bojovky

jujutsufasttacfitkaleidoskop

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

říjen 2020
Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 814
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 278
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 231

První výukový Kurz technik přežití pro děti

A máme to za sebou. Co? No přeci úplně první výukový Kurz technik přežití pro děti – Level 1 :-) Na kurz jsme se pečlivě připravovali několik měsíců pod vedením Milana Ježka, jenž dříve působil v armádě jako instruktor technik přežití a jako teprve druhý v pořadí dostal v armádě zlatou plaketu Instruktor přežití.

Navíc je to skvělý člověk a srandista, což jsme ne vždy dokázali náležitě ocenit v kurzech, kdy nás trápil a hnal na kraj…a pak ještě kousíček dál. Ale opravdu jen kousíček 😊 Pokud vás zajímá více, o čem byly ty naše instruktorské kurzy, pak doporučuji tyto články:

Celý dětský kurz by se dal vlastně shrnout do zodpovězení třech základních otázek:

  • PROČ – vlastně se snažit přežít v nouzové situaci
  • CO – máme dělat a v jakém pořadí, abychom přežili
  • JAK – to máme udělat, abychom přežili

Příprava na tento kurz byla velmi hektická vzhledem k neustále se měnícím a zpřísňujícím se podmínkám naší vlády, ale i díky počasí. A přesto si troufnu říci, že se podařilo nakonec zorganizovat akci, která dětem ukázala, o čem je skutečná dovednost přežití v nouzové situaci.

Nyní se již pojďme povídat, jak vlastně proběhl dětský kurz.

Na blíže neurčené místo v Severních Čechách jsme s dětmi vyrazili v půl sedmé ráno z Roztok a na základnu dorazili v devět hodin. Den předtím sem již dorazila první část instruktorů, kteří připravovali základnu i další zabezpečení tak, abychom se po příjezdu mohli soustředit plně na výuku.

Děti nejdříve vybalily svoje věci a my jsem jim, v jejich vlastním zájmu, odebrali věci, které nebyly na seznamu. Poté se přesunuly dolů do údolí, kde začala výuka krátkou přednáškou o psychologii přežití.

Hlavní část přednášky psychologie přežití byla odpověď na základní otázku PROČ. Proč bych se vlastně měl snažit přežít a nevzdat to. Jaké jsou doporučené mentální techniky i jaké jsou mýty a fakt panující v této oblasti. Probrali jsme i nejčastější problémy, se kterými se člověk v nouzové situaci může setkat a zároveň i jak jim čelit. Tuto část přednášky jsme zakončili čtyřmi prioritami přežití, které jsme jim pak během kurzu neustále opakovali tak, aby i ve tři ráno věděly, co musí udělat nejdříve a co pak…a co pak.

Poté přišly na řadu stavění přístřešků z termofolie, celty i ponča. Ukázali jsme jim různé typy přístřešků a následně si každý musel postavit svůj přístřešek tak, aby v něm mohl přečkat noc. A vzhledem k tomu, že nám prakticky celý kurz pršelo (ideální to počasí pro takový typ kurzu 😉, musely sebou pohnout, aby jim nezmokly batohy, kde měly uložené náhradní oblečení.

V rámci další přednášky – rozdělávání ohně jsme si povídali o různých metodách, jak rozdělat, udržet a případně i přenášet oheň, avšak prakticky si děti vyzkoušely jen jednu dvě metody s tím, že jsme raději upřednostnili kvalitu před kvantitou. Na další metody bude dostatek času v dalších levelech. Toto jsme probírali prakticky celé dopoledne.

Pak následoval krátký oběd z toho, co si směli vzít s sebou a přešli jsme na druhou prioritu – lokalizace. V rámci ní jsme dětem nejprve vysvětlili rozdíl mezi navigací a orientací a ukázali si, jak číst v mapách, jak používat kompas či buzolu a rovnou jim i ukázali zhruba prostor na mapě, kam budou poté vysazení s jediným cílem – dorazit do tmy zpět na základnu. Příjemně nás překvapilo, že hodně dětí již některé dovednosti slušně ovládaly, takže jsme si fakticky jen sjednotili vědomosti. Děti se poté náhodně rozlosovaly do dvojic. Bylo jim totiž řečeno, že i ve skutečném životě mohou uvíznout s neznámým člověkem, takže ať místo remcání, že chtěly s tím/tou, to berou jako příležitost se dozvědět o svém parťákovi nové věci. Času na to budou mít dost 😉 Dostaly od nás reflexní vesty, které si musely navléknout přes pláštěnky a pak jsme je již začali rozvážet po okolí. Jejich polohu jsme neustále sledovali na mapě díky aplikaci WhatsApp a funkci sdílení polohy, ale naštěstí nikdo nijak vážně nebloudil, takže do tmy se vrátili prakticky všichni.

Po příchodu se děti musely ihned převléknout do suchého, postavit si přístřešek a u ohně sušit mokré věci i udělat si polévku ze zeleniny, kterou si sebou směly vzít na kurz. Večer jsme jim pak dali na vybranou, buďto mohou přespat ve svém přístřešku, anebo nahoře ve velkém stanu. Paradoxně se ukázalo, že ti, kteří si vybrali přespání nahoře ve stanu, mrzli mnohem více než my v údolí.

Měl jsem velkou radost, že skoro polovina dětí zvolila přespání dole v údolí ve svém zbudovaném přístřešku, takže od nás dostali karimatku a spacák (přeci jenom šlo teprve o první level) a popřáli jsme jim klidný spánek. Jeden z nás spal v hamace poblíž, aby v případě potřeby mohl pomoci, zatímco zbylí instruktoři přespávali nahoře ve stanu se zbytkem dětí a pravidelně v noci kontrolovali, jestli jsou všichni v pořádku.

Ráno bylo krušné…no vlastně už i noc byla krušná. Byla neskutečná kosa (prý bylo několik stupňů pod nulou) a do toho nám opět pršelo, ačkoliv radary i jiné předpovědi počasí hlásily, že už pršet dávno nemá…Zkrátka kurz přežití se vší parádou. Vylézání z teplého spacáku vyžadovalo skutečně silný morál…Hned poté dostaly děti za úkol rozdělat znovu oheň. To se jim naštěstí vcelku rychle podařilo, takže za chvíli již všichni postávali kolem a snažili se dostat na provozní teplotu. Po krátké snídani následovala přednáška o signalizaci, kdy se děti učily, jak vyrobit signalizaci pro záchranáře v případě, když by z jakéhokoliv důvodu uvízly na místě a musely by čekat na záchranu. Samozřejmě i poté dostaly šanci si vše sami vyzkoušet prakticky.

Další blok byl věnován vodě – nalezení, získání, přenášení i skladování. Ukázali jsme si různé metody, jak se dá voda připravit k pití a poté si již děti vyráběly filtr z PET lahve. No a poslední priorita bylo jídlo. Ukázali jsme si bylinky, které v tomto období je možné ještě sehnat a jako bonus jsme dětem nabídli červy syrové a poté i smažené na ohni. Měl jsem velkou radost, že se děti navzájem tak vyhecovaly, že snad jen kromě jednoho či dvou účastníků červy všichni ochutnaly. Víte, tam nešlo ani tak o to, že červy jsou bohatým zdrojem proteinů, jak se často (pravdivě) píše. Nám šlo o to, aby se zbavily předsudků a musím říci, že ty okamžiky překvapení dětí, které červíka poprvé ochutnaly…a zjistily, že to vlastně vůbec není tak strašné…byly zkrátka k nezaplacení. A některé si poté i opakovaně přidávaly. Ba dokonce tam byli i tací, co nám říkaly, že již předtím červíky jedli a že máme příště vyzkoušet červy s česnekem, že to je teprve lahoda. No…zkrátka překvapili 😊

Závěr patřil simulaci nouzové situace. Děti se opět rozdělily do čtyř týmů a měly přesně 60 minut, aby se dle neustále omílaných čtyř priorit přežití o sebe postaraly. Každý tým dostal jednoho instruktora, který jen přihlížel a na konci dal celému týmu individuálně zpětnou vazbu, co udělaly správně, co ne až tak dobře, jak a jestli spolupracovaly, jak tam fungoval vůdce skupiny atd. Osobně si myslím, že jim tato část dala hodně podnětů k zamyšlení.

Po předání absolventských certifikátů pak již nastal čas uklidit po sobě základnu tak, aby prakticky nikdo nepoznal, že tam celý víkend někdo tábořil.

Jak bych tedy zhodnotil tuto akci? Otevřeně přiznávám, že jsem z ní měl větší obavu než například z organizace dětského tábora, nebo roztockého Drsoně. Tady jsme děti dostávali cíleně do nouzových situací v kontrolovaném prostředí a naším úkolem bylo zvážit všechny možné pesimistické scénáře, co by se mohlo stát a předem se na ně připravit. Přesně jak nás to učil Milan, jsme si udělali komplexní risk analýzu, přivezli hromadu podpůrných materiálů i náhradního oblečení pro děti, abychom měli jistotu, že máme dění kurzu v každém okamžiku plně pod kontrolou. A musím s hrdostí říci, že se nám to povedlo. I dle reakcí dětí, kteří tento první kurz absolvovaly, šlo jednoznačně o úspěch.

Obrovské díky tak patří nejprve našemu instruktorovi Milanovi Ježkovi, který nám pomohl proniknout do tajů umění přežít. Nesmím zapomenout ani na úžasnou Martinu Vlachovou, která nám pozemek propůjčila a Michalovi Špačkovi, že nás s Martinou seznámil.

A pak samozřejmě celému týmu instruktorů, kteří jsou neskuteční srdcaři, a ačkoliv jim všem prakticky celý víkend mrzlo pozadí, neztráceli svůj humor, který se pak přenášel i na děti – Jitka Ayazová, Zdenda Novák, Michal Novák a Gabo Jurčák. Bohužel na poslední chvíli s námi nemohl odjet poslední instruktor našeho týmu – Luděk Hrouda, který musel do karantény, ale v duchu tam byl s námi…a co vím, tak pozadí mu podobně mrzlo na blíže neurčeném místě v Roztokách, kde celý kurz absolvoval pouze se svým synem Ondrou.

Dámo a pánové, podařila se nám akce, která děti posunula opět o něco dále a za to vám patří můj obrovský dík. Jsem moc rád, že jste podobní magoři jako já a budu se s vámi těšit na další level 😊 Několik fotek z kurzu je možné nalézt například zde.

 

Jarda Kolcun