bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

červen 2017
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 517
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 210
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 125

O přežití - část 4. - Prověřuj a ověřuj

Čím více se začneme zabývat otázkou přežití, a zároveň se do žádné života ohrožující situaci nikdy nedostaneme, tím více nám postupně začne unikat skutečná pointa. Naše informace začnou být stále více založené na pouhých odhadech a často i mylných předpokladech.

Ale to ostatně platí všude. Pokud je člověk pouhým teoretikem v té které oblasti, má tendenci se upínat a rozpracovávat zcela nepodstatné aspekty. A pak je celý výsledek jeho studia zcela nefunkční.

Jak jinak si totiž vysvětlit snahu „odborníků“ zabránit například dalším škodám na majetku a životech tím, že se soustředí primárně na stále obsáhlejší manuály typu „Jak….“, případně na stále dokonalejší technické vychytávky a přitom opomíjí, PROČ to vlastně všechno dělají. Pro KOHO to vlastně celé je. K čemu bude 350 stránkový manuál, který stejně nikdo nebude číst (možná kromě Sheldona ;-), případně poplachové zařízení, které pak lidé budou stejně ignorovat, protože nebudou zkrátka tušit jak intenzivní, či jak vážné nebezpečí jim vlastně hrozí?

Například požární drily ve firmách patří k těm nejméně oblíbeným aktivitám a mnoho lidí si jen stěžuje, že „jde o zbytečnou buzeraci“. Začínají se také objevovat stále častější případy šílených střelců ve městě, případně střelby ve škole, apod. A místo toho, aby se rozpracovala metodika chování lidí v případě takových případů, instalují se rentgenové rámy, jsou tu snahy odebrat i legálně držené zbraně, atd. Prostě nám uniká důležitý fakt, že musíme začít vždy u chování lidí a jako pomocný nástroj pak poslouží třeba i onen rentgenový rám. Ale pouze technická prevence by neměla být primárním a jediným opatřením.

Ony i postupy jsou často nastavené tak, že vlastně lidem příliš nedůvěřují. Například ve washingtonském metru je občas slyšet toto hlášení „v případě požáru zůstaňte v klidu a řiďte se příkazy, které vám sdělíme.“ Když se nad tímto hlášením skutečně zamyslíte, pak nám jejich autoři vlastně chtějí říci, že nejsme dostatečně schopni se sami rozhodovat, že všichni budeme automaticky řešit případný oheň hysterickou panikou.

A přitom toto je skvělá šance například informovat cestující, kolik takových požárů již metro zažilo (abychom si uvědomili závažnost a pravděpodobnost takové události). Je to také šance vysvětlit, proč máme zůstat klidní a nepanikařit (v každé stanici je dostatek únikových východů a pokud zpanikaříme a skočíme do kolejiště, pravděpodobně nás zasáhne elektřina, případně že v některých místech je tunel tak úzký, že se nebudeme schopni prosmýknout mezi stěnou a vagónem, abychom unikli). Ne, místo toho nám pouze řeknou – „klid, nepanikař, my ti řekneme, co máš dělat “.

Člověk je tvor předvídatelný

Zajímavé je, že když si lidé představují dobré události, mají větší tendenci pak riskovat, navzdory realitě. Neurologové identifikovali část mozku, která je za toto chování zodpovědná. Jedná se o ventral striatum, která je mimochodem aktivní i u gamblerů a drogově závislých. V této oblasti se „rozsvítí“ tzv. nucleus accumbens v okamžiku, kdy lidé i jen očekávají výhru/potěšení. A protože „už vědí“, že je čeká výhra, jsou ochotni zariskovat více, než obvykle. To možná vysvětluje, proč kasina nabízí hráčům mnoho různých mini výher jako je levné občerstvení či ubytování. Zdarma nápoje, bonusové body a další překvapení. Uměle tím dostávají hráče přesně do výše popsaného stavu a ten je ochoten dál riskovat a (pro)hrát.

Pak tu máme další oblast, anterior capsula, která se naopak aktivuje v okamžicích, kdy člověk prohrává, anebo očekává nějakou pohromu. Tato oblast se také aktivuje v případě, že člověk sleduje fotografie, jež jej naštvou. Toho využívají například pojišťovací společnosti, které nám promítají drastické fotografie z dopravních nehod, případně z jiných neštěstí a hned nám nabízí možnost se proti takovým událostem pojistit.

A dalším příkladem jsou i různé inzeráty klubů sebeobrany, kde často vidíte trpící mladou ženu, nad kterou stojí zlý agresor a pod takovou fotkou je případně ještě nějaký emotivní text, který vás má přesvědčit, že pravděpodobně dopadnete podobně, pokud se ovšem právě teď nepřihlásíte na (jejich) kurz sebeobrany….

Je důležité zmínit, že takové inzeráty jsou již velmi na hraně Zákona o regulaci reklamy, který vysloveně říká, že „Reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu.“ (§ 2, odstavec 3). Člověk je tvor velice předvídavý a špičkoví marketéři si toho jsou plně vědomi.

Lidé mají automaticky tendenci věřit všemu, co je v médiích. Vždyť vezměte si, kolik škody způsobila například kniha Čelisti od Petera Benchleyho a následně i stejnojmenný film Stevena Spielberga. Velice zásadním způsobem ovlivnili názor lidí na žraloka. A přitom žraloci ročně zabijí průměrně šest lidí ročně, zatímco lidé ročně zabijí 26 až 73 milionů žraloků…Toto rozhodně není bitva s „nelítostným predátorem“, ve které by lidi prohrávali.

Bezpečnostní expert Bruce Schneier k tomu tématu také dodává: „Lidem často říkám, že pokud je něco v novinách, tak si nemají dělat příliš starostí. Televizní zpravodajství často vybírá ty největší extrémy, aby zvýšili svou sledovanost a divák tak má pocit, že se daný typ pohromy pak děje prakticky všude. Lidé by se spíše měli obávat událostí, které najednou v televizi nejsou – dopravní nehody, domácí násilí, apod.“ Opakované průzkumy například potvrdily, že neustálé promítání vlakových neštěstí, obětí povodní, či teroristických útoků zvyšuje konstantně úroveň stresu v lidském organismu a my si tak začneme dělat starosti i tam, kde není důvod. Krátce řečeno, televize nás nutí si dělat si starosti tam, kde k tomu není důvod.

Jako klasický příklad mohou posloužit opakované reportáže útoků psů na člověka, kdy měl člověk za chvíli pocit, že nemůže vyjít ven bez toho, aby jej nepokousal stanfordský teriér nebo pitbul. A přitom nejvíce případů pokousání není od těchto psů, které mají mimochodem zcela nezaslouženě špatnou pověst, ale od menších plemen jako jsou čivavy, pudlové, jorkšír teriéři, apod.

Další problém je v tom, že čím více slyšíme podobné katastrofické zprávy, tím více jsme vystresovanější, ale pouze do určité doby. V jistém okamžiku již podobné zprávy přestaneme vnímat, dochází k takzvané saturaci, neboli naplnění naší mysli a další zprávy jsou již ignorovány. To je druhý extrém.

V ideálním případě bychom se proto měli naučit opět důvěřovat svým smyslům jako je intuice a s ní přímo souvisejícímu situačnímu povědomí. A méně důvěřovat statistikám, zprávám v televizi či v novinách. Se stále lepší informační technologií máme bohužel větší tendenci přenechávat svá rozhodnutí někomu jinému – moderátorovi v televizi, či nějaké celebritě, která ví o daném tématu minimum, ale "vnitřně cítí potřebu" se ke všemu vyjadřovat. Stáváme se tak na jedné straně závislí na tom, co k tomu řekne kdejaký "expert" (ať už je to globální oteplování, studená fúze, imigranti, apod.) a na druhé straně čím dál více hloupneme, protože jsme líní o těchto věcech více přemýšlet. Černobílý svět je pro nás jednodušší, než svět, kde ne všechno je takové, jak na první pohled vypadá.

Příště proto, až uvidíte nějaké informace, které vás vyděsí….zkuste si nejdříve sehnat více informací z dalších zdrojů. Buďte podezřívaví vůči všelijaké statistice, zvláště té, která vychází až příliš jednoznačně ve prospěch prezentovaného tématu. Možná zjistíte, že to tak horké není…. Obecně platí, že čím více máme času na reakci vůči hrozbě, tím více můžeme zapojit naše analytické, racionální myšlení. Můžeme vidět hrozbu v celém kontextu situace, zvážit naše možnosti a vybrat tu nejoptimálnější.

Tento proces není možný v případě, kdy je nutné reagovat ihned…a tím myslím skutečně ihned. V tom případě velení přebírá amygdala a vzhledem k intenzitě hrozby vybere jednu ze tří instinktivních reakcí (strnutí, útěk či boj) Utlumí výrazně trávení, vylučování slin a další systémy, které lidský organismus nutně nepotřebuje k přežití. Neřeší žádné filozofické či etické aspekty vašeho chování, reaguje s jediným cílem – přežít.

Předchozí díl

Pokračování

ZDROJ:

Metodika TacFit pro zvyšování odolnosti vůči fyzickému stresu

Metodika FAST Defense Global pro zvyšování odolnosti vůči psychickému stresu

The Unthinkable – Who survives when disaster strikes – and why; Amanda Ripley; 2009; Three River Press; First edition; ISBN: 978-0-307-35290-3