bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

srpen 2017
Po Út St Čt So Ne
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 524
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 215
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 132

Sport není pro všechny - část 3.

Sport, pokud je správně vnímán, poskytuje člověku mnoho výhod. Pokud je však provozován s cílem zviditelnit se a zbohatnout, pak ničí nejen tělo, ale i charakter.

Podívejte se, kolik sportovců je před utkáním nervózních a nedůtklivých. Jsou klasickými příklady všeho možného, jen ne klidu a vyrovnanosti. Samozřejmě, že určité množství stresu je nutné, ba přímo vítané, ale je nutné je dávkovat velmi opatrně a dle individuálních schopností člověka. To, co jiného nechává chladným, jiného neskutečně rozhodí. Stres také vybičuje sportovce k činům, které jsou až příliš zdraví nebezpečné (automobilové závody jsou klasickým příkladem) a to jen proto, aby zvítězil a získal slávu a peníze. Rozumný atlet si je vědom svých dovedností a své výkony navyšuje postupně a hlavně bezpečně. Zbytečně neriskuje a už vůbec neriskuje ve vidině slávy a bohatství.

Mravní nebezpečí sportu

Francisco Amoros y Ondeano, předchůdce Georgese Héberta, k tomu kdysi napsal: “Naše metoda přestává tam, kde počíná akrobacie a tato počíná tam, kde přestává užitečnost cvičení, kde vznešený cíl gymnastiky – tj. dělati dobro – je obětován malicherné radosti pobaviti a dělati silácké výkony.“

Sport je o závodění, ale je nutné si uvědomit, že závodění je velice jemný pedagogický nástroj. Když to přeženete, budete mít na jedné straně vítěze s velkým egem a na druhé straně četné frustrované poražené, kteří mohou být navíc i zraněni fyzicky. A pokud často závodí děti na prvním stupni základní školy, jsem si jistý, že ti, kteří pravidelně prohrávají, ke sportu a pohybu obecně kladný vztah nemají a mít nebudou. Jestli je toto cílem výuky v hodinách tělesné výchovy, pak máme splněno....

Mám takovou teorii, že i právě díky tomu lidé nesprávně chápou Darwinovu evoluční teorii. Mylně se domnívají, že Charles Darwin svou teorií myslel "mít ostré lokty“ a být v životě agresivnější, „protože svět takový je“. Tenhle paranoidní přístup pramení z celkového nepochopení termínu "survival of the fittest", což neznamená "přežití nejsilnějšího", nýbrž "přežití nejodolnějšího / nejadaptabilnějšího", tedy toho, kdo se dokáže nejlépe a nejrychleji adaptovat na měnící se vnější podmínky a jehož odolnost vůči takovému zatížení je dostatečná, aby přežil. Vždyť kdyby skutečně šlo jen o fyzickou sílu a agresivitu, pak by tu místo králíků pobíhali je T-Rexové, šavlozubí tygři a jiné podobné potvory.

Ba naopak platí, že když dojde k nějaké větší změně životního prostředí, pak právě druhy na vrcholu potravinového řetězce vyhynou nejdříve (a v současné době toto místo obsadili lidé…). Platí tedy, že biologické druhy, které se dokáží co nejlépe přizpůsobit měnícím se životním podmínkám, a jsou tak schopné se nakrmit a následně i rozmnožit, právě tyto druhy přežijí. A je jedno, jestli jsou agresivní, velcí či fyzicky silni. Odolnost a adaptabilita je klíč k přežití. (Budu se již opakovat, ale právě o tom je systém Tacfit, pokud je vyučován správně.)

Pokud se aspoň trochu zajímáte o antropologii, pak zjistíte, že nikoliv individualita, ale spolupráce nás dostala tam, kde jsme nyní. Přežili jsme nástrahy přírody i četné útoky nepřátelského kmene právě díky spolupráci. Tak proboha proč již od útlého dětství zdůrazňujeme soutěžení a individualitu namísto spolupráce a pomoci bližnímu? Co je na altruismu tak špatného, když fungoval mnoho stovek tisíců let a právě díky ochotě pomáhat a spolupracovat jsme nyní tam, kde jsme?

Anglický pedagog F.W.Sanderson napsal: “Zkušenost mi ukázala, že společná práce je mnohem větším povzbuzujícím prostředkem pro děti než závodění.“

Deklaraci práv dítěte se v článku 10 přímo píše: “Dítě musí být vychováváno v duchu porozumění, snášenlivosti, přátelství mezi národy, míru a všeobecného bratrství a v plném vědomí, že svou energii a nadání má věnovat službě bližním.“

A Daniel Lieberman ve své knize Příběh lidského těla poskytuje náhled i antropologický: “Dnes se na chamtivost a sobectví díváme (pouze) jako na hříchy, ale ve světě intenzivně spolupracujících lovců a sběračů mohla neochota dělit se a spolupracovat znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Spolupráce ve skupinách byla zřejmě déle než dva miliony let základem života lovců a sběračů.“ Dnes jste možná měli štěstí a ulovili jelena k večeři. Proč se pak nerozdělit s ostatními, protože a) tolik masa stejně nesníte, než se začne kazit, b) příště takové štěstí mít nemusíte…

Spolupráce je klíč k lepšímu životu, nikoliv individualita, soutěžení a zdůrazňování individuality na úkor společnosti. I zde si maličko pleteme dojmy. Tím, že zdůrazníme individualitu, jen zdůrazníme, k čemu má ten který člověk sklony a…řekněme...talent…a tomu by se měl věnovat pro dobro ostatních. Takto to funguje například v mnoha hmyzích společenstvích a ti přežili až dodnes. To jen my se čím dál více a lépe navzájem likvidujeme stále dokonalejšími zbraněmi….. Občas mám pocit, že dar rozumu je nám spíše ke škodě, než k užitku, protože jsme bohužel spolu s rozumem nedostali i návod, jak jej optimálně používat (hlavní kapitola by se pravděpodobně jmenovala „používej selský rozum“)...

Nu a jak tedy sport a soupeření právě tuto spolupráci a soudržnost posiluje? Když se během sportovního utkání objeví příklad fair-play chování, hned je to prezentováno formou speciální samostatné reportáže. A divákům se to následně prezentuje s podobným údivem/obdivem jaký máme třeba při přeletu komety....A přitom tohle by mělo být považováno za standardní chování a následně by mělo sportovce automaticky katapultovat "na bednu"...

A jsme tak opět u podstaty věci – sport je vynikající nástroj na průběžné měření výkonu, ale nesmí být nadužíván, či dokonce oslavován jako nejlepší způsob výchovy našich dětí…protože tím určitě není jak po stránce fyzické, tak i duševní.

Samozřejmě, že existují týmové sporty a to je zcela jistě dobrá stránka sportu. Nicméně i zde je to my vs. oni a cílem je pouze zvítězit a získat nějakou cenu (obdiv, finance…). Je toto skutečně ideál, o který by člověk měl usilovat? Vždyť jde o exhibici před diváky, kde se zapomíná, proč se vlastně člověk hýbe. Nikoliv kvůli zdraví a možnosti pomáhat ostatním, ale kvůli obdivu a materiálním či finančním odměnám. Mnoho sportovců otevřeně přiznává, že mají lepší výsledky, když slyší obdiv a fandění svých fanoušků. Opět se ptám, jak toto buduje lepšího člověka? Na to se navíc nabaluje marketing, výroba souvisejících produktů, poskytování doprovodných služeb a najednou je z toho velmi slušný business. Sportovní kluby se tak zabývají spíše organizováním veřejných závodů, což narůstá do takové absurdity, že se sleduje počet absolvovaných závodů, místo toho, aby se zlepšovala odborná kvalita trenérů.

Již v roce 1924 napsal Georges Hébert o olympijských hrách: “Olympijské hry se jeví jako mezinárodní trh svalstva bez výchovného významu.“ Nedávno jsem četl rozhovor s jedním mladým českým šermířem, který kvůli tomu, aby se kvalifikoval na olympiádu, dokonce předčasně ukončil své studium na vysoké škole a nikomu to v tom rozhovoru nepřišlo jako hodně hloupý nápad. Jaký příklad takový sportovec dává ostatním dětem? Sláva a peníze jsou důležitější než vzdělání….něco tu je skutečně hodně špatně.

Právě díky těmto sportovním „jednozáviťákům“ se společnost pak dívá skrz prsty na vrcholové sportovce (například o fotbalistech kolují o jejich intelektu legendy) a zároveň se i snižuje důležitost vzdělání. Na jedné straně tu tak máme osvalené „jednozáviťáky“ a na straně druhé vychrtlé/obézní intelektuály. Oba stavy jsou extrémy a ani jeden stav není lepší či horší než ten druhý. Často uvažujeme pouze v extrémech bílá/černá a „vyrovnaná střední cesta“ se nepovažuje za důstojné/chlapské/mužné/.. řešení, jako by byla slabošským kompromisem….

Předchozí díl

Dokončení

Použitá literatura:
Hébertova "přirozená" methoda, díl 1; Georges Hébert; přeložil Augustín Očenášek; druhé vydání; Matice Sokola pražského; tiskem Melantrich Praha II; 1920
Sport proti tělesné výchově; Georges Hébert; přeložil Karel Hála; první vydání; Tělesná výchova mládeže, Brno XIL Tyršova 33; 1924
Sportovní gen (Hledání maximálních sportovních výkonů a limitů lidské výkonnosti); David Epstein; vydání první; nakladatelství CPress v Brně; 2014; ISBN 978-80-264-0560-3
Příběh lidského těla – evoluce, zdraví a nemoci; Daniel E. Lieberman; Jan Melvil Publishing; vydání první; 2016; ISBN: 978-80-7555-005-7

Jarda Kolcun