bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

říjen 2017
Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 550
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 227
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 162

Přirozená metoda Georgese Héberta 2.

Ačkoliv jsme si již v předchozím cyklu článků definovali obecný termín tělesná výchova, pojďme si jej tentokrát blíže popsat právě z pohledu Přirozené metody.

A začneme opět nejdříve základním termínem - činnost – každý živý tvor se hýbe nějakým způsobem. Vyvíjí tedy nějakou činnost, která mu umožní získat potravu a/nebo se rozmnožovat. I činnost člověka by se dala určitým způsobem zredukovat do takto základních aktivit. Aby byl člověk schopen co nejdéle šířit svůj genofond, je nutné být v co nejlepší fyzické i duševní kondici.

Proto je potřeba, aby na sobě pracoval skutečně všestranně a cvičil především takové cviky, které jsou přirozené a užitkové, tj. pochod, běh, skok, šplh, vzpírání a vrhání břemen, plavání, úpoly a nejběžnější práce. Toto cvičení se samozřejmě upravuje dle prostředí, ve kterém se nachází (podnebí, ale i prostředí - les, louka, řeka…). Člověk cvičí hlavně proto, aby byl schopen si sehnat potravu, ubránil se nepřátelům (divoká zvířata, nepřátelští lidé) a mohl se dále rozmnožovat.

Ona tzv. civilizace

V méně civilizovaných zemích se pohyb vykonává spíše z nutnosti, než ze zábavy. Čím civilizovanější země však je, tím větší odklon od přírody člověk zažívá. Místo lesa a louky máme betonové domy a hřiště. Tělesný vývin takového člověka je pak velmi omezený, protože množství vnějších podnětů je omezené v porovnání s přírodou. Pohodlný a bezpečný život také nemotivuje člověka k tomu, aby se věnoval fyzickým aktivitám. Namísto toho takový člověk upřednostňuje duševní vzdělávání a v horším případě pouze povrchní zábavu, která jej nijak nerozvíjí po stránce duchovní, duševní, ani fyzické. To pak vede k obezitě, nespokojenosti se životem a mnoha civilizačním chorobám.

Pokud se tělesný pohyb nepraktikuje již od dětství, pak pro člověka v dospělosti již není přirozenou součástí jeho života a je velmi těžké jej do svého života následně zapracovat. Když však přesto chce začít, musí mít na paměti následující dvě pravidla:

  1. Cvičit každý den a přiměřeně
  2. Cvičit pouze ty cviky, které jsou užitečné a neztrácet zbytečně čas akrobatickými či jinými cviky, pokud to ovšem člověk nepotřebuje k výkonu povolání (cirkusový umělec, apod.)

V případě, že cvičíte tak, abyste se soustředili na všestrannost a užitečnost místo dosahování rekordů, pak své tělo budujete silným a odolným. To se následně projeví dobrým zdravím, ráznou povahou (schopnost se rozhodovat i pod tlakem), vytrvalostí a schopností překonat nejen tělesně, ale i psychicky všemožné překážky, které nám život postaví do cesty.

Jak začít?

Nejdříve je však nutné tělo připravit k užitečným cvikům. Ačkoliv by mohlo znít lákavě a zábavně hned skočit na stromy, případně přeskakovat různě vysoké překážky, je nutné se naučit/přeučit některé pohybové vzorce a hýbat se co nejvíce optimálně. Co je to optimálně? Nu, přiměřeně…a naučit se maximálně šetřit energii při pohybu. A to uděláte tak, že zapojíte pouze ty svalové skupiny, které se přímo podílí na konkrétním pohybu. Ostatně, zkuste si příště udělat takový malý test. Až půjdete třeba běhat, pravidelně skenujte své tělo a vnímejte, kde všude jste zaťatý a jestli je to skutečně k pohybu potřeba. Například mnoho začátečníků při běhu zatíná pěsti, když už nemůže a výsledkem je, že se zapojí logicky i další svalové skupiny a z těla tak vyždímá i to mála, co mu ještě zbylo.

Proto Přirozená metoda rozeznává cviky průpravné, které postupně připraví cvičence na cviky užitečné. Mezi průpravné cviky tak řadíme například různé balanční cviky na udržení rovnováhy, cviky dýchací na snížení/zvýšení tepové frekvence, různé poskoky na jedné noze na zemi i na kládě, visy, podpory (klik), atd.

Užitečné cviky se pak cvičí za stále náročnějších podmínek – větší intenzita, horší počasí, nestabilní povrch, vyšší překážky, atd. A abychom byli úplně přesní v definici užitečných cvičeních, pak je GH dále ještě rozděluje na:

  • Pochody a běhy po rovné zemi, přes překážky, ale i na nezpevněném povrchu.
  • Cvičení nepostradatelná – plavání, šplhání, přelézání, zdvihání a vrhání břemen i úpoly prováděné za stále náročnějších podmínek (intenzita, čas, počasí,…)
  • Cvičení zachraňovací – pomoc ve vodě, transport raněného, pomoc při překonávání překážek, apod.
  • Hry a sporty, které se nějakým způsobem točí stále kolem výše uvedených užitečných cviků.
  • Běžné ruční práce – kladivo, šroubovák, vrtačka, lopata, sekera, atd. Jde tu jednak o to, aby se cvičenec naučil s nimi dobře zacházet a také proto, aby si dále rozšířil svou databázi pohybových vzorců.

Jak udělat cvik náročnější?

  • Zvýšíme motorickou náročnost. Místo toho, abyste zvládli chůzi po kládě s krásně symetrickým míčem/medicinbalem, zkusíte to nyní s různě velkým kamenem nebo větším klackem. Jiný tvar, jinde těžiště, jiný povrch vás naučí opět něco nového.
  • Zvýšíme počet cviků, které v rámci výukové hodiny máme zacvičit
  • Zkrátíme odpočinek mezi jednotlivými cviky
  • Prodloužíme dobu vykonávání jednotlivých cviků
  • Zvětšíme rozměr a rychlost pohybu
  • Zmenšíme manévrovací prostor (např. při úpolech)
  • Zkusíme cvičit za ztížených podmínek (naslepo, na kluzkém povrchu, se silným protivětrem, apod.)

Zajímavé na tom všem je, že nemusíte mít vůbec přesně definované cviky a počty opakování či sérií, rozdělení na svalové partie, apod. Tohle je až záležitost moderní doby. Podíváte-li se opět do historie, pak domorodci se dokázali udržet v perfektní kondici a přitom žádný dopodrobna popsaný systém neměli. Místo přesných pravidel využívali svůj selský rozum, oči a improvizovali, kde se dalo.

Používejte selský rozum a hrajte si

Pokud tedy vyrůstáte v betonové džungli, velice pravděpodobně najdete různá zábradlí, schody, stěny, sloupy, atd., po kterých se dá přeskakovat, lézt, šplhat, apod. Ano, to je aktivita, které se nyní říká parkour.

Pokud vyrůstáte blízko lesa, pak máte k dispozici různě rostlé stromy, lesní cesty s přirozenými překážkami (pařezy), louky s nerovným povrchem, atd. Stačí mít jen otevřené oči a věřím, že sami najdete mnoho způsobů, jak těchto „cvičebních pomůcek“ využít.

Trám = hromada zábavy

Před půl rokem jsem si například na zahradu pořídil dřevěný trám, 4 metry dlouhý, 20cm*30cm. Zpočátku jsem na něj s dcerami koukal bezradně a přemýšlel, co a jestli na tom vůbec půjde něco zacvičit. Během půl dne jsme však vymysleli tolik cviků s různou motorickou náročností, že nám to vystačilo na celý víkend velmi zábavného cvičení…a to byl jen jeden jediný trám...

V reálu přitom máme k dispozici celý svět….zapomeňte na klimatizované tělocvičny, drahé stroje a činky a běžte ven. Zapněte hlavu a….užívejte si pohyb dle libosti. Budete překvapeni, kolik zábavy si užijete a hlavně bez počítání sérií a opakování. Nu a peníze ušetřené za členství věnujte třeba nejbližšímu psímu útulku ;-)

Dokončení

Předchozí díl

Použitá literatura:
Hébertova "přirozená" methoda, díl 1; Georges Hébert; přeložil Augustín Očenášek; druhé vydání; Matice Sokola pražského; tiskem Melantrich Praha II; 1920
Sport proti tělesné výchově; Georges Hébert; přeložil Karel Hála; první vydání; Tělesná výchova mládeže, Brno XIL Tyršova 33; 1924
Zákonník síly- její základní prvky a měření její : Stupně výkonnosti: bezvýznamná, nižšího stupně, střední, vyššího stupně a athletická, nejmenší požadovaná výkonnost dle věku : Známkovací stupnice;Georges Hébert; přeložil Augustín Očenášek; Sokol Pražský, Čsl. obec sokol / Knihovna cvičitelů sokolských, XXIV; 1920 

Jarda Kolcun