ našeho těla, kdy oběť agresorovi vlastně říká „máš mé tělo, ale nemáš mou mysl“. V těchto případech navíc člověku připadá, že se zastavil nebo zpomalil čas. Odborníci to opět vysvětlují tím, že v okamžiku intenzivního stresu se kromě amygdaly zapojí ještě další primitivní části mozku, které začnou zpracovávat signály zvenčí a jelikož je těch signálů velmi mnoho (aby tělo zvýšilo svoje šance na přežití), zdá se nám, že se během těch několika málo vteřin událo až příliš mnoho, aby „se to vešlo“ do tak krátkého časového úseku.

Jak tohoto využít? Opět platí platné pravidlo „jak na cvičišti, tak na bojišti“. Například v systému FAST Defense jsme zvláště v počátku výuky svědky toho, jak i relativně dobře technicky připravení lidé nedokážou ustát přímý blízký konflikt s agresorem-člověkem již na mírné až středním úrovni a dostávají se velice rychle do stavu, kdy se u nich projevují některé z již dříve zmíněných instinktivních reakcí. Pokud však víte, jak správně vyučovat zvyšování odolnosti vůči stresu, pak lze relativně rychle naučit oddálit nástup, intenzitu a délku instinktivních reakcí (jejich samotný průběh však již kontrolovat nelze). Lidé tak postupně získají větší jistotu a důvěru ve své schopnosti a naučí se lépe vyrovnat s nejhorším možným stresorem – člověkem.

Existují i úlekové reakce člověka, které nemůžeme přeprogramovat, protože jsou pevně zapsané do naší DNA. Jsou to reakce, které nám pomohly jako lidstvu zvládnout veškeré nástrahy evoluce a dožít se až do současnosti.

Úleková reakce – „startle position“

„Startle position“ je instinktivní úleková reakce (Hezky viditelná úleková reakce je na fotografii například vpravo nahoře, ale pokud se na fotografii podíváte pozorněji, zjistíte mnohem více zajimavých věci. O tom všem podrobněji až v jiném článku, který připravuji ;-), kdy vystřelíte ruce přímo vpřed a je otázkou pouhých 150 milisekund. Tato reakce se objeví například v okamžiku, kdy uklouznete a padáte vpřed, nebo když vás někdo vyleká, případně když něco začne shora padat a vy to chytnete bez přemýšlení.

Málokdo už ví, že tato reakce je doprovázena ještě jednou reakcí těla – mrknutím. Jde opět o evoluční záležitost a má sloužit k ochraně zraku. Proto jste schopni uchránit oči v případě, kdy například běžíte lesem a najednou vás udeří větvička do tváře. Kdybyste měli mrknout až poté, co si uvědomíte a) co se děje, b) jak nebezpečné to je, c) jaké máte možnosti, d) která z nich je nejoptimálnější a e) následně i mrknout, tak už je větvička v oku. Současně s mrknutím navíc uhnete hlavou stranou. Tohle by se vám nepodařilo, pokud byste nad vším měli rozumově uvažovat. Naše tělo je prostě dokonalé :-)

Policisté a „startle position“

V roce 1992 proběhl speciální výcvik kanadských policistů, který měl přeprogramovat jejich úlekovou reakci - „startle position“. Výcvik vedl Darren Laur, jejich velící důstojník, který dal dohromady skupinu 85 policistů. Policisté, pravidelně po dobu čtyř let, trénovali jinou/lepší reakci na útok nožem. Laur samozřejmě veškeré reakce natočil, avšak při závěrečném testu s nemilým překvapením zjistil, že drtivá většina policistů stále reagovala na útok nožem prudce zvednutýma rukama….tedy klasickou „startle position“ ;-)

Proto se Laur rozhodl nebojovat vůči přírodě, ale pokusit se přírodu využít k sebeobraně. Výsledkem jeho dalšího výzkumu bylo také zjištění, že jakmile se policisté dostali na hranici stresu, jenž se svou intenzitou blížil reálnému konfliktu, automaticky zvedali obě ruce současně. Ani to by ještě nebyl problém. Potíž však byla v tom, že takový stres zapříčinil sbalení prstů do pěsti, což v případě držení střelné zbraně znamenalo, že výstřel vyšel dříve, než stačili vůbec zamířit. A to už byl vážný problém. Právě proto začal policisty učit mít ukazováček položený ze strany na zbrani a nikoliv na spoušti. A na spoušť položit ukazováček až v okamžiku, kdy skutečně chtěli vystřelit.

 Profil přeživšího

Jak vypadá typický člověk, který přežije nějakou přírodní či jinou katastrofu? Překvapivě se jedná o podobné výhody a nevýhody, jaké máme i v době klidu, tedy běžného života. Máme nadváhu? Jsme emočně labilní? Neotužujeme se? (Ne)umíme něco? Například vyšplhat po stromě, laně či tyči? Přeskočit překážku, přejít po kládě, která není položená na zemi a pevně stabilizována? Naše šance přežít katastrofu se tím úměrně snižuje. To však není nic proti základní psychické odolnosti vůči stresu. Právě proto armáda pravidelně zaznamenává vysoký počet infarktů, mrtvic, cukrovky a dalších tzv. civilizačních chorob. Podobně je tomu i u policie či hasičů. Všude tam, kde je člověk vystaven dlouhodobému (intenzivnímu) stresu, je řádově vyšší počet nemocných a úmrtí. Proto Scott Sonnon vytvořil systém TacFit anebo Bill Kipp systém zvaný Fear Adrenaline Stress Training (FAST Defense), protože zjistili, že technická dovednost skákat, lézt, šplhat, bojovat a bránit se je jedna věc, ale zvládnout konfliktní/katastrofickou situaci i psychicky, je zcela jiná liga a bez takové dovednosti nám budou znalosti rozdělání ohně, nalezení vody, ulovení potravy a stavby přístřešku zcela zbytečné.

9/11 byl systémový administrátor Manuel Chea jedním z prvních, kteří unikli z hořících Dvojčat. Jak k tomu sám říká: “udivilo mě, že zatímco já jsem všeho nechal a prchal k únikovému schodišti, mí kolegové se zdržovali tím, že se snažili pobrat ze stolu nějaké věci. A proč jsem byl tak rychlý? No, protože jsem byl zvyklý používat schodiště, abych se rychleji dostal do kavárny, protože v době oběda byly výtahy velmi vytížené. Před pár lety mi navíc vyhořel dům a já jsem jen tak tak unikl. Tehdy jsem si uvědomil, jak málo času vlastně na únik máme. A jako dítě jsem navíc zažil několik zemětřesení v Peru, takže jsem takový amatérský expert na katastrofy,“ dodává s úsměvem. Předchozí katastrofy jej dokonale připravily/vytrénovaly, takže když narazilo letadlo do jedné z Dvojčat, na nic nečekal a dal se na útěk správným směrem…a přežil.

Je velký rozdíl i mezi muži a ženami. Překvapivě je lepší být v případě některých katastrof ženou, než mužem, protože podle statistik muži umírají daleko častěji na následky zásahu blesku, hurikánu či požáru. Pravděpodobně je to i díky tomu, že muži od přírody mají větší tendenci riskovat. Ženy jsou od přírody fyzicky slabší a přebírají funkci ochránce rodiny (zatímco muž „loví“ někde venku). Proto naopak raději upřednostňují prevenci, než riskovat zranění či smrt. I proto je i v rodinách, kde je matka dominantní, daleko větší procento přežití, protože takové rodiny zmizí z nebezpečné oblasti ještě dříve, než dorazí hurikán.

V případě stresu jsou například policejní důstojníci, ale i piloti a účastníci kurzů FAST Defense vyučováni, aby vždy a opakovaně „skenovali svůj horizont“. To musí udělat celým svým tělem a nikoliv pouze rotací hlavy, protože ve chvílích stresu většina lidí ztuhne a bude mít problém otočit hlavou. Kdežto celým tělem budou kromě toho také schopni zabránit fixaci na jeden předmět/osobu a zabrání tak efektu tunelového vidění. Druhou variantou je úkrok do strany tak, aby se naše zorné pole zvýšilo.

V roce 2002 zjistili odborníci z University of Rhode Island, že člověk, který při řízení telefonuje s mobilem na uchu, má prakticky nulové periferní vidění, protože jeho mozek zpracovává další údaje (nejen hovor samotný, ale i percepční signály přicházející z ruky/ramene držící telefon u ucha a samozřejmě i informace z dopravy před ním). To je dosti velké množství informací, které musí člověk zpracovat a mozek na to reaguje tak, že omezí vidění jen na nejnutnější možné, tedy pouze směrem, kam se pohybuje auto. Časté nehody jsou pak z důvodu nedání přednosti v jízdě, apod. Tedy takové, kde druhé auto vjíždí ze strany (periferně).

Přístup „to zvládnu“

Na kurzech FAST Defense učíme účastníky kurzu, jakým způsobem se dostat pomocí dýchání ze stresového stavu do stavu, kdy jsme opět schopni racionálně uvažovat. Jedná se cílenou aktivaci parasympatika takovým způsobem, že postupně mizí tunelové vidění i slyšení (včetně dalších stresových symptomů), člověk začíná dýchat opět rovnoměrně a amygdala přestává řídit jeho jednání.

Kromě dýchání je tu však ještě jedna metoda, která zabrání vzniku stresové reakce – smích. Smích totiž fyziologicky nutí člověka se pořádně nadechnout a zároveň pozitivně ovlivňuje jeho mozek produkcí uklidňujících hormonů (např. "hormon štěstí" - oxytocin), které aktivují parasympatický nervový systém. Pozor – neznamená to, že bychom se měli začít smát tváří v tvář nebezpečí. Tato metoda se používá v případech, kdy jsme například přežili nějakou krizovou situaci (havárie, lavina, povodeň…) a musíme si udržet dostatečnou morálku, abychom to zvládli i nadále. Pokud se například podíváte do vojenských manuálů týkajících se otázek přežití, jedno z prvních míst zaujímá právě snaha být pozitivní a udržet si schopnost si ze sebe udělat legraci i v těch nejtěžších chvílích (například v zajetí, na útěku, apod.). Důležité je vždy si udržet nastavení mysli „to zvládnu“ a nemusíte hned kvůli tomu být tajný agent nebo být členem speciální jednoky. I běžný člověk se potýká s hromadou stresorů, které jej mohou dostat na kolena. Přístup „to zvládnu“ mu pomůže se opět zvednout. Znovu….a znovu…a znovu… Právě ona odolnost vůči podobným situacím hraje klíčovou roli, jestli přežijete anebo ne. Lidé, kteří mají vysokou odolnost vůči podobným stresorům, mají i další dovednosti:

  • pevně věří, že jsou pány svého osudu, že mají kontrolu nad svým životem
  • věří, že dokážou v životě najít činnost, která je bude uspokojovat, proč vlastně na tento svět přišli
  • přesvědčení, že se mohou učit jak z pozitivních, tak i z negativních životních zkušeností

Takto odolní lidé nejsou žádní supermani anebo meditující mniši někde v horách. Jedná se o lidi, kteří si věří. Věří ve své schopnosti a dovednosti. Druhým extrémem jsou arogantní přehnaně sebejistí hlupáci, ale ani tento typ lidí nemám na mysli, protože přesně takoví umírají v kritických situacích jako první. Skutečně odolní lidé si všímají svého okolí (situační povědomí), starají se o jiné (odkaz Georgese Héberta), udržují své tělo i mysl v co nejlepší kondici a hlavně věří, že „to zvládnou“. A nepotřebují ani vědět JAK, protože mají dostatečně silné PROČ.

 

Předchozí díl

Pokračování

 

ZDROJ:

Metodika TacFit pro zvyšování odolnosti vůči fyzickému stresu

Metodika FAST Defense Global pro zvyšování odolnosti vůči psychickému stresu

The Unthinkable – Who survives when disaster strikes – and why; Amanda Ripley; 2009; Three River Press; First edition; ISBN: 978-0-307-35290-3