bojovky

Občasník Bojovky.info

Kalendář událostí

říjen 2018
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Fotogalerie

Videogalerie

Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013 Antibully a CATS seminář v Roztokách u Prahy - 27.04.2013
Duration: 77
Date: June 5, 2014
Views: 639
Roztocký Drsoň Junior (2015) Roztocký Drsoň Junior (2015)
Duration: 200
Date: September 15, 2015
Views: 243
Roztocký Drsoň Junior (2016) Roztocký Drsoň Junior (2016)
Duration: 385
Date: October 10, 2016
Views: 198

Proč jsme takoví, jací jsme? - Nemoci z nesouladu

Hypotéza evolučního nesouladu v zásadě popisuje jakým způsobem a jak (rychle) se lidské tělo adaptuje na měnící se vnější prostředí. Jinak řečeno, nemoc z nesouladu vznikne, pokud obvyklý stresor buď prudce vzroste (dostatek potravy), anebo naopak klesne (množství pohybu) pod úroveň, na kterou je tělo adaptované, případně pokud se jedná o zcela nový stresor a tělo na něj vůbec adaptované není (jetlag). Abychom si vše lépe vysvětlili, pojďme začít poněkud zeširoka…

Práce a odpočinek

Křováci z pouště Kalahari věnují sběru potravy, lovu, výrobě nástrojů a domácím pracím v průměru šest hodin denně. To ovšem neznamená, že pak mají volno. Vzhledem k tomu, že si lovci a sběrači nevytváří přebytky potravin, často odpočívají, aby šetřili energii. Navíc u nich neexistuje možnost jít v pětašedesáti do důchodu a užívat si nashromážděného bohatství. Když se zraní, musí ostatní pracovat za ně. A přesto nepracují tolik jako moderní civilizovaný člověk, který v práci stráví často více jak osm hodin a jeho jediný odpočinek jsou jen víkendy, anebo dovolená.

Pohyb a výdej energie

Pokud si vezmete standardního lovce a sběrače, pak se intenzitou pohybu hravě vyrovná profesionálním sportovcům. Je tu však jeden klíčový rozdíl. Lovci a sběrači takto „cvičí“ nikoliv proto, aby dosáhli slávy a vítězství v tom kterém závodě, ale protože je to pro ně životní nutnost, otázka života a smrti…doslova. Například průměrný muž kmene lovců a sběračů Hadza v Tanzánii váží 51 kg, nachodí denně 15 kilometrů a také musí ještě lézt po stromech, vyhrabávat hlízy, nosit potraviny a každodenně vykonávat hromadu dalších fyzických úkonů. Jeho celkový energetický výdaj je 2,600 kilokalorií denně, z nichž přibližně 1,100 kilokalorií pokrývá jeho základní energetické potřeby (bazální metabolismus). Zbytek, 1,500 kilokalorií denně vydává na fyzickou aktivitu, což je přibližně 30 kilokalorií na kilogram denně.

Naproti tomu typický muž v Americe či Evropě váží zhruba o 50 procent více a fyzicky pracuje o 75 procent méně. Na fyzickou aktivitu vydává jen 17 kilokalorií na kilogram denně. To vysvětluje jeden z faktorů, proč bude mít západní, civilizovaný člověk daleko spíše nadváhu. Proč tomu tak je? Z pohledu civilizace jsme dosáhli až příliš rychlého pokroku, na který se naše fyzická těla zatím nestíhají přizpůsobit. Přizpůsobení těla novým podmínkám, není otázka několika let, ale potřebuje stovky generací, aby došlo ke znatelnější změně. A pokud si vezmete, že jedna generace je v průměru šedesát let (a to jsem ještě optimista), pak pouhá jedna stovka generací nás dostává do doby Karla IV., kde jsme rozhodně neměli podmínky k životu srovnatelné s těmi dnešními.

(Ne)dostatek jídla

Vůbec poprvé v lidské historii teď velké množství lidí čelí jinému extrému, než je nedostatek jídla. Dva ze tří Američanů jsou obézní a více než třetina jejich dětí trpí nadváhou (a nedělám si iluze, že by v Evropě to bylo znatelně lepší). Většina dospělých má mizernou fyzickou kondici, čímž dávají vydělávat obrovskému multi miliardovému průmyslu kondičního posilování a všemožných doplňků stravy.

Pohodlí civilizace

Díky technologickému pokroku spíme v měkké posteli, nepotřebujeme prakticky chodit, protože máme výtahy a eskalátory. Na delší vzdálenosti máme dopravní prostředky, kde drtivou většinu času jen sedíme, a veškerý pohyb se omezuje na točení volantu. Vodu nepotřebuji čerpat a tahat ze studně, protože máme rozvedenou vodu po celém domě. Potravu si nemusím nasbírat či dokonce ulovit, protože máme supermarkety a lednice či mrazáky, které nám ji pomohou uchovat relativně dlouho. Čím dál více žvýkáme spíše měkké, průmyslově upravené, potraviny, což znamená, že naše žvýkací svaly nemusí vykonávat takovou práci jako v případě, kdy jsme museli ukousnout a sežvýkat například sušené maso. Pokud v tomto budeme pokračovat, naše čelisti budou postupně menší.

Díky kvalitním oděvům, nemusíme mít časem ani tolik potních žláz, protože nás ochrání před sluncem (opět připomínám, hovoříme o změně, která se postupně projeví v průběhu stovky generací). Naše potrava je čím dál více zbavená vláknin, které zpomalují vstřebání do těla, a tím pádem získáváme daleko více, než v případě původní nezpracované potraviny. Uvedu příklad – pokud bychom snědli jablečné pyré z jednoho jablka a pak snědli i jedno jablko ve své původní formě, pak z jablečného pyré získáme daleko více například cukru, než z onoho jablka, protože původní jablko obsahuje vlákniny, které pyré již nemá. A to nezmiňuji také rozdílný energetický výdaj mezi zpracováním pyré (spolknout) a jablka (ukousnout, rozžvýkat a spolknout).

Nemoci z nesouladu (civilizační choroby)

Po celý náš život na nás působí i toxiny z tabáku, alkoholu, znečištěné vody a vzduchu. Užíváme jídlo a nápoje, které nemají se zdravou výživou nic společného a to vše se velmi podepisuje nejen na kvalitě našeho života, ale i na kvalitě genů, které předáváme našim potomkům. Možná i proto je tu teď celkový zvýšený zájem o zdravý životní styl a všestranný pohyb, který by nahradil sport, jenž je často jednostranně zaměřen a jehož cílem jsou vítězství, nikoliv kvalitní a dlouhý život. To vše nesouvisí s biologickou evolucí, ale s tzv. kulturní evolucí, protože se jedná o kulturně dědičné vlastnosti, které svým potomkům předáváme. A jak zrychluje kulturní evoluce, tak i zrychluje změna vnějšího prostředí, které následně ovlivňuje fungování našich těl, které se nedokáží přizpůsobit tak rychle novým změnám. Jde o velmi závažnou interakci a už teď víme, že díky ní máme tenčí kosti, plošší chodidla, více lidí trpí krátkozrakostí, zubními kazy, vysokým tlakem, cukrovkou a dalšími chorobami, které souhrnně nazýváme civilizační choroby nebo také nemocemi z nesouladu.

K nim dochází, když například konzumujeme nadbytek tuku (energie), který pak nemáme jak spálit/využít. Nebo když se třeba Skandinávci stěhují za sluníčkem do Austrálie, tak u nich náhle vzroste riziko rakoviny kůže, protože jejich světlá pokožka představuje jen minimální ochranu před vysokou mírou slunečního záření. Dříve se populace šířily postupněji, takže jejich těla měla čas se na změnu adaptovat. Poslední příčinou těchto nemocí jsou posuny životní historie. Žijeme totiž déle než před pouhými sto lety, můžeme tak mít i více potomků, ale máme také vyšší riziko onemocnění srdce, případně různých buněčných mutací (rakoviny).

Lev Nikolajevič Tolstoj kdysi napsal: „všechna zdravá těla jsou si podobná; každé nezdravé tělo je ale nezdravé svým vlastním způsobem.“

Podstata onemocnění z nesouladu tkví v nedostatečně rychlém přizpůsobení našich těl na podmínky moderního prostředí. Jinými slovy jde o tzv. evoluční onemocnění, protože je zhoršují naše moderní životní styly a nesouznějí s pravěkou biologií našich těl. Onemocnění, která jsou zcela běžná v západní civilizaci, ale zcela řídká u lovců a sběračů, jsou vhodnými kandidáty na ohodnocení nemoci z nesouladu. Jen pro ilustraci si pojďme uvést několik takových příkladů:

  • Úzkost, deprese, chronický únavový syndrom, porucha příjmu potravin, nespavost (chronická), hyperkinetická porucha (ADHD), roztroušená skleróza, Alzheimerova choroba, obsedantně kompulzivní porucha…
  • Bolest spodní části zad, ploché nohy, kladívkové prsty, plantární fascitida, osteoporóza…
  • Dna, hemoroidy, syndrom dráždivého tračníku, chronické zácpy…
  • Astma, akné, kuří oko, neprořezané zuby moudrosti a zubní kaz…
  • Vysoký krevní tlak (hypertenze), Glaukom (zelený zákal), krátkozrakost…
  • Rakovina (některé druhy)…

Zemědělství – prokletí lidstva

Mezi další nemoci z nesouladu patří například tuberkulóza, neštovice, chřipka, spalničky, atd., která se začala šířit s nástupem zemědělství před 10-12 tisíci lety před naším letopočtem. Tehdy jsme začali žít v početných skupinách a v pravidelném kontaktu s hospodářskými zvířaty. Podle některých odborníků bylo zemědělství „největší chybou v historii lidského pokolení“.

Ve srovnání s lovci a sběrači mají zemědělci sice více potravy a mohou tedy mít i více dětí, ale…musí více pracovat, živí se méně kvalitní stravou, častěji jim hrozí hladovění, žijí v hustě obydlených oblastech, kde se daří infekcím všeho druhu. Zemědělství tedy vedlo naši civilizaci k velkým pokrokům, ale vedlo k utrpení a masovému vymírání.

Podle všeho je většina onemocnění z nesouladu výsledek přechodu z lovu a sbíraní k usedlému zemědělství. Navíc více potravy a tím pádem možnost mít i více děti má opět svá pro a proti. Na jedné straně více hladových krků a tím pádem větší nároky na potravu a na druhou stranu však i početnější pracovní síly.

Děti a pestrost stravy

Podle všeho se tak farmářům vyplácelo „mít dětí jako šlupek“, protože přínos z jejich pomoci daleko převyšoval náklady na jejich růst. Problém byl však s kvalitou a pestrosti stravy. Bílkoviny a tuky z rostlinné stravy neměly takovou výživovou hodnotu, jako když se lovci najedli masa z uloveného jelena či kance. Navíc lovci a sběrači jedli prakticky vše, co bylo jedlé, což zaručovalo velkou pestrost. Samozřejmě můžete namítnout, že i zemědělci mohli porazit krávu či prase, ale rozhodně to nemohli dělat tak často jako lovci. V opačném případě by jim brzo nezbylo žádné hospodářské zvíře.... Jejich strava tak sestávala primárně z upečeného chleba a jídelníček dále doplňovaly fazole, čočka, mléčné výrobky a v sezóně i ovoce.

Výše uvedené nemoci jsou u lovců a sběračů velmi vzácné a naopak u zemědělců je najdete vcelku běžně. Například na Blízkém Východě vyskočilo množství jedinců se zubními kazy ze zhruba dvou procent před nástupem zemědělství na třináct procent počátkem neolitu a v dalších obdobích se tento počet dále zvyšoval.

Lovci vs. sběrači

Lovci a sběrači žijí v malých dočasných táborech. Vyprazdňovat se chodí jednoduše do křoví a produkují jen skromné množství odpadu. Jakmile nemají co lovit, či sbírat, přesouvají se dále. Nehrozí tedy vznik nemocí z hnijících odpadků, které tvoří ideální prostředí pro myši, krysy, apod. Zemědělci naproti tomu žijí několik (desítek) let na stejném místě. Zde budují latríny, které přitahují zvířata, jež se živí odpadky a která často roznáší infekční choroby. K tomu připočtěte nemoci, které jsme získaly od zvířat, jež s námi začaly žít. Máme tu tak tuberkulózu, spalničky, záškrt (od dobytka), malomocenství (od vodního buvola), chřipky (od prasat a kachen), moru, tyfu a neštovic (od krys a myší). Navíc jejich latríny často infikovaly pitnou vodu, což vedlo k dalším nemocem, které se následně v hustě obydlené oblasti velmi rychle rozšířily.

Jednoduše řečeno se zemědělský život stal postupem času neblahým, krutějším, kratším a bolestivějším…. Nová éra začala až s vynálezem dokonalejší přepravy potravin, chladniček a supermarketů, které mají otevřeno 24 hodin denně.

Pokračování

Předchozí díl

Zdroj:
Příběh lidského těla – evoluce, zdraví a nemoci; Daniel E. Lieberman; Jan Melvil Publishing; vydání první; 2016; ISBN: 978-80-7555-005-7
Cestopis evoluce s Markem Váchou, stanice Leonardo Plus, Radiožurnál
Povídky neurovědce doby kamenné; Dietrich Stout; české vydání časopisu Scientific American; srpen 2016; str. 28-35.
 
Jarda Kolcun