bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

říjen 2017
Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 549
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 227
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 162

Bojový systém Vikingů

V tomto článku si popíšeme systém boje a zbraně využívané obávanými severskými bojovníky Vikingy. Jako zdroj pro níže uvedené informace nám posloužilo celkem 14 ság, které se dochovaly až do současnosti. Sága je příběh ze skandinávské nebo germánské historie. Příběhy se považují za relativně pravdivé, protože je většinou vyprávěli bojovníci jiným bojovníkům a ti by nevěřili přehnaným tvrzením o počtu zabitých nepřátel, apod. Sága tak většinou popisuje život případně nějakou význačnou událost ze života Vikingů. Než však přejdeme k samotnému tématu, pojďme si ještě vysvětlit název Viking. Anglosasové nazývali Vikingy termínem „Wicing“, objevují se však i další názvy jako je „Dáni“ či „Seveřani“. Samotné slovo „Viking“ pravděpodobně pochází ze staré norštiny. Slovo „Vik“ znamená „záliv“ a odkazuje patrně na fakt, že Vikingové kotvili své lodě v zálivech. V zásadě se Vikingové dělili na dvě skupiny – farmáře a profesionální bojovníky či piráty.
 
Systém boje
Je zajímavé, že při výzkumu bojových systémů dojdeme k velice podobným výsledkům, ať už zkoumáme systém ve Skandinávii nebo v Japonsku. Jako třeba to, že existuje pouze několik základních technik, které jsou však prověřené bojem, a pokud bychom je vzájemně porovnali, zjistili bychom spíše více podobností než rozdílů.
 
Všechny válečné techniky, ať jde o japonské, vikingské, čínské, nebo havajské, mají společné následující aspekty:
•    Pohyb vždy začíná z boků.
•    Tělo se musí pohybovat v celkové jednotě (to znamená, že vršek těla musí "spolupracovat" se spodkem těla).
•    Síla se negeneruje pouze z rukou či ramen.
•    Rovnováha musí být neustále udržována a postup k soupeři má být pomocí drobných stabilních kroků, než dlouhých kroků, kde je nebezpečí uklouznutí, podtrhnutí, podmetu, apod.
•    Pohyby by neměly být příliš rozvláčné a dlouhé. Namísto toho je výhodnější přistoupit k soupeři blíže a udeřit.
•    Válečné umění není statické a bojovník by se měl pohybovat jako „hrad na kolečkách“, kdy se „otevře“ jen proto, aby mohl zaútočit.
•    Pohyb musí být dynamický, ve všech třech dimenzích a plynulý.
 
Meč
Meč, který držíš, Bersi, je zákonem.“
Meč, ať už pochází z jakékoliv doby, nebo v jakékoliv formě, je všeobecně považován za nejvyšší formu válečného umění. I Vikingové meč často používali, ačkoliv byl nejdražší zbraní, co u sebe měli. Velice často se proto meč předával z generace na generaci. Vikingské techniky rozhodně nepatřili k těm jemným, které můžete vidět například ve filmech s Robinem Hoodem. Šermířská výměna byla velice dynamická a silová a často končila buď vykrvácením či smrtí jednoho či obou protivníků. Jejich techniky byly rychlé a smrtící. I dnes lze na videích nalézt testy vikingských mečů a dle výsledků těchto testů můžeme soudit, že vikingský meč způsoboval skutečně strašlivá zranění.
Rozeznáváme zde například tyto techniky:
•    Vertikální sek mečem přes hlavu
•    Diagonální sek do ramene
•    Bodnutí zespoda pod štítem
•    Vertikální sek na střední pásmo za štítem
•    Různé seky na předloktí
•    Horizontální sek do krku, na odkrytý bok / stehno / holeň / přes obě nohy
•    Bodnutí a napíchnutí
•    Obouruční vertikální sek
•    Hod mečem
•    Úder patkou meče
•    Přeseknutí útočníkovy zbraně
 
Kopí
Dle historických záznamů se právě kopí považovat za primární zbraň v boji. I statisticky se kopí podílelo v soubojích daleko častěji a způsobovalo daleko vážnější poranění než výše zmíněný meč. Jedinou nevýhodou kopí, oproti meči, je fakt, že zatímco sek mečem na nechráněné nohy většinou bojovníka vyřadilo z boje, po bodnutí kopím do stehna či lýtka mohl bojovník v boji dál pokračovat. Kopím se dá "zařídit" hromada věcí, parírovat protivníkovu zbraň, hodit na nepřítele, který stojí mimo dosah meče, zranit nohy bez toho, aby se vystavoval většímu riziku dosahu protivníkova meče, atd.
Rozeznáváme zde například tyto techniky:
•    Hod kopím
•    Chycení letícího kopí a hození zpět na nepřítele
•    Bodnutí
•    Vertikální bod zespoda/shora
•    Horizontální sek ve všech pásmech
•    Bod do středu zad
 
Sekera
Sekera je pravděpodobně jedna z nejčastěji zobrazovaných zbraní v souvislosti se zobrazením vikingského bojovníka. Nicméně skutečný Viking měl většinou v jedné ruce kopí a ve druhé buď štít, případně meč. Sekera byla používána pouze jako doplňková zbraň. Dosud se soudilo, že sekera je v boji velice pomalou zbraní kvůli své váze a rozměrům. To je však nesmysl, pokud si uvědomíte, že vikingský bojovník asi nebyl tak hloupý, aby si vzal zbraň, která jej v boji zpomalí a velice pravděpodobně přivodí jeho smrt. Vikingská sekera většinou vážila mezi jedním až dvěma kilogramy a byla neuvěřitelně ostrá.
Rozeznáváme zde například tyto techniky:
•    Sek přes hlavu
•    Sek do krku / ramene
•    Sek s primárním cílem rozbití štítu nepřítele
•    Horizontální sek do odkrytého boku, nohou, apod.
•    Vertikální sek do chodidla nepřítele
•    Využití tvaru sekery k blokování a odebrání zbraně
•    Hod sekerou
 
Štít
Štít rozhodně nebyl používán staticky, jak je často viděn ve filmech s vikingskou tematikou. Vikingové byli v používání štítu velice tvořiví. Kulaté štíty začali Vikingové používat až koncem desátého století. Nejčastěji se dělaly ze stromů jehličnanů a právě jedle patřila mezi favority pro svou lehkou váhu. Archeologové rekonstruovali vikingské štíty a zjistili, že štít byl velice pružný, lehký a přesto nabízel solidní ochranu. Nicméně dobře mířený úder mečem či sekerou štít lehce přeseknul. Právě proto patřily štíty k, dnes bychom řekli, rychlo-obrátkovému zboží, protože během boje většinou dlouho nevydržel, takže Viking poté používal ve druhé ruce meč či sekeru. Štíty byly často pomalovány bílou, žlutou, červenou a modrou barvou.
Rozeznáváme zde například tyto techniky:
•    Skupina bojovníků vytvořila ze štítu ochrannou zeď před šípy a kopími nepřátel (podobně jako římští vojáci)
•    Štít posloužil při osobní ochraně v boji / odklonění útoku
•    K odzbrojení útočníka s mečem – nechali zaseknout meč do štítu a pak jej pomocí štítu vypáčili z ruky útočníka
•    Používali štít k házení na nepřítele (házeli jej podobně jako frisbee)
•    Sražení letícího kopí
 
Neozbrojený boj
Popsat techniky, které jsou navíc pouze slovně popsané v dokumentu, a napsané dnes už mrtvým jazykem, je velice složité. Nemluvě o tom, že ságy většinou zaznamenaly osoby, které se boji nevěnovaly a jen přepisovaly to, co jim bojovník vyprávěl. Dá se tedy předpokládat i určitý stupeň nepřesnosti a neporozumění. Některé techniky neozbrojeného boje Vikingů jsou také zachycené ve spisu fechtmeistera Hanse Talhoffera z počátku 15.století. Samotné techniky byly vcelku jednoduché na motoriku. Je důležité si uvědomit, že jejich cílem bylo protivníka zabít, nikoliv získat body či nějaké ocenění. Nalezneme zde techniky hodů a strhů, které se podobají zápasnickým technikám, ale i techniky, které využívají improvizované prostředky, jako například vertikální kop zdola do štítu protivníka tak, aby si horním okrajem štítu protivník vyrazil zuby. Vikingové se učili nejen jak bojovat proti nezbrojenému, ale daleko častěji proti ozbrojenému nepříteli, ať už to bylo kopí, meč, sekera, apod. Učili se uskakovat letícím kopím, případně jej chytat (a házet zpět po soupeři), apod.
 
Boj na koni
Ačkoliv existuje jen velice málo záznamů o Vikinzích bojujících na koni, Vikingové koně při boji používali a samozřejmě jej uměli použít i při boji samotném, kdy například učili své koně kopat nepřátele do hlav, případně dupat po ležících nepřátelích.
 
Skupinový boj
Vikingové se učili bojovat ve formaci, ale zvládali také situace jeden proti více protivníkům, protože v boji se často do podobné situace dostávali. Patrně neměli tak perfektně zvládnuté bojové formace jako Římané, přesto dokázali svou zkušeností a inteligencí porážet daleko početnější vojska.
 
Další aspekty boje
Cesta smrti
Jde o filozofii, kde bojovník nemá strach ze smrti. Přijímá smrt jako nezbytnou součást života, kterou nelze oklamat a proto vstupuje do každého boje smířený s myšlenkou, že se již nemusí vrátit. Zde vidím podobnost (nejen) s japonskými samuraji. Nejlepší způsobem jakým může bojovník zemřít, je v boji. V dochovaných ságách Vikingové útočí zepředu, ze zálohy, jednotlivě, ale i ve skupinách jako vlčí smečky. V tomto aspektu nebyli „svázáni“ žádným kodexem cti, jako samurajové, což jim usnadňovalo zvolit si nejvhodenější taktiku bez ohledu na nějaké morální kodexy.
 
Způsoby spáchání sebevraždy
Pokud musel Viking zemřít a nemohlo to být v boji, existovalo několik čestných způsobů, jak zemřít. Jeden z nich například popisuje techniku, kdy Viking uchopí meč tak, aby měl čepel pod nataženou rukou a špička směřovala do podpaží. Pak si meč zabodl do těla. Další popisovaný způsob je nalehnutí na meč. Je nutné si uvědomit, že Vikingové nebyli křesťané a proto pro ně sebevražda vlastním mečem byla akceptovatelným způsobem odchodu na onen svět.
 
Získání hlavy nepřítele
Vikingové někdy usekávali hlavy svých nepřátel. Mělo to však racionální důvod – pokud takové hlavy napíchli na svá kopí a před další bitvou je vystavili svým nepřátelům, velice často to oslabilo jejich bojovou morálku. V tomto se opět podobali japonským samurajům. Druhým důvodem, proč Vikingové brali hlavy svých nepřátel, bylo získání důkazu, že nepřítel je mrtvý a následné obdržení vypsané finanční odměny.
 
Vždy k boji připraven?
Filmy i knihy často popisují Vikingy jako bojovníky, kteří chodili neustále ozbrojeni a byli kdykoliv připraveni k boji. Pravdou však je, že pokud Viking nebyl na výpravě, pak zbroj i meč byly uložené v truhlici. Bylo zbytečné, aby Viking chodil plně ozbrojen ve vlastní vesnici, kde mu nic nehrozilo.
 
Zdroj: The Illustrated Guide to Viking Martial Arts, Antony Cummins
 
Jarda Kolcun