bojovky

jujutsufasttacfitkaleidoskop

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

srpen 2019
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 728
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 251
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 214

Kansetsu waza - Páky v sebeobraně

K napsání tohoto článku mě vedly zkušenosti ze seminářů reálné sebeobrany i nejaponských bojových umění. Zde jsem se setkal s ukázkami technik, které měly prokázat, jak snadná je obrana proti aplikacím pák. Mezi studenty různých bojových sportů a umění tak začal převládat názor, že páky jsou pro sebeobranu nepoužitelné. Na obranu instruktorů, kteří aplikace pák takto prezentovali, musím ale uvést, že v jejich provedení byly páky skutečně nefunkční.

A tedy i následná obrana byla velice snadná. Pak je pochopitelné, že přítomní studenti snadno podlehli klamnému dojmu o nefunkčnosti kansetsu waza, tedy technik pák.

 

V následujícím textu se pokusím zodpovědět jak tedy mají vypadat aplikace pákových technik v sebeobraně. Nejdříve si však musíme uvědomit, k čemu mají páky sloužit a jaké mají místo v celém systému jujutsu a obecně sebeobrany.

 

Páky jsou jednou z hlavních skupin technik, které spolu s atemi waza (údery, kopy a tlaky na citlivá místa) a nage waza (techniky hodů) musí tvořit propojený technicko-taktický celek. Páky tedy mohou mít v technické kombinaci následující funkce:

  1. Podpůrná role v technické kombinaci
  2. Hlavní role směřující ke kontrole nebo likvidaci protivníka

 

Poznámka: Samostatně se vyučují pouze v základním provedení.

 

Podpůrná role v technické kombinaci spočívá v tom, že pomoci pákové techniky dostanete útočníka do vhodnější pozice pro aplikaci atemi waza nebo ho vychýlíte z rovnováhy a následně provádíte některou z technik nage waza. Součásti jujutsu jsou i hody prováděné přímo za pomoci páky tzv. hody v pákách.

 

Hlavní role směřující ke kontrole či likvidaci protivníka spočívá v tom, že páka je finální technikou a ostatní techniky jsou podpůrné, které připraví podmínky na tuto finální techniku. Zde patří tzv. navolnění protivníka například pomocí atemi waza, které má umožnit, aby útočník nebyl schopen klást aktivní odpor při aplikaci páky. V takovém případě máme dvě možnosti aplikace pák. V prvním případě nám půjde pouze o kontrolu útočníka a ve druhém o jeho likvidaci, tedy provedení techniky s takovou silou a dynamikou, že způsobíme zranění (oddělení kloubního spojení), které vede k rozvoji šoku, případně až k smrti. Je třeba si uvědomit, že neschopnot klást aktivní odpor při aplikaci pák může trvat jen malý okamžik, řádově do sekundy!

Pro konkrétní technicko-taktickou aplikaci technik kansetsu waza je dále je nutné zhodnotit výhody a nevýhody (omezení).

 

Výhody: Budeme-li aplikovat páky pouze tak, abychom kontrolovali protivníka, pak je možné sebeobrannou situaci řešit bez trvalých následků. Významné místo tedy páky mají během úvodní fáze – sebeobranné situace. Při razantní aplikaci docílíme vyřazení útočníka z dalšího boje. Vykloubenou končetinu nebude moci dále používat v útoku. Z pohledu oprávněnosti takového postupu se bude jednat většinou o situace, kdy útoky budou vedeny s cílem způsobit obránci značná poranění, útočníků bude více, anebo k útoku bude použita zbraň v kontaktní vzdálenosti. Případně kombinaci více uvedených faktorů.

 

Nevýhody: Pro aplikaci páky je nutno více času než pro aplikaci atemi waza. Je zde značná neúčinnost u podnapilých osob nebo osob pod vlivem návykových látek. Možnost aplikace a účinnosti je nepřímo úměrná odhodlání útočníka bojovat (zvýšené aktivační úroveň).

 

Taktika: Z výše uvedeného základního popisu načasování a významu pák v systému jujutsu je nutné odlišit aplikace „systémové“ tedy i sportovní nebo exhibiční od aplikací sebeobranných. Z výše uvedených nevýhod tedy jasně vyplývá, že použití pák musí být ve spolupráci s atemi waza, chceme-li, aby páky plnily svou funkci (kontroly nebo likvidaci protivníka). Aplikace pák vyžaduje více času, přehled o situaci a přiměřenou hladinu stresu. Pokud je obránce pod velkým stresem, nebude schopen použít komplexní motorické dovednosti, které úspěšná aplikace vyžaduje anebo nedokáže zvolit přiměřenou sílu tak, aby páka zůstala v intenzitě potřebné pro kontrolu.

 

Jaké tedy mají páky místo v systému sebeobrany? Jak jsem již uvedl, páky slouží primárně ke kontrole protivníka. Právě proto si našly významné místo v provádění služebního zákroku bezpečnostními sbory, které ze své podstaty směřují k úplné kontrole útočníka. Policista má zákonné povinnosti (ale i práva), které běžný občan nemá a proto se jeho postup při řešeni konfliktní (sebeobranné) situace bude lišit od běžného občana. Cílem běžného občana není primárně zadržet útočníka, nýbrž se ubránit útoku. K tomu, ale zvládnutí kontroly útočníka není nutné! Naopak nezvládnutý pokus o kontrolu může vést k nezvládnutí celé sebeobranné situace. V sebeobraně je důležité předejít útoku nebo odvrátit útok a vzdálit se na bezpečnou vzdálenost od útočníka, kde bude mít obránce situaci pod kontrolou a čas k rozhodování jak se dále zachovat. Proto se v základní sebeobraně páky nemají vyučovat. Osobně to považuji za plýtvaní časem a penězi zájemců o sebeobranu. Začátečníci by se o aplikaci pák neměli vůbec snažit, dokud nezvládnou atemi waza na pokročilé úrovni. Teprve až po zvládnutí atemi waza a s ní souvisejících dalších dovednosti jako jsou pohyb na nohou (přemístění), úhyby a bloky se student může začít zabývat technikami pák případně škrcení (zhime waza).

 

Shrnutí

  • Techniky pák nám umožňují zvládnout konfliktní situaci s užitím menší síly a většinou bez větších následků pro útočníka a následně i pro nás (právní následky).
  • Techniky pák nám umožňují, v odůvodněných případech, způsobit útočníkovy vážná poranění vedoucí k omezení jeho možností dále pokračovat v útoku nebo k jeho úplného zastavení.
  • Techniky pák jsou účinné jen za určitých technicko-taktických podmínek. A musí být aplikovány spolu s atemi waza. Síla a množství technik atemi waza bude úměrná snaze a možnostem protivníka se aktivně bránit následné aplikaci pák.
  • Je potřebné i nacvičovat možnost, kdy bude nutné od aplikace páky upustit a za pomocí atemi waza se odpoutat od útočníka do bezpečné vzdálenosti. Netrvat tedy za každou cenu na aplikaci. Cena za takovou snahu by mohla být příliš veliká.
  • Malá až mizivá účinnosti pák na osoby pod vlivem alkoholu, návykových látek a s velkou aktivační úrovní (odhodláním bojovat). Tuto velkou aktivační úroveň je možno překonat atemi waza nebo technickými prostředky sebeobrany (kasr, teleskop, apod.). Potom je teprve možné aplikovat techniky pák. U osob pod „vlivem“ však využití takového postupu nepovede k zvýšení účinku páky.
  • Pro potřeby základní osobní sebeobrany je využití pákových technik nevhodné až nebezpečné. Pro obránce.
  • Pro pokročilý výcvik nebo pokročilou výuku sebeobrany je možné využít i techniky pák. Nezastupitelné místo mají páky v oblasti provádění služebního zákroku. V takovém případě je nutné vycházet z taktiko-technických zásad, které byly nastíněny v tomto článku.
 

Následují informace vztahující se k samotné aplikaci v přímé souvislosti s funkčností pák pro sebeobranu. Jedná se převážně o aplikované poznatky z oblasti fyziologie.

 

První informace z této oblasti byly uveřejněny ještě před koncem druhé světové války. Autorská dvojce František Šíma, Bedřich Krákora, ve své knize „Džiu-džitsu“, věnují velkou část významu bolesti pro jujutsu (džiu-džitsu) a sebeobranu. Dnes již z velké části zapomenutá teorie „3 stupňů bolesti“ je více než sedmdesát let stará, ale stále platná. Abych zachoval originalitu pro dokreslení dobového chápání výuky sebeobrany, uvádím ji formou citace:

Z hlediska džiu-džitsu rozeznáváme 3 stupně bolesti. Rozdělení toto vyhovuje praxi džiu-džitsu, nic však neříká o způsobu, jakým je bolest způsobena. Stejný zákrok může způsobit bolest kteréhokoliv stupně podle způsobu, jakým byl prováděn nebo podle citlivosti soupeře.

  1. stupeň: Bolest lze vůli přemoci, jednat tak, jako by nebyla pociťována. Vědomí je však rozděleno k přemáhání bolesti a k pokračování právě prováděného úkonu.
  2. stupeň: Bolest lze přemoci jen s vypětím celé vůle a je na krátký čas. Vědomí je rozděleno mezi snahu pokračovat ve výkonu a zbavit se bolesti.
  3. stupeň: Bolest nelze vůli vůbec přemoci. Nastane úplné podání se bolesti. Nelze li se bolesti vyhnout, nastane bouřlivá reakce, křičení, svíjení se nebo bezvědomí.“ ŠÍMA, KRÁKORA (1944, str. 162)

 

Tento princip tří stupňů bolesti je natolik obecný, že jej můžeme aplikovat na použití páky stejně jako na využití kousnutí, na kterém autoři princip stupňů bolesti popisují.

Obránce má útočníka ve druhém držení (kata gatame). Útočník dostane svá ústa do blízkosti obráncova ramene a zakousne se do něho.

  1. stupeň: Kousnutí je tak slabé, že obránce sice cítí bolest, ale ne takovou, aby nepřemohl snahu pustit útočníka z držení a vytrhnout rameno nebo odrazit jeho zuby. Setrvá ve chvatu a snaží se, aby znemožnil útočníkovi lepší zakousnutí.
  2. stupeň: Kousnutí působí takovou bolest, že v popředí obráncova vědomí stojí dvě věci: zbavit se bolesti, ale zároveň nepustit útočníka z držení. Snaží se vyhovět obojímu: odrazit útočníkovu hlavu svou hlavou nebo jej vší silou zmáčknout, aby mu způsobil větší bolest, než sám cítí a útočník musel zakousnutí uvolnit. Když se mu však takový zákrok nepodaří provést, je nucen se zbavit bolesti bez ohledu na to, zda pustí útočníka z držení.
  3. stupeň: Kousnutí působí takovou bolest, že obránce nemůže na nic jiného myslet než na to, jak se jí co nejrychleji zbavit. Pustí útočníka z držení a vytrhne svou paži nebo odrazí jeho hlavu.“ ŠÍMA, KRÁKORA (1944, str. 162)

 

Jestliže se rozhodnete použít v konfliktní nebo sebeobranné situaci páky je nutné mít na paměti míru působené bolesti ve vztahu k účelu, který chceme dosáhnout. Vedle aktuálního stavu osoby, na kterou aplikujete páku, je to druhý hlavní činitel úspěšnosti aplikace. Tři stupně bolesti nebo chcete-li tři stupně chování člověka na bolest způsobenou pákou, je jasným okamžitým indikátorem (ne)účinnosti aplikace.

Pro tento článek jsem cíleně z velké části využil citace dobové literatury. V dnešní době, kdy se hodně využívá poznatků anglicky píšících autorů, snadno zapomínáme, že jsme měli v minulosti učitele sebeobrany, kteří publikovali nadčasové teorie. Teorie stále platné, ale bohužel ne často vyučované. Ve třetím a posledním díle si řekneme něco o reflexních reakcích v souvislosti s pákami.

 

Poslední část budeme věnovat významu reflexních reakcí jako třetího významného prvku správně provedené aplikace pák. Podíváme se na využití pák v sebeobraně z pohledu využití poznatků z oblasti fyziologie a funkční kineziologie. Z důvodů popsaných v předchozím díle jsem opět, pro širší úvod, použil již citované autory Františka Šímu a Bedřicha Krákoru. V kapitole nazvané „Poddání se bolesti“ pojednávají o další součásti teorie a praxe výuky pák – o reflexní reakci.

 

Reakcím, jejichž účelem je zbavit se bolesti nebo ji změnit, říkáme poddání se bolesti. Do tohoto pojmu zahrnujeme:

  1. reflexní reakce obranné: trhnutí končetiny, když soupeř působí bolest štípnutím nebo kousnutím, pohyb jinou končetinou, aby byla příčina bolesti odstraněna, otevření pěsti při zatlačení na záprstní kůstky, snaha uniknout z dosahu soupeřovy pěsti při zatlačení na zubní výběžek horní čelisti apod.
  2. Reakce mající zmenšit prudkou bolest: sehnutí se při úderu do břicha nebo varlat, prudké zvednutí trupu při úderu nebo talku na ledviny.
  3. Poddání se bolesti vzniklé působením na polohocit je snaha přizpůsobit polohu částí těla, kterým není bráněno v pohybu, vzhledem k části uváděné do nepřiměřené polohy.

Schopnost poznat bez kontroly zraku polohu určité části těla vzhledem k ostatnímu tělu se nazývá polohocit. To je hmatový pocit zvláštní kvality. Uvádění kterékoliv části těla do nepřiměřené polohy působí bolest. Podvědomě se snažíme zjednat nápravu: vzepřít se násilí nebo, když to není možno, přizpůsobit této poloze sousední část těla. Je to reflexní reakce, kterou vůlí lze potlačit jen velmi těžko a jen do jisté míry.“ KRÁKORA (1944, str. 160–161)

 

Šíma a Krákora se ve své knize zmiňují o dalším činiteli důležitém pro aplikaci pák. Jedná se o obranné reflexní reakce na úrovni míchy. Na tyto reakce se dívají ze širšího pohledu. Současné chápání významu obranných reflexních reakci ve vztahu k aplikaci pák je postaveno na hlubším pochopení principu obranných reakcí. Pro zjednodušení složitého systému reflexního řízení pohybu si uvedeme jednoduchý příklad: Chcete ohnout paži v lokti. Zapojíte biceps a ruka se ohne. Je to jednoduché, že? Ale kdo z vás si položí otázku: A co triceps? Proč nefungoval? Kdyby byl totiž aktivní, tak jste paži neohnuli. Odpověď je v mechanizmu reciproční inaktivaci. Ze svalového vřeténka (snímače natažení svalu) zkracujícího se svalu vychází signály, které přes určené neurony přenesou signály na neurony, které utlumí protichůdné působení svalu, v našem případě tricepsu.

Na tomto jednoduchém příkladu jsem chtěl ukázat, že řízení motoriky (pohybu) je nejen záležitostí vědomou, za využití mozku, ale i reflexní, kde doba, než dojde k „rozhodnutí hlavou“, by mohla být na překážku. Toto obzvláště platí v situacích ohrožení, kdy jsme nuceni se bránit. Zde by dlouhé zvažování povedlo až k poškození těla. Proto je naše tělo vybaveno jakýmsi přemostěním, obranným reflexem, který umožní ochránit tělo obranným pohybem a mozek se o daném obranném pohybu dozví až po jeho vykonání. Když vezmete do ruky rozpálený pohrabáč a budete přemýšlet o tom, co se děje a jak to vyřešit, budete mít již rozsáhlé popáleniny. Obranný mechanizmus, ale vyvolá reflexní obranu v podobě iniciace natahovačů prstů, které otevřou uchopení a případně budou aktivovány i svaly nohou, které tělo posunou, aby vám padající pohrabáč nespadl na nohy. Jak toto aplikovat na páky?

 

Cílem je aplikací páky vyvolat reflexní reakci (motorickou odezvu), kterou nelze vědomě (mozkem) kontrolovat. Samozřejmě reakci takovou, která nám pomůže k dosažení toho, proč jsme páku začali aplikovat. Pákou uvádíme kloubní spojení do fyziologicky nepřirozené polohy a tím působíme bolest. Tuto bolest pociťujeme na základě poměrně složitého systému na jehož začátku jsou snímače (receptory) ve svalech, kloubech. Ty vyhodnocují velikost síly a směr síly působící na kloub. A právě velikost síly a její směr jsou hlavními faktory pro vyvolání reflexní reakce. Naše tělo je schopno vědomě kontrolovat pouze sílu působící v jednom směru. Proto například aplikace techniky kote nage (kote gaeshi), kdy pouze táhnete nebo tlačíte, nevyvolá reflexní reakci. Jste tedy schopni mít situaci pod relativní kontrolou a vymýšlet různé protitechniky a úniky.

 

Situace se ale naprosto změní, když použijete princip síly dvou směrů (two-way action) známý více jako „push and pull“ (angl. tlak a tah) princip. S tímto principem přímo souvisí další princip aplikace sil v poměru 50 na 50. Teprve spojením těchto dvou principů docílíte vyvolání obranného reflexu. Například u uvedení techniky páky na zápěstí dojde k podlomení kolen (uvolněné svalů) a je tak znemožněna na krátkou dobu aktivní obrana proti aplikované páce. Shrneme-li tyto dva základní principy, pro vyvolání reflexní reakce je nutné při aplikace páky použít minimálně dvě síly (tah a tlak) o stejné intenzitě.

 

Dalším důležitým principem je proměnlivý tlak. Působíme-li při páce silou v jednom směru stejné intenzity, na hranici bolesti, tělo si na to „zvykne“, uvolní svaly a bolest ustoupí. Prakticky, místo působení bolesti směřující ke kontrole soupeře, provádíme na oponentovi strečink. Budeme-li ale velikost síly měnit, tělo nebude vědět na jakou hladinu se má přizpůsobit a vyvolaný stres vyústí opět v reflexní reakci.

 

Mechanické výhoda – vaše pozice rukou, nohou, celého těla musí být silnější než pozice protivníka. Jedná se o základní „mechanický“ princip napomáhající k tomu, abyste byly schopni vyvinou dostatek síly potřebné k úspěšné aplikaci páky. V okamžiku, kdy technika začíná být efektivní a protivník se snaží uniknout, je možné využít bodu opory. Nejvíce je tento postup asi patrný u pák na prsty. V okamžiku, kdy dlaň páčené ruky opřete o svoje břicho nebo nohu, přestane oponent unikat a dojde k celkovému strnutí těla.

 

Poslední princip, který si uvedeme, je princip udržování zmatku. Jde o to zaměstnat protivníka několika podněty současně a tím mu znemožnit nebo alespoň snížit obranu proti aplikované páce. Aplikace tohoto principu může mít různé podoby, nejprve soupeře sérií technik atemi waza (údery, kopy) donutíte k pasivní obraně a potom teprve aplikujete páku, nebo uchopení končetiny soupeře, před uzamčením páky, měníte rychle směr síly, kterou na končetinu působíte.

 

Shrnutí

Aplikace pákových technik tak, abyste docílili u protivníka reflexní reakce, není tak náročné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Přesto nejsou u nás páky vyučovány za využití těchto principů. Jediný problém je to, že na rozdíl od běžně využívané aplikace v bojových uměních, je tato pro útočníka více nepříjemná a nedá se trénink provádět bez přestávky delší dobu.

 

Napsal Matěj Novák

 

 

Zdroj:

Šíma F., Krákora B., DŽIU-DŽITSU, Praha 1944, Nakladatelství Jaroslava Tožíčka v Praze, 244 str.

Melaugh Ed, 8.dan Small Circle Jujitsu – osobní sdělení

Dillman George, 9.dan Ryukyu kempo – osobní sdělení

http://biomech­.ftvs.cuni.cz/…_me­dulla.php

 

 
Převzato ze stránek jujutsu.cz