bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

červen 2017
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 517
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 209
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 124

Sport není pro všechny - část 4.

Fanoušci jsou také zajímavý „sportovní druh“ – termín „fanoušek“ prý pochází ze španělštiny a znamená „vášnivého, avšak pasivního milovníka všech forem sportů, ale zvláště býčích zápasů“.

Fanoušci

Spousta fanoušků si kupuje oblečení s logem svého klubu, aby se cítila v týmu, ačkoliv se sama vůbec nehýbe. Místo cvičení raději studují sportovní statistiky, memorují si jména všech členů týmu, znají jejich rekordy, atd. A zatímco se vnitřně cítí jako Sparťané, Slávisté či Mustangové, mají k atletům velmi velmi daleko.

Sport jako průmysl

Víte, počáteční záměr přitáhnout více lidí se hýbat prostřednictvím veřejných ukázek, je zcela jistě dobrá idea. Ale pak se to nějak zvrhlo v divadlo, cirkus a zdůrazňování vnější stránky pohybu bez morální stránky a spojitosti, PROČ bychom tohle všechno vlastně měli dělat. Následně se na to nabalil marketing, který přilákal investory a celý sport se stal nový typem multimiliardového průmyslu, kde se vyrábí oblečení, píšou knihy a vydávají časopisy shrnující výsledky soutěží, vznikají další a další asociace a organizace, které živí další „nesportovce“ a objevují se nesportovní jednání jen proto, aby sportovec zvítězil a získal obdiv, slávu a tučný šek.

A proto sport osobně nemám rád a proto si i myslím, že sport pro děti není vůbec vhodný. Zvláště ty organizace, které  vychovávají malé děti cíleně k přípravě na olympiádu, jež se stává „cirkusovým vrcholem“ sportovcova snažení. Ostatně v roce 1924 Georges Hébert také napsal „místo toho, abychom se snažili vychovat lidi, vychováváme nyní šampiony, kteří nemají jiného cíle v životě, než zvítězit na olympiádě. Cíle, který je stejně tak pomíjivý jako hloupý a povrchní. Pořádáme divadla místo edukačních setkání, což vede k nárůstu počtu pasivních fanoušků, zhoršení stavu fyzického a postupném úpadku morálky národa.

Sport a ozbrojené složky

A roku 1924 se GH kriticky vyjadřoval i k používání sportu v armádě a dalších ozbrojených složkách. „Místo aby příští důstojníci byli vyučováni umění plížiti se a krýti a všem nezbytným pohybům v praktickém ovládání zbraní, učili se startu na sto metrů a finesám stylu skoku do výšky, případě hráli kopanou.“ Lektoři jsou nedostatečně vzděláni (nemají přehled ani zájem o nové metody a postupy zvyšování fyzické kondice a tak raději hrají míčové hry), případně nemají praktickou zkušenost s prostředím, kde jejich svěřenci jednou budou působit. Na fyzickou a taktickou přípravu není čas ani finance a pak se všichni diví, když tito skutečně obdivuhodní lidé nedokáží reagovat tak, jak by reagovat měli. Protože buď je jejich fyzická kondice nedostatečná, anebo nemají odpovídající taktické dovednosti / vybavení k řešení konfliktních situací. A tohle napsal GH již v roce 1924, kdy se vyjadřoval hlavně ke stavu ve francouzském námořnictvu, ale jak sám dodává, nedělá si iluze, že v jiných ozbrojených složkách je situace lepší....

Sokolské hnutí

Georges Hébert se roku 1937 o Sokolském hnutí vyjádřil takto: „Češi, jejichž sokolské hnutí jest nejkrásnějším příkladem ideálu výchovy tělesné, výchovy k mužnosti a výchovy mravní na celém světě, pochopí lépe než ostatní nebezpečí zvráceného sportu.“

Fyzická nebezpečí sportu

(Vrcholový) sport upřednostňuje hlavně fyzický výkon a morální stránku cvičení (užitečnost, míra, altruismus) ultačuje do pozadí. Sportovci tak často zapomínají, proč se vlastně začali této aktivitě zprvu věnovat. Začínají se objevovat únavová zranění, berou podpůrné látky, apod. A to vše jen proto, aby zvítězili....

Nejslibnějšími sportovci jsou ti, kteří k tomu mají optimální kosterní a svalový aparát. Ostatní zájemci o tu kterou sportovní aktivitu jsou většinou "křoví", kteří nemají šanci skutečně uspět a to samozřejmě dává vzniknout časté frustraci z pohybu.

A přitom aby člověk byl úplný, nemusí umět zvednout 150kg, uběhnout maraton, či zvládnout sprint pod 10 vteřin. Doporučuji si přečíst cyklus článků Praktický pohyb aneb cesta hrdiny, který ukazuje, že v historii přežili ti, jež byli schopni všestranného pohybu a nikoliv specialisté, tedy sportovci.

Sociální a morální aspekty tělesné výchovy

Tělesná výchova nepovažuje fyzické cvičení za cíl, nýbrž za prostředek k vybudování lepšího člověka. Fyzické dovednosti, které díky cvičením, člověk získá, jsou prostředkem k lepšímu plnění povinností člověka i občana. Hlavní idea je tedy morální (pomáhat ostatním), nikoliv materiální (vyhrát cenu). U týmových sportů má jedinec cenu pouze jako součást celku. U individuálních sportů je zase až přehnaně zdůrazňován individualismus.

Závěr

Během mých studií na vysoké škole jsem měl největší obavu z mikro/makroekonomie. To byly předměty, ze kterých se nejvíce vyhazovalo a na jejichž chápání se velmi dbalo. Jakmile jsem však začal chápat principy mikroekonomie (soustředící se na ekonomické fungování firmy a rodiny) a následně začal pronikat i do tajů makroekonomie (řešící ekonomické fungování státu), uvědomil jsem si, jak moc společného tyto dva obory vlastně mají. Jeden se dívá na relativně malou část ekonomie, zatímco ten druhý vidí ekonomii z daleko většího měřítka a řeší tak maličko odlišné problémy. Principy jsou však stále stejné.

A v případě pohybu je to velmi podobné. Pokud je tělesná výchova jakousi makroekonomií, která obsahuje již dříve zmiňovaných osm kategorií pohybu (chůze, běh, skoky, plavání, šplh, zvedání a hody břemen a úpoly bez zbraně), pak jsme si časem velmi chybně vybrali „mikropohyb“ jako jsou například skoky (vysoké, do dálky či přes překážky), hody břemenem (kladivem, koulí, oštěpem) či úpoly (judo, zápas,…) a ostatní součásti pohybu jsme jaksi vynechali...anebo na ně nezbyl čas při tréninku. Ani to by však ještě nebyl problém, pokud bychom ovšem nezačali chybně tvrdit, že když se budeme věnovat například pouze plavání, běhu, nebo zápasu, budeme zdraví, silní a své tělo rozvíjíme komplexně a není nutné se již věnovat dalším pohybovým aktivitám.

Ti, kteří se věnují například studiu bojových umění (mikro část pohybu), mi asi potvrdí, že zbytek kategorií pohybu tvoří jen velmi malou stránku jejích studia (většinou jen formou rozcvičky nebo kondiční přípravy, která je ale opět velmi specializovaná/osekaná). A přesto žijí v bláhové myšlence, že tím tak budují kompletního bojovníka. Jenže bojovník nemusí umět jen zlomit ruku, případně se vypořádat se dvěma útočníky naráz, ale měl by také umět běhat, skákat, šplhat a plavat. Ruku na srdce, kolik oddílů bojových sportů/umění se věnuje výuce takto komplexně? A přitom pokud se podíváte do starých spisů například výuky japonského bojového umění jujutsu, pak tam zcela jistě naleznete prakticky všechny tyto kategorie pohybu, které se vyučovaly spolu s bojovým uměním.

To samé je i v případě běhu. Je to pouze jedna malá část z celé mozaiky pohybu a přesto jsou lidé, kteří tvrdí, že jim stačí pouze běhat a rozvíjí své tělo komplexně.

A aby toho ještě nebylo málo, následně z jedné relativně malé součásti komplexní výuky tělesné výchovy udělali zcela samostatnou část (sport) a tvrdí, že se stačí věnovat pouze tomuto fragmentu a duševní i fyzický život člověka je zdravý a kompletní….

Ne nadarmo platí, že když nevíme, zeptáme se starších a zkušenějších/podíváme se do historie. Pokud tedy chceme zastavit neustále stoupající počet obézních a motoricky neschopných dětí, pokud chceme zvýšit zájem a chápání důležitosti skutečně komplexní tělesné výchovy pro život člověka, pak ji musíme zcela předělat. Jak na úrovni základních škol, tak i ve formě různých sportovních klubů a:

  • přestat se specializovat na určité pohybové vzorce již v raném dětství,
  • rozvíjet všestrannost v pohybu a pohybových aktivitách
  • odlišit cviky, které jsou užitečné od těch cirkusových (více v cyklu Přirozená metoda),
  • naopak upřednostňovat funkčnost před estetikou,
  • pochopit jak důležitý je pro náš intelektuální rozvoj a psychickou pohodu právě fyzický pohyb,
  • soustavně a rovnoměrně rozvíjet duševní i fyzický rozvoj a nepreferovat jedno před druhým,
  • a zdůrazňovat spolupráci mezi cvičenci namísto soutěžení.

Jedině pak je šance, že tu opět budeme mít kluky a holky, chlapy a ženy ztělesňující ono sokolské heslo „ve zdravém těle zdravý duch.“

Předchozí díl

KONEC

Použitá literatura:
Hébertova "přirozená" methoda, díl 1; Georges Hébert; přeložil Augustín Očenášek; druhé vydání; Matice Sokola pražského; tiskem Melantrich Praha II; 1920
Sport proti tělesné výchově; Georges Hébert; přeložil Karel Hála; první vydání; Tělesná výchova mládeže, Brno XIL Tyršova 33; 1924
Sportovní gen (Hledání maximálních sportovních výkonů a limitů lidské výkonnosti); David Epstein; vydání první; nakladatelství CPress v Brně; 2014; ISBN 978-80-264-0560-3
Příběh lidského těla – evoluce, zdraví a nemoci; Daniel E. Lieberman; Jan Melvil Publishing; vydání první; 2016; ISBN: 978-80-7555-005-7

Jarda Kolcun