bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

červen 2017
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 517
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 209
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 124

Sport není pro všechny - část 2.

Jak jsem uvedl v minulém díle, sport je pouze jednou z podskupin tělesné výchovy. Cílem je rozvíjet a uplatňovat vlastnosti jako je pevná vůle, vytrvalost, fair play, atd.

Metoda je vždy stejná - postavíme cvičence před nějakou překážku a necháme mu ji překonat. Následně zvýšíme nároky (zkrátíme čas, prodloužíme vzdálenost, zvýšíme váhu, necháme ho bojovat s protivníky, apod.) a motivujeme jej opět k překonání. Zaměřujeme se na jeho energii, vůli pokračovat a zvítězit. Primární je tedy boj. I prostý běh (takzvaně „na pohodu“) se může změnit v souboj kdo z koho, případně v pokus o zlepšení vlastních rekordů. Přesně to je sport a tak je to i správně.

Například v případě zápasu je sportovní aspekt zcela přirozený. Soupeříme s partnerem a snažíme se jej překonat. Jde o zcela přirozenou součást tělesné výchovy. Různé formy soutěžení (sportu) fakticky existovaly již od počátků lidstva. Tehdy se však řídily pravidlem užitečnosti. Sloužily jako příprava mužů na válku, případně k boji proti přírodním živlům či divokým zvířatům.

Sport (ne)vhodně aplikovaný

Jeho současné pojetí je však zcela jiné. Většinou se jedná o veřejnou demonstraci síly a/nebo šikovnosti. Sportovní aktivita je zastřešena nějakou organizací (spolu s výbory a komisemi), které jde přirozeně o to, aby měla co nejvíce členů. Proto upřednostňuje veřejné soutěže, kam má přístup i laická veřejnost a potenciální zájemci, kteří by následně vstoupili do klubu a začali platit členské příspěvky. Ten, kdo dosahuje lepších výsledků, má i lepší ohodnocení, často ve finanční podobě, takže je zde logická snaha za každou cenu dosáhnout co nejlepších výsledků a získat tak hlavní cenu. Proto se objevují případy koupených zápasů, nedovolených podpůrných prostředků, apod. Asi se mnou budete souhlasit, že tohle již se zdravím, či dokonce užitečností pro život člověka, natož jeho duševní rozvoj, nemá již nic společného.

O čem by tedy měl skutečný sport být?

  1. Měl by primárně být užitečný pro člověka a jeho okolí (děti by měly soutěžit například ve sběru jablek, rychlosti sestavení tatami na výuku jujutsu, postavení stanu na táboře, apod.).
  2. Měl by vždy dodržovat míru/intenzitu cvičení dle individuálních dovedností sportovce a nesnažit se zvítězit i za cenu poškození zdraví.
  3. Pokud toto sport nemá, pak zde není jeho výchovná funkce a fakticky je pouze jinou variantou tělocviku. Ba nakonec již spíše působí rozkladně na tělo i ducha člověka, protože jej učí podvádět (kupovat si zápas, užívat nepovolené prostředky) a jeho tělo i duch tak trpí.

Řecký filosof Filostratos Flavios v „Pojednání o gymnastice“ už někdy kolem roku 200 před naším letopočtem o soutěžení napsal: “Atleti porušují zákony, týkající se peněz, počínají prodávati a kupovati vítězství, protože vedou život zženštilý. Nestydí se ani prodávati se, ani kupovati zbytečných věcí. Ztrátu vlastností, které kdysi vyznačovaly atlety, nezavinila příroda, ale nedostatek zdravého vedení ve cvičeních a v užití…

Cíle současného sportu

Tělesná výchova používá sport jako nástroj výchovy a rozvoje svalstva a orgánů člověka. Cvičení je tak prostředkem, nikoliv finálním cílem, jak je tomu ve sportu, kde se cení především technika. Ve sportu je cíl doskočit nejdál, či nejvýše, uzvednout co nejvíce, případně vykonat co nejčistší techniku. Nebere se v úvahu užitečnost takového jednání i dlouhodobější dopad na zdraví člověka.

V tělesné výchově rozeznáváme osm základních typů cvičení: chůze (lezení), běh, skoky, šplh, zdvihání (nošení), házení (chytání), plavání a obrana. Tuto všestrannost většina sportovních disciplín zcela ignoruje, stejně tak jako ignoruje praktickou využitelnost svých specifických cviků, které naopak procvičuje neustále dokola. Vede to k úzké specializaci, takže máme sportovce, kteří jsou schopni běžet velmi rychle / velmi dlouho. Jiní jsou naopak schopni hodit předmětem (oštěp, kladivo, koule) velmi daleko. Další jsou schopni obdivuhodných akrobatických kousků na kladině či na kruzích. A ještě k tomu jsou schopni těchto výjimečných výkonů pouze jednou, přesně definovanou technikou. Když však mají zkusit jinou pohybovou disciplínu, případně použít jinou techniku (skoku, běhu, hodu…) nejsou toho schopni, protože nemají odpovídající pohybové vzorce.

Ve sportu se také neřeší celá sekvence pohybu, ale pouze její část. Například ve skoku vysokém se řeší pouze to, aby atlet přeskočil překážku. Ale dopad se již neřeší, takže praktická aplikace takové techniky je velice nízká…tedy pokud vám nebude vadit, že v praxi nedopadnete na mohutnou žíněnku, ale na tvrdou zem...V tělesné výchově se věnuje adekvátní čas nejen technice odrazu, ale i doskoku, aby mohl atlet dál pokračovat v pohybu.

Ve sportu není hlavním cílem zdraví, nýbrž vítězství. To znamená slávu a materiální bohatství. Až v pozdním věku pak většinou člověku dojde, jak pomíjivé tyto cíle byly a v tom okamžiku by dal vše, aby se zbavil bolestí díky soustavnému tlačení schopností svého těla přes limity.

Navíc současný trend jasně ukazuje, že (vrcholový) sport není pro všechny, ačkoliv se nás o tom snaží náborové letáčky přesvědčit. Sice naleznete v klubech velké množství členů, ale jen velmi malé procento z nich dosáhne skutečných výsledků. Zbytek jsou fakticky sponzoři organizace/klubu/… A s tím je spojený i další zdroj příjmu sportovní organizace - vyhledává dav, divadlo, show a exhibici…

Tělesná výchova naproti tomu neupřednostňuje talentované jedince, ba naopak, je určena pro všechny/průměrné typy, protože její cíl není „nejdál, nejvýš, nejrychleji“, ale všestranný a harmonický rozvoj celého člověka (srdce, tělo a mozek).

Lidé, kteří se věnují tělesné výchově, neztrácí čas cviky, které nemají praktické užití (salto, přemet, stojka, kopání míče). Opět však zdůrazňuji, že například pro potřeby gymnastiky jsou zmiňované techniky žádané, případně není nic špatného na tom, když si sem tam zahrajete kopanou, ale provozování pouze těchto cvičení a her by nemělo být považované za cvičení kompletní…protože zkrátka neobsahuje všechny výše zmíněné kategorie potřebné pro všestranný rozvoj člověka. Je to tedy opět o správném využití, nikoliv vztahu špatný/dobrý.

A když tedy nad tím vším popřemýšlíte…..kdo je zdravější/pohybově na tom lépe/užitečnější pro ostatní? Člověk, který zvládnul/vyhrál ultra maraton, anebo ten, který uběhne sice „jen“ půlmaraton, ale zato i vyšplhá, přeskočí, hodí, chytne a přeleze prakticky cokoliv? Stavíme tak proti sobě specializaci a všestrannost a je na každém z nás se rozhodnout, čemu chce věnovat svůj čas….a nakonec i zdraví.

Tělesná výchova používá soutěžení k tomu, aby zjistila průběžné výsledky celého programu výuky. Závody tak nejsou cílem, ale jakýmsi ukazatelem kde jsme a jak jsme se zlepšili. Soutěžíme s vlastním minulým výkonem, protože pouze ten je relevantní. Soutěžit s někým jiným je jako bychom se pokoušeli srovnávat meloun a banán.

A místo toho, abychom hodnotili absolutní výkony každého cvičence, měli bychom se (nejen) podle G. Hebérta soustředit na procentuální zlepšení v kombinaci se sledováním vývoje naší tepové frekvence (o tom je prakticky celý systém TacFit). Čím klidnější je totiž člověk při náročné soutěži/aktivitě, tím lepší je jeho připravenost ji zvládnout jak po stránce tělesné, tak i duševní.

Předchozí díl

Pokračování

 

Použitá literatura:
Hébertova "přirozená" methoda, díl 1; Georges Hébert; přeložil Augustín Očenášek; druhé vydání; Matice Sokola pražského; tiskem Melantrich Praha II; 1920
Sport proti tělesné výchově; Georges Hébert; přeložil Karel Hála; první vydání; Tělesná výchova mládeže, Brno XIL Tyršova 33; 1924
Sportovní gen (Hledání maximálních sportovních výkonů a limitů lidské výkonnosti); David Epstein; vydání první; nakladatelství CPress v Brně; 2014; ISBN 978-80-264-0560-3
Příběh lidského těla – evoluce, zdraví a nemoci; Daniel E. Lieberman; Jan Melvil Publishing; vydání první; 2016; ISBN: 978-80-7555-005-7

Jarda Kolcun