bojovky

jujutsufasttacfitkaleidoskop

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

srpen 2020
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 811
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 268
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 226

Příchod Jujutsu do Velké Británie 2

V roce 1877, v té době již osmnáctiletý, Jigoro Kano začal studium školy Tenjin Shinyo ryu jujutsu na Tokijské císařské univerzitě. Jeho sensei byl chiropraktik a učitel Fukuda Hachinosuke. A už o dva roky později se Kano zúčastnil veřejné demonstrace jujutsu před americkým prezidentem Ulysses S.Grantem. Spolu s ním techniky předváděl i jeho mistr, Fukuda Hachinosuke, dále sensei Iso Mataemon Masatomo a student Godai Ryusaku. Po smrti mistra Fukudy přešel Kano k mistrovi Iso Mataemon Masatomo, kde pokračoval ve svém studiu jujutsu. Kano si již tehdy uvědomil, že díky své malé postavě musí upravit některé techniky tak, aby mu fungovaly proti většímu (vyšší a/nebo těžší) protivníkovi.

Prahistorie britského jujutsu

Po smrti druhého mistra Kano odešel studovat další školu jujutsu – Kito ryu jujutsu pod vedením Iikubo Tsunetoshi. V roce 1882 poprvé oznámil vznik nové školy jujutsu – Kano ryu jujutsu, která se postupně změnila na Kodokan jutsu a následně na finální Kodokan judo. V roce 1888 měl Kano a reverend Thomas Lindsay ukázku na britské ambasádě v Tokiu, kterou zahájil slovy:“ Slovo jujutsu může být volně přeloženo jako „umění zvítězit dovedností být ve správný čas poddajný“. Původně se tento název používal pro všechny styly boje beze zbraně, ačkoliv v některých případech byly používaný i malé zbraně proti dlouhým zbraním. Jujutsu sice na první pohled připomíná zápas, je však velice odlišný od chápání zápasu tak, jak je vyučován například v Anglii. Jeho hlavním principem není porovnat sílu se silou, ale zvítězit nad silnějším s využitím jeho síly.

Kano velmi obdivoval západní systém vzdělávání, a protože chtěl, aby se Kodokan judo vyučovalo po celém světě, postupně vytvářel metodiku dle západního stylu. Pravděpodobně právě to rozhodlo, že Judo následně převálcovalo pokusy jiných Japonců vyučovat na Západě i další styly boje. Neznamená to, že by se na Západě sem tam neuchytily některé další školy, ale jednalo se o jednotky studentů v porovnání s obrovským zájmem o Judo, kdekoliv proběhla ukázka. Kano posílal své studenty na Západ, aby zde pořádali ukázky a seznamovali tak západní zájemce s japonskou kulturou, historií a samozřejmě i judem.

Další důležitou školou, která zásadně ovlivnila nejprve Kodokan judo a následně i britské jujutsu, byla Fusen ryu jujutsu, založenou Motsugai Takedou (1795-1867), který se specializoval na newazu (techniky na zemi). Fusen ryu získala svou největší slávu v roce 1881, když jejich instruktor Mataemon Tanabe (1869-1942) porazil Takisaburo Tobari, který patřil k nejlepším studentům právě Kodokan Judo. Výsledkem tohoto utkání bylo, že Kodokan judo následně zahrnulo techniky boje na zemi do své výuky.

V roce 1885 pak byla v Japonsku založena organizace Dai Nippon Butoku Kai (DNBK), která měla pomoci uchovat tradiční bojová umění pro budoucí generace. Více o ní jsem již psal zde a proto se tu o ní již nebudu dále rozepisovat.

Anglický samuraj William Adams

William Adams (1564-1620) v Japonsku známý jako Miura Anjin, nebo také „samuraj William“ byl onen slavný první „Anglický samuraj“. Jeho hodně zromantizovaný příběh pravděpodobně znáte ze seriálu Šógun či filmu Zajatec japonských ostrovů avšak jeho skutečný příběh vyšel v knize Samurai William: The Adventurer Who Unlocked Japan. V roce 1600 byl Adams patrně prvním Angličanem, který vstoupil na japonskou půdu. Stalo se to v rámci expedice (sestávající z pěti lodí), kterou do Japonska vyslala holandská Východoindická obchodní společnost. Později se William Adams stal pravděpodobně i jedním z prvních západních rádců šóguna Tokugawa Ieyasu v roce 1614. Následně pobýval na Okinawě od 27. 12. 1614 až do května 1615. Pak se přesunul do Hirada, kde v květnu roku 1620 zemřel.

Zákaz obchodu se Západem

V roce 1616 šógunát zakázal jakýkoliv obchod se západními obchodníky a jedinou výjimkou byl přístav Nagasaki, kam se mohlo dovážet zboží z Číny. Velmi mocné Východoindické obchodní společnosti se však podařilo tento zákaz obejít tím, že v roce 1634 od Japonců zakoupili a velkým příkopem následně oddělili část nagasackého území, čímž vznikl ostrov Dejima.

V roce 1667 vyšla první kniha o Japonsku a Číně ve švédštině, kterou napsali dva švédští námořníci sloužící na holandských lodích. V roce 1731 vznikla švédská Východoindická obchodní společnost po vzoru holandské stejnojmenné společnosti, aby zavedla obchod mezi Švédským královstvím, Japonskem a Guangzhou. V roce 1745 však byla potopena jejich hlavní loď Gotheborg na cestě zpět z Číny. Švédsko se snažilo dovážet koření a naopak vyváželo do Japonska ocel a podle historiků byla právě švédská ocel na železniční koleje používána i na výrobu slavných japonských mečů gendaito, jelikož se jednalo o výjimečně čistou a kvalitní ocel.

Ale Holanďané, Švédové i Angličané nebyli jediní, kteří se do Japonska dostali. 28.4 1844 přistála u břehů Okinawy francouzská námořní expedice pod velením kapitána Forniera-Duplana a nabídla možnost obchodní spolupráce. Ta však byla zamítnuta a proto loď odplula s tím, že na Okinawě zanechala pouze otce Forcada s čínským tlumočníkem Augustinem Ko. Oba se pak přesunuli do chrámu Ameku Shogen-ji blízko přístavu Tomari. O rok později, v roce 1846 připlula další francouzská loď Sabine pod vedením kapitána Guérina, loď La Victorieuse pod vedeném Rigalta de Genouilly a loď Cleopatre pod vedením admirála Cécille. Na jejich příjezd a přítomnost francouzských misionářů si stěžovaly autority u císařského dvora a Francouzi poté museli v roce 1848 z Okinawy odplout. Zpět se vrátili až v roce 1854, kdy se konečně komodorovi Perrymu podařilo donutit japonského císaře k otevření přístavů pro západní obchodníky.

Savate, Chausson, jujutsu a britské ostrovy

Díky tomu začalo docházet k mnohem častějším kontaktům mezi Japonci a západními námořníky a to znamenal o rvačky. Říká se, že francouzský styl boxu Chausson, který se později vyvinul ve francouzské bojové umění Savate má v sobě některé prvky právě japonského jujutsu. A je důležité zmínit, že Savate následně ovlivnilo i formování britského jujutsu, takže i toto byla cesta, kudy se na britské ostrovy jujutsu postupně dostávalo.

Na internetových stránkách Chinese Martial Studies je možné se dočíst toto: “Předchůdce moderního francouzského boxu zvaného „Chausson“ byl hlavně populární mezi francouzskými námořníky v Marseilles a následně oficiálně převzat francouzským námořnictvem (French Navy). Jedná se o styl boje, kdy se používají vysoké kopy i údery otevřenou dlaní spíše než pěsti.  Jedním z důvodů úderů otevřenou dlaní pravděpodobně mohl být fakt, že na nestabilní lodi bylo mnohem lepší udeřit dlaní a hned se chytnout lana, než úder pěstí, při kterém hrozila zlomenina některých z kůstek v dlani, což pak znemožnilo se pevně držet lana. Ostatně podobně to je i v některých čínských stylech, kde se také preferuje úder otevřenou dlaní před sbalenou pěstí.

Ačkoliv tedy Savate původně vzniklo v pařížských slumech, dále se formovalo právě díky námořníkům, kteří upřednostňovali kopy před údery (protože se rukama přidržovali lan). Dalším pravděpodobným důvodem upřednostnění úderů otevřenou dlaní byl i fakt, že francouzská vláda zakazovala pěstní souboje. Savate se později hodně používalo nejen v Marseille, ale i Aubagne a Toulonu, kde bylo známé také pod svým dalším názvem „jeu Marseillais“ (hra z Marseille). Další velký vliv na Savate měly napoleonské války, kdy se francouzští zajatci setkávali s britským stylem boxu, který si později také našel svou cestu a zpětně ovlivnil Savate. A protože je Francie a Anglie blízko sebe, neustálá výměna zkušeností a znalostí byla zcela přirozená.

První angličtí studenti jujutsu v Japonsku

Vůbec poprvé se Angličané setkali s jujutsu během svého pobytu v Japonsku ve druhé polovině osmdesátých let devatenáctého století. Jeden z prvních britských jujutsu pionýrů byl Ernest John Harrison. Narodil se v Manchesteru v roce 1873 a vynikal v boxu a zápasu. Ve svých devatenácti letech opustil Anglii, aby doplul nejdříve do Kanady, poté do USA a následně přistál v Jokohamě v roce 1887, kde získal práci jako novinář a editor anglických novin Japan Herald.

Ve věku 23 let byl přijat za studenta Tenjin Shinyo ryu jujutsu pod vedením Ryoshinsai Hagiwary. Japonci se zpočátku bránili vyučovat své bojové umění gaidžiny (cizince), ale přesto se nakonec Harrisonovi podařilo získat důvěru a tuto školu studovat. Později se přesunul do Tokia, kde studoval Kodokan Judo a v roce 1911 se stal prvním zápaďanem, který získal černý pás.

První zápaďan, který byl 14. 8. 1893 přijat ke studiu Kodokan judo však byl major H.M.Hughes, avšak další informace již nejsou známy.

Dalším britským jujutsu pionýrem byl Harry H.Hunter, námořník Královského námořnictva. V roce 1904 byl přidělen do Yokohamy, kde měl učit střelbu japonské kadety. V roce 1939 vyšel v japonských novinách rozhovor, kde Hunter líčil, jak jeho inspirací začít studovat jujutsu byla rvačka, kdy viděl malého drobného Japonce, který zametl s urostlým britským námořníkem. Dle všeho však nebyl přijat tak dobře jako Harrison, protože si Hunter později stěžoval na to, že jej Japonci nenaučili vše z jujutsu. Není úplně jasné, kterou jujutsu školu Hunter studoval, ale vzhledem k tomu, že byl přidělen do Yokohamy a v Yokohamě byla nejznamější škola Tenjin Shinyo ryu jujutsu, dá se předpokládat, že se jednalo o stejnou školu, jako studoval i Harrison. Hunter se poté vrátil domů, kde sám sebe jmenoval „mistrem Evropy v jujutsu“. Pracoval v Lancashire jako policista a učil i místní policejní sbor techniky jujutsu. V roce 1929 se přestěhoval do Kanady, kde také vyučoval policejní jednotky a vydal knihu Super Jujitsu, která popisovala již moderní upravenou formu jujutsu (gendai).

Dalším zápaďanem byl Patrick Lefcadio Hearn (1850-1904), autor mnoha knih o Japonsku. Od roku 1890 žil v Japonsku a o jujutsu ve své knize Out of the East (1895) napsal: „Západní myšlení pravděpodobně nedokáže pochytit toto podivné učení. Nikdy neodporuj síle silou, avšak navaž kontakt a přesměruj ji tak, abys ji mohl využít ve svůj prospěch. Porazit jej jeho vlastním úsilím? Samozřejmě, že ne. To přeci není možné, si pomyslí západní mysl, která uvažuje v přímých jednoduchých liniích.  Orientální mysl však přemýšlí v kruzích a v překrásných křivkách. A přesně tento symbolismus uplatňuje, když musí čelit brutální síle. Mnohem více než sebeobrana, je jujutsu filozofický systém. Ekonomický systém. Etický systém. A samozřejmě mohu s jistotou říci, že velká část jujutsu je i morální systém. A ze všeho nejvíce jde o pochopení sil, které můžeme ovládat, byť jsou větší než my. To je chápání Východu.“

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ DÍL

 

ZDROJ:

100 years of Judo in Great Britain – Reclaiming of its true spirit (Volume 1, Volume 2); Richard Bowen; IndePenPress; 2011; ISBN: 978-1-907499-31-9

Boy Scouts Handbook - First Edition, 1911; Dover Publications, Inc.; Mineola, New York; reprint 2017;  ISBN-13: 978-0-486-43991-4

Bushido - A complete history of British Jujutsu; Simon Keegan; New Haven Publishing Ltd.; 2019; ISBN: 978-1-912587-30-8

Edith Garrud: the Suffragette who knew jujutsu; Tony Wolf; 2009; ASIN: B009ALNAGG

The Bartitsu Compendium, Volume 1: History and the Canonical Syllabus; Tony Wolf; Lulu Press; 2011; ASIN: B00262QZHW

The Bartitsu Compendium, Volume 2: Antagonistics; Tony Wolf; Unknown Publisher; 2011; ASIN: B00262O5ZG

The Sherlock Holmes School of Self-Defence: The Manly Art of Bartitsu as used against Professor Moriarty; E.W.Barton-Wright; Ivy Press; 2017; ISBN-13: 978-1907332739

The Toughest Man Who Ever Lived; Nori Bunasawa, John Murray; Amazon.com Services LLC; 2011; ASIN: B004ZLYX3A

 

Jarda Kolcun